we're all mad here.

Marina | recenze

15. října 2014 v 20:45 | Liz |  Books
Hello there.
Dnes už tu mám konečně nějaký smysluplný článek (doufám) a to, jak tomu já odborně říkám 'něco jako recenzi' na knihu Marina od spisovatele Carlose Ruize Zafóna. Knihu jsem četla nedávno, asi dva týdny zpět, ale rozhodně už si přesně nepamatuju jak šel děj za sebou, jelikož to bylo opravdu komplikovaný, ale zárověň to jen přidalo na tom, jak moc se mi kniha líbila. Zjistila jsem, že Zafón je poměrně populární spisovatel a když jsem koukala na Goodreads na odezvy na jeho ostatní knihy, tak to vypadá rozhodně dobře. Mám v plánu si přečíst i něco dalšího od něj. No a teď už pojďme k věci.

Oskar je 15ti letý kluk chodící na akademii v Barceloně. Jeho rutinou je ale z akademie tajně vyklouznout a procházet se po temných uličkách Barcelony, které jsou plné tajemství. Jednoho takového dne se zatoulá do jakési uličky, kterou nezná a line se z ní nádherná hudba. Když příjde až do domu, odkud hudba jde, vyděsí se postavy v křesle a opravdu omylem jí ukradne hodinky. Až po několika dnech dostane odvahu se vrátit a hodinky s vysvětlením předat. Seznámí se tak s dívkou Marinou a jejím otcem Germánem. Marina ho ihned pozde na dobrodružství (jestli se tomu dá tak říkat) plné tajemství, což Oskara hned uchvátí, protože sama Marina je plná tajemství. Tak taky začne jejich 'vyšetřování'. Nejprve zamíří na hřbitov, kam pravidelně chodí žena k nejmenému hrobu, otázkou je ale proč? Když jí pak sledujou, zabloudí do tajemného skleníku plného figurín v životní velikosti (okay, teď to píšu a jako u knihy mám všude husí kůži:D) a také album s divně znetvořenými lidmi. Následně se dozvídají o skleníku a figurínách mnohé a o dávných a zapomenutých experimentech. Nejpřekvapivější je ale konec, který vám zlomí srdce.

Nemůžu popsat jak moc se mi kniha líbila. Byla opravdu naprosto skvělá a s tím, že já detektivky opravda nerada poslední dobou čtu a tohle se tomu dost blížilo, tak mě to naprosto vtáhlo a já se nemohla odtrhnout. Je to taky jedna z mála knih, která se odehrává a byla taky napsaná ve vzdálenější minulosti a to mě opravdu hodně zaujalo. Nevím proč, je to jako s Harrym Potterem, nemáš tam žádné telefony, počítače, televize, všechny tyhle vychytávky, ale všichni spolu hodně mluví, chodí na návštěvy, vyšetřují a nehledají na internetu. Potřebuju víc takových knih. Hodně se mi taky líbilo popisování příběhu z různých stran lidí, které Oskar s Marinou 'vyšetřovali'. Všichni s tím byli spojeni, ale nikdo doopravdy neznal celou pravdu i když si to mysleli. Nejhorší byl, jak už jsem řekla konec. Upřímně, čekala jsem, že se Marině něco stane, jelikož to autor v podstatě už prozradil na začátku, ale opravdu jsem nemyslela, že ta Germánova nemoc je vlastně nemoc Mariny. Abych byla upřímná, čekala jsem, že umře před tím, když hořelo divadlo a moje nadšení po tom co přežila právě moc dlouho nevydrželo. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebrečela a vůbec se nebála. Byla jsem v některých chvílích naprosto vyděšená, což tak často u knih nejsem. Tleskám Zafónovy, kniha byla dokonalá a s ní ještě zesílila moje obsese s Barcelonou. Doporučuji si přečíst, za mě je to určitě 5/5 hvězdiček!




Stay weird, LizLíbající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající