we're all mad here.

Červen 2014

And we're free again.

28. června 2014 v 21:46 | Liz |  Liz.

Hello everyone!
Ano, konečně je tu léto a všichni jsme zase šťastní, že jsme volní a většina si užije aspoň
týden bez rodičů, či více a taky můžou chodit ven, zůstávat venku dlouho, make some
memories. Nebudu vám lhát, taky jsem takový člověk. Doufám v nejhezčí léto, v possible
summer romance, v nové kamarády a nespaní v noci. Nicnedělání, teplo, zábavu, letní
outfity a žádné ohraničení školy. Čtení knih a koukání na seriály. Chodit s kamarády či
sestrou do kina - všechno možný. Je málo lidí, kdo v tohle všechno nedoufá, ale tohle
léto si chci opravdu užít. Pro mě začíná můj 'program' už zítra, kdy jedu na anglický
tábor, na který už jedu po třetí. Moc se těším (still believing in possible summer romance)
a doufám, že bude sranda jako vždy a poznám hodně nových fajn lidí.
Tábor taky znamenná, že nejspíš nebudu těch 5-7 dní psát na blog, což je upozornění
hlavně pro lidi, kteří to tu fakt sledují. Pak se opět budu snažit být aktivní i když
nic neslibuju, chci si užít sluníčko (jestli nějaké bude), kamarády, PRÁZDNINY.
Jak už jsem psala, na výzo jsem dostala samé jedničky (ano, jsem šikovná, žádný
šprt prosím, fakt jsem kvůli tomu zabrala) a po škole jsme v pátek s holkama šli
na pizzu, po tém si dali eh, zákusek a zmrzlinu. Po tom jsem se přidala k sestře a
její kamarádce a dala si ještě jednu zmrzlinu (jejda:D) a taky možná brambůrky (ups:D).
Každopádně to byl fajn den a dnes jsem se dost vyspala:)
By the way, dočetla jsem Proměnu Mary Dyerové a je to hrozná blbost, fakt tyjo,
nevěřím, že je Noah mrtvej, ne! A půjčila jsem si Medvídka Pú (no a co) a konečně
Harryho Pottera, kterého jsem ještě nečetla (don't judge me). Obě knihy jsem
začala a dost mě obojí baví, tay jsem ještě nedočetla It's kind of a funny story,
což čtu v angličtině a fakt jen když mám depresivní náladu a chce se mi, so..
Léto bude prostě plné čtení, protože mám ještě 1. díl PLL a mám seznam knih,
který bych si chtěla přečíst, also, sledování seriálů, of course.
No, nebudeme to zdržovat, užívejte si prázdniny, klidně mi napište, jak budete
jejich začátek trávit vy a na viděnou u dalšího článku:)



Stay weird, LizLíbající

I want someone to love me for who I am.

26. června 2014 v 19:54 | Liz |  Liz.

Nick Jonas - Who I Am

- ano, ano Nick Jonas, #judgingme, ale fakt jsem si nehorázně zamilovala tuhle písnučku a
sice to neá naprosto nic společného s tímto článkem, tak jsem ji teď měla puštěnou a fakt
jsem se chtěla o takovou nádheru podělit i s Váma, protože i když není Nick Jonas nějaký
mega moc slavnýzpěvák, vlastně už ani nezpívá sám, tak tahle písnička je povedená a já ji
naprosto miluju, divila bych se kdyby si někdo mysle o této písničce opak.
Aneb ahoj. Jak už jsem napsala, tak písnička nemá se článkem naprosto nic společného,
ale fakt ji miluju aměla jsem ji puštěnou,tak je tady (by the way, na co narazíte, když
hledáte písničku jako tuhle :D -> click). Anyway, přestanu psát, že jsem selfish, i když jsem
a prohlásím Vám, že právě opět čtete článek o mě a o mém životě.
Nejdřív bych chtěla říct, že se hrozně těším na zítřek, hlavně protože mám samé jedničky
na vyscědčení a po odchodu ze školy půjdeme s holkkama na oběd na pizzu, což je fakt
super, hrozně se těším a doufám, že všechno bude v pořádku. Budu taky moc ráda, jestli
bude hezké počasí a já si budu moct vzít šaty, jelikož naprosto ujíždím na nosení šatů,
cítím se v nich o hodně více žensky a eh, volně. Dále, dnes byl ve většině škol každoroční
sportovní den. U nás ve škole to prochází tak, že máme na výběr nějaký určitý počet
sportů, které můžeme dělat, na příklad fotbal, horská/silniční kola, kolečkové brusle a
další. Naše učitelka se ale rozhodla, že se toho naše třída tento rok nezůčastní a měla
pro nás vymyšlený vlastně program a my až do dnešního rána nevěděli o co jde (ani jsme
nepředpokládali jaké oblečení si vzít). Rán nám tedy řekla, že jdeme na minigolf, což
nebyla sice žádná moc velká výhra, ale byla to sranda a já jsem ráda, že jsme tam byli
celá třída a hodně se u toho zasmáli. Potom jsem šla domů a následně měla závěrečnou
besídku z klavíru s předáváním vysvědčení. Ještě před začátkem jsem učitelku poprosila,
abych hrála poslední, protože za 1. někteří lidi už k té době odejdou a za 2. jsem měla
opravdu primitivně lehkou písničku, která by mohla být pro děti i o dva roky mladší.
Kdo by čekal, že to bude důvod, proč jsem to zkazila? Já určitě. Vlastně jsem na
začátku jela dost dobře, ale na konci tam byli jakýsi akordy a já se netrefila a prostě
jsem mačkala random klávesy:D Neznělo to tak špatně a kamarádka mě ujistila, že
to slyšet nebylo, ale já i učitelka a určitě i nějací další lidi, kdo hraje delší dobu na
klavír tušili, že jsem improvizovala a udělala chybu. Na celé besídce mě celou dobu
opravdu moc deprimovala jedna věc, ale nechci Vám proradit jaká, protože bych
podvedle sama sebe. Každopádně mám už doma dva vysvědčení, jedno z rytmiky a
druhé z hudebky, tedy klavíru a nauky. Všude mám saé jedničky (protože jsem Líza,
pozor).
Anyway, ještě jedna věc, kterou jsem chtěla napsat je, že autorskýblog pořádá
hudební soutěř, která spočívá v tom, že napíšete recenzi na jedno ze tří vybraných
alb a po té se hlasuje a pokud máte nejvíce hlasů, vyhrajete jakou-si cenu. Tato
soutěž vypadá dost zajímavě a je tam ještě k tomu album od Eda Sheerana, tedy mého
oblíbeného zpěváka, což znamená, že bych udělala soutěžní recenzi na toto album, i
když vím, že asi nemám moc velkou šanci, za zkoušku nic nedám.



Stay weird, LizLíbající


The Pretty Reckless - Going To Hell (album)

25. června 2014 v 15:49 | Liz |  Music

The Pretty Reckless - Fucked Up World

Hello, sweetheart:)
Promiňte, že do vás pořád cpu tu hudbu, ale je to prostě jedno z témat, který mě baví a vím, že mi nikdy nebude cizí. Dnes mám pro vás tedy menší recenzi na nové album skupiny The Pretty Reckless, který se jmenuje Going To Hell.
Chtěla bych začít s tím, že se mi vážně moc líbí vlastně ten obrázek alba. Nevím proč, ale prostě mi příde zajímavý. Kapela se skládá ze zpěvačky Taylor Momsen, která také skládá texty a hraje na kytaru. Pak Marka Damona (kytara), Jamieho Perkinse (bubny), Bena Phillipse (kytara). Frontmanem kapely je ale Taylor a proto se taky objevuje na většině fotek, jednoduše si lidi pod názvem The Pretty Reckless povětšinou zobrazí hlavně Taylor. Když jsem poprvé album poslouchala, na začátku jsem se hlavně nejdřív trochu vyděsila, protože první písnička, tedy Follow Me Down začínala, eh vzdycháním, které mi nejdřív připadalo jako pláč, ale když jsem to pochopila trochu jsem se rozesmála. Originalita The Pretty Reckless nechybí. Jak už jsem psala, tak zpěvačkou je Taylor, která píše všechny texty, takže jsou písničky většinou směřovány na mužský rod.
Kapela je rocková, takže si nejsem jistá, jestli by se některým z vás vůbec líbila, protože je to už takový spíše hard rock, pokud na to nejste zvyklý a neposloucháte to, tak si nejsem jistá, že se vám bude jejich nové, tedy druhé album líbit. Musím uznat, že některé písničky z prvního alba se mi líbily více, protože byly mírnější, ale tyhle jsou zase takové nové a lepší a prostě více rockové. Uznávám, že je album skvělé a doporučuji ho všem, kdo takový styl hudby poslouchá nebo by potřeboval nějakou inspiraci.


1. Follow Me Down
2. Going To Hell
3. Heaven Knows
4. House on the Hill
5. Sweet Things
6. Dear Sister
7. Absolution
8. Blame Me
9. Burn
10. Why'd you Bring a Shotgun to the Party
11. Fucked Up World
12. Waiting For a Friend
13. Going To Hell {Live Acoustic}
14. Sweet Things {Acoustic}

/nejsem si jistá, jestli je jakoby normální i deluxe edition, ale jestli je deluxe edition, tak tohle bude seznam spíše na ní než na normální, upřímně řečeno, nevím/
Jak už jste pochopili, tak tohle je seznam písniček, který jsou na albu. Chtěla jsem vám u každý dát na cvaknutí odkaz, ale upřímně řečeno se chci jít dívat na seriál a nechce se mi to hledat a proto tady mám jen video, spíše záznam s celým albem ZDE. Na tomhle záznamu je ale jen 12 písní, chybí akustické verze Going To Hell a Sweet Things. Doufám, že se vám recenze líbila a ještě jednou moc doporučuji jak album, tak skupinu.




Stay weird, LizLíbající


I will save the songs that we can't stop singing. #3

24. června 2014 v 19:55 | Liz |  Music
Hello, everybody:)
Chci dnes psát rychle, protože ještě musím do sprchy a pak si zkusit písničku, kterou hraju na besídce na klavír a dodělat jednu prezentaci do školy. Ano, mohla bych psát další článek o sobě, ale zas tak selfish nejsem. Takže tu mám zase článek s dobrou hudbou aneb s inspirací pro vás. Doufám, že se vám můj dnešní výběr bude líbit.

1. The xx - VCR

2. Paramore - Miracle

3. Imagine Dragons - Amsterdam

4. 30 Seconds To Mars - Up In The Air

5. Taylor Swift - If This Was A Movie

6. Ed Sheeran - Sing

7. 5 Seconds Of Summer - She Looks So Perfect

8. The Vamps - Can We Dance

9. AFI - 17 Crimes

10. Sofi de la Torre - Faster

Samozdřejmě jsem vám udělala i playlist na karaoketexty.cz, který je ZDE. Užívejte si všechno, co můžete a zase zítra u dalšího článku:)



Stay weird, LizLíbající

Stressed, depressed but well dressed.

23. června 2014 v 21:07 | Liz |  Liz.

Hello sweetheart<3
/ajajaj, další článek o mě, jsem selfish, děkuju moc, congratulation to me/
Ano, je to tak, zase jsem very muých selfish a píšu článek o sobě, fakt se omlouvám, protože
vím, že to nikoho stejně nezajímá. Anyway, dnes naše Gymnázium pořádalo 'večer odměn',
což je vlastně jednou za rok, na konci roku a všichni, co vyhráli za ten rok nějakou cenu,
např. za anglickou olympiádu, anglickou olympiádu, slohovku a podobně si dva týdny před tím
až do toho večera zajdou do jednoho knihkupectví s částkou 230 kč, které dostali od
školy a tam si vyberou knihu, můžeme i ji, ale i objednat, protože tam většinou výběr moc
velký samozdřejmě není. Jestli knih stojí více, než 230kč, musíte si ji doplatit. Jestli jste
za rok vyhráli více soutěží a olympiád, dostáváte více peněz, takže mají někteří třeba
3 knihy. Já jsem tento rok vyhrála 2. místo ve slohové soutěži 'Pardubický pramínek' s
tématem 'Voda - přítel a živel'. Sice jsem pak tay vyhrála školní a okresní kolo anglické
olympiády, ale oceňují se jen krajská kola a moje kategorie už nikam nepokračovala, což mi
bylo dost líto, protože bych dostala 2 knihy (eh, kdybych vyhrála). Anyway, vybrala jsem si
tedy jen jednu knihu, kterou je 'Roztomilé malé lhářky' od Sary Shepard podle které/rých
(je to série a je ta okolo 16-ti knih) je natáčen seriál Pretty Little Liars aneb Prolhané malé
krásky. Knihy už jsem si chtěla delší dobu přečíst a jsem hrozně nadšenná, že teď 1. díl leži
vedle mě a nemůžu se dočkat až si ho konečně přečtu, yay.
Nevím, jestli jsem to v minulém článku zmiňovala, ale dneska jsem se ještě byla vyzkoušet z
biologie z které mi vycházelo za dva a dostala jsem jedniču, takže budu mít samé
jedničky na vysvědčení, což mě opravdu moc potěšilo, dost jsem makala.
Každopádně jsem dneska měla dost dobrý den, zvlášt ten večer a je mi líto, že nemám
s holkama selfie (:D:(), ale o tom to fakt není. Příští rok se rozhodně budu zase snažit
napsat tu slohovku, abych dostala knihu a možná se zapojím i do dalších soutěží, ani ne
kvůli výhře, ale spíš kvůli těm knihám, no. Přeci uznejte - je to mnohem levnější!
/ale stejně mám úžasňácký šaty:333/




Stay weird, LizLíbající

All I need is someone to save me 'cause I am going down.

22. června 2014 v 19:35 | Liz |  Liz.

The Pretty Reckless - Going Down

Hello, everyone:)
Jestli nestojíte o čtení naprosto nezajímavého a nesmyslného článku, tak to prostě a
jednoduše nečtěte, protože ani nevím jak ho vysvětlit. Poslední dobou je všechno pořád
těžký a těžký a i když se pořád snažím najít svoji kotvu, tak se stejně pořád potápím. Před
zařátkem eh, pointy tohohle článku jen chci říct, že mám v tenhle blog vážně důvěru a nevím
co přesně bych dělala, kdybych věděla, že někdo koho znám i koho znám blíž něco z toho, co
tu píšu četl. Potřebuj místo kam bych mohla napsat jak se cítím a mít jistotu, že se to
nedozví nikdo, kdo by neměl. Jo a deníček si opravdu zavádět nebudu, děkuji ne.

Poslední dobou sem toho o sobě moc nepíšu. Proč? Není co. Jo, mohla bych Vám sem psát
všechny drby, co se dozvídám od kmarádek a kamarádů, ale opravdu si nemyslím, že by to
někdo dokázal číst. Můžu psát články o tom, co jsem dělala, jak mě naštvala učitelka matiky
nebo že se zase bavím se tarou kamarádkou ale opět, nikoho by to nebvilo číst a proto taky
takový články ze zásady nepíšu. Myslím ale, že kvůli tomu jsem si zvykla nepsat sem ani žádný
svoje pocity, což byc vážně chtěla a je tu asi hodně věcí, který jsem sem nikdy nenapsala.
Jako první by bylo asi to, že informace o tom, že bych měla jít na jinou školu už neplatí,
protože jsme se eh, domluvili s rodiči a já jsem si uvědomila, že na to ještě fakt nejsem
připravená a oni nejsou připraveni mě pustit takhle brzo a obecně na to podlě mě moc zatím
nemám, protože ještě pořád bojuju o samý jedničky na vysdědčení (známky se uzavýrají v
úterý). Těm pár lidem, kterým jsem to řekla jsem už asi oznámila i změnu, ale někteří to
stále vědí. Zajímalo by mě, jestli si to vůbec pamatují:D nevadí.
Za druhé je asi no, můj zdravotní stav (trochu si připadám jako kdbych oznamovala, že
umírám když jsem napsala bestie, že je prostě něco špatně, reagovala jako kdybych měla
rakovinu nebo něco podobného:D). Nedávno tu určitě byla aspoň malá zmínka o tom, že
jsem začala brát nějaký prášky, vitamíny. Nevím, nepamatuji si, co přesně jsem psala, ale je
to asi tak, že se mi odkrvují ruce, postupně to jde nahoru, odkrvuje se mi jazyk a pusa a
obecně ccelý vršek těla (je to takový mravenčení, který máte třeba, když jste v autě a máte
nohu pořád ve stejný poloze). Stávalo se mi to už dřív, ale nedávno se mi to stalo 3x ve dvou
týdneh a mamka mě vzala k doktorce, která mi brala krev a moč na testy a jako výsledky
jsem dostala něco typu, že mám v krvy málo železa a něco dalšího, čemu jsem nerozuměla
a pak si ještě mysleli, že mám zánět moči, ale když to testovali znova test byl negativní, což
byla úleva. Poslední test, který je na boreliózu ještě nemám zvýsledkovaný (jo, tohle slovo
asi neexistuje) a nejspíš budou výsledky v pondělí. Myslím si, že ale boreliózu fakt nemám.
Každopádně jsem teď brala ráno jaký-si prášky s ionty (včea mi došli, juchů), cucala železo
a brala práčky na alergii, který už ale beru kolem 7-mi let. Pak jednou denně lžičku práčku
s hořčíkem, který byl fakt dobrej a ještě mi nedošel a večer opět jako ráno bez prášku
na alergii, takže yay, skvělí asi 2 týdny braní léků. Každopádně ještě mám jít k nějakému
doktorovi na nervy (ne, nevím jak se jmenuje) a moje 'záchvaty' se zatím neobjevovali ve
velkém rozsahu. To jsem jen tak chtěla zmínit, abyste to věděli.
Včera mi z ruky vyndali klíště a vím, že většině z vás se to asi stalo asi milion krát, ale já
jsem ho měla podruhý v životě (poprví mě tam zalezlo, ale hned jsme ho vyndali) a já jsem
prostě dostala hrozně velký šok, protože jsem včera ležela asi od čtyř hodin odpoledne
do večera v posteli buď ve spánku, polospánku nebo si četla (by the way, znovu jsem si
přečetla Malýho prince a konečně přečetla Hunger Games:3). Rodiče mi ho pak vyndali,
ale já jsem u toho i brečela, ne bolestí, ale jednoduše prostě šokem, protože se těch
všech věcí kolem zdraví teď bojím o hodně víc než předtím.
Určitě jsem měla naplánované Vám toho říct ješě víc, ale nějak se nevzmůžu na řešení
svých problémů ani na psaní jich. Všem vám moc držím palce v posledním týdnu (jestli
teda ještě nemáte uzavřený známky) a doufám, že budete mít krásný vysvědčení:)
/who cares, prostě se mi ta fotka líbí/




Stay weird, LizLíbající


and I'm like pretty popular again.

18. června 2014 v 13:38 | Liz |  Blog Info
!!!!!!!
Ještě jednou Vás dneska zdravím a chtěla bych všem návštěvníkům, jak těm, co sem chodí často, tak těm, co tu byli párkrát, či těm, co tu byli jen jednou hrozně moc poděkovat za další nádherný tisíc do mých návštěv!:) Moc to pro mě znamená a dokud vidím narůstat návštěvnost, vím, že má cenu psát sem články.
Děkuju, děkuju, děkuju, jste nejlepší!:)<3




Stay weird, LizLíbající

Why I can't talk or even hear about TFIOS.

18. června 2014 v 13:27 | Liz |  Books

Ed Sheeran - All Of the Stars

Hey guys:)
Dnes tu mám článek zaměřený vlastně na nic. Dlouho, dlouho, dlouho jsem chtěla napsat recenzi ke knize Hvězdy nám nepřáli, protože jsem to naproti polovině lidí, co to četlo, četla fakt dávno předtím, než se vůbec začalo tak mluvit o filmu a teď asi už 2 týdny zpátky jsem byla s kamarádkou na tom v kině. Ne, tenhle článek není o ničem, ale o tom, jak jsem neschopná a nedokážu jak o knize, tak o filmu normálně mluvit, protože mě to natolik dostalo.

Vím, že už jste většina tuhle knihu určitě četli nebo viděli film či trailer, ale jsem si naprosto jistá tím, že jste už o ní slyšeli, jestli ne, tak blahopřeji. Na začátek se ale stejně pokusím nějak shrnout děj knihy. V podstatě je to o dívce, Hazel Grace Lancaster, která má rakovinu plic nebo něco takového, prostě vím, že má rakovinu a souvisí to s plícemi, ale nechci tady nějak kecat, takže nevím. Jednou, když jde na (nemůžu si vzpomenout, jak se tomu říká) eh, skupinu, kde se mají podporvat děti s rakvinou, tak tam potká kluka, Augustuse Waterse, s kterým se seznámí a tráví s ním hodně času. Pak se do sebe zamilují, to všichni známe. Augustovi se ale vrátí rakovina, kterou již překonal a následně umírá.
Nevím, jak většina čtenářů, ale já jsem u knihy hrozně brečela a u filmu sice taky, jak jinak, ale přiznávám, že u filmu to střída smích, protože to prostě není ono. Film by nikdy nemohl být tak dokonalý jako kniha. U ní jsem brečela totiž 2y víc. To ale nic nemění na faktu, že o tom nedokážu mluvit, protože mi to rozporcovalo srdce na kousíčky. Lidi, kteří to dokážou a ještě líp - dokážou o tom napsat receni mají u mě největší obdiv, protože mám z toho strach. Nikdy bych nedokázala knihu přečíst znova, protože mě to děsí, není to ale jediná kniha, které se tak bojím. U filmu to samé. Kolem a kolem, Now Is Good ( recenze na knihu -> click) je film s podobnou pointou, ale už jsem to viděla asi 3x a klidně bych se koukla ještě jednou, ale u Hvězdy nám nepřáli se opravdu neskutečně bojím, ale naprsto nevím důvod #judgingme. Každopádně, všichni co se na to chystáte (psaní recenze, či jen mluvení tom) good luck, doufám, že nikdo z vás není tak citlivý jako já, jelikož to není zas tak příjemné.


Stay weird, LizLíbající

How I fell in love with you.

16. června 2014 v 20:01 | Liz |  Liz.

Enchanted - Taylor Swift

Hellío, everyone. Trochu jsem minulý týden zapomněla na svůj
nápad s tématem týdne, ale jsem i částěčně ráda, protože mě těší víc,
když článek nepíšu k tématu týdne. A proto je tu dnes článek ke kterému mě
inspirovala téma týdne minulého týdne a to 'Píšu Ti'. Upřímně řečeno, tenhle článek
jsem chtěla napsat už delší dobu a je eh, osobní, takže nechci aby se ho někdo vůbec
snažil chápat. Hlavně si ho užijte a pochyťte inspiraci:)

'Ahoj. Eh, jak se máš? Přemýšlela jsem o tom už snad tisíckrát, ale myslím, že jsem
nikdy vážně nepromyslela začítek. Začátky jsou trapný. Předtím, než vůbec začnu psát o
pointě tohohle, eh, něčeho, chci ti říct, že mi chybíš. Moc, hodně, hrozně. Říká se, že
můžeš lidi milovat, ale nikdy je nebudeš milovat tak hodně jako ti budou chybět. Právě
teď mi chybí ten způsob, kterým ses usmíval nebo tvoje hnědé oči. Chybí mi to, jak vždycky
když jsme seděli vedle sebe mě hřála tvoje noha (dobře, tohle zní divně). Nevím, jestli jsi
někdy vůbec věci jako tuhle postřehl, ale já jo. Bylo jich mnohem víc, ale jednoduše Ti
nemůžu vysvětlit jak moc mi ty a všechny ty věci chyběj. Protože víš, co je pravda? Pravda
je, že nehorázně dlouho hledám svého Augustuse, Daye, Kye, Jace, Aleca, Simona, Adama,
Kenta, Kenjiho, Claye, Tobiase, Peetu, Percyho, Jasona, Lea a mnoho dalších a nevím jak se
to stalo, ale najednou ses jím stal ty. Všemi dohromady. Nepochopila jsem to a nechápu to
ani teď, víš? Protože naproti nim, nejsi perfektní. Nejsi ani zpoloviny tak dobrý (to je zlý, já
vím, promiň), ale pro mě prostě jsi. Nevíš, jak dlouho jsem si to zakazovala a nechtěla
připustit, protože bože, to nešlo. Ale prostě to tak je. A já jsem všechny svoje pocity
skrývala (zabíralo to asi, eh, vůbec) pod slovy jako 'idiote' nebo 'ráda bych tě zabila' a pro mě
nenormálním smíchem, sakra, byla jsem fakt blbá. Protože si nedokážu představit holku,
která by s tebou nechtěla být. Máš o obě určité pochybnosti, já vím. Ale i když i to
nemyslíš, tak sama znám někoho, kdo by o tobě mohl básnit (a já to nejsem, děkuji mockrát).
Stal ses pro mě.. důležitou částí života, doufala jsem, že jsem to pro tebe byla i já, nemyslím
si, že to tak někdy bylo. Upřímně, fakt jsem si myslela, že jsme si hodně blízký, ale opravdu
by se lidi, kteří si rozumí a jsou si blízcí mohli ze dne na den prostě přestat bavit? Uznávám,
že přesně tak to nebylo, ne, bylo to jinak. Bylo to jako vrážet nůž do srdce hodně, hodně
pomalu a pak to ještě pomaleji vyndat. Bože, cítila jsem se jako nejhorší člověk na světě.
Pořád jsem si říkala, kdo by mě mohl milovat, nejsem milá, hezká. Byla blbost vůbec sama
sobě dovolit něco cítit. Ale co se děje po 6-ti měsících mých pocitů? Nic. Naprosto nic.
Protože i teď někdy usínám se slzy v očích, protože se cítím nemožně jen kvůli tomu, že
jsem se pro někoho otevřela a pak tě nechala tak lehko odejít. Chybí mi to, jak ses mě
zeptal, proč jsem smutná i když jsem ti nechtěla odpovědět. Proč? Protože jsem věděla,
že se tohle prostě stane. Promiň, že jsem ti dovolila to uskutečnit.'


Stay weird, LizLíbající

Oldies but goldies.

15. června 2014 v 14:01 | Liz |  Music

Oasis - Little By Little

..aneb helloo.
Napadlo mě, že bych udělala nějaký článek/y s nějakým opravdovým tématem, o kterým bych mohla psát. Myslím to tak, že většinou píšu o docela velkých blbostech, že? A napadlo mě pár smysluplných témat, o kterých bych mohla napsat, ale dnes nemám tolik času a proto tu je opět hudební článek, který by měl ukazovat na oldies, neboli na starší interprety, zvlášť kapely, protože jsem teď takzvaný oldies začala docela poslouchat a taky se držím eh, sloganu 'oldies but goldies'.
Jak možná víte, tak já poslouchám hlavně rock, někdy punkrock a takové podobné směsky, ale taky poslouchám One Direction a Taylor Swift a taky nějaké další interprety, kteří nejsou úplně rockový, ale je to pro mě spíše na uklidnění. Nedávno jsem tak taky narazila na kapelu, kterou už samozdřejmě znám, ale vždycky jsem od ní znala jen jedinou píseň a to Wonderwall. Většina už asi pozná, že mluvím o skupině Oasis. Nemyslím si, že jsem nějaká opravdová fanynka, která by si pamatovala kdy se narodili kluci, či kdy vystupovali ve Wembley nebo vůbec znala jejich jména, ale jedno vím určitě jistě - zamilovala jsem si jejich hudbu.
Musím přiznat, že jejich hudba by se nelíbila každýmu, ale většině ano. Je to jak uklidňující, tak trochu i do rocku a vychází z ní miliony citátů. Což mi připomíná jednu pěknou náhodu, kterou jsem díky Oasis zažila. Minulé léto jsme byli s rodinou na Maltě a na lodi jsme s mamkou viděly muže, který měl opravdu úžasné tetování přes celá záda a bylo tam napsaná (dobře, hodně dlouho mi trvalo, než jsem to rozluštila a taky se divím, že jsem si to zapamatovala) 'Some might say they don't believe in Heaven, go and tell it to the man who lives in Hell.'(= Někteří můžou říct, že oni nevěří v nebe, běžte a řekněte to muži, který žije v pekle.). V létě se mi to vážně moc zalíbilo, ale opravdu jsme nevěděli jak na takový citát přišel. A až teď jsem při poslouchání písně Some Might Say od Oasis zjistila, že je to z této písně. (můžete si poslechnout -> ZDE) Píseň se mi zamlouvá obecně a ten text je prostě úžasnej. Oasis jsou teď jedna z mých oblíbených skupin.
Další skupina, kterou jsem začala hodně poslouchat i když už docela dávno jsou AC/DC. Myslím, že ten název nám všem aspoň něco řekne (i když některým třeba jen fyziku). Skupina to je naprosto úžasná, rocková a jejich hudba je naprosto.. ani nevím jak to popsat, ale pro mě jsou jedni ze zakladatelů rocku. Opět, nechci se považovat jako nějaká největší fanynka, protože třeba neznám ani všechny jejich texty, ale považuju se prostě za šťastného posluchače jejich hudby a jsem na to velmi pyšná a je mi tu ctí tak nádhernou melodii poslouchat.
Kromě těchto dvou skupin žádné 'oldies' neposlouchám tak moc. Zkoušela jsem třeba i Nirvanu, ale musím přiznat, že je tonan mě možná moc. Hodně velkou inspiraci ohledně hudby mi dala třeba kniha 'Tahle píseň Ti změní život', která je naprosto úžasná a moc ji doporučuju. Také samozdřejmě doporučuji oldies hudbu, zvlášť rock, i když po dlouhém uvážění jsem přece jenom přišla k názoru, že moje dnešní oblíbené skupiny a interpreti jsou stejně lepší jak oldies, protože jsou prostě dnešní. AC/DC nebo Oasis jsou skvělé skupiny, ale pořád bych dala přednost All Time Low nebo Fall Out Boy.



Stay weird, LizLíbající

Unravel Me - best moments&quotes

12. června 2014 v 20:54 | Liz |  Books
/one of them<3/
Heloo:)
Právě jsem se rozhodla, že už se nebudu nekonečně omlouvat, protože je to hlavně na nic a taky na nic. A proto, se hned vrhnem k dnešnímu článku, který by měl být o podle mého názoru nejlepších momentech a citátech z knihy 'Jsem zlomená', která je sice 2. díl trilogie, ale nemyslím si, že to vadí. Dočetla jsem ji včera a moc se mi líbila a teď už jsem se vrhla na 'Thirteen Reasons Why'. Ale zpět ke knize, zakládala jsem si ji takovýma těma barevnýma lepícíma papírkama a je tím polepená dost velká část knihy, a proto Vám chci sem vypsat ty části, které jsem si opravdu zamilovala a naprosto mě ohromily. /patří do nich i ten citát zezhora, tak ho už nebudu psát znova/

1. "Jo, brácho." Kenji odloží lžíci. "Jsi protivný. To je pořád: 'Zavři klapačku, Kenji.' 'Zalez do postele, Kenji.' 'Nikdo tě nechce vidět nahého, Kenji.' A já přitom vím, že aspoň tisícovka lidí by mě ráda viděla nahého-" - Kenji.

2. Osamocenost je podivná věc.
Přikrade se k vám, potichu a nenápadně, v temnotě noci se usadí vedle vás a ve spánku vás hladí po vlasech. Obtočí se vám kolem kostí a zmáčkne vás tak silně, že se nemůžete pořádně nadechnout, šustí vám po kůži, takže neslyšíte vlastní puls a přitiskne vám své rty do vlasů na krk. Naplní vám srdce až po okraj, noc co noc leží vedle vás, vysává světlo ze všech koutů. Stane se vaším stálým společníkem a klepne vás po rukou, kdykoliv se jí zkusíte pozastavit. Ráno se probudíte a přemýšlíte, kdo jste. V noci nemůžete usnout a nepřestanete se třást. Neustále pochybujete, zda máte, nemáte, byste měli, byste neměli, proč byste měli, a to dokonce i tehdy, když jste připraveni nechat to být, chcete se od toho odpoutat a jste připraveni začít nový život. Samota je jako starý kamarád, který stojí vedle vás a dívá se s vámi do zrcadla. Hledí vám do očí a mění váš život k obrazu svému. Nedokážete najít vhodná slova, kterými byste proti tomu mohli bojovat a bránit se výkřikům, že nejste, nikdy nebudete, nikdy, opravdu nikdy nebudete dost dobří.
Samota je hořký, mizerný společnník. Někdy Vás prostě nenechá být.

3. Ale rozhodně už nepotřebuju, aby mě někdo ochraňoval. Nepotřebuju, aby si o mě kdokoliv dělal starosti, přemýšlel o mně anebo riskoval, že se do mě zamiluje.

4. Zřejmě mám zemřít.

5. Naděje.
Je to jako kapka medu, jako pole tulipánů, které na jaře rozkvete. Jako ranní déšť, jako pošeptaný slib, jako bezmračná obloha, jako dokonalá tečka na konci věty. A je to i jediná věc na světě, která mě drží nad vodou.

6. /vynechávám popis a děj/
"Tak co podle tebe uděláme? Jednoduše zazvoníme u dveří? Co myslíš? Nebude to příliš? Nestačí zaklepat?" - Kenji

7. Jestli se pohnu, nejspíš zemřu. Jestli se nepohnu, nejspíš zěmřu.

8. Ale někdy přemýšlím - někdy si lámu hlavu - kdybych byla zrůda - už bych to cítila, ne? Byla bych rozzlobená a krutá a pomstychtivá. Znala bych slepý vztek a touhu po krvi a potřebuju zadostiučinění. Namísto toho cítím ve svém nitru propast tak hlubokou, tak temnou, že nedohlédnu na její dno; nevím, co se v ní skrývá. Nevím, kdo jsem a co by se mi mohlo stát. Nevím, co dokážu příště.

9. Došla mi písmena. Chybí mi slova. Někdo mě okradl o celou moji slovní zásobu. Klacky a kameny by mi mohly zpřelámat kosti, ale tahle slova, tahle slova mě zničí.

10. /opět přeskakuju děj mezi přímou řečí/
"To nikdy nepochopím. Jsi jen vystrašená. Bojíš se neznámého. Máš strach, abys lidi nezklamala. Potlačuješ svůj vlastní potenciál, jen kvůli tomu, co si myslíš, že od tebe ostatní očekávají. Pořád zachováváš pravidla, která ti vnutili. Přál bych si, abys s tím přestala." - Aeron Warner

11. "..Lásko v téhle hře jsou jen dvě možnosti," prudce oddechuje. "Zabij. Nebo budeš zabit." - Aeron Warner

12. Začínám považovat naději za nebezpečnou a hrůzostrašnou věc.

13. "Pravda," procedí, "mi bolestně připomíná, proč dávám přednost životu ve lži." - Aeron Warner

14. /moje oblíbené/
Chceme-li zemřít, nemusíme vůbec nic dělat.
I kdybychom se celý život schovávali ve skříni pod schodištěm, smrt si nás vždycky najde. Objeví se v neviditelném plášti, a když to budeme nejméně očekávat, mávne kosou a vymaže veškeré stopy naší existence na této Zemi. Všechno to udělá úplně zadarmo. Nebude žádat žádnou odměnu. Pokloní se u hrobu, příjme uznání za dobře vykonanou práci a zmizí. Život je trochu složitější. Chceme-li žít, musíme dělat aspoň jednu věc.
Dýchat.
Ať už chceme nebo nechceme, musíme každý den, každou hodinu, každou minutu a každý okamžik dýchat. Přestože máme v plánu zadusit veškeré svoje sny a naděje, pořád dýcháme. Ačkoliv chřadneme anebo prodáme svojí důstojnost muži na rohu, dýcháme. Dýcháme, když se mýlíme, dýcháme, když máme pravdu, dýcháme i když sklouzneme ze skalní římsy a předčasně směřujeme do hrobu. Nemůžeme přestat.
A tak dýchám.

No, tak to byli moje oblíbené momenty a citáty z knihy. Můj oblíbený bude asi ten poslední a pak ten 2. Kniha byla úžasná a moc se mi líbila, ale asi nebudu psát recenzi, protože bych pak musela napsat i první knihu, tak bych počkala až výjde 3. kniha trilogie v češtině a pak možná napíšu něco jako recenzi. Každopádně, 'uvidíme' se zítra.



Stay weird, LizLíbající

'Cause I'm just too busy being myself.

10. června 2014 v 21:22 | Liz |  Liz.
/máme sexy zadky, ano/
Hey darlings, how are u?:3
Omlouvám se, že jsem 2 dny nepsala a tady teď taky přináším vysvětlení.
Bohové, venku je horko, horko, horko. V sobotu, po tom, co jsem sem psala jsme jeli s
rodinou na motokáry do Litomyšle, kde mě začala bolet hlava, great. Pak v sobotu
jsme jeli s mojí bestie (fotka -> úplně první jakoby ze zdola) do kin do Pardubic na
'Hvězdy nám nepřáli', protože je to jedna z mála knih, který jsme obě četli (ona čte
málo, protože je to líná prdelka;D) a prostě protože, hvězdy nám nepřáli. Jeli jsme
docela pozdě, ale bylo fakt teplo, takže to bylo dobrý. Jeli jsme vlakem a po filmu jsme
měli ještě Bubbletea, což bylo fakt super a pak jsme měli strach, že nenajdem vlak,
protože na poslední chvíli změnili nástupiště a my začali hrozně vyšilovat, protože..,
no jsme blbý, ale nakonec jsme nastoupili v pořádku a i normálně dojeli. Film byl hroznej,
nesnáším tu knihu, Johna Greenai film. Never, ever again. Brečela jsem hodně, hodně,
hodně moc. Nejsmutnější thing ever. Každopádně, po tom už se mi fakt psát nechtělo,
protože jsme přijeli někde kolem devíti večer, takže asi tak. Včera bylo zase překvapivě
fakt hodně horko a protože máme doma bazén (děkuji Ti bože, že máme doma bazén),
tak jsme s holkama šli k nám do bazénu (viz. obrázek nahoře) a byli tady, no, celý den,
asi do 6 večer. A protože máme faktmoc krásný fotky, tak se nemůžu zdržet toho,
abych Vám je sem dala, so.
/awwh/
Mám jich víc, ale tyhle jsou fakt asi nejhezčí. A ano, uznávám, že jsem včera sem mohla
ještě napsat, ale všichni víme, že jsem líná prdelka, takže jsem se začala koukat na
seriál 'Glee' /weird/, což mi už doporučovalo hodně lidí a pak dělala úkoly a následně
šla do sprchy, bylo mi blbě a četla jsem si. Včera jsem taky ráno byla na odběrech krve,
protože, no, nebudu Vám vysvětlovat proč, každopádně už mám dvoje práčků kvůli
tomu(><) a dneska mamka volala doktorce a říkali, že mám málo železa v krvy a ještě něco
s ní mám (ala doktorský názvy a nechápavá Liz) a pak mám něco s močí, ale to Vás
určitě nezajímá (taky mám nízkej tlak, ale to asi není zas tak důležitý). Ve čtvrtek tedy
dávám moč znovu a v pátek mi zasepředepíšou nějaký léky, či vitamíny, takže yay.
Doufám, že všichni to máte se zdravím lepší, protože chodit takhle nekonečně k
doktorovi a ještě hůře, baní krve je vážně nepříjemná, zvlášť pro mě.
Jinak jsem ještě přemýšlela, že bych tento týden napsala článek k 'tématu týdne' i když
jsem to fakt, fakt, fakt (tohle v tomhle článku píšu asi po třetí, ale čtu knihu, kde to
dělá třeba pětkrát v odstavci, takže dobrý) moc často nedělám, ale tohle téma se mi
vážně zalíbilo a hned mi naskočil eh, příběh nebo dopis, to je jedno, nechte se překvapit
a moc ráda bych se o můj nápad podělila s Váma i když je vlastně dost osobní.
Only time will tell.



Stay weird, LizLíbající

I will save the songs that we can't stop singing. #2

7. června 2014 v 14:19 | Liz |  Music
/absolutely truee<3/
Hey you beautiful.
Omlouvám se, že jsem včera sem nenapsala, ale večer jsem byla s kamarády venku na 'Městě v pohybu' - nevím jestli jsem už vysvětlovala v nějakém článku, co to je, ale každopádně je to prostě týden u nás ve městě, kdy na námestí prochází různá vystoupení kroužků, který můžou nějak vystupovat a taky prochází třeba závody kolem poloviny města na kolech či na stadionu různý běhy a atletický závody. Většina lidí chodí na náměstí hlavně aby zabili čas. My jsme tam včera byli na chvilku na nějkou kapelu z Polska či Slovenka (fakt nevím), která.. no, já nevím, líbila se mi hudba jako hudba, ale ta holka jak tancovala (zpěvačka) i zpívala se mi fakt nelíbilo, so..nevím. A pak tam byla kapela '100 zvířat', tuším, která nebyla tak špatná (ne že bych dávala nějak extra pozor), byla víc oddechová, takže asi tak.
Dneska pro vás ale mám opět článek 'I will save the songs that we can't stop singing' aneb inspiraci a obecně skvělou hudbu /ano, jsem hodně seběvědomá/. Tentokrát už budou písničky, který poslouchám normálně, hlavně rock. Dám vám je sem, ale následně zase udělám playlist na karaoketexty.cz, kde si je budete moct pustit za sebou. Takže, doufám, že se bude líbit a jdeme na to.

1. Fall Out Boy - 27

2. Paramore - Misery Business

3. The Pretty Reckless - My Medicine

4. Panic! At the Disco - ThisIs Gospel

5. Nickelback - Saturday Night's Alright For Fighting

6. Allstar Weekend - James

7. Tonight Alive - Wasting Away

8. All Time Low - Walls

9. One Direction - Midnight Memories

10. The 1975 - Sex

Playlist si můžete přehrát přímo - ZDE.
btw. některé fotky ze včerejšího večera: ZDE, ZDE .



Stay weird, LizLíbající

We're Faking It.

5. června 2014 v 14:16 | Liz |  Movies&TVshows
/dobře, ale tohle je prostě nejlepší obrázek s Faking It, kteý jsem kdy viděla:3/
Heyy, how are u?
Dnes jsem se zase rozhodla udělat takovou mou recenzi (ano, všichni známe moje
úžasné 'recenze':D) a tentokrát to bude na sseriál 'Faking It', který se začal vysílat
na MTV opravdu nedávno. Nejsem si přesně jistá, ale maximálně 10 týdnů zpátky.
Každopádně má zatím méně dílů a není to nějak už obrazně jako třeba k jedné sérii.
No, seriál je vlastně o nejlepších kamarádkách - Karmě a Amy, které se chtějí na střední
stát populárními (spíš Karma a Amy jakož její nejlepší kamarádka ji v tom podporuje).
Karma ale neví, jak se stát zajímavou neboli populární. Až na večírku je známější gay z
jejich školy, tedy Shane prohlásí za lesbičky, kterými nejsou, ale hned je všichni znají a
stávají se populární. Karma tedy Amy přemlouvá v tom, aby to s ní předstírala a Amy se
nakonec přemmluvit dá. Problém je ale ten, že je Karma zamilovaná do asi nejvíc
sexy kluka na škole - Liama Bookera, kterýmu se očividně taky líbí, ale musí předstírat,
že je lesba. A druhým problémem se jeví, že Amy časem zjištujě, že opravdu lesba
je a že to jen nehraje. Proto se začně hodně radit se Shanem, který ji přemlouvá k
zkoušení nejdřív jiných holek a pak přece jen o bojování o Karmu. Při tom všem se
tam samozdřejmě děje hrozně moc vtipných scén a je to i krapet úchylný, takže jestli
se budete koukat. tak buďte připraveni, protože je to prostě takový normální americký
středoškolský seriál a to tam nemůže jednoduše chybět.
/awwh:3/
Sama vůbec nevím, proč jsem se na seriál začala koukat, ale když jsem o něm uslyšela,
tak mi to prostě přišlo zajímavé a nenáročné, což jsem já potřebovala a taky to takové
je. Nevím, jestli by někdo mohl říct, že je to jeho oblíbený seriál, znám hodně
lepších, ale tenhle je takový pohodový, ne moc na přemýšlení a hlavně pro pobavení
a jak se dá říct i pro rady do života od lidí, které jsou stejně starší jako vy.
Jedoduše řečeno mám ten seriál moc ráda a vřele doporučuji!
/dole -homecoming queeeens<3/



Stay weird, LizLíbající

Before I Fall | recenze

4. června 2014 v 19:21 | Liz |  Books
Helooo:3 How are you?
Okay, takhle vedle obrázku jsem nikdy nezkoušela psát a je to dost divný, takže to beztak budu po dodělání ještě tak 58x upravovat, ale nevadí. Dnes jsem si pro Vás i když neplánovaně připravila recenzi na knihu 'Before I Fall' aneb 'Chvíle před koncem' od spisovatelky Lauren Oliver, které též napsala sérii knih 'Delirium', ke kterým jsem se ještě nedostala, ale sestra říkala, že je to též dost dobrý. Teď ale pojďme k recezi
a předtím, než budu psát sama bych sem chtěla přidat trailer na knihu natočený nakladatelstvím, který si můžete zkouknout -> ZDE. Viděla jsem ho teprve když jsem knihu dočetla a podle mě se k ní naprosto hodí! Takže jestli se rozhodnete si knihu přečíst, tak tento trailer ji vystihujeme nejlépe (možná až na to, že podle
knihy by tam měli být všichni zazobanější a trochu mi to i nesedělo, ale pointa s kterou to udělali je skvělá).

Jako první bych chtěla zmínit, že Sam, tedy hlavní hrdinka knihy je na začátku dost špatná holka. Populární a i když to jí podle mě z jejich tří nejlepších kamarádek myslí asi nejvíc, tak je prostě poměrně zlá, ony všechny. Je to ale jen můj názor. No, Sam je obyčejná holka, která chodí na střední a má tři nejlepší kamarádky - Lindsay, Ally a Elody, z toho Lindsay je opravdu nejlepší. Všechny čtyři jsou asi nejpopulárnější nebo jedny z nejpopulárnějších holek na škole. Pátek 12. února je pro ni naprosto normální den. Je to den, kdy 'Kupidové' rozdávají růže, které si studenti posílají, jednoduše soutěž o popularitu. Na konci dne holky vyrazí na mejdan ke klukovy jménem Kent, který je zamilovaný do Sam, ale je to nešika a jak chápu, tak nemá kamarády. Na jeho mejdan však přijde hrozně lidí včetně holek a Samininýho přítele Roba, s kterým mají mít tento večer své poprvé. Pár věcí se ale zvrtne a holky spolu v autě odjíždějí. S autem taky nabourají do jakýsi věci (dozvíte se na konci). Sam se další den probudí a zjistí, že je opet ráno 12. února a děje se všechno znovu. A tak se to stane 8x (myslím) a pokaždé se Sam snaží přijít na to, jak se z tohoto časového něčeho dostat ven. Nakonec se pokaždé rozejde s Robem (ne pokaždé, ale v posledních pokusích) a zamiluje se do Kenta. (jen chci zmínit, že si normálně pamatuje ty předešlé dny a do Kenta se na příklad zamilovává postupně) Taky se snaží zabránit sebevraždě Juliet, dívky kterou Lindsay nesnáší, což znamená, že ji nesnáší všechny holky, bezdůvodně, ehmehm. Poslední den tedy pochopí, že nedokáže Juliet zastavit a proto skočí pod auto sama a tak si neublíží ani holky, které byli v autě, když ona, no, vlastně poprvé umřela. Je to dost komplikované a začátek není tak zajímavý, ale kniha se mi i tak hodně líbila
a určitě doporučji kouknout se na ten trailer a pak knihu přečíst.



Stay weird, LizLíbající

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající