we're all mad here.

Welcome to my life.

27. srpna 2014 v 11:29 | Liz |  Liz.
Před dvěma lety mi bylo 10. Je přímo neuvěřitelný, že takovej malej smrad jakým jsem v tu
dobu byla měl takový nesmyslný a při tom úžasný nápad a založil si blog. Dosud mám v hlavě
velký otazník, proč jsem to vlastně udělala. Moje sestra měla blog s povídkama a lidi to
četli, nechtěla jsem být ale ve všem jako moje sestra. Následně se to ale začalo stávat
cool a hodně mých internetových kamarádek mělo blog s povídkami jak normálními tak s
One Direction nebo jen blog o One Direction. Když mi své blogy posílali, říkala jsem si,
že bych to udělala líp. Tenhle design by chtěl tohle, tenhle tamto, určitě to není tak
těžký. Proč jsem si založila blog? Odpovědí je, že jsem měla pocit, že to dokážu líp než
ostatní. Budu mít ohromnou návštěvnost a lidi budou číst moje články. Myslím, že nikdo
nedokáže pochopit, jak moc jsem se zmýlila. Třeba právě v tom, že dokážu udělat lepší
design. Po tu dobu dvou let, co jsem oficiální blogerka jsem měla hrozně moc designů,
který se mi většinou snažil někdo udělat (moc se omlouvám těm, co nad tím strávili tak
hodně času a já jsem pořád měla připomínky, jsem hrozně vybíravá) nebo jsem se o to
snažila sama. Nejdřív mi stačilo normální menu, s anketou, rubrikami, oblíbenými blogy,
ale následně jsem se v tom opravdu naučila chodit, jako hodně blogerů a teď jsem se
svým designem nadmíru spokojená. Konečně jsem se naučila, jak všechno správně
postavit, vybrat velikost, správně napsat. Nejzáludnějš ale bylo začít psát články.
Jak už jsem psala, měla jsem pocit, že moje články budou úžasné, ale je těžký vůbec
začít, když nemáte tušení o čem budete psát. Když se teď podíváte na moje úplně
první články a nerozesmějete se, můžete si vzít medajli na poličce, protože to, co
jsem psala byli nekonečný blbosti. Nesmíme ale zapomenout ani na moje pokusy o
povídky, které byli ještě víc komické. Vážně, tohle už nebudu zkoušet, slibuju. Jak
jsem měla blog dál, připadala jsem si tu čím dál tím víc osamělá. To byl důvod, proč
jsem časem přibyli dvě další blogerky, Adiiik (nemám tušení kolik tam má i) a Kris, teď
bych chtěla říct, že jsem s oběma pořád v kontaktu, ale bohužel nemůžu. Adiik
odešla jako první nedostatek času a možná i malá návštěvnost, to ale podle mého
názoru nezmínila jen protože nechtěla blog urazit. Teď bohužel v kontaktu s ní už
nejsem. Kris tu zůstala dlouho. Psala víc článků než já, měla skvělý názory. Neodešla
ale sama, vlastně jsem ztratila ten pocit samoty, který nahradila závist. Možná že
jsem byla opravdu moc sobecká, ale chtěla jsem mít zase vlastní blog. Jediný štěstí
je, že Kris je úžasný člověk a po odchodu z tohoto blogu si udělala vlastní, na který
už taky bohužel nepíše, ale dovolím si říct, že jsme s ní pořád v kontaktu a doufám,
že aspoň ona se z mých kontaktů časem neodstraní. Pointou ale je, že díky těmhle
dvěm úžasným osobám se přenesl tento blog na úplně jinou úroveň. Jsem vám moc
moc vděčná. Od té doby se toho hodně měnilo. Nemohla bych taky nezmínit moje
první affilates, kterým byl blog o 1D a hlavně Zaynovi, ale bohužel asi rok zpátky byl
zrušen a vlastnice si udělala nový blog o Robertovi Pattinsonovi. Ten blog jsem
zbožňovala, je mi hrozně líto, že je pryč. Ale mnohé z mých úplně prvních affs
jsou teď v mých favorites (affs jsem zrušila). Těm všem budu taky navždy hrozně
vděčná za to, že mě přijali, komentovaly moje články a dávali mi inspiraci. Přes
blog jsem poznala hrozně moc úžasných lidí s kterými se teď dokážu bavit o všem
a kdykoliv. Nechci být jako minulý rok a jen děkovat, ale opravdu to cítím tak, že
bez těch všech lidí bych to dávno vzdala, neměla tak skvělou návštěvnost. Nesmí
ale chybět ani poděkování všem mým čtenářům, kteří možná články nekomentujou,
ale vím, že tu jsou. Nevíte, jak velkou radost mi udělá, když čtu na asku otázky
typu 'Kdy bude nový článek?' nebo 'Tvůj blog je hnusnej.'. Všechno mi to dělá
hroznou radost, protože vím, že tu jste a vím, že někdo ty moje blbosti čte.
Časem se pro mě blog stal skvělým útočiště kam můžu vlévat svý pocity a nikdo k
tomu nebude mít urážlivý komentáře. Nevím, kolik lidí to ještě ví, nejspíš žádní,
ale tento blog se na začátku jmenoval 'Welcome to my lfe', proto název článku.
Ale hlavní věc, kterou tímto článkem chci říct, není to, že vám všem moc děkuju,
ale že mám konečně pocit, že ten kdo sem přijde přichází i do mýho života.
Ještě jednou moc všem děkuju, že jsem to mohla uskutečnit, doufám, že to tak
půjde i dál a vy všichni budete dále nadšení z mých článků. Jste nejlepší.



Thank you so much, stay weird, LizLíbající

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 27. srpna 2014 v 11:54 | Reagovat

Máš nádherný blog na to že Ti je 12, a nádherně píšeš. Já jsem se tu moc ráda stavila :-) Musí to být bezva mít svůj blog tak brzo :-) Když bylo 10 mi, ani jsem nevěděla, že blogy existují :D Mi je 27.

2 Gil Gil | Web | 27. srpna 2014 v 11:59 | Reagovat

Můj dess třeba nijak propracovaný není, já to neumím :D Ale jsem ráda jak to mám, a že jsem to zvládla sama aspoň tak, chci ho takový :-)

3 Lily^^ Lily^^ | Web | 28. srpna 2014 v 15:59 | Reagovat

Naprosto ti rozumím!:) Ze začátku jsem měla snad milion blogů, a nejsměšnější na tom bylo, že jsem nevěděla, k čemu to slouží!:D (Do ted'ka se tomu směju!).. Potom jsem si založila ten současný s nejlepší kamarádkou, a jsem spokojená!<3<3 Taky jsem nevěděla o čem a jak začít psát článek. Pak jsem se to nějak naučila, no začátky jsou vždycky nejtěžší, ale pak když s tím začneš, tak to stojí potom za to!:) Tvůj blog čtu ráda, máš zajímavé články, vždycky mě v nich rozesměješ:D A děláš úžasné fotky!:3 Na hejty a názory ostatních se vy*er!;-) Jseš skvělá!O:)*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající