we're all mad here.

Nespoutaná Květ

15. dubna 2013 v 19:05 | Lizouš :* |  Články k tématu týdne
Takže..
Lízinka se opět rozhodla napsat článek k tématu týdne :) Abych byla upřímná, tak jsem už dlouho čekala, až bude nějaký dobrý téma na co by mě něco napsadlo a konečně to mám! Děkuju bože! Tak doufám, že se někomu bude líbit :P Už jsem dlouho nepsala, takže doufám, že to bude vypadat alespoň trochu zajímavě ;)) Předem se omlouvám za chyby :X




Pod postelí Clary, ještě pořád polehával líný kocour. Ještě před hodinou se Clary snažila, dostat se ho ven, ale teď už jí byl ukradenej. Na svém iPodu, do kterého měla daná sluchátka uviděla další název písničky a to "You Need Me, I Don't Need You" od Eda Sheerana. Nad názvem byl velkými čísli znázorněn čas. Bylo 17:34. Clary otřela poslední skvrnu od krve a podívala se na útěrku, kterou krev celou dobu utírala. Když si ji vzala měla světle modrou barvu, teď ale byla celá rudá. Clary od ní nemohla odtrhnout oči, když jí něco zasáhlo do nohou a spadla bolestivě na zem. Dopadla bolestivě na záda a při pádu už se nemohla ani ubránit rukama. Těžce otevřela oči. Podívala se směrem k posteli a uviděla, jak se kocourek snaží vylést. Pak její pohled zamířil na její ruku - krvavou ruku. Snežila si sednout. Když se jí to konečně podařilo chtěla vykřiknout hrůzou. Její koleno bylo od krve stejně jako ruka. Bolest ale necítila. Tedy ne hodně. Cítila se, jakoby spadle někde na pískovišti do písku, ale měla takový pocit, že tak to nebylo. Namáhavě si stoupla. Její oblíbený svetr dlouhý asi jako malý župánek, který nosí žený s postavou striptérky, byl zpoloviny od její krve a zpoloviny od krve cizý. Bála se. Její obarvené blond vlasy, které dříve bývaly zrzavé i lezli do očí. Kocour Flash vylezl zpod postele a utíkal pryč z pokoje. Clary ho chtěla zastavit, protože bez něj, se bála ještě víc, ale nedokázala to. Nikdy ho neviděla takhle utéct. Písnička skončila. Dohrálo album. Clary si sundala sluchátka z uší a položila iPod na stůl, jakoby to bylo teď důležitě. Nevěděla co má dělat. Doma nikdo nebyl, aby volala o pomoc. Uslyšela něco jako malé zavrčení, které šlo jakoby za jejími zády. Bála se otočit. Bála se všeho co by ji spojovalo se událostmi z pár minulých dnů. Bála se, že za sebou uvidí malou květinkovou vílu, která je na pohled neškodná, ale uvnitř, jí bije srdce ďábla. Clary se dívala na zeď před sebou a pořád poslouchala vrčení za sebou. Znělo to jako psí vrčění, ale nebylo to psí vrčení. Clary se snažila podívat se do zrcedla, aby zjistila co to za ní je. Zrcadlo bylo ale asi metr na východ od ní a ona se bála hnout. Snažila se očima co nejlíp podívat. Asi po dvou minutách toho dosáhla. Připadala si celou tu dobu kdy se bála i docela trapně. Slyšíš za sebou vrčení a jen tak stojíš. Clary si ale vzpomněla, že v jejím životě už není nic normálního. Když se podívala do zrcadle zahlédla nejdřív svůj odraz, který nebyl jako vždycky nádherný a oslňující - ne. Byl skoro celý od krve a pod očima se jí dělali velké kruhy. Kdyby nebyla teď v takové situaci hned by si šla pro kosmetickou taštičku a všechno by si přelíčila, ale ona bylo právě v situaci, kdy se za jejími zády chystá na útok zrůda jménem Květ. Květ si nevšimla, že se na ní Clary dívá přes zradlo. Květ jenom zírala na Clary a čekala a bude moct zaútočit. Clary ovládla panika. Každýho by ovládla panika, kdyby za ním stála Květ, která se přezdívaná jako "Nespoutaná Květ". Každý, kdo s ní nemá zkušenosti, by asi nic nedělal. Byl by milý, ale to by dlouho nevydrželo, protože by ho Květ stejně po chvilce zabila. Květ vždy vipadala jako milá, malá holčička, ale byla to spíš děsivá, stará čarodějnice. Clary se jí bála od té dody, co jí viděla zabíjet jejího přítele Jasona. Je to už dávno, ale smutek jí nikdy nepřešel. Nevěděla co má dělat. Nikdy nebyla nebojáná, jako někteří a bála se smrti. Teď ale věděla, že musí něco dělat. Musí se pomstít za Jasona, musi se pomstít za všechny, kterým Květ ublížila.
"Myslíš, že se tě bojím?" zeptala se náhle a Květ si konečně všimla, že ji Clary pozoruje ze zrcadla "Přišla jsi mě zabít nebo jen tak se vysmát? Můžu ti přísahat, že se tě nebojím a nikdy bát nebudu! Děláš to nejhorší co můžeš vůbec jako Květinková víla dělat - vraždit" dodala Clary a poslední slovo skoro zašeptala. Květ se pousmála.
"Vážně? A ty si myslíš, že ty jsi ta nejlepší, nejnebojácnější smrtelnice na světě? To se pleteš." na tváři se jí začal tvarovat zlý úsměv. Clary se i ve svetru zachvěla. Bála se jí, ale zapírala to. Bála se jí tak hodně, že si nedokázala přiznat, že jí ˇuž možná za pár minut zabije. Zabije jí svou sebejistotou a jen kdyby byla Clary hodně silná, použila by dýku. Dýku, kterou má schovanou za opaskem pokrytým liliemi a myslí si, že o něm Clary neví.
"Ty víš, že tě chci zabít. A taky víš, že mám důvod." řekla a odmlčela se. Clary pořád neopouštěl strach a hrozně si přála být nebojácná a odvážná. "Dej mi to co chci a já tě nechám být. Vlastně nechám být všechny. Tvou rodinu, přátele.. Můžu ti vrátit Jasona.. Ale jen když.."
"Jasona mi nevrátíš nikdy!" přerušila jí Clary "Nechápeš jak to bolí, protože neźnáš bolest, ale jen utrpení. Nedokážeš to. Nedokážeš nic. Nemůžeš tohle dělat navždy. Slyšela jsi vůbec někdy o tom, že Květinkový víly mají bý hodné? Myslím, že ti to trochu uniklo ne? A když jsi zabila svou vlastní sestru.. Květina nemohla nic dělat, protože tě milovala a nikdy by ti neublížila. Radši umřela než aby ti udělala vůbec něco. Milovalo tě tak hodně lidí.. Ale ty je ne. Všechny ty roky jsi jen předstírala. Nikdy jsi neznala lásku. Ani k rodině, ani k Květu. Podrazila jsi ho, když tě on milovaal. Udělala jsi to všem. Bojíš se. Bojíš se víc, než někdo koho právě zabíjíš. Tvé lilie tě už nechrání. Astry na tvých nohou tě chtějí schodit i přes to, že by umřeli s tebou, ale nejde to. Řekni mi. Proč jsi přišla ke mně? Proč jsi mě nezabila už dávno? Hned s Jasonem? Proč?" Clary konečně došla slova. Květ trochu váhala a pak zatleskala.
"Vážně dojemné najivní smrtelnice. Ale ne tak, aby ch se změnila. Já chci jen jedno srdce, které má v sob lásku. A to je to tvé. Dáš mi ho teď sama bez toho abys umřela nebo tě mám hned zabít a přeskočit všechno okolo?" zaptala se pořád s tím úsměvem. Clary věděla co chce. Nechtěla být živá při tom jak jí někdo bere z těla srdce a dává jí svoje.
"Milovala jsem květiny." řekla Clary potichu "Chtěla jsem žít věčně a vždy v Květnu se radovat novými květy Fialek, Sběženek, Bledulý, Pampelišek a dalších. Vždycky jsem se těšila jak uvidím, že jsou všichni rádi, protože můžou konečně květy postavit na okno. Na terasu. Začít si budovat zahrádku. Vždycky jsem to milovala. Tys mi to ale tak zhnusila, že už to nechci vidět nikdy." dořekla Clary už s zvýšeným hlasem. "Zabij mě." řekla a otočila se na ni. Její zelené oči se jí dívali přímo do těch jejích. Květ, která stratila úsměv ho zase nasadila. Zpod malých sedmikrásek vytáhla dýku a namířila jí na Clary.
"Musím ti blahopřát. Právě ses postavila svému strachu." řekla a dělala kroky k ní "Škoda, že si to vychutnáš jen teď. Protože já ti teď musím říct.." poslední krok a bla těsně u ní. Clary zavřela oči "Že to bude bolet" poslední slovo zařvala a vrazila dýku Clary přímo do srdce. Clary nekřičela, nebrečela ani se nesnažila žít dál. Umírala. Padala. Bolest pomalu přestávala a Clary začala cítit, jak stoupá. Jako´kdyby její tělo šlo po schodech. Otevřela oči. Všude bylo bílo a její tělo vážně stoupalo po schodech. Do nebe. Nemohla s tím nic dělat a jen se nechala víst dál. Věděla, že už jí Květ zabila a věděla, že na to nikdy nezapomene. "Nespoutaná Květ". Tohle si budu ještě dlouho pamatovat. Říkala si Clary ve své hlavě. Dlouho.


Fuu.. Tak to je všechno ;)) Ano.. Nabralo to trochu jiný směr, než jsem očekávala, ale není to tak špatný ne..? Jo já vím.. :PP Je to úděsný, ale komenty potěšej! Prosím říkejte pravdivej názor! Nenávidím, když lidi říkaj, že je to úžasný jen kvůli tomu, aby člověku udělali dobře :)) Děkuju za přečtení a ještě jednou se moc omlouvám za chyby ;))


With Love, Lizouš Líbající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin-photo Karin-photo | E-mail | Web | 15. dubna 2013 v 19:15 | Reagovat

Fakt nevypadáš na 11 :D

2 Lizouš :* Lizouš :* | Web | 15. dubna 2013 v 19:44 | Reagovat

[1]: Hih.. :D

3 Mona Mona | Web | 15. dubna 2013 v 19:53 | Reagovat

Páni, docela překvapivý konec. Čekala jsem, že jí nějak přemůže nebo něco takového, ale, že umře tak to jsem ani při nejmenším nečekala! :D Fakt pěkný příběh, hlavně to ukončení, jak statečně zemře! :)

4 Lizouš :* Lizouš :* | Web | 15. dubna 2013 v 20:21 | Reagovat

[3]: Wow.. Nečekala jsem, že by se to někomu mohlo líbit!! Jo a taky jsem ten konec trochu plánovala jinak, ale čtu zrovna sérii knih "Nástroje Smrti" a prostě mám náladu od toho :D

5 Zuzi :) Zuzi :) | Web | 16. dubna 2013 v 15:36 | Reagovat

Je to velmi povedené a líbí se mi hlavně ten konec :)

6 Mona Mona | Web | 16. dubna 2013 v 16:30 | Reagovat

[4]: Jo, tak to pak chápu :P :D

7 Lizouš :* Lizouš :* | 16. dubna 2013 v 19:32 | Reagovat

[5]:  Děkuju moc! Vážně mi hodně připadalo, že se to k tématu týdne "Květ" vubec nehodilo a jsem moc ráda že se Vám to líbí ;))

8 Lady A* Lady A* | 17. dubna 2013 v 15:14 | Reagovat

je to naozaj super.... :D

9 Lizouš :* Lizouš :* | Web | 17. dubna 2013 v 15:19 | Reagovat

Děkuju moc!! :**

10 Luboš | harrypot.blog.cz Luboš | harrypot.blog.cz | Web | 17. dubna 2013 v 16:58 | Reagovat

To se ti povedlo, hlavně se mi líbí konec..

11 Lizouš :* Lizouš :* | Web | 17. dubna 2013 v 20:11 | Reagovat

[10]: Aww.. :33 Děkuju moc.. :)) Měla bych psát špatný konce častějc :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající