we're all mad here.

/ / favorite album designs / /

30. listopadu 2015 v 20:05 | Liz |  Music
Čauky mňauky.
Jelikož jsem nedávno (nedávno jakožto před asi půl rokem?) dělala článek s mými oblíbenými knížními obálkami, říkala jsem si, že udělat něco podobného s hudebními alby by byla sranda. Takže hádejte co, rozhodla jsem se vám prezentovat mé oblíbené obálky alb. Nemůžu zaručit, že mě nějakým zůsobem neovlivnila sama hudba na albech, rozhodně jsem se spíše rozhlížela po interpretech, které mám opravdu nejraději a podle toho také výběr vypadá. Také jsem samozřejmě vybírala jen mezi alby, z kterých jsem alespoň něco slyšela.


Catfish and the Bottlemen - The Balcony&The Balcony singles
Myslím, že pointa takového obalu alba je nejen přilákat posluchače na estetické prvky, ale také ukázat o čem album je a jaká je na něm hudba. A to je přesně něco, co se Catfish and the Bottlemen povedlo, protože mě samozřejmě přilákali na svou hudbu a zároveň si myslím, že obrázky svým uměleckým způsobem hudbu popsují. V jednoduchosti je krása.


Fall Out Boy - Folie à Deux&Save Rock and Roll
Pokud mě dobře znáte, tak s velkou pravděpodobností víte, že moje láska k Fall Out Boy je nekonečná a vybrat si oblíbené album podle obsahu by bylo samozřejmě nemožné. Alespoň vzhledově jsem vybrala dva (úžasná) alba. První je Folie à Deux, což v překladu znamená něco jako šílenství rozdělené mezi dva (díky internete!) a myslím, že to krásně vystihuje hudbu, stejně tak se k názvu hodí obálka a sama o sobě je moc krásná a hádám, že se mi líbí kvůli tomu, že má nějaký skrytý význam. Dále Save Rock and Roll má jasně nějaké poslání - zachránit rock and roll. Obecně se mi z neznámého důvodu líbí když jsou na obálce děti, protože si myslím, že děti jsou tak nějak záchrana všeho. Má to myšlenku, vypadá to hard rock a hodí se k hudbě.


Panic! At The Disco - A Fever You Can't Sweat Out, Pretty. Odd., Vices&virtues
Cokoliv P!ATD udělají je umění. Musím uznat, že v tomto přípaě mě tak an 106% ovlivňuje jejich hudba, ale přiznejme si, že ty obaly jsou tak krásný a tak krásně vystihují nějaké období (třeba pls, pretty. odd. plně křičí: "wazzup, jsme hella high, králíčci a květinky, fuck you everyone"). Za tohle budu mít P!ATD vždy hrozně moc ráda, rozhodně jsou vždy sví a i když to někdy přeženou s detailama, obrázky jsou nehorázně zajímavé.


The Kooks - Inside In/Inside Out, My Chemical Romance - The Black Parade
Upřímně, nemám moc co dodat. The Kooks jen dělají, že jsou deep i když nejsou, typické. My Chemical Romance se očividně snaží zmizet do The Black Parade, což by dnes vyznělo pěkněji, kdyby MCR ještě existovali (ne, rozhodně nebrečím).


Transatlanticism - Death Cab for Cutie, Lungs - Florence + the Machine
Malá poznámka pro začátek - za tu dobu, co poslouchám DCFC jsem se dnes naučila psát 'transatlanticism' a zjistila, že to znamená mít vztah s někým, kdo je od vás vzdálený až za Atlantickým oceánem (díky internete!). Žádná z těchto informací však neovlivnila můj názor na vzhled alba - vlastně moc nevím, proč přesně se mi líbí, jednoduše na mě působí nějak 'sympaticky'. Miluju ale fotky jako tu, kterou má na obalu svého alba Florence + the Machine. Pokud jste někdy syšeli aspoň nějakou písničku od ní, tak chápete, že taková její hudba přesně je.


The Pretty Reckless - Light Me Up
A nejlepší na konec! Jak jsem již řekla, z nějakého neznámého důvodu ráda vidím na albech děti, jelikož se mi asi líbí, že v dětských rukou vypadá vše nevinně. A i když je Taylor Momsen (zpěvačka kapely) hodně sexy a vyjímala by se dobře všude, tohle je prostě můj oblíbený design alba a musela bych najít nějaký opravdu hodně dobrý, aby ho porazil.



Stay weird, Liz.
 

/ / the less lovely things / /

27. listopadu 2015 v 22:22 | Liz |  Liz.
Chtěla bych tohle napsat, protože si myslím, že je to opravdové.
Někdy se cítím fakt na hovno. A nezáleží na tom, jestli mi někdo řekne, že bych se tak neměla cítit, prostě to tak někdy je. A pak si říkám, že jsem špatná ve všem co dělám a jak se chovám, že jsem špatný člověk, nedokážu nic udělat správně, všichni mě nesnáší a ti co to nedávají najevo jen předstírají, že mě mají rádi. A někdy jen sedím a jsem smutná z nějaký totální drobnosti a pak to jde jako domino a všechno padá a řeším věci, které stejně nemá cenu řešit a jen mě dělají smutnější, ale i tak o nich přemýšlím, protože proč kurva ne, Liz? Nikdy s nima nebo se sebou nic neuděláš, ale neustále dokola přemýšlíš o stejných věcech, které už nemůžeš změnit.
Vždycky jsem zastávala ten názor, že nepotřebuju okolo sebe žádný lidi a vystačím si bez nich, což může znít celkem namyšleně, ale na mě to spíš působí sobecky, jelikož kdybych s nikým nemluvila a k nikomu se nepřibližovala, nemusela bych pořád přemýšlet o věcech, které se staly špatně nebo se nikdy nestanou a nebyla bych kvůli nim smutná a naštvaná. A i když okolo sebe mám lidi, kteří se mi snaží pomoci, nedokážu to vzít nebo někomu uvěřit, že třeba nejsem tak špatná, protože v mojí hlavě se jednoduše vidím jako nejhorší člověk na světě a nemyslím si, že někdo jiný to může posoudit, protože já musím být mnou 24/7 a můžu určitě říct, že jsem nikdy nepotkala nikoho tak, nevím, ani pro to nemám slovo, tak nesympatického, zlého, drzýho, ignorantského, sobeckého a rozkazovačného jako jsem já. A upřímně, pokud mě kdokoliv, ať jde o někoho kdo mě zná či ne, soudí a myslí si o mě ošklivé věci, má určitě alespoň někde pravdu, avšak jen plýtvají časem na mluvení o někom, kdo se nedokáže změnit k lepšímu i když se snažil, jelikož to někdy prostě nevychází.
Někdy se cítím jako kdyby všechno, co se okolo mě děje, je moje chyba. Nebo jako kdyby mi všichni lhali, když říkají, že mě mají rádi nebo že se mnou rádi tráví čas, protože bych já nikdy neměla ráda někoho, kdo musí pořád mít pravdu, je tvrdohlavý, sarkastický a neustále uráží lidi, i v případě, že to ve většinou dělá jen z nervozity nebo nejistoty. A někdy se chci prostě na někoho obrátit, ale nakonec tam nezůstane nikdo. Nebo zůstane, ale já se o tom nedokážu bavt, neumím si nechat poradit a všechny posílám pryč. V tomto bodu by vám už možná molo dojít, že jsem doopravdy velká sračka a v podstatě bych jen měla nějakým způsobem zmizet ze světa, protože tady vlastně ani nijak nejsem potřebná? Někdy už nevím, na co bych se měla těšit či co bych měla dělat.
Hodně lidí mi nevěří, když jim řeknu, že jsem člověk opravdu na hovno, že jsem neschopná a zlá na lidi. Kdybych vám mohla něco poradit, tak bych vám řekla, abyste mi věřili. Protože bychom pak v budoucnu mohli přeskočit tu část kdy mi říkáte, že stojím za hovno a vyčítáte mi moje chyby. Myslím tím, klidně to dělejte, nepředpokládám, že mě někdo nesnáší tolik jako já sebe. Jen říkám, že jsem všechny předem varovala a myslím, že by mě všichni prostě měli nehat být, abych nedělala někoho smutnýho a nenechávala pořád jiný lidi, aby dělali smutnou mě i když za tou nemůžou oni, dělám si to ve většině případech sama.
Nepíšu tohle aby mi někdo řekl, že to není pravda - upřímně, stejně mě o tom nikdo nepřesvědčí, ale chtěla bych jen všem říct, že i když si myslíte, že jste překonali nějaké depresivní období nebo jakékoliv špatné období, je normální se cítit..no, takhle. A myslím, že to může změnit jedině čas.
I've got troubled thoughts and a self-esteem to match, what a catch.

/ / there's never enough of books / /

25. listopadu 2015 v 19:31 | Liz |  Books
Čauky mňauky.
Zase po dlouhé době jsem se rozhodla se ukázat na svém oblíbeném blogu. Whop whop. Tentokrát bych se vám chtěla pochlubit mými novými knížkami, které mi vlastně přišly už skoro před měsícem, ale nikdy není moc pozdě se chlubit knihami, že? Všechny jsou v angičtině, jelikož si ve většině případů kupuji jen ty anglické - do češtiny nejsou přeložené nebo si je můžu vypůjčit v knihovně. Všechny jsou zakoupené na nejlevnejsi-knihy.cz, tuto stránku moc doporučuji, kupuju si tam knihy pokaždé, mají tam veliký výběr jak českých tak cizojazyčných knih, ceny jsou přijatelné a pokud učiníte jeden nákup, automaticky se vám založí účet, na kterým následně můžete sbírat body a dostávat slevy (což se v některých případech dost vypatí, jednou jsem platila něco kolem 2 000 a dostala slevu asi 100 korun).


Teen Angst? Naaah... - Ned Vizzini
Jedna z mých oblíbených knížek (It's Kind Of A Funny Story) je též od Neda Vizziniho, a jelikož jsem si ji tolik oblíbila, nemohla jsem odolat a pořídila si i jeho autobiografii aka první vydanou knihu. Je to zatím jediná kniha, kterou jsem z celého nákupu přečetla a je naprosto úžasná. V budoucnu bych mohla napsat recenzi, protože si zaslouží rozhodně další zmínění - miluju styl psaní Vizziniho a miluju Vizziniho, takže doporučuji všechny knihy od něj. Také je to první autobriografie co jsem kdy četla.


Confess - Colleen Hoover
K této knize jsem se ještě bohužel nedostala, ale od Colleen Hoover jsem četla další jednu z mých oblíbených knih - Bez naděje a též Život jedna báseň (ta se mi tolik nelíbila) a teď mám vypůjčenou Ztracenou naději z knihovny (pokračování Bez naděje) a moc se na ni těším. Colleen Hoover má moc pěkné knihy, mám ráda její styl psaní a musím uznat, že rozhodně dokáže donutit člověka něco cítit. Poprosila jsem si tedy od ní ještě jednu knihu k Vánocům (Ugly Love) a teď jen doufám, že se brzo dostanu k téhle, protože jsem o ní slyšela hodně dobrých věcí.


Love Letters To The Dead - Ave Dellaria
Tenhle kousek jsem měla v seznamu knih, jenž si chci přečíst pěkně dlouho a je to až trochu neuvěřitelný, že ji mám konečně doma. Zaujala mě na ní jak obálka tak krátké shrnutí děje - v kostce jde o dívku, která píše dopisy mrtvým celebritám a vede s nimi rozhovory, vypráví jim o svých dnech. Když o tom tak přemýšlím, zní to trochu psycho, ale když pomyslím na to, kolikrát jsem psala nějaký dopis a nikdy nikomu nedala? Ok, taky jsem psycho. Každopádně, přišlo mi to zajímavé, takže se opravdu těším až si knihu přečtu.


Burn For Burn - Jenny Han&Siobhan Vivian
Tuhle knihu jsem upřímně vybrala úplně náhodně (aneb řekla jsem kamarádovi, aby mi vybral jednu z několika a on vybral tuto), ale rozhodně se těším až si ji přečtu. Od Jenny Han jsem již četla To All The Boys I've Loved Before, P.S. I Still Love You a česky Léto, kdy jsem zkrásněla a Bez tebe to není léto, což je většina jejich knih, tak proč si nepřečíst další? Píše skvěle a baví mě to číst, takže mám celkem vysoká očekávaní od tohoto kousku.


Alice's Adventures in Wonderland and Through the Looking Glass - Lewis Carroll
Alenka je další má oblíbená knížka, kterou jsem však četla česky, takže jsem ji musela mít doma samozřejmě i v angličtině. Jediné co bych si vyčetla by bylo to, že jsem chtěla nějaký krásný tlustý pevný obal, zatímco tohle je uzoučká knížečka v paperbacku bez iustrací. To je mi docela líto, ale Alenka jako Alenka, slova se počítají nejvíce.



Stay weird, Liz.
 


/ / i kinda still am alive / /

11. listopadu 2015 v 20:52 | Liz |  Liz.
Protože jsem poslední měsíc neměla žádný čas informovat svůj milovaný blog o svém životě, myslí, že je nutné tento článek napsat.
Abych začala pozitivně, mám se fajn. Opravdu. Je to už docela doba co jsem se měla celkem dobře, natož fajn. Ale poslední měsíc či dva je mi mnohem lépe, rozhodně mám méně depresivních nálad, snažím se být co nejméně toxická, být hodná na lidi a vůbec, jsem nesmírně ráda za své nejlepší kamarády, jelikož někdy dokážu být hodně otravná a nerozumím tomu, jak mě mohou neustále snášet, ale nějakým způsobem to dělají a pokaždé mě podrží a přivedou na jiné myšlenky. Jsem hrozně vděčná za to, že teď takové kamarády mám.
Pokud jde o školu, mohli jste si všimnout, že hlavním důvodem, proč jsem asi měsíc nebyla schopna nic napsat byla právě ona. Můžu se pochlubit, že jsem na tom s učením dost dobře a zjistila jsem, že jsem strašný workaholik a dělání domácích úkolů, projektů a učení mě nějakým způsobem uspkojuje a uklidňuje, takže jsem ráda, když mám toho hodně, jelikož pod tlakem pracuji nejlépe. Předpokládám, že zrovna teď bych měla mít od školy trochu oddech, protože jsme poslední dobou psali opravdu hodně písemek, takže by bylo od učitelů milé, kdybychom se pro změnu třeba jen týden v klidu učili.
Věc, která mě poslední dobou hodně strašila bylo právě psaní. Abyste správně pochopili, miluju psaní. Zbožňuji psát na blog, číst blogy ostatních, vytářet příběhy nebo úvahy, je to jedna z mých nejoblíbenějších věcí na světě. Teď mám však obrovský problém, protože slova jednoduše nedokážu dostat do rukou, na papír nebo do počítače. Nevím proč, ale někdy mě to tak ošklivě zasáhne a cítím se docela na hovno. Řeknu vám to upřímně, je to na nic, když zapomenete jak se dělá něco co je pro vás nesmírně důležité a já jen doufám, že zase najdu to kouzlo, které jsem si dřív užívala. To samé se děje s knížkama - miluju čtení, ale nemám čas ani náladu. Možná to jsou jen špatné knížky, ale s tímto rozladěným přístupem je pro mě každá nudná a špatná.
Tak abych to nějak shrnula - mám se fajn, ale blog je obrovskou součástí mého života, takže bez něj prostě nejsem kompletní, Možná nepíšu dobrý články, ale mám to ráda, mám ráda ten pocit, když píši, opravuji, zveřejním, uvidím komentář, podívám se na jiné blogy. Mám to hrozně moc ráda a slibuji vám, že i kdybych nepřidávala zase dlouho články, vždy se jednou vrátím sem, někam, kde se cítím jako doma.



Stay weird, Liz.

/ / my experiances with doctors / /

9. listopadu 2015 v 19:29 | Liz |  Tips & cool stuff.

(přeskočíme mé omluvy na téma, že jsem asi měsíc nic nepsala, protože mám hodně školy, třeba to vysvětlím v jiném článku)
Doktoři vždy byli tak nějak součástí mého života. Všichni musíme chodit k alespoň nějakým doktorům jako je třeba zubař nebo oční, ale já osobně jsem za celý svůj život měla tolik různých doktorů, že si to zaslouží článek. Ještě předtím než začnu bych však chtěla podotknout, že hrozně obdivuji všechny doktory i když mám s nějakými nehezké zkušenosti, doktoři mají obrovskou trpělivost a výdrží hodně věcí a to se rozhodně počítá.

- Dětský lékař -
Pro mě to od dětství byla paní, tedy lékařka. Mám ji doteď moc ráda, je hodná, sympatická, chápavá a trpělivá. Je mou doktorkou již od mého dětství a cítím k ní důvěru, což by mělo podle mě fungovat u každého doktora. Takže v celém, jsem moc ráda za svou doktorku, jelikož jsem s ní nikdy nezažila nic špatného a vždy mi pomohla.

- Zubař -
Pokud jde o zubaře, myslím, že jsem měla minimálně tři. Nikdy jsem se však nebála k němu/ní chodit - měla jsem za to, že si čistím zuby dobře a po kontrole mi dají bonbon. Bohužel, zuby jsem si tak precizně nečistila a při většině návštěv jsem spíš dostala plombu. Poslední dobou mámalespoň moc hodnou zubařku, která nikdy nechodí okolo horké kaše a nemá takový trapný doktorský humor, který děti jen znervózňuje.

- Oční -
I u očního jsem měla více doktorů. Mám dost silné dioptrie (někde kolem -5), takže je pro mě oční dost důležitý (když už jsme u toho, docela bych k němu potřebovala, protože zase viím špatně, lol), ale doktor, kterého mám poslední dobou je nehorázně nepříjemný, řekla bych, že dokonce i neschopný a s nulovým odhodláním nebo nadšením ze své práce. Taky mám někdy pocit, že když třeba řeknu, že to písmenko nevidím, on uslyší přesný opak.

- Neuolog -
Tohle oddělení pro mě bylo minulý rok takovou novinkou. Měla (a možná pořád mám) nějaké problémy a abych byla upřímná, docela jsem se styděla za to, že musím chodit k neurologovi a brát prášky a někdy se neustále cítím kvůli tomu špatně. Můj neurolog mi byl zezačátku nesympatický a musím přiznat, že s tím měl i co dělat fakt, že pán rozhodně není ve svých mladých letech, ba naopak, vypadá to, že hodně brzy bude vybírat oblek do rakve. Nevím, jestli mě též nemá rád, ale kdykoliv něco řeknu má asi pocit, že lžu, nebo že to není možné, nebo že to není podstatné. Třeba když mu povím, že nemůžu spát, řekne mi, že trávím moc času na počítači. Bez toho, abych já nebo on vůbec nějak okrajové zmínil počítač a elektroniku. Ale samozřejmě má pravdu, protože já hodinu předtím než jdu spát nepoužívám elektroniku, lehnu si do postele, dvě hodiny nemůžu usnout, ale určitě je to tím, že jsem moc často na počítači ;). /pokud někdo nepozná sarkasmus, tak tohle byla právě skvělá ukázka sarkasmu./

- Ortodent -
Již přes rok mám rovnátka (a v prosinci mi je budou sundávat!!), takže asi dva roky chodím k ortodentovi. Moje paní doktorka je asi má úplně nejoblíbenější. Je hodná, milá, sympatická, opatrná, jemná, starostlivá, dbá na detaily, prostě je skvělá. Vlastně je mi i trochu líto, že už k ní po sundání rovnátek nebudu chodit, jelikož ji mám moc ráda. Je vidět, že má svou práci ráda, baví ji hrabat se lidem v puse a dokáže mi naproti od některých doktorů objasnit mou 'situaci' a povídat si se mnou.

- Alergolog -
Dalším mým zdravotním problémem se jeví alergie a astma. Předpokládám, že všichni vědí, o co se jedná. I tady si z dětství vzpomínám na nějaké rozmazané tváře více doktorů a různých budov, ale za poslední léta mám jednoho alergologa, kterého mám ráda. Je příjemný a chápavý, takže když mu řeknete, že nesportujete, protože nemáte čas, prostě to odkývne s prosbou, abyste alespoň jednou za čas něco dělali. Taky má smysl pro humor, což má opravdu hrozně málo doktorů. Jsem nesmírně ráda, že dokáže odlehčit situaci a zároveň je vynikající ve svém oboru.

- Fyzeoterapeut -
V neposlední řadě tu mám svou poslední 'bolístku', kterou se jeví rehabilitace aneb mé problémy se zády. Není tu moc co vysvětlovat ohledně mého zdravotního stavu. Moje fyzeoterapeutka je moc milá paní, tady však musím sama něco dělat, na což někdy nemám čas a jí se to moc nelíbí - nedivím se jí. I tak je mi moc sympatická, ale někdy nedokážu poznat, co si myslí ona, jelikož je spíše introvert. Doufám však, že v jejich očích nevypadám jako úplný flákač, kterýho nezajímá, jestli ho budou bolet záda nebo ne.



Stay weird, Liz.

/ / hello october / /

8. října 2015 v 0:17 | Liz |  Liz.

Hello there, sweethearts.
Pojďme si to říct - už je to moc dlouho. Nechci být omouvající se bloger, ale i tak se omlouvám, že poslední týden nepřibývaly žádné články. Psychicky jsem na tom asi skvěle, ale škola mě docela ubíjí a ještě s kroužkama nezbývá na blog a psaní moc času. Také jsem se dělala s články do školního časopisu a slohovkou do soutěže, takže jsem jednoduše potřebovala pauzu. Taky bych jen chtěla zmínit, že se omlouvám všem blogerům, co mi komentují články, jsem za to moc vděčná a mám vždy otevřených minimálně pět záložek s blogy, které si chci přečíst, ale není na to většinou čas a někdy ani nálada, tak jen nechci působit nevděčně - neustále si prohlížím jiné blogy a fakt si je všechny brzy pěkně přečtu.
Přejděme ale k tématu. Už je trochu pozdě na přivítání října, ale stejně to dělám. Celá Amerika, jak jistě víte, na konci října oslavuje Halloween, takže se již teď neobejdeme bez různých naznačení a videí o svátku, nápadů na kostými a dalších zajímavých věcí, které nám všem opravdu zlepšují dny (jestli to nezní jako sarkasmus, je to, prosím vás, sarkasmus). Taky ale plánuji se konečně podívat na nějaké ty americké podzimní filmy, abych možná měla přehled. Vsadím se, že jsou všechny stejně nudné a nezáživné.
Říjen také znamená ziminka. Což je pro mě hlavně konec nošení sukní a šatů a to mě moc mrzí, jelikož jsem si na ně přes jaro a léto zvykla a moc se mi nechce cpát se do džínů, fakt ne. Taky nejsem úplně ten 'sweater weather' člověk a The Neighbourhood můžu poslouchat i bez toho. Nemám ráda autumn boots, plášť, šálu ani rukavice. Mám ale ráda čepici a pití čaje, takže alespoń nějaké výhody.
Škola mě však už totálně ubíjí. Pokud vás ne, přeji vám do života to nejlepší. Zároveň mě ale nechává zaměstnanou, což se mi líbí #workaholic. Nemám sice čas na knížky nebo pro sebe samotnou, ale zároveň nemám čas přemýšlet o tom, co na sobě nemám ráda a jsem za to ráda. Takž jen doufám, že celý říjen bude takto nějak zabitý a budu zaeprázdněna, prtože mě to nějak baví. Taky doufám, že se víc dostanu k blogu, protože mám zase nějaký dobrý nápady na psaní a byla by škoda si je nechávat pro sebe :)




Stay weird, Liz.

/ / float down like autumn leaves / /

30. září 2015 v 20:11 | Liz |  My thoughts.

Přišel čas mého oblíbeného ročního období. Možná z toho dělám moc velkou vědu, ale podzim byl vždy mým oblíbeným. Následující odstavce jsou moje slohová práce právě na téma 'mé oblíbené roční období', kterou jsem psala do školy. I když je tento podzim již teď chladný a zatím ani nevidím tolik krásných barev, neměním svůj názor a nesmírně si ho užívám. Všechny použité fotky jsou z podzimu minulého roku.

Ze všech ročních období mám nejraději podzim. O tento post bojuje s létem a jeho dlouhými prázdninami. A i když v červenci září teplé slunce a na nebi není ani jeden mráček, který by na něj házel stín, říjnové deště či napůl opadané stromy jsou mnohem krásnější podívaná.
Podzim je nerozhodné období, které si neumí vybrat mezi dlouhými lijáky, silným větrem a studeným sluncem, jež nás oslepuje. Jeho výhodou však je, že ať se rozhodně jakkoli, vždy sladí počasí s barevnými listy. Můžeme si všimnout různých odstínů ve špinavé kaluži nebo pestrých deštníků spěchajících žáků i dospělých. Létajících větví a neposedných kapesníků, do kterých se majitel nestihl vysmrkat.
Nejkrásnější je slunce. Osvítí všechny kapky a studené kouty. Je velmi záludné, donutí naivní kluky sundat si bundy a čepice, pak je nechá ho závistivě pozorovat oknem, zatímco oni leží s chřipkou v posteli. Listy se pod jeho silou nemohou rozhodnout, kterou barvu si obléknou - zelenou, žlutou, červenou, či hnědou? Je to na ně ale pohled! Pokaždé je pozoruji, vzhlédnu k vysokým stavbám, kde se paprsky odráží, a nadechnu se čerstvé vůně podzimu.


Jsou to měsíce nádherných barev, pospíchajících pošťáků a černých kabátů. Ptáci skupinové odlétají za teplem, my si takový luxus dovolit nemůžeme. Veverky se chystají ke spánku, při čemž neustále míjejí zahrabané ježky. Maminka uklízí z terasy květináče, vše je najednou smutnější. Poslední odlesky léta mizí a lidé se obávají chladu. Navlékáme si rukavice a slunce je studenější, jakoby vzdálené. Můj oblíbený podzim se ztrácí, přechází v zimu.
Toto období je pro mě zajímavé právě proto, že se nikdy nezmění. Zatímco jaro přichází každým rokem později, září se od srpna liší pokaždé. Splývá do barevné malby a při chůzi cítím tahy štětce. Vše je neurčité, rozházené a nedává smysl. Je uměním najít v tom určitou pravidelnost.




Stay weird, Liz.

/ / shopping time / /

28. září 2015 v 22:24 | Liz |  Fashion

Anarchy In The UK - Sex Pistols

Budu k vám upřímná, přemýšlela jsem o názvu článku asi pět minut, ale nepřišla jsem na nic tumblr ani vtipného, takže jsem to nazvala shopping time, protože se to hodí. To už příště neudělám, slibuju. Každopádně, tenhle článek přeci jenom bude o nakupování a to konkrétně o nákupeh, které se uskutečnily tuto soboty. Byli jsme s celou rodinou (je nás pět) v Ikei (nevím, jak se to skloňuje) a následně v Olympii (obojí v Brně). V Ikee jsme byli proto, že jsem dostala k narozeninám, které byly schodou okolností ještě v lednu, což je samozřejmě nepodstatný detail, předělání pokoje a my jsme dokupovali nějaké věci typu nová deka a polštář, odpadkový koš a podobně a žádnou z těch věcí do článku zapojovat nebudu. V budoucnu ale určitě bude článek o novém pokoji, protože se mi moc líbí a jak jinak, chci se pochlubit.
Nákupy nejsou úplně jedna z mých oblíbených věcí. Někdy jsem z nich nadšená a jindy, no, jsem protivná, nebaví mě to a nemám chuť si nic zkoušet. Tentokrát, když jsme ještě byli s celou rodinou to bylo nanejvýš stresující. Všichni jsme někdy protivní a nároční a je to zkrátka těžké. I tak jsem ale s nákupem velmi spokojená. Bohužel jsem asi tak ošklivá, že mě nikdo v mém krásném novém oblečení nechtěl vyfotit, takže se tak nějak fotím sama (:D). To taky znamená, že jsem se možná fotila až moc.


Hned zezačátku jsem se rozhodla pro svůj asi nejoblíbenější kousek. Možná jste si všimli, že poslední dobou hrozně ráda nosím sukně a šaty, ale bohužel mám jen takové letní či společenské, takže jsem byla nanejvýš šťastná, když jsem našla podzimní šaty, ve kterých mi doufám nebude zima. Jsou z Pepe Jeans ve velikosti S.


Další dva kousky, kterýma se musím pochlubit jsou proužkovaná sukně a proužkovaný rolák. Jak jsem již řekla, sukně a šaty mám moc ráda a tahle mi hned padla do oka. Je pohodlná a z poměrně silnější látky, takže se dá nosit i na podzim a v zimě. I rolák se mi moc líbí a cítím se v něm tumblr af. Obojí je z H&M, velikost S.


Sukně pořád ta stejná a nově 'světřík', opět z H&M, velikost S. Je na něm napsaný 'daydreamer' a moc se mi líbí i když je poměrně krátky, ale když ho mám na sobě se sukní, vypadá to asi dobře.

/ / best friends / /

23. září 2015 v 21:34 | Liz |  My thoughts.

Když jsem byla menší, nikdy jsem neměla nejlepší kamarádku. Nebudu vám lhát, vždy jsem chtěla mít ve školce nebo alespoň na prvním stupni nějakou hodně dobrou kamarádku nebo kamaráda, komu bych se mohla se vším svěřit a chodili bychom spolu ven a měli své vlastní vtípky. Samozřejmě jsem měla kamarády, se kterýma jsem tohle dělávala, ale připadala jsem si jako nějaká divná holka, která naproti všem ostatním neměla tu jednu jedinou osobu, které věřila nejvíce. I když hodně lidí v mém okolí svou 'druhou polovičku' střídalo častěji než bylo zdrávo, stejně jsem jim záviděla.
Až když jsem nastoupila na gymnázium, začala jsem se zase hodně kamarádit s kamarádkou z dětství, z které se asi po pár týdnech stala moje nejlepší kamarádka. Doteď mi příjde trochu divné, že jsme se tak rychle sblížily a za tu dlouhou dobu jsme se doteď ani jednou nepohádaly. Možná to zní neuvěřitelně, ale je to tak, nepamatuji si, že bychom na sebe byly někdy za něco naštvané. Samozřejmě, hádáme se o věcech typu 'co máme teď za hodinu?', 'jak se píše tohle slovo?', 'jaký odstín modré je tohle?' nebo si taky hodně jasně pamatuji naši hádku o tom, komu víc smrdí nohy. A možná to zní divně, ale to nebyl ten typ vtipný hádky, kde se obě smějete, ale právě naopak, obě jsme si byly na 300% jistý, že nám smrdí nohy víc než té druhé. Pak jsme se rozesmály, protože je to hrozná blbost.
Věci se však mají tak, že mám svoji nejlepší kamarádku hrozně moc ráda. Nedokáži si představit život bez ní a nedokáži si představit, že se něco stane a já jí to nebudu moci říci. Je to někdo, komu můžu říct opravdu cokoliv, vypadat před ní jako gorila (#insidejokes), chovat se hůř než normálně, smát se nahlas a vědět, že mě nikdy nebude soudit. Vím, že jí můžu kdykoliv zavolat nebo napsat a ona mi pomůže, vím, kde se nachází věci u ní doma (někdy i lépe než ona, pojďme si to přiznat..), znám její rodiče, heslo od telefonu, v celku, hodně věcí a vím, že jí budu mít za všechny její špatný i dobrý vlastnosti vždycky ráda a na konci dne se spolu zasmějeme všemu kvůli čemu jsme předešlé dny brečely.

/hodně fotek sem nepřidávám, ale musela jsem, ty fotky jsou prostě až moc pěkné :D/

Mojí pointou ale je, že i když jsem teď mnohem šťastnější se svou 'druhuu polovičkou' (já vím, že se to používá u vztahů, ale buďme k sobě upřímní, se svou nejlepší kamarádkou jsem toho zažila víc než kdy s někým zažiju), není ideální se omezovat na nejlepší kamarády. Je určitě skvělé mít někoho, za kým můžete vždy přijít a třeba já plně věřím v to, že naše kamarádství nikdy nezkončí, což nemusí být pravda. Někdy to není tak dokonalé mít svou polovičku a pokud někoho takového nemáte, nezoufejte, neznamená to, že jste nějak divní nebo méně cenní. Naopak to znamená, že vás má hodně rádo více lidí zároveň, což je podle mě ještě lepší. Mít nejlepší kamarádku/kamaráda je třeba pro mě naprosto úžasný a svou nejlepší kamarádku neskutečně zbožňuji, ale ne všem to tak vyhovuje, takže si s tím nedělejte hlavu a dokud máte kamarády, které máte rádi, všechno je v nejlepším pořádku.
Jak to máte vy s nejlepšími kamarády?



Stay weird, Liz.

/ / favorite book covers / /

21. září 2015 v 21:43 | Liz |  Books

Irresistible - Fall Out Boy

Zjistila jsem, že poslední dobou přemýšlím o knížkách víc než o svým životě, což mi ani moc nevadí, takže následující článek je opět o knihách, ale tentokrát o něčem jiném než jejich vnitřku, ale právě naopak - vnějšku. I když se samozřejmě snažím nesoudit knížky podle jejich obalů, nikdy to nebude doopravdy fungovat, stejně tak u lidí. Z toho důvodu jsem vybrala pár obálek, které jsem si oblíbila nejvíce a odpovídají knize dokonale nebo vůbec.

1. The Little Prince - Antoine de Saint-Exupéry



Není žádným tajemstvím, že Malý princ je jedna z mých oblíbených knížek, které bych mohla číst pořád dokola a na konci vždy brečet. Obálka je krásná sama o sobě a pokud mi někdo řekne, že vypadá jako každá dětská knížka, tak to tak není. Ne. Je moc krásná a v jednoduchosti je to kouzlo. Perfektně se hodí ke knížce.

2. The Mara Dyer Trilogy - Michelle Hodkin


Obálky celé trilogie Mary Dyerové jsou art. Jestli vás tohle nezaujme tak už nevím co. Skvělý je, že tady to nejsou jen úžasné obálky a zajímavé názvy, ale zároveň taky chytlavý a napínavý děj. Obálky vystihují vztah mezi dvěma postavama velmi dobře. A kromě obrázků použitých na knížky je taky nafocen celý photoshoot takových uměleckých fotek, na které určitě stojí za to se podívat (stačí vyhledat na googlu pod heslem 'mara dyer'!).

3. Trilogie Drahokamy - Kerstin Gier


Nikdy jsem neměla moc ráda nafocené obálky (kromě Mary Dyerové, samo sebou..) a tahle trilogie mě jen potěšila svou krásou. Jsou takové pohádkové a zasněné, přesně jako styl psaní autorky a celý děj. Také po přečtení knížek zjistíte, že jsou vlastně pěkně detailní, což se poslední dobou moc často nestává. Od Kerstin Gier jsou také pěkné obálky ke trilogii začínající z První stříbrné knihy snů. Kerstin Gier je obecná hrozně dobrá autorka a její obálky určitě nelžou, jsou stejně skvělé jako vnitřek.

4. It's Kind Of A Funny Story - Ned Vizzini


Já vím, já vím, další moje oblíbená knížka, ale notak, podívejte se na tu nádhernou obálku s tak silnou myšlenkou! Geniální! Kniha mě zpočátku oslovila vlastně jen díky obálce a předpokládám, že tak tomu bylo u hodně lidí. Obsah je nezapomenutelný a nesmírně krásně napsaný. Obrázek se k němu moc hodí.

5. Since You've Been Gone - Morgan Matson


Jedna z mála nafocených obálek, co se mi kdy líbila. Vyzařuje z ní radost a přátelství a teplo, o čemž tahle knížka taky je. Zbožňuji Morgan Matson a vím, že i ona je z obálky nadšená stejně jako já. Je skvělé, že ke konci knihy konečně zjistíte, co všechny fotky znamenají a že byly dokonce zakonponovány do příběhu. Řekněte, jak často se tohle stává? 10/10 za obálku a 11/10 za knihu.

6. We Were Liars - E. Lockhart



We Were Liars je jedna z dalších uměleckých obálek, která říká něco jako: 'Kniha plná léta a zábavy, kterou si ty nikdy neužiješ, whop whop.', což upřímně řečeno moc nepopisuje samu knihu. Obálka je moc krásná, ale slova uvnitř jsou mnohem lepší a já jsem je hltala po soustech. Určitě ale vděčím obálce za to, že mě nalákala i když to bylo něco úplně jiného než jsem čekala.

7. A Little Something Different - Sandy Hall


Další zasněná a kouzelná obálka. Detaily nechybí a pokud se podíváte zblízka, pochopíte každou čárku, která souvidí s dějem. Sama knížka je velmi originální a obrázek ji vystihuje skvěle. Jen od pohledu vypadá jako pěkná slaďárna, ale dobře napsaná slaďárna.

8. Chvíle před koncem - Lauren Oliver


Last but not least, mohli jste si všimnout, že jsem název knihy napsala v češtině, je to proto, že v anglickém vydání je obal nehezký a mně se vůbec nelíbí. Zato v češtině je to krásný a umělecký a dodává to knížce takový hluboký a tajemný nádech. Nevystihuje knížku úplně, ale když se o tom po přečtení zamyslíte, dojde vám, že ji vlastně popisuje jedním obrázkem skvěle. Tohle neříkám moc často, ale děkujeme CooBoo za změnu obálky!



Stay weird, Liz.

Další články


Kam dál


Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající