we're all mad here.

Říjen 2014

/ / I'm in love with my own sins. / /

29. října 2014 v 20:42 | Liz |  Liz.
Hello there.
Jelikož jsem asi od pátku nepsala článek, protože jsme v sobotu večer kuchtili a měli návštěvu, v neděli měl táta narozeniny a od pondělka do dneška jsem byla v Německu na nákupech, neměla jsem moc příležitostí a moje týdenní review napíšu dneska. Nevím, jestli sjem to jen já, ale hrozně mi připadá, že je tu čím dál tím víc článků jen o mě a nevím, jestli to vůbec někoho baví číst. Anyway, můj týden. Nikdo by nečekal, že byl opět nudnej, opravdu nikdo. V pondělí jsme měli naprosto pohodový den, jelikož jsme měli dvouhodinovou přednášku a následně byli dvě hodiny v divadle. O přednášce, s kterou jsem opravdu nebyla spokojena už tu článek byl a proto zmíním jen divadlo s názvem 'Ve stopách lidojedů'. Upřímně řečeno, čekala jsem něco víc, než chlápka, který nám bude dávat lekce zeměpisu a jediné, co jsem si opravdu odnesla bylo, že někde je socha nebo jakýsi památník, který se jmenuje erekce a že červený botasky mohou být i hnědý. V úterý, jak taky můžete vědět jsem byla na koncertě The 1975, který byl naprosto úžasný a též ej mu věnován celý článek. Taky měla narozeniny moje nejlepší kamarádka a dovolím si říct, že ode mě dostala opravdu dost dobrý dárek (následně fotky). Jenom by the way, pokud to čteš, ještě jednou všechno nejlepší! Taky jsme psali písemku z občanky, což byla naše první písemka s naším součastním učitelem a já nevěděla, co čekat. Bylo to docela matoucí, ale nakonec jsem měla jen jednu chybu. Ve středu jsem šla do školy až na třetí hodinu, protože jsem byla unavená z koncertu a kvůli tomu nepsala písemku z chemie. Nevím, jestli ej to úplně dobře, jelikož si mě pak vyzkouší, ale jsem ráda, že mám víc času se to naučit. Taky měla narozeniny moje další kamarádka, která ode mě dostala moje 'heartwarming' přání a fotku. Čtvrtek nebyl nijak zajímavý, asi jen tím, že jsem měla opravdu napilno se školou a byla jsem hrozně unavená. V pátek jsme psali z angličtiny a zeměpisu. Písemky z angličtiny upřímně řečeno moc neřeším a jsem si vědoma tím, že tam často dělám opravdu primitivní chyby, ale většinou to prostě ve spěchu napíšu a pak si kreslím svoje 'matoucí obrázky'. Ze zeměpisu jsme psali z určování zeměpisné délky a šířky, což jsem se opravdu naučila, ale když nám říkal správné odpovědy, měla jsem některé výsledky naprosto správně a kěkteré třeba o 3 stupně jinak, takže nevím, jestli mám tak špatný odhad nebo jsem naprosto blbá. Stejně doufám, že to bude jednička, protože zemák opravdu nemám ráda a z takových lehkých písemek nesmím dostávat špatný známky. Taky jsem byla na utahování rovnátek a mám teď novou barvu gumiček, jak moje matka řekla, něžnější - světle fialovou. Je to větší změna naproti těm minulým, ale docela se mit o líbí. Pak jsme zase byli v divadle, tentokrát na 'Vývoji rock/pop hudby 20. století'. To se mi docela líbilo, ale chtěla jsem si opravdu do něčeho praštit, když vynechali všechny opravdu populární a zásadní kapely jako AC/DC, Sonic Youth, Kiss, The Who, Oasis atd. a místo toho tam byli nějaký skupiny, který jsem třeba já vůbec neznala, jako Deep Purple, Sex Pistols a dále. Taky jsem si tam uvědomila, že pořád nemám ráda The Beatles #sorrynotsorry. Taky to bylo hodně rasistický a sexistický, když říkali věci, jako že na začátku rock poslouchali jen černoši, rock můžou zpívat jen chlapi, like really? V sobotu u mě byla kamarádka a dělali jsme čokoládové sušenky, které se pak snědli v průběhu několika hodin. Večer jsme pak se ségrou dělali dárek pro tátu - brownies podle receptu BBC a následně přišla její nejlepší kamarádka a spala u nás a protože rodiče nebyli doma, měli jsme celý obývák pro sebe a koukali na filmy. V neděli měl táta narozky a jeli jsme do restaurace na obědo-večeři. Od pondělka do dnečka jsme byli v Německu, v outletu nakupovat. Jsou tam hlavně obchody jako Armani, Hugo Boss, Guess, Hilfiger, Ralf Lauren, Joop! a podobně, takže možná chápete to, že za 1. je všechno hodně moc drahé a za 2. určitě tam není oblečení pro moji věkovou kategorii. Něco jsem si ale i tak koupila (většinou z donucení, ale nevadí) a s některýma věcma jsem i dost spokojená. Doufám, že i vy jste si užili prázdniny a určitě mi dejte vědět, co jste dělali vy! Nakonec ještě fotky.
(narozeniny moji nejlepší kamarádky, sušenky, fotka s kamarádkou, moje sexy kosti, fotka z nákupů v Jimmy Choo, protože jsem musela zdokumentovat, že jsem tam normálěn seděla na křesle)



Stay weird, LizLíbající

/ / I will save the songs that we can't stop singing. #7 / /

24. října 2014 v 21:36 | Liz |  Music
Hey.
Předtím než začnu něco psát, tak se vám chci omluvit, že jsem včera nepsala žádný článek, čtvrtek je pro mě opravdu nejzaměstnanější den, protože se vracím domů až po sedmé a v pátek mám ještě klavír, takže vždycky doháním to, co jsem nestihla v průběhu týdne a dělám úkoly a když chci ještě stihnout sprchu a lehnout si v deset, tak se mi tam blog bohužel nevejde. A za 2. jsem se rozhodla, že budu dělat nadpisy článků ve stylu The 1975, protože se mi to líbí. Pokud si myslíte, že jsem teď trochu více posedlá s The 1975 po jejich koncertě, tak je to možné, ale slibuju, že mě to přejde. No a teď už pojďme na jeden z mých oblíbených typů článků, kterým já říkám 'dobrá hudba'. Doufám, že se vám můj výběr bude líbit a pro poslech písniček za sebou v playlistu stačí udělat -> click.

1. Nickelback - What Are You Waiting For?

2. Fall Out Boy - Centuries

3. The 1975 - Robbers

4. Panic!at the Disco - Vegas Lights

5. Avril Lavigne - Complicated

6. The Pretty Reckless - Heaven Knows

7. All Time Low - Lost In Stereo

8. Oasis - Be Here Now

9. Taylor Swift - Sad Beautiful Tragic

10. Arctic Monkeys - 505



Stay weird, LizLíbající

/ / T H E 1 9 7 5 / /

22. října 2014 v 19:01 | Liz |  Music
Hiii.
Jak možná víte, včera jsem byla v Praze v klubu Meetfactory na koncertě The 1975!!!! Vím, že to není poměrně populární kapela, ale je to jedna z nejlepších indie (indie-rock) kapel, kterých znám. Začnu s tím, že koncert byl naprosto úžasný. Musím uznat, že The 1975 opravdu nemají takovou hudbu, na kterou by se dalo skákat, ale takové lehké pohyby se určitě k ní dají tančit. I tak to ale bylo naprosto skvělácký a úžasňácký a omgomgomg. A fucking Matty a prostě ahh. Byla jsem tam se sestrou, její kamarádkou a tátou a teprve asi v půlce koncertu jsem se začala někdy i ohlížet na tátu, který buď nepřítomně koukal na scénu nebo hleděl do telefonu. Upřímně, vůbec ho z toho neviním, protože je neznal a taky mi došlo, že Mattyho (zpěváka) považoval za hodně špatný vzor pro jeho děti a vůbec pro všechny. Mně se ale Mattyho chování zamlouvalo a ne ve způsobu, že bych chtěla dělat to samé (dobře, možná trochu), ale že on nám vlastně ukazoval, že to můžeme dělat taky nebo jak uvolněně se na pódiu cítí. Jak jsem zjistila, táta říkal mamce po koncertě, že se tam hrozně předváděl a vůbec, ale jak už jsem řekla, já to naprosto zbožňuju. Ze všeho nejdřív totiž přiběhl s flaškou vína a při koncertě pil. Koncert byl nekuřácký, ale ani to ho nezastavilo od toho, aby si zapálil a kouřil u písničky (jen abychom si to ujasnili, nakouřím a piju jen s rodinou, alright?:D). Úplně nejluxusnější bylo ale jeho tancování. Na většině koncertech, na kterých jsem byla, prostě jen zpěváci poskakovali a chodili, like whatever a i když Matty dělal v kostce vlastně to samé má naprosto úžasný způsob tance, který vás nutí chtít tančit s ním. Nesmím ani zapomenout na jeho 'pistolky' (nevím jak vám to přesně popsat, museli byste to vidět), které udělal naším směrem rukama a jediný na co jsem myslela bylo: 'Omg, Matty is fucking flirting with mehh!!' -> 'he's not flirting with you..' -> 'Shut up, he's fucking flirting with me!!'. Následně nám taky zamával.
Pokud jde o hudbu, tedy o písničky, které hráli jsem taky naprosto spokojená, jelikož ne jen proto, že hráli hlavně moje nejoblíbenější písničky jako Sex, Chocolate, Girls, The City, Settle Down..whatever, všechny jsou moje oblíbené, ale hráli taky nějaké písničky, které nejsou na albu a já je sice znala, ale se slovy jsem trochu plavala, i tak ale hráli výtečně a zní to ještě lépe, než na albumu. Z čeho jsem ale zklamaná je, že nemám tričko, což je mojí tradicí - tedy kupovat si interpretovo tričko na jeho/jejím/jejich koncertě. A další věc, která mě zklamala je ta, že jsem si zase ani trochu nevyřvala hlasivky, I mean - na každém koncertě řvu a když říkám řvu, tak myslím opravdu hodně nahlas řvu a zpívám, ale ještě ani jednou jsem to nedořvala aspoň do krátkého chrapotu a po koncertě jsem ještě zvládla výšky od Ariany Grande v autě, takže asi tak. Další věc, kterou taky musím zmínit je jejich fucking English accent. Na školách se běžně učí anglická angličtina, ale třeba já mluvím americkou angličtinou a anglický akcent mi příjde jako jedna z nejroztomilejších věcí ever. A god, Matty má jeden z těch nejlepšáčtějších hlasů vůbec. Je sice pravda, že jsem mu rozuměla vždy asi každé třetí slovo, ale jen to poslouchat je něco úžasného (kolikrát už jsem použila slovo 'úžasný'?). Musím uznat, že jsem se trochu bála Mattyho povahy, ale i když s námi moc nemluvil, stačilo mi to k tomu, abych byla přesvědčena, že musí být skvělý člověk se kterým bych si jednou moc ráda popovídala (pokud bych teda aspoň něco z jeho angličtiny pochytala). Nakonec musím ještě jednou zopakovat, že naprosto nelituju toho, že jsem jela a bylo to megakrutopříšněhustý a ÚŽASNÝ! Pokud chcete mrknout na moje krátký video na Instagramu ze začátku, stačí udělat -> click.



Stay weird, LizLíbající

You better think next time.

20. října 2014 v 20:56 | Liz |  My thoughts.
Hey.
Věřte mi, že jsem dneska opravdu chtěla napsat smysluplný článek, který by někoho bavil a dal by se číst, ale dnešek (ne vlastně dnešek, ale část dneška) mě naprosto dodělala a ano, musím se s vámi podělit o svůj názor, jak už jsem se o něj podělila asi s 20ti lidmi, když jsem asi čtyřikrát kvůli tomu 'trochu' vybuchla. Dnes jsme měli přednášku, která se nazývala 'Chráníš své tělo nebo ho zneužíváš?'. V kostce to bylo první hodinu o alkoholu (docela vtipné beru-li v úvahu, že já ve svém věku běžně s rodiči piju u větších slavností jako narozeniny, jednou za dovolenou, Nový rok nebo Vánoce víno nebo šampaňský, což jsem samozdřejmě nezmínila) a trochu i o drogách. Druhá hodina měla být o jídle, ale vlastně byla jen o anorexii a asi 10 minut se mluvilo o tom, že průměrná žena/holka si 4x (pokud si správně pamatuju) za den řekne, že je nespokojena se svou postavou nebo, že je ošklivá a že by kluci měli být na holky hodnější, skládat jim více komplimentů a dívat se na vnitřek, ne vnějšek.
Předtím, než začne můj výbuch názoru, jen chci upozornit, že je to samozdřejmě pravda. Kluci se k nám holkám ve třídě (a určitě to nejsme jen my) chovají hrozně, nadávají nám do tak zvaných 'chlupatců obecných', štětek, ošklivek a tlustoprdů, či těch, co mají 'letišťové poprsí'. Ale upřímně, jak dlouho si myslíte, že to na kluky, či na holky, kterým říkal, aby si o sobě mysleli něco víc zapůsobí? Protože co si myslím já je, že opravdu na ty nejhodnější kluky ve třídě tak 5 minut. Na průměrný 2 minuty a na kluky, kteří se chovají ke všem fakt hnusně naprosto vůbec. Co si myslím je (pokud vám to teď zní pořád jako milý a klidný hlas, tak už to je rozčílený hlas), že pán, který nám přednášku přednášel má myšlenku takovou, že pokud si udělá pohyblivou prezentaci s videem a obrázky a dokonce barevným písmem a pěkně nám ji odpovídá vepředu u tabule, tak se najednou všichni kluci změní a začnou nám skládat komplimenty a všechny holky si nebudou říkat, že jsou tlusté, mají velké boky, velký nos, hnusný vlasy, široký ramena nebo malá prsa. Takže je naprostá blbost brát nám tyhle dvě hodiny, aby nám takto promlouval do duše, kde se stejně nic nezmění. Tři hodiny po přednášce mi jeden kluk začal nadávat do toho, že jsem tlustá. Pojďme tedy zatleskat přednášce, která nám promluvila do duše.
Další věc na tom bylo jeho řečtění o anorektičkách. Samozdřejmě, měl v nějakých bodech pravdu, jako proč jsou všechny modelky anorektičky a jak se to může někomu líbit a jak jim můžeme pomoc. Věc, která mě ale naprosto dodělala bylo to, že on prohlásil, že anorektičky mají vždy na prvním místě krásu a vzhled, tudíž pro to udělají cokoliv. Nikdy jsem nebyla anorektička a ani nemám v plánu být, ale lidi, prosím. Anorexie je duševní nemoc a ano, sice někdy vzniká od toho, že si holky připadají tlusté nebo ošklivé, ale ve většině případů je to právě nátlak okolí a potřeba být pro ostatní dost dobrá. Můžete se se mnou hádat jak dlouho budete chtít, ale já vím o čem mluvím a uznávám, že v přednášce byla vždy nějaká pravda, ale některý věci mě tam opravdu naštvaly a nevím, jestli to je hlavně tím, že je mi pán, který nám vždy přednášky přednáší nesympatický. Ráda bych tento článek tedy ukončila tím, že pokud doufáte v to, že jeden film, přednáška či třídní hodina vám pomůže k tomu, abyste měli lepší vztahy ve třídě, tak to tak určitě není. Ano, taky bych chtěla mít lepší vztahy ve třídě a nechci, aby mi kluci nadávali, ale vím, že já jsem jim naprosto jedno a oni toho nenechají.
*připomínám, že zítra nepřibyde článek, protože jedu na koncert The 1975 a ve středu se těšte na mé zážitky z něj:)



Stay weird, LizLíbající

Sing me to sleep, I'll see you in my dreams.

19. října 2014 v 20:36 | Liz |  Liz.
Hellooo.
Takže, jak už asi víte, dnes je neděle. Pokud jsem vás teď sklamala, protože jste doufali, že je sobota a zítra nemusíte do školy, tak je mi to upřímně jedno a není mi to líto:). Jako každý nedělní článek začnu tím, že byl můj týden nudný, žádná zábava, nic. Nudný život, žádný skákání s padákem nebo piknik v pokoji, nope. Jsem hrozně znuděná. V pondělí jsme psali z nauky (ne, vůbec jsem nepoužila tahák, nene) a z matiky. Z matiky jsem dostala za tři, ale víte, co ej an tom nejvtipnější? Že jsem měla všechny odpovědědi správně. Yay, zatleskejme naší učitelce, která nám dá do písemky něco, co jsme nebrali a pak vám dá trojku, protože jste napsali '=' do závorky. V úterý jsme psali z angličtiny, nikdo by nečekal, že jsem dostala jedničku..jako pokaždé z angličtiny, no není to super? Ve čtvrtek jsme psali z češtiny a dějáku. Nevím, jak jsem napsala češtinu, ale děják mám určitě dobře. Taky jsem už učitelce odevzdala svojí depresivní slohovku do soutěže Pardubické střípky, která se jí překvapivě líbila a taky jsem tam neměla tolik opakování slov a smyslných nesmyslů, kterým rozumím jen já. V pátek večer jsem dostala chuť na první sérii American Horror Story, takže jsem asi v pět hodin večer začala koukat a v sobotu ve čtyři dokoukala. Fakt, jednou nepotřebuju spát a jsem unavená. Moje tělo je stupidní. Jak už jste mohli pochopit, v sobotu jsem nedělala nic jiného, než že jsem seděla a koukala na AHS, četla knížku a válela se v posteli. Dnes měl můj brácha narozeniny, takže jsme 'slavili', čímž myslím rodinou večeři na které se najím, dvě minuty s dospělími hovořím o vážných tématech, zeptám se, jestli mi ještě dolijí víno a po odmítnutí (dobře, ale komu by stačila jedna sklenka?) odejdu do svého pokoje. Kde jsem tentokrát konečně kutila dárek pro svou nejlepší kamarádku o kterém už jsem hrozně dlouho nadšená a podle mě se mi povedl ještě lépe, než jak jsem očekávala, což je super. Taky jsem si dnes vzala poslední železo a už bych ho měla přestat pít. Little steps, but still steps. Příští týden by měl být doufejme více odlechčující, jedu na koncert The 1975 (exciteeed) a taky máme ve škole besedu a dvakrát za ten týden jdeme do divadla. Už teď nás ale vím o dvou písemkách příští týden, na který nejsem vůbec připravená. Nedostatek spánku mi k tomu moc nepomáhá, achjo.



Stay weird, LizLíbající

Surprised&thankful.

16. října 2014 v 17:19 | Liz |  Blog Info
!!!
Wow, nemůžu uvěřit tomu, že můj blog opět postoupil u návštěvnosti o jeden tisíc! Vím, že hodně lidí takové malé tisíce neřeší, ale já jsem na sebe opravdu pyšná za každý tisíc (vlastně i stovku, desítku, jednotku). Hrozně moc vám všem děkuju, nevíte jak moc to pro mě znamená. Moc děkuju těm, kteří sem chodí pravidelně, těm, kteří sem někdy z nudy zajdou, i těm, kteří tu byli nebo budou jen jednou. Jsem hrozně ráda, že se někomu blog líbí, a že někoho dokonce baví mé články číst. Za ty dva roky a něco se to stalo značnou částí mého života a doufám, že to tak zůstane a návštěvnost bude jen narůstat. Děkuju moc, jste nejlepší!



Thank you, stay weird, LizLíbající

Moviees. #3

16. října 2014 v 17:01 | Liz |  Movies&TVshows
Heyy.
/doufám, že i vám se můj výběr obrázku tak líbí/
Dnes tu po delší době mám opět článek plný filmů, protože vím, že o ty nikdy nebývá málo zájmů. Filmy na který já koukám jsou hlavně romantické a komedie na páteční nebo sobotní večer, ale někdy se ukáže i něco více akčního. Takže doufám, že najdete nějakou inspiraci a užijte si článek.

1. Maleficent/Zloba (trailer - click, stáhni - -, online -click)
Film je vlastně nové zpracování Disneyho Šípkové Růženky a hlavní roli tu hraje Angelina Jolie, tedy Zloba. Byla podvedena člověkem a za to proklela jeho dceru tak, že v den jejich šestnáctých narozenin se píchne o jehlu a usne tvrdím spánkem jako smrt. Probudit jí může samozdřejmě jen polibek z pravé lásky a Zloba je přesvědčena, že opravdová láska neexistuje. Král svou dceru pošle vyrůstat mimo hrad do lesa a Zloba ji neustále hlídá a časem si ji zamiluje. Její kledba se ale i tak uskuteční. Jak se tedy probudí, když opravdová láska neexistuje?

2. Now Is Good/Teď a Tady (trailer - click, stáhni - click, online - click)
Původní je kniha Ještě než umřu a film je natočen podle ní. Tessa je puberťačka, která má od svých třinácti let rakovinu a vzdává léčbu. Má však seznam věcí, které chce předtím, než umře udělat. Potká taky kluka, který jí naprosto změní k lepšímu a pozitivnějšímu já. Jeji nejlepší kamarádka jí pomáhá s úkoly, ale sama čeká dítě a má plno problémů. Tessa si snaží uživat své poslední nejhezčí i nejhorší chvíle.

3. Zathura/Zathura: Vesmírné dobrodružství (trailer - click, stáhni - click, online - click)
Walterův a Dannyho otec odešel z práce a oni se příšerně nudí. Spíše Danny příšerně otravuje Waltera, aby si s ním hrál, ale on ho považuje za malýho otravnýho bratra. Ani jejich starší sestra, který by je měla mít na starosti se jim nevěnuje. Danny následně vytáhne nějakou starou hru - Zathuru a přemluví svého bratra, aby hrál s ním. Hned po prvním tahu, ale bratří poznají, že je něco v nepořádku a pochopí to hned jak se podívají z okna - jsou ve vesmíru a všechny tresty či úkoly, které ve hře dostanou musí vykonat.Na jejich dobrodružství potkají i ztraceného astronauta, ale i záludné přášery. Slibuju vám skvělou zábavu a hlavně obsazení - koho by nerozesmála mladá Kristen Steward a hlavně Josh Hutcherson?

4. Dirty Dancing/Hříšný tanec (trailer - click, stáhni - click, online - click)
Mladá Frances přezdívaná jako Baby je na prázdninách s rodinou, kde potká Johnyho, který tam pracuje jako učitel tance ještě s jednou tanečnicí s kterou jsou prý dobří kamarádi. Ona byla ale znásilněna a otěhotněla a teď potřebuje jít na potrat na což ale nemá peníze - v té době s její mzdou je to fůra peněz. Baby jí ale peníze dá a jí i Johnyho zachrání a tancuje za ní. V tu dobu se zamiluje do Johnyho, který je ale následně vyhozen, protože se na to příjde. Konec přináší legendární tanec na píseň The Time Of My Life. Film je už poměrně starý, ale musím přiznat, že jeden z mých oblíbených.

5. Monte Carlo/Monte Carlo (trailer - click, stáhni - click, online - click)
Grace právě odmaturovala a konečně se jí plní sen podívat se do Evropy a hlavně do Paříže, na což dávno šetří. Nakonec se k ní a její nejlepší kamarádce přilepí i její nevlastní sestra s kterou si zrovna nepadnou do oka. Všechno od jejich příjezdu jde špatně, až do chvíle, kdy dostanou luxusní pokoj v hotelu a limuzínu na letiště a následně soukromé letadlo. Dozví se, že Grace vypadá přesně jako jaká-si dědička, která měla přijet na tuto charitativní aukci, ale nepřijela a proto hraje ona i její doprovod dědičku a její kamarádky, při čemž zažívají hodně srandy.



Stay weird, LizLíbající

Marina | recenze

15. října 2014 v 20:45 | Liz |  Books
Hello there.
Dnes už tu mám konečně nějaký smysluplný článek (doufám) a to, jak tomu já odborně říkám 'něco jako recenzi' na knihu Marina od spisovatele Carlose Ruize Zafóna. Knihu jsem četla nedávno, asi dva týdny zpět, ale rozhodně už si přesně nepamatuju jak šel děj za sebou, jelikož to bylo opravdu komplikovaný, ale zárověň to jen přidalo na tom, jak moc se mi kniha líbila. Zjistila jsem, že Zafón je poměrně populární spisovatel a když jsem koukala na Goodreads na odezvy na jeho ostatní knihy, tak to vypadá rozhodně dobře. Mám v plánu si přečíst i něco dalšího od něj. No a teď už pojďme k věci.

Oskar je 15ti letý kluk chodící na akademii v Barceloně. Jeho rutinou je ale z akademie tajně vyklouznout a procházet se po temných uličkách Barcelony, které jsou plné tajemství. Jednoho takového dne se zatoulá do jakési uličky, kterou nezná a line se z ní nádherná hudba. Když příjde až do domu, odkud hudba jde, vyděsí se postavy v křesle a opravdu omylem jí ukradne hodinky. Až po několika dnech dostane odvahu se vrátit a hodinky s vysvětlením předat. Seznámí se tak s dívkou Marinou a jejím otcem Germánem. Marina ho ihned pozde na dobrodružství (jestli se tomu dá tak říkat) plné tajemství, což Oskara hned uchvátí, protože sama Marina je plná tajemství. Tak taky začne jejich 'vyšetřování'. Nejprve zamíří na hřbitov, kam pravidelně chodí žena k nejmenému hrobu, otázkou je ale proč? Když jí pak sledujou, zabloudí do tajemného skleníku plného figurín v životní velikosti (okay, teď to píšu a jako u knihy mám všude husí kůži:D) a také album s divně znetvořenými lidmi. Následně se dozvídají o skleníku a figurínách mnohé a o dávných a zapomenutých experimentech. Nejpřekvapivější je ale konec, který vám zlomí srdce.

Nemůžu popsat jak moc se mi kniha líbila. Byla opravdu naprosto skvělá a s tím, že já detektivky opravda nerada poslední dobou čtu a tohle se tomu dost blížilo, tak mě to naprosto vtáhlo a já se nemohla odtrhnout. Je to taky jedna z mála knih, která se odehrává a byla taky napsaná ve vzdálenější minulosti a to mě opravdu hodně zaujalo. Nevím proč, je to jako s Harrym Potterem, nemáš tam žádné telefony, počítače, televize, všechny tyhle vychytávky, ale všichni spolu hodně mluví, chodí na návštěvy, vyšetřují a nehledají na internetu. Potřebuju víc takových knih. Hodně se mi taky líbilo popisování příběhu z různých stran lidí, které Oskar s Marinou 'vyšetřovali'. Všichni s tím byli spojeni, ale nikdo doopravdy neznal celou pravdu i když si to mysleli. Nejhorší byl, jak už jsem řekla konec. Upřímně, čekala jsem, že se Marině něco stane, jelikož to autor v podstatě už prozradil na začátku, ale opravdu jsem nemyslela, že ta Germánova nemoc je vlastně nemoc Mariny. Abych byla upřímná, čekala jsem, že umře před tím, když hořelo divadlo a moje nadšení po tom co přežila právě moc dlouho nevydrželo. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebrečela a vůbec se nebála. Byla jsem v některých chvílích naprosto vyděšená, což tak často u knih nejsem. Tleskám Zafónovy, kniha byla dokonalá a s ní ještě zesílila moje obsese s Barcelonou. Doporučuji si přečíst, za mě je to určitě 5/5 hvězdiček!




Stay weird, LizLíbající

Barcelona 2014 - photos (part 2).

14. října 2014 v 20:51 | Liz |  Photos
Hey.
Protože jsem včera přidala jen polovinu mých fotek z Barcelony a chci se s vámi podělit o všechny, tady je i druhá půlka. Nevím proč, ale už v minulém článku jsem vysvětlovala, že se mi fotky moc líbí. Jsem na sebe hrozně pyšná. Lol, no. Barcelona je nádherné město a ráda bych se tam podívala znova, protože ne jen se mi líbilo to prostředí, ale taky mi připadala ta nálada naprosto úžasná, jelikož tam lidi vypadali hrozně uvolněně a já měla naprostý pocit volnosti. Všechny fotky opět v celém článku, doufám, že se budou líbit:)

Barcelona 2014 - photos (part 1).

13. října 2014 v 20:50 | Liz |  Photos
Helloo.
Volám si s Majdou a řekla mi, abych o ní něco napsala, tak sem píšu, že jí mám moc ráda a že je naprosto úžasná<3 (pokud to zatím nevíte). No a kromě toho tady dnes pro vás mám fotky z Barcelony, ze samotného města, které se mi moc líbí, hlavně proto, že jsou slunné a pozitivní, ale taky jsou foceny z takového toho dvoupatrového autobusu (nemám tušení jak se jmenuje) a prostě se mi líbí, alright. Všechny fotky v celém článku - jelikož je jich ale hodně, udělám ještě part 2:)

Heavy metal broke my heart.

12. října 2014 v 17:29 | Liz |  Liz.

Fall Out Boy - Centuries

Hello there.
/btw. jsem trochu závislá na týhle písničce/
Dnes máme neděli, což zanmená, že je čas na týdenní update, yayy. So, jak jste mohli čekat, můj týden opět nebyl moc vzrušující. V pondělí jsem byla venku s kamarádkou, ale bohužel jen na asi hodinu, ale i tak. Následně jsem měla hodně náročný týden ve škole, protože jsme psali z češtiny a pak z biologie, kde jsme psali teorii + poznávačku, což je smrtelná kombinace, ale kupodivu jsem měla poznávačku bez chyby a teorii s malýma chybičkama, takže doufám za jedničku z poznávačky a nejspíš dvojku z teorie, good enough. A nakonec jsme psali ještě ze zemáku, což není ani z daleka jeden z mých oblíbených předmětů a já šprtala o sto šest. Mám z toho ale dobrý pocit a doufám, že jsem tam něco nepodělala. Z pátka na sobotu jsem pak spala u své nejlepší kamarádky, jak už můžete vědět z minulého článku. Jak jste taky mohli zjistit dělali jsme nutellový milkshake, který chutnal báječně. Následně jsme se koukali an filmy, jedli, filmy, jedli, smáli se. Byla jsem u ní ještě v sobotu na oběd a pak šla domů. Večer pak přišli ségřiny kamarádi a dělali jsme pizzu a pak palačinky, což byla hodně velká sranda. A musím se pochlubit - udělala jsem flip s palačinkou, yayy. A taky tam byl kluk z Turecka, který byl na výměným pobytu u jednoho z jejích kamarádů, či čem a všichni jsme mluvili anglicky, což byla taky sranda a vůbec, vždycky se držím pravidla, že anglicky všechno zní líp. Dneska jsem byla s kamarádkou poprvé za sezónu bruslit, což byla sranda, ale docela divný, protože bylo dneska opravdu hezky a my jdeme do zavřenýho stadionu, kde je hrozná zima bruslit. I tak to ale bylo super a nemůžu se dočkat až půjdu zase bruslit. Hrozně mi to chybí a už skoro neumím udělat piruetu, sad. Teď mám hlavně na další týden za úkol vymyslet dárek pro bráchu, tátu a taky uskutečnit dárek svý nejlepší kamarádce. Tenhle týden jsem moc neměla čas na čtení, ale kamarádčin táta mi půjčil knížku 'Na jih od hranic, na západ od slunce', kterou už jsem začala číst. Doufám, že na to obecně tenhle týden budu mít víc času. No a nakonec ještě fotky - random fotka ze školy, kdy jsme jedli nutellu, další random fotka ze školy, z pondělka, další random fotka ze školy, když jsem jedla fidorku, z pátka (ne, nemyslím si, že mám moc fotek s mojí nejlepší kamarádkou), z dnešního bruslení a ze včerejška po tom, co všichni odešli, my umyli nádobí a měli se ségrou naší 'such punk-rock party':D.



Stay weird, LizLíbající

DIY: Nutella milkshake.

11. října 2014 v 18:33 | Liz |  Tips & cool stuff.
Hey there.
Ze včerejška na dnešek jsem spala u mojí nejlepší kamarádky a protože už dlouho jsme chtěli zkusit něco vykuchtit, tak jsme tentokrát vyzkoušeli udělat nutellový milkshake, na který jsem v létě viděla opravdu primitivní recept. Proto si myslím, že se potřeby dají koupit všude a zvládne to každý, takže pojďme na to!

Potřeby:
1. jedna nutella
2. vanilková zmrzlina (1-2 litry)
3. mléko
4. šlehač nebo mixér
(5. šlehačka
6. čokoládový sirup nebo kakao)

Nejprve dáme 2 hrnky vanilkové zmrzliny do misky (popřípadě do mixéru, pokud nemáte šlehač), následně 2 stolní lžíce (jednoduše řečeno velké lžíce) nutelly a asi polovinu hrnečku mlíka. Pak začnete směs šlehat šlehačem, či pokud pracujete s mixérem, zapnete mixér. Až se vám bude zdát, že je směs dostatečně rozšlehaná, můžete začít přidávat pokaždé půl hrníčku zmrzliny a lžíci nutelly - někdy i více, opravdu záleží na tom, jak směs vypadá a můžete zkusit i jak chutná, až do doby, kdy budete mít milkshaku dost například pro dvě osoby. Pak jednoduše nalijete milkshake do skleniček a jako třešničku na dort můžete dodat šlehačku na vrch a na ni nalít čokoládový sirup nebo nasypat trochu kakaa. Můžu zaručit, že výsledek je opravdu dobrý, i když hodně sladký a taky sytný. Moc doporučuji vyzkoušet.





Stay weird, LizLíbající

Barcelona 2014 - 24h racing

8. října 2014 v 17:29 | Liz |  Photos
Hello there.
Nevím proč, ale teď bych všechny zdravila jenom způsobem hello there. Pokud znáte písničku od Blink-182, tak mají písničku 'I Miss You' a tam ej ta fráze a mě se hrozně líbí. Není to překvapující, když se mi předtím hrozně líbilo hey there, ale prostě. Alright, to nevadí. Dnes tu mám pro vás konečně fotky z tátových závodů z Barcelony a jelikož vám chci sem dát i fotky přímo z Barcelony, tak to rozdělím na dva články, protože jich je opravdu hodně. Na závodech jsem moc nefotila a když ano, tak hlavně momentky a lidi, so. Hlavně proto, že máme už opravdu zaspamovaný foťák fotkama aut. So, here it is. Všechny fotky v celém článku - tedy, ne úplně všechny, to už by bylo fakt hodně, ale většina. /mimochodem, všimla jsem si, že tady na blogu je dost blbá kvalita fotek za což se omlouvám/

Can someone please hug me?

6. října 2014 v 21:03 | Liz |  Liz.
Heyy.
Jak jsem včera říkala, tak dnes udělám můj týdenní update, jelikož jsem to včera z důvodu spožděného 'Hello October' nestihla. No, takže minulý týden. Jak jste mohli čekat, můj život je pořád nezajímavý, nudný, což znamená asi to, že můj týden nebyl nijak zajímavý. Psali jsme písemku z chemie (a naše skvělá učitelka si dává na čas s opravováním) a byla jsem zkoušená z dějáku a dostala sjem za jedna, yayy. Ve čtvrtek jsem vystupovala s tančením na jakém-si otevření nějaké vástavy či co v našem kulturním domě. Nejlepší na tom bylo to, že nám na konci dali buchtu a hnusnýho jupíka, kterýho jsem vypila na pár loků. V pátek jsme měli podrupé přednášku o netopýrech, což bylo naprosto..super. Lhala bych, kdybych řekla, že si pamatuju 5 vět. Ale odpadnul nám tělocvik a zeměpis - good enough. Od čtvrtka do soboty jsme taky byli s naší 'chůvou' (v podstatě teta, učila mě česky, je s náma, když rodiče někam odjíždí nebo když potřebujeme někam odvézt a mamka nemůže), protože táta měl závody, bohužel projeli jen 4 hodiny a měli problémy s autem. Taky jsem za týden provolala a proskypovala s kamarádkou z blogu - Meddie (dala bych vám sem její blog, ale bohužel s ním zkončila kvůli lidem, který jí tam lezli a oni ji znali osobně, věřte mi, to opravdu dokáže naštvat), což mi hodně pomohlo a jsem hrozně ráda, že jsem jí poznala a že je ochotná poslouchat moje kecy. V pátek jsme taky dělali desert, který byl opravdu dobrý a přemýšlela jsem nad tím, že vám sem dám recept a postup jako s makarónkama, které jsem dělala s mojí nejlepší kamarádkou. Teta má recept u sebe, takže se pokusím nezapomenout o něj poprosit a následně ho sem hodit. O víkendu jsem měla docela špatnou náladu, hodně jsem četla, spala a hrála na klavír - jednu písničku dokola, noa? Pak taky přišlo to, že - nejdřív vám vysvětlím divadlo 17. listopadu: každý rok všechny třídy našeho Gymnázia si vylosují téma na divadlo na které následně divadlo nacvičí. Já jsem minulý i tento rok v roli režiséra. Přiznávám, že jsem na všechny hodně tvrdá a křičím hodně nahlas a když něco dělají špatně, dám jím to hodně najevo, ale taky vím, že jinak by nikdo nic nedělal a neustále by se bavili. Takže tak. No a jedna holka z naší třídy s kterou se moc nemusíme (asi v třetí třídě mi hrozně nadávala do toho, že jsem z Běloruska a že tam nepatřím a stuff) mi napsala, že končí a že nemá potřebu vstávat na sedmou jen kvůli tomu, aby tam stála a pozorovala mě křičet na ostatnní a následně tančila tanec, který je nejsem schopna naučit. Taky že je naše divadlo trapný a pokud budu režisér i další roky, bude to čím dál tím horší (hurts a bit). Následně mi napsala i její máma, že se chovám arogantně a hodně dalších věcí. Nebudu lhát, opravdu mě to docela dodělalo a mojí smutný náladě to moc nepomohlo. Nechci sem psát, co všechno se stalo, ale doufám, že zítra ráno to dořešíme a nebudou další problémy s divadlem. Jsem poslední dobou hodně unavená a rodiče tvrdí, že si s tím dělám moc velké starosti a neprospívá to mýmu zdravotnímu stavu. Dneska jsem přifrčela domů a hned začala dělat úkoly a teď jsem už opravdu hodně unavená, rychle skočím do sprchy, vezmu želzo a šup do postele. Zítra už doufejme konečně přidám fotky z Barcelony. Užijte si týden a uvidíme se u dalšího článku:)
*mimochodem, omlouvám se, v minulém článku mám chybu, 4. série American Horror Story bude už 8. října, ne 21.
*a taky jsem včera začala psát slohovku do soutěže Pardubické střípky a po odevzdání do soutěže vám to dem chci dát, aby jste mě mohli zkritizovat:D



Stay weird, LizLíbající

Hello October!

5. října 2014 v 16:13 | Liz |  Liz.
Heyy.
Ano, finally, mám počítač, telefon a můžu za celý týden a za říjen napsat první článek, yayy. Koukala jsem, že návštěvnost podstatně klesla, což je mi opravdu líto a budu se snažit to napravit, No a teď už pojďme k říjnu - s tím, že je neděle bude update nejspíš zítra. Říjen, už opravdový začátek podzimu, achjo. Pokud někdo sledujete na Insagramu lidi z Ameriky či Anglie a podobně, už jste byli jako já zavaleni jejich vlnou - October, yayyy. To samý Seventeen magazine nebo Teen Vogue - 20 nejlepších kostýmů na Helloween, 19 nejlepších Helloweenských filmů, DIY dobrůtky na Helloween a další. Neříkám, že mi to přímo hrozně vadí, ale to, co mě hlavně štve je, že mi ten pitomej Helloween nemáme a oni ano. Jinak jsem z těch 'listových' fotek, citátů o podzimu a nadšení, nadšená taky. Přece jenom, komu by se nelíbil měsíc plný barev, nošení svetrů a (ne už tak dobré) nekonečné rýmě? O tom totiž hlavně říjen je. Já se tenhle měsíc těším obzvlášť na datum 21. října, jelikož: moje nejlepší kamarádka ma narozeniny a já mám pro ni vymyšlený naprosto skvělý dárek(y) a napsala bych vám sem jaký, abych vám ukázala svou genialitu, ale bojím se, že by si to přečetla, takže si budete muset počkat, každopádně to budu muset ještě nějak uskutečnit, takže mi držte palce. Déle, konečně začne 4. série American Horror Story a to Freak Show, na kterou se nehorázně těším! Mám taky v plánu někde tento měsíc napsat článek obecně o seriálu, takže si to nenechte ujít. No a naposledy je taky ten den koncert The 1975 (nejsem si jistá, jestli jsem vám to sem psala) a hádejte kdo na něj asi před hodinou objednával lístky? Ano, přesně tak, já. Jsem nehorázně nadšená a hrozně se tam těším! Škoda ale je, že jsme nestihli koupit lístky na Eda Sheerana a na něho nepojedeme. Dnes taky přijela babička s dědečkem a zůstanou tu asi na dva týdny - jeden u nás, druhý u mojí tety. No a nemohla bych taky zapomenout na zmínku o oblíkání, protože všechno tohle nadšení z října je pro holky hlavně kvůli #sweaterwather. Jsem neskutečně nadšená z toho, že tohle období už zase přišlo a já můžu opět nosit svoje dva svetry i nový svetřík. A samozdřejmě doufám, že ještě pojedeme na nákupy a já si budu moct koupit ještě nějaký svetr a mikinu, jelikož jsou mi moje mikiny už malé. Taky nějaký nový kabátek, jelikož to taky k říjnu patří a kotníčkový boty. Deštník naštěstí mám (:D). Taky musím zamakat na škole, protože jsem si sice na začátku roku řekla, že tento rok budu opravdu makat, poslední týden nebo dva jsem byla opravdu v depresích, nemohla spát a byla pořád unavená, což se i proti mé snaze projevilo na známkách. Za poslední dva týdny jsem tedy schytala za 4 z čj, za 2 z chemie, za 2 z fyziky a za 3 s dějepisu, možná ještě něco dalšího, ale teď nechci pátrat v paměti - jako obhajobu ale musím říct, že trojka z dějepisu je z přepadovky, dvojka z chemie nečekané zkoušení a čtyřka z češtiny z něčeho, co jsem úplně nepochopila, což se mi u češtiny stává často. Vím, že jsou to jen výmluvy a musím víc makat, ale musela jsem se aspoň nějak obhájit. Nakonec bych vám chtěla popřát hezký měsíc a doufám, že si ho užijete. Určitě mi do komentářů napište, jak vidíte říjen vy:)


Stay weird, LizLíbající

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající