we're all mad here.

Září 2014

I must be made of nothing to feel so much nothing.

28. září 2014 v 18:24 | Liz |  Liz.
Hai.
Opět se držím svého nedělního rozvrhu a je tu článek o mě, how selfish. Tento týden nebyl nějak extra vzrušující, možná jen to, že jsme se třídou podnikly dva výlety. V pondělí se toho moc nědělo, měl jsem poprvé nauku - vlastně nebyla poprvé, ale s tím, že jsem před tím vždycky v pondělí nebyla, tak sjem jí měla poprvé z tento rok (což mi připomíná, že z ní zítra píšem). V úterý jsme jeli na první výlet to do (nejsem si jistá názvem, vlastně jsem zjistil, že naprosto nevím, kde jsme byli) Sosušsko-moravských jeskyň. Nevím, jestli jsem si od tamtud toho hodně odnesla, nejlepší na tom byla jak jinak než cesta autobusem. Jinak ale taky byla sranda, hlavně ale doufám, že nás z toho nebude zkoušet, jelikož si nic nepamatuju. Ve středu a ve čtvrtek se toho taky nic moc nedělo, asi jen to, že jsem se ve čtvrtek krásně pohádala s rodiči - hádali jsme se tak nějak celý týden. Není to pro mě něco nového, jelikož se s rodiči hádám často, ale i tak mě to docela naštvalo. Když říkají, že je se mnou v poslední době skoro nemožné komunikovat, asi si neuvědomují, že já s nimi komunikovat o ničem, zvlášť svých problémech nechci. V pátek jsme jeli se třídou na skládnu Ekola v Libchavách kvůli chemii. Luxusně to tam smrdělo a gumáky, které jsem měla zrovna vyprané z jeskyň se mi znova krásně ušpinili, yay. Taky to tam hrozně pěkně vonělo, fakt. Nejlepší ale bylo, že jsem hned po tom musela lětět k zubaři s prázdným žaludkem. Proběhlo to u něj v pohodě a byla jsem nesmírně ráda, že jsem to do jídelny stihla před zavíráním i když jsem se cítila poněkud trapně, když jsem si nemohla k nikomu přisednout a jen velkou rychlostí snědla oběd a utíkala zase na klavír. Jak už jsem psala ve včerejším článku v pátek jsem večer sedla ke klavíru a skoro dvě hodiny přehrávala Falling Slowly. S radostí vám oznamuju, že dnes už jsem to zahrála skoro bez zastavování. Taky jsem dočetla knihu Marina, která je jak sjem už psala naprosto úžasná a teď jsem se konečně vrhla na poslední díl trilogie Loď mezi hvězdami. Nutno taky zmínit, že jsem celý týden unavená, jelikož nemůžu spát. Nevím proč, ráno se probudím utahaná k smrti a večer si lehnu v deset (protože poslouchám svého doktora, tho) a ležím minimálně dvě hodiny a nemůžu usnout. Včera bylo asi půl jedné ráno a táta za mnou příšel do pokoji a já seděla na tumblru na mobilu. On se na mě začal zlobit, že mám jít spát a když jsem mu řekla, že nejsem unavená a nemůžu spát, tak mi vzal mobil a iPod s tím, že to bez toho půjde líp a hádejte co, nešlo. Takže jsem doteď bez mobilu a iPodu. Super. Celý týden mám blbou a depresivní náladu a nevím komu se s tím svěřit, tak prostě poslouchám Arctic Monkeys a The Kooks. A hraju pořád dokola Falling Slowly, protože naproti od všem proslulích skladatelů jako Bacha u hraní něco cítím a ruce mi jezdí samy. Ta písnička nevyhrála Grammy jen tak.
*právě jsem dostala informaci, že mi na týden zakazují počítač, takže všechny moje skvělé nápady na články se nejspíše posunou o týden nebo budou články minimálně přibývat méně.


Stay weird, LizLíbající

Bedroom decoration tips. #1

27. září 2014 v 18:15 | Liz |  Tips & cool stuff.

Sleeping With Sirens - All My Heart

/you still have all of my..you still have all of my..you still have all of my heart./
Heyy.
Přísahám, že jsem dneska chtěla napsat článek dřív, ale stalo se to, že jsem se nemohla odtrhnout od knihy 'Marina', kterou jsem před pár minuty dočetla a stále jsem se z ní úplně neoklepala. Moc doporučuju, možná napíšu i něco jako recenzi, ale bylo to prostě úžasný. Včera jsem o psaní taky přemýšlela, ale pak jsem usedla skoro na dvě hodiny ke klavíru a začala dokola přehrávat píseň Falling Slowly a umanula si, že to zvládnu bez zastavování. Nakonec mě přemohla únava, ale slíbila jsem si, že to do další hodiny klavíru (příštího pátku) zvládnu. No a teď dost o mně. Už dlouho jsem přemýšlela (dlouho myslím dva dny) o tom, že bych začala psát něco jako inspirativní články k výzdobě v pokoji na kterou jsem buď narazila nebo sama mám.
Dnes bych chtěla začít prvním nápadem a to fotkama a obecně ozdobou zdí. Teď je hodně populární nechat si vyvolat fotky a pověsit si je na zeď či na skříň nebo nějak v pokoji. Já osobně taky dávám přednost tomuto před dáváním si fotek do rámečků, nevím proč, ale více se mi to líbí. Mám nalepený fotky na skříni (nevím kolik jich je, hodně a mám povětšinou jednu-dvě fotky s kamarádkou či kamarádem) a mezi nimi mám fixem (jde to mokrou hadrou utřít) nakreslený různé šipky, neurčité lajny a klikaté čáry. V polovině mám New Yorkský Brooklyn Bridge, který spojuje dvě fotky na opačných stranách. Čáry následně spojují různě ostatní fotky, ale most je jediný, který spojuje fotky na různých stranách. Populární teď jsou ale hlavně tvary srdíček do kterého poskládáte a nalepíte fotky (chtěla bych jen říct, že to, co mám já jsem nikde neviděla a byl to můj nápad). Největší problém ale je samo nalepování fotek, jelikož všichni doufám známe jak vypadají vyvolané fotky. Na příklad na moji skříň šli normálně nalepit lepidlem (a dají se lehce odlepit), ale i kdybyste měli fotky na normálním papíru, tak byste je asi na zeď nelepili lepidlem. Dále je tu třeba návrh s izolepou, který je samozřejmě lepší, ale i tak, když máte fotky v malým formátu a vyvolané, tak to moc dobře asi nepůjde. Dále je tu nápad s tím, že můžete sehnat takovou lepící modelínu (doufám, že víte o čem mluvím, dá se sehnat v papírnictví a uděláte z ní menší kuličku, která by měla lepit třeba na zeď) a zkusit to přilepit s ní, což jsem já nezkoušela, ale myslím, že jít by to mohlo, jistotu ale nemám. No a nakonec nápad, který jsem někde vyděla a připadal mi docela účinný byl ten, kde nějak naštelujete na zeď provázky (můžete je např. připevnít k nábytku) a na ně kolíčkama věšíte fotky. Záleží to hodně ale taky na tom, kam fotky chcete nalepit.
S plakáty mám docela hodně zkušeností jako dítě, protože se mi to hodně líbilo. Ale teď to moc nepodporuju, nevím proč, ale skoro vůbec se mi to nelíbí. Jediné, co vám asi můžu poradit je, že při věšení si určitě dejte pozor na to, aby byli všechny rovně a taky neplýtvejte moc izolepou, někdy je potřeba lepit na všechny strany,ale někdy stačí jen na horní a spodní straně. Taky to s nima nepřehánět a dávat pozor, aby se nezničily.
No, doufám, že vám tento článek dal nějakou inspiraci na ozdobení vašeho pokoje a určitě se těšte na podobné články:)





Stay weird, LizLíbající

Libraries x booksfhelves?

24. září 2014 v 18:53 | Liz |  Books

Sleeping With Sirens - I'll Take You There

'Hey! I just listened to a song you shared..somewhere. It was really cool.'
'Yeah, you know what that might be?'
'What?'
'That I actually listen only to the good music.'

/můj dnešní krátký rozhovor s kamarádem, který si mě odchytnul na chodbě, samozdřejmě
se neodehrál v angličtině, ale zní to tak líp/
And finally haiii.
Abyste pochopili, nemám nejmenší tušení, proč jsem vám to sem napsala, jen mi to připadalo nějakým způsobem..zajímavý. Nevermind. Před chvilkou jsem si sedla a začala jsem přemýšlet o tom, jaký dneska budu psát článek. Přísahám, že jsem dostala naprosto úžasný nápad, ale pak za mnou přišel do pokoje táta a mě se naprosto vypařil. Takže mám pro vás dnes méně úžasný článek a doufejme, že si na téma mého ztraceného nápadu vzpomenu.
Už asi 3 roky chodím do naší městské knihovny, která je podle mého názoru na zapadákov, který má 15-20 tisíc obyvatel hodně velká a musím říct, že je tam i hodně dobrých knih a taky tam často přibývají. Naše knihovna má dětské a dospělé oddělení. Dospělí můžou do obojího, ale děti do 15-ti let by měli chodit do dětského, ale já třeba chodím v poslední době hlavně do dospělého, jelikož jsou tam lepší knihy a povětšinou jediným důvodem, proč se knihy nachází v dospělým oddělení je ten, že se tam často vyskytují 'žhavé' scény či sexscény nebo časté vraždy a jednoduše drastický a tragický děj. Jak už jsem ale řekla, většina dětí už před 15-ti chodí do dospělého a zatím nikdy jsem neslyšela o příkladech, kdy by je nebo mě odmítli nebo mi určitou knihu nedali. Samozdřejmě ale vím, že hodně, vlastně drtivá většina lidí ve svém městě nemá buď knihovnu vůbec nebo jen s klasickou českou literaturou a povinnou četbou či malou knihovnu ve škole (tu máme taky), ve které ale také nenajdete moc beletrií nebo fantasy, sci-fi či detektivek. Každopádně mojí pointou je, že ne všichni použivatelnou knihovnu mají těch lidí je mi opravdu moc líto a teď vás trochu od článku odtrhnu. Poslední dobou jsem totiž hodně přemýšlela o otázce jestli vy, ale i já sama více preferuju si půjčovat knihy z knihovny nebo je mít doma.
Na první pohled to může hodně záležet na penězích a proto bych se třeba i já přiklonila k půjčování knih. Ale jsou tu i výhody toho, že knihu vlastníte - nemusíte čekat, pokud ji někdo má z knihovny vypůjčenou, můžete si do ní psát poznámky tužkou, nemusíte být tak opatrní ohledně zmačkání (samozdřejmě nechcete knihu zničit, ale když ji máte půjčenou tíží vás větší pocit viny, aspoň mě určitě), můžete jí mít kdykoliv po ruce a číst ji znovu. Opravdu i to má hodně výhod. Já sama si ale rozhodně půjčuji knihy spíše z knihovny a hlavním důvodem toho je samozdřejmě dnešní cena knih, která se obvykle pohybuje mezi 250-400kč (možná více, možná méňě, nechci vám tu kecat). Proto pro mě dostávání knížek existuje hlavně na Vánoce a narozeniny a taky někdy, když dostanu knihu jako dárek od sebe.
Je tu i třetí možnost - půjčit si knihu od kamaráda, kterou taky někdy mám, ale i ta není tak úplně výhodná. Proto to mám já určitě nerozhodně - a co vy? Máte ve městě nebo v okolí knihovnu? Chodíte do ní? Dáváte přednost vlastnění knížek nebo půjčování? Určitě mi dejte vědět a nezapomeňte zmínit proč. No a když už jsme u těch knížek, tak musím zmínit, že jsem dnes dočetla 'Den co den' od Davida Levithana a právě čtu 'Since You've Been Gone' (dáreček ode mě:3) od Morgan Matson, 'Marina' od Carlose Ruize Zafóna a do školy 'Kytice' od koho jiného, než Karla Jaromíra Erbena:)






Stay weird, LizLíbající

Autumn photoshoot.

22. září 2014 v 20:42 | Liz |  Photos
Hello there.
Jak jsem včera sliboval, tak dnes tu mám včerejší fotky z našeho malého
focení, které bylo původně jen z důvodu toho, že jsem chtěla fotku s knihou.
Nevím, jestli tam bylo více fotek mě, ale fotila jsem i já a to moji kamarádku, která
je podlě mě hrozně krásná a fotogenická, ale upřímně řečeno jsem se jí nestihla zeptat
na dovolení zveřejnit sem i některé její fotky, takže možná někdy časem přidám i fotky,
které jsem fotila a je na nich ona. No a teď tedy, tady jsou (všechny fotky v celém článku).

They say the love is forever, your forever is all that I need.

21. září 2014 v 20:36 | Liz |  Liz.
/je mi jedno, co mi na tu fotku řeknete, prostě vypadá cool, jasné?/
Hiii.
Nedávno jsem sem psala, že bych si udělala nějaký rozvrh podle toho, jak budu přidávat články,
ale zatím jsem se teda rozhodla jen tak, že každou neděli bude menší update jako takové,
jaké jsem dělala o prázdninách, protože zase chci, aby tu bylo i něco o mě. Ne, vlastně chci jen
někomu říkat, co dělám a vylívat si pocity, okay. No, takže jednoduše začneme od pondělí.
Bylo to pro mě vlastně dost dobrý pondělí, protože jsem byla nemocná (ne zas tak dobrý) a
nešla do školy, juchuu. Jo a vlastně celý den četla Nicholase Sparkse, yaay. Následně v úterý
mi už ale bylo líp a do školy jsem samozdřejmě šla. Týden obecně nebyl moc vzrušující.
Předtím ve čtvrtek jsem byla na odběrech krve a zjistila jsem, že už to mám s krví jakžtakž
alright, ale i tak mi nasadili prášky, který jsem dřív brala. V pátek jsem ještě byla u ortodenta a
utahovali mi rovnátka, taky mi měnili barvu gumiček, takže už nejsem jako Mike Wazovski, ale
mám je modré, proto mi teď taky ladí s očima, dříve ladili s brýlemi (ne, neměla jsem to tak
promyšlené, ale když se někdo zeptá, zní to dost cool). Jak jsem ale řekla tento týden moc
vzrušující nebyl. Jedna z mých nejlepších kamarádek měla ve čtvrtek narozeniny a v pátek měla
menší oslavu, kde byla hoodně sranda a moc jsem si to tam užila. Pátek pro mě nebyl ale úplně
šťastným, jelikož mě na hodině klavíru zasáhl můj 'záchvat' odkrvování, kterej jsem neměla tak
silnej asi 2 měsíce a necítila jsem ruku, následně pusu. Nevím, jestli jsem vám sem popisovala o
co jde, ale právě kvůli tomu beru patero prášků denně. Na klavíře jsem to docela zvládla,
učitelce jsem raději nic neřekla, nevím proč, možná mi to znělo jako vymlouvání, ale jedoduše
jsem hrála blbě a ona si to vyložila tak, že jsem moc necvičila. Jsem ale teď dost vystrašená,
jelikož se bojím, že se to může přihodit při vyučování, kdekoliv. A vím, že když mě to zasáhne
naplno, tak u toho dokážu vypadat dost divně a svíjet se v nicotě, protože nic necítím a opravdu
nechci, aby mě někdo tak viděl. Byla jsem ráda, že jsem to před tou oslavou po klavíře
'přemohla'. No a v sobotu jsme byli celá rodina na dvou filmech o kterých jsem vám tu sem
psala a to The Maze Runner a If I Stay. Maze Runner byl super, nestihla jsem bohužel nejdřív
přečíst knihu, což mě štvalo, ale film byl skvělej a já se nemůžu dočkat až si přečtu knihy a
budou další filmy. If I Stay bylo hodně heartbreaking, probrečela jsem polovinu filmu. Je to
nádherný film, ale taky je mi líto, že jsem nestihla přečíst knihu. Mám to ale v plánu,
samozdřejmě. No a nakonec dnes jsem byla fotit se svou kamarádkou, takže jsem se konečně
dočkala fotky s knihou a nový profilovky. Mám v plánu tento týden fotky přidat, ale zatím
přidávám dnes jen naše společné. Jsem ráda, že jsem ji mohla vidět, protože jsme se skoro
měsíc neviděli a měla jsem jí toho hodně co povídat, jak jinak. No a my už se uvidíme zítra,
doufám, že přežijete školu a zatím ahoj:)
/štve mě, že ona je rozmazaná:(/



Stay weird, LizLíbající

Adblock.

18. září 2014 v 20:17 | Liz |  Tips & cool stuff.
Hey there.
Dnes jsem si pro vás připravila další článek do pořád poměrně nové rubriky, kterou jsem nazvala 'Tips&cool stuff' - divný název, já vím. Zatím v ní je jen jeden článek, ale doufám, že se vám líbil, protože mám hodně nápadů a tenhle je jeden z nich, tedy program 'adblock'.
Tento program se dá zdarma stáhnout do počítače například -> ZDE. Podstata tohoto programu je to, že když jste na nějaké stránce a máte tam hrozně moc reklam, tak tohle všechny reklamy naprosto odstraní (musím se opravit, z vlastní zkušenosti vím, že u nějakých počítačů nemůže odstranit úplně všechny reklamy, takže nezaručuju, že tam nezbydou žádné). Všichni totiž známe ty chvíle, kdy příjdeme na nějakou stránku a kvůli překliku klikneme na reklamu a otevře se mi 5 nových záložek. Nebo pokud jako já koukáte třeba na seriály nebo filmy online, tak u většiny těch videí to musíte rozklikat dvakrát nebo třikrát při čemž vám vyskočí reklamy a další záložky a teprve potom video jde spustit, taky reklamy před videama na youtube. Já sama jsem o tomhle zjistila, když jsme měli ve třídě jakousi přednášku o internetu a vůbec počítačích and stuff (vlastně jsme hlavně mluvili o tom, jak ten chlap byl pomalu závislý na hrách, jak se nemáme koukat na porno a nikomu neposílat naše fotky, jo a samozdřejmě, že si máme na facebooku dát falešné jméno, ano, velmi poučné), kde nám toto hlavně ukazoval proto, aby nám tam neskákali nějaké reklamy, které by 'neměli být přístupny dětem v našem věku' (slow claping).
Každopádně, po tom, co jsem to vyzkoušelo se to hodně osvědčilo a nemusela jsem si dělat hlavu s překliky na reklamy, vyskakování záložek a další (bohužel, to bylo na mým starým počítači, které umřel, protože jsem nedávala pozor a vylila na něj mlíko, skvěle Liz). Jak jsem ale řekla, ne všechny reklamy jdou vymazat - sestra má starý počítač a poslední dobou tam měla opravdu velkou fůru reklam, tak jsem jí adblock nainstavovala též a i když jí většina zmizela, tak i tam tam nějaké zůstaly. Nakonec ještě musím zmínit, že pokud si ho instalujete, udělá se vám v prohlížeti ikonka adblocku, kde vám taky píše kolik reklam zablokoval. Při zmáčknutí ikonky ho můžete pro určitou stránku taky vypnout - už se mi jednou stalo, že určitá stránka s filmy (nepamatuju si jaká) nepracovala jestliže jsem ho měla zapnutý, takže jsem ho pro tu stránku vypla a všechno zase fungovalo normálně.
Doufám tedy, že jsem vám vnukla dobrý nápad a že nejsem jediná koho všude ty reklamy štvou a dáte na moji radu. Uvidíme se:)


Stay weird, LizLíbající

Ed&The 1975 in Prague + Mockingjay trailer!

16. září 2014 v 19:52 | Liz |  Music
Hello there.
Od dneška zase začnu zase přidávat normálně a dnes tu pro vás mám takový hlavně asi informační článek o tom, co se děje ve světě hudby a filmů/knih. 1. by bylo asi to, že Ed Sheeran včera přidal do jeho celosvětového tour i koncert v ČR, v Praze! Na Eda jsme měli v plánu jet do Německa, ale je naprosto skvělý, že v únoru přijede do ČR a v pátek už budeme objednávat lístky! Jsem naprosto nadšená (možná to tak nenapadá, ale skákala jsem štěstím) a nehorázně se těším!
Další informace okolo té hudební scény je to, že do Česka také přijede skupina, která není tak populární, ale já už ji pěknou chvíli poslouchám a to The 1975! Tato informace je už asi poměrně starší, ale opravdu přijíždějí do Česka 21. října a budou vystupovat v jakýmsi klubu (co bychom si povídali - stejně jako All Time Low, na kterých jsem byla v Roxy klubu by arénu tady v Česku nevyprodali). Bohužel, nemám zaručený, že pojedu, ale rozhodně bych moc chtěla. A tak jak asi většina tuto kapelu neznáte, tak oni vlastně zpívají takové indie a částečně rock a zatím vydeli jen jedno album. Pokud je budete třeba sledovat na facebooku zaručeně budete mít zásobu jejich sexy černobílých fotek za dva týdny.
No a třetí, taky skoro aktuální novinkou (od včerejška) je to, že včera konečně vyšel 1. oficiální trailer k 1. části 3. filmu Hunger Games a to Mockingjay! Abych byla upřímná fandom na něj čekal pěkně dlouho a Lionsgate si dali našas, ale trailer vypadá úžasně. Nemůžu si ale odpustit, že i v něm jsou nějaké věci, které zaručeně nebyli v knize, což mě docela štve, ale tak jak byla jednička i dvojka hodně podle knih, tak doufám, že to tak bude i s posledním dílem. Nesmírně se na film těším (mimochodem začínají ho dávat v listopadu). Trailer je bohužel zatím neobjevil na youtube a proto pokud si ho chcete pustit, jděte na oficiální stránku, tedy jednoduše udělejte -> click <-.
No a protože mi článek připadal moc krátký, tak ještě rychlé info o tom, že tento čtvrtek je premiéřa filmu, který byl natočen podle bestselleru od autorky Gayle Forman a to If I Stay, aneb Jestli Zůstanu. Musím přiznat, že jsem sama knihu zatím neměla šanci přečíst i když chci už hrozně dlouho, protože si ji chci přečíst v angličtině, ale jak jsem řekla, zatím jsem neměla šanci. Taky je tento týden premiéra filmu The Maze Runner, také natočenýho podle knihy, která bohužel do češtiny přeložena není, ale je dost možné, že po tom, co výjde film, přeloží i knihy. Každopádně moc doporučuji oba filmy - If I Stay je takový na pobrečení a The Maze Runner spíše akční.




Stay weird, LizLíbající

My life would suck without you.

15. září 2014 v 17:01 | Liz |  Liz.
Hey.
Dnes už vás nebudu nutit číst anglicky a posnažím se vám vysvětlit proč se ce cítím tak, jak
se cítím bez toho, abych řekla proč. Hah, skvěle promušleno, Liz. Nejdřív se chci trochu
omluvit za ten sice kraťoučký ale stejně článek anglicky. Často se mi stává, že mi to nejen
zní v angličtině líp, ale taky se v ní někdy dokážu lépe vyjadřovat. Vím, že často v
normálních článcích jsou také nějaké pasáže či fráze v angličtině, ale tohle ode mě nebylo
fér. Nehledě na to jsem ale hrozně vděčná za komentáře, které mi potvrdili, že se
tak necítím sama a taky návštěvnost toho článku. Lepší než vědět, že vaše články někdo čte
je vědět, že je opravdu baví. Teď ale trochu více k tomu. Uhm, stala se jedna věc a já
už bohužel svému blogu nevěřím natolik, aby jsem ji sem napsala. Každopádně jsem ji řekla
jednomu člověkovi a doufám, že to tak zůstane. Nicméně tato věc mě v hodně věcech teď
ohraničuje a taky bude ohraničovat. Jedna z nich je i blog, takže se prosím nezlobte pokud
bude méně článku nebo nebudu naoplátku komentovat vaše články, mám k tomu pádný
důvod, který sice zní bez vysvětlení ne tak důležitě, ale doufám, že to pochopíte a budete
mi věřit. Budu se dál snažit přidávat samozdřejmě články každodenně, ale jen chci abyste
počítali s tím, že mi to asi nebude moc vycházet. Zabývat se pocity, které jsem v tom
článku popsala nechci. Moc chci věřit, že je to jen špatná nálada, ale blbě se tomu věří,
když takovou máte denodenně. Jediné za co jsem ráda je, že pokaždé když přijdu do
školy dokážu to v sobě zadusit a být šťastná. Vidím tam lidi, kteří jsou protivní, protože
se nevyspali a podobně, ale já to nedokážu. Nedokážu přijít do školy, nepozdravit všechny
s úsměvem, nepovídat si s kamarádkama se smíchem a nepůsobit šťastně na učitele.
Nevím proč, ale jsem za to ráda. Nemám potřebu, aby si někdo myslel, že jsem najednou
smutná nebo cokoliv jiného (to zní docela divně, když všechny své pocity píšu na stránku,
kde si to každý může přečist, eh). A když už jsme u školy, tak ale musím říct, že zatím těch
pár dní, kdy jsem tam opravdu byla (upřímně řečeno, tenhle rok docela flákám školu, ale
jen kvůli doktorům a dnes, protože jsem měla teplotu a potřebovala jsem ještě odpočinek)
se mi zatím ne tak moc hnusí a myslím, že to dokážu do konce minimálně měsíce vydržet
s touto náladou. Doufám, že i u vás to není tak špatné. Taky jsem si vzpomněla, že jsem nic
nenapsala o Barceloně, která byla naprosto skvělá a moc jsem si to tam užila. Nedokážu
to ale přesně popsat, museli byste tam být, byla to nehorázná zábava. Doufám, že budu
schopna vám sem dát fotky, když už jsem se vykašlala na ty z Chorvatska. Mimochodem,
tátův tým byl 3. v jejich skupině a 17. v celý soutěži (z 62 týmů). Tentokrát jsme měli sice
dobrou šanci na vítězství, ale bohužel jsme měli hodně oprav a hodně jsme stáli v boxu.
Taky mi přišlo mých 5 objednaných anglických knih a to - Since You've Been Gone, We Were
Liars, Bad Girls Don't Die, To All Boys I've Loved Before a It's Kind of a Funny Story (ano, já
vím, že jsem to už četla, ale hrozně jsem jí chtěla mít doma, okay? okay.). Jsem jimi
přímo nadšená a nemůžu se dočkat až je všechny přečtu. Doufám, že ani vás škola zatím
nedostala a že vás tady na svém blogu uvidím znova (já vlastně nevidím kdo je většinou na
blogu, ale who cares), uvidíme (někdo by mi měl zakázat používat tohle sloveso) se zítra:)



Stay weird, LizLíbající

I'm fucked up a bit.

14. září 2014 v 11:35 | Liz |  Liz.
They say that if you smile it's going to be okay. It's all lies darling, just another bullshit to believe in. I feel so fucked up right now and I don't really think that writing these things down will help me get through them. I would love to tell you that everything will be okay, but I hardly believe it myself. Because I feel broken inside and no one will ever try to fix me. I feel like I'm pushing the people I love the most away and everything I was afraid of just became real and I don't know how to deal with that. Right in the moment when I told myself that I'm going to be a better person, I just screwed it up and now it's like I have to tell everything to everyone but I'm afraid that they're not gonna look at me the same way. I don't want someone to feel sorry for me, I just need somebody to hug me and tell me how to run away from this bullshit.
By the way, I'm kinda ill and I hope I'll be able to write REAL articles here soon :)



Stay strong&weird, LizLíbající

I will save the songs that we can't stop singing. #6

3. září 2014 v 20:44 | Liz |  Music
Heyy.
Dnes opět trochu pozdě, no pozdě ne tak pozdě, ale pozdě. Okay, tato věta nedávala ani nejmenší smysl, takže budu ráda, pokud si jí nebudete všímat. Pro dnešek pro vás mám další článek do mého něco jako projektu 'I will save the songs that we can't stop singing', ve kterém vám vlastně vždy udělám playlist s hudbou, kterou poslouchám a vy doufejme z něj čerpáte inspiraci. Poslední dobou jsem začala poslouchat pár nových interpretů, takže si myslím, že to začne mít další barvy a bude se vám to líbit víc. Playlist si můžete pustit -> click <-.
Před tím, než začnu, tak chci oznámit, že zítra (4.9) odlétám do Barcelony na tátovy závody, kde zůstanu až do pondělí, takže od zítřka až do neděle nebo pondělí (nevím v kolik letíme zpět) nebudou přibývat články, nebudu je nastavovat.



1. Arctic Monkeys - Suck It and See

2. Sleeping With Sirens - Congratulations

3. Fall Out Boy - I Don't Care

4. All Time Low - Dear Maria Count Me In

5. Taylor Swift - Shake It Off

6. 5 Seconds Of Summer - Kiss Me Kiss Me

7. Oasis - I Hope I Think I Know

8. Panic! At the Disco - Miss Jackson

9. Green Day - Viva La Gloria Little Girl

10. AC/DC - It's A Long Way To The Top (If You Wanna Rock 'N' Roll)



Stay weird, LizLíbající

The Giver | recenze

2. září 2014 v 19:01 | Liz |  Books
Heyyy.
Puf, okay, nesnáším to, že když píšu recenze a snažím se dát knihu do strany a psát prostředkem, tak mi to nikdy prostě nejde. Anyway, dnes jsem si pro vás připravila takovou recenzi na knihu 'The Giver' tedy 'Dárce', kterou jsem četla teď v Chorvatsku a moc se mi líbila. Nedávno se podle ní natočil i film a myslím, že je možné, že už ho dávají i v kinech v Česku. Upřímně řečeno ale myslím, že film nebude moc podle knihy, protože v knize chybí akce bez které by se film neobešel a stejně tak v knize chybí nějaký románek a to do filmu jak jsem pochopila zapojili také, což mi docela vadí, jelikož se mi kniha líbila kvůli její jednoduchosti a originalitě a i když sama spisovatelka řekla, že pokud se vám líbila kniha měli byste se na film podívat, tak mám nějaké obavy, ale stejně bych film ráda viděla. No a teď pojďme na to.

Jonas je 11ti letý kluk, který žije ve světě, kde má všechno jednu barvu, přídělí vám vaše trvalé pracoviště, je jen jedno počasí nebo vám přidělí vaše dítě. Jonasovi už se blíží jeho obřad dvanáctek, kde dostane přiřazenou práci a po obřadu začne s výcvikem ke své práci. Jonas má nejdříve z obřadu strach, ale v jeho průběhu, kdy jsou jeho kamarádi nadšeni svou budoucí prácí se uklidní. To mu ale nevydrží dlouho, protože při obřadu přeskočí jeho číslo. Jonas je zmatený a je velmi rozrušen. Ke konci obřadu oznámí, že jeho číslo nepřeskočili, ale nebyl k žádné práci přidělen, ale vyvolen na to, aby se stal budoucím příjemcem paměti. Nikdo ve společnosti neví, co to vlastně obnáší, ale všichni k němu mají respekt a považují příjemce za nejdůležitějšího ve společnosti. Jonase ale znovu rozruší hned to, jaké dostane instrukce - ne jen že už nebude mít skoro žádný volný čas, ale taky má možnost lhát, což měl celý život zakázaný. Se začátkem výcviku pozná minulého příjemci paměti, tedy Dárce, který mu vysvětlí, že mu bude předávat vzpomínky na celé lidstvo a taky, že má dar 'vidět neviditelné', což je jak se časem dozví Jonas schopnost vidět barvy. Jonase zezačátku baví dostávat šťastné vzpomínky a objevovat nové barvy, ale časem mu Dárce začne dávat bolestnější vzpomínky na samotu, hladomor, válku, smrt. I po těchto vzpomínkách ale nezapomíná na ty, které jsou krásné, ale sám je nikdy nepoznal - radost a lásku. Po nějaké době ve výcviku se ale stane osamělým, protože se nesmí s nikým o vzpomínky podělit a nikdo mu nerozumí. Proto vypracují s Dárcem plán podle kterého Jonas nechá své rodině vzkaz, že se šel ráno projet zatímco v noci odjede a nechá nějaké oblečení u řeky, aby si lidi mysleli, že se utopil v řece. Sám ale ujede až Jinam a zůstane tam. Jeho vzpomínky se pak rozprostřou po celé Společnosti a lidi pochopí jeho a Dárcovo trápení. Plán by vyšel, kdyby Jonas s sebou nakonec nevzal malé batole Gabea, kterého mají vyřadit - tedy zabít. Ze zečátku jejich útěk prochází dobře, mají dost jídla, není jim zima a postupují rychle. Časem se ale prostředí a taky počasí začne výrazně měnit a oni si musí potravu vyhledávat. Nemůžu vám ale tvrdit jak to zkončí, protože každý má na konec svůj vlastní názor a sami si to musíte přečíst, abyste si ho udělali.
Jak už jsem řekla, kniha se mi hodně líbila kvůli její jednoduchosti, ale zároveň originalitě a nápaditosti. Na začátku jsem vůbec nerozuměla tomu, že má všechno jen jednu barvu nebo jak těžké by mohlo být dostávat všechny vzpomínky. Taky už jsem psala, že knize chyběl románek, což mi vůbec nevadilo - dalo se víc soustředit na hlavní postavu a jeho problémy a ne na jeho milostný život. Také tam ale nebylo moc akce, abych byla přesná, nebyla tam žádná akce. To taky dopustilo to, že jsem se někdy opravdu nudila a potřebovala jsem nějak to zakončit. Tohle jsou ale malé nedostatky a jinak to bylo naprosto úžasné a myslím, že jsme hodně z této knihy pochytila. Moc doporučuji!




Stay weird, LizLíbající

Hello September!

1. září 2014 v 18:12 | Liz |  Liz.
Hey everyone.
A s vámi vítám i nový měsíc, tedy září. Upřímně řečeno, nemyslím si, že někdo vůbec při
zmínce o tomto měsíci nepomyslí za začátek školy. Abych pravdu řekla, na konci prázdnin
se mě hodně lidí ptalo, jestlise do školy těším - ne, samozdřejmě, že ne. Ale už někde v
polovině prázdnin jsem přišla na to, že mi schází stres, tlak. Po dobu tohoto dvouměsíčního
volna jsem byla až moc uvolněná a moc se ponořila do snění, čtení, jednoduše jsem se zase
uzamkla do sebe. Ale neměla jsem moc věcí o který bych i měla dělat starosti, neměla jsem
žádný stres ze školy nebo mimoškolních aktivit. Ne, že by mi nějak chyběl, ale vím, že
potřebuju mít nějaké cíle a při neustálém snění to nejde. Musím tedy říct, že jsem se na
škou netěšila, ale vím, že ji potřebuju. Mimo to, ve čtvrtek stejně odlétáme na 4 dny do
Barcelony na tátovy závody, kam se moc těším. Dále se ale trochu bojím poslední dobou mám
poměrně hodně zdravotních potíží a už dneska jsme byli kupovat nějaký léky a ve středu
jdu na EEG, tedy elektroencefalogram, čehož se hodně bojím, protože zároveň chci vědět,
jestli mi něco je, ale jestli je, tak nechci vědět co. Pak taky musím jít na odběry krve a
samozdřejmě na utažení rovnátek. Hlavně ale doufám, že začnu školní rok dobře a tanhle
odlechčující měsíc si zvládnu nasbírat nějaký malý jedničky a zase se vrátit k školnímu
režimu. Září je sice začátek podzimu, ale myslím, že i tak by mělo být aspoň trochu slunečné,
bohužel tomu tak tento rok není, což je smůla a deptá mi to náladu vidět pořád tak deštivo
a zataženo a fuj. Doufám, že se dostaneme ještě k tomu slunnému, ale zároveň chladnému
podzimu před zimou. Taky jsem přemýšlela o tom, že bych i mohla udělat nějaký rozvrh na
přidávání na blog, myslím tím tedy, že na příklad v pondělí a středu bude něco k hudbě, v
úterý a čtvrtek něco k filmům nebo seriálům, v pátek nějaká stránka, v sobotu nějaký chytrý
kecy a v neděli updte o mém životě. Zatím to ale nechám tak, že každou neděli budu psát
nějakej update a v týdnu budu přidávat články jak se mi bude chtít. Pokud samozdřejmě
nebudu ve své 'i hate everything' náladě pevně doufám, že ne. No a na blogu žádné změny
určitě neočekávejte - případně nějaké malé změn v menu, ale jinak doufám, že vás budou
bavit moje články a návštěvnost bude čím dál, tím lepší. No a na konec se nesmím zapomenout
zeptat, jaké bylo vaše léto? Váš první den? Doufám, že ještě nikdo z vás není mrtvý a ani
tento rok neumře v tom ústavu:)


Stay weird, LizLíbající

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající