we're all mad here.

/ / again / /

21. listopadu 2014 v 22:28 | Liz |  Články k tématu týdne

Říká se, že první lásky vám zůstanou do konce života. Budete k ní přirovnávat každé následující zamilování a snažit se nedělat chyby, které jste udělali poprvé. Někteří hledají stále podobné lidi, ale další nikdy nechtějí zažít přesně to, co poprvé ještě jednou. Nikdy se mi nestalo, že bych to tak zažívat musela, ale bylo to tak, že jsem stála na opačné straně, než minule a možná pochopila, proč první lásky nefungují tak dobře nebo proč vlastně nefungují tak dobře lásky obecně.
Nemůžu vás ale hned dosazovat na moje 'ještě jednou'a nejdříve vám musím ukázat moji první lásku, která jak už jste možná pochopili nedopadla dobře. Vlastně nedopadle jen špatně, ale docela hezky mě zasáhla a z nejlepšího se stalo nejhorší, což není úplně nejlepší způsob, jak zakončit přátelství, které možná bylo jednostranně víc než kamarádství, ale stejně je to něco, na čem mi záleželo v té chvíli hodně. Myslím, že mnozí z nás znají takový normální postup vztahu, kdy se dva poznají, začnou se zdravit, psát si, víc se bavit obecně, chodit ven a další. Nechci vám poskytovat detaily, jelikož vím, že hodně lidí, které znám čtou můj blog a nepotřebuju, aby se zase říkalo něco, co není, ale musím vás upozornit, že náš vztah se nelišil jen v hodně nešťastném konci, ale taky tím, že to jednoduše..takový postup nebyl. Ano, byl hodně podobný a lidi, kteří postupu přihlíželi by řekli, že byl přesně takový. Náš postup, který měl aspoň podle mého konečně něco přinést v den, kdy jsem se rozhodla, že se svěřím se svýma citama se v ten den naprosto rozpadl a myslím, že kdybych se tehdy snažila, šel by zachránit, ale jak jsem řekla, nebudu vám popisovat detaily a budete mi muset věřit, že jsem měla právo na to se nesnažit a požadovat pořádnou omluvu. Hora spadla a z každodenního psaní to přešlo v..zdravení na chodbě. Tohle byla chvíle, kdy jsem se snažila. Hodně. 'Už na tebe nejsem naštvaná', 'Jak se máš?', usměv. Věřte tomu nebo ne, nikdy jsem něco nechtěla zpátky a zažít ještě jednou tak moc, jako tohle. Ještě jednou se na mě usměj, ještě jednou mě obejmi, ještě jednou mi popřej dobrou noc, ještě jednou mi řekni, že jsem tvrdohlavá a zlá s ironickým podtónem. Jenom jednou. Tímto jsme se tedy dostali k jednostranné náklonosti, kdy už jsem totálně jeho nezajímala. Abychom si to vyjasnili, dávám to za vinu sobě. Nevím, co všechno se v našem vztahu stalo, ale byla to jen moje vina. Probrečených 6 měsíců (možná brečím i teď, ale fakt jenom možná), ale jsem v pohodě. Dokud nepřišlo moje podruhé, aneb ještě jednou.
Pro některé lidi, jako třeba já je někdy naprosto neuvěřitelné, že by se mohli někomu líbit a když na to příjde, necítí se jen milováni, ale třeba já taky cítím vykolejenost. Nejdřív mi to připadalo jen jako záliba ve mně na kratší dobu. měsíc, pár týdnů. Upřímně řečeno, přála jsem si, aby to tak bylo a ne protože bych necítila náklonost k druhému z hlediska vnějšího, ale nemohla jsem něco cítit k někomu, kdo se musí snažit, aby byl dokonalý (a taky jsem se vlastně v tu dobu nedostala přes první případ, ale to je vedlejší). To byl jeden docela významný rozdíl mezi oběma vztahy - v prvním jsem vlastně chvilkama měla pocit, že mě má rád, v tom druhým jsem prostě nikdy nemohla vyjít z friendzone. Přísahám, že jsem byla milá, je to těžko uvěřitelný, ale i někdo tak zlý jako já se snaží být na lidi hodný. Dokonce jsem naznačovala a vlastně odpovídala na otázku 'Mám u tebe vůbec šanci' buď ne nebo vysvětlením, že ho mám ráda jako kamaráda. Někdy v době těchto odpovědí mi došla jedna dost důležitá věc a to ta, že jsem na opačném místě. A věděla jsem, jak špatně jsem se cítila, když jsem byla na jeho místě a i když jsem to jemu ani nikomu jinýmu nepřiznala, věděla jsem to a cítila jsem se hůř, než hrozně, jelikož jsem chápala to, že až to vybouchne, bude se cítit ještě hůř než já, protože první případ mě teď jednoduše ignoruje, ale já jsem mu takhle opravdu drsně nedala najevo, že s ním nechci být. Když jsem napsala, že jsem se bála výbuchu, tak jsem asi nezmínila, že to byla spíš exploze, pořádná exploze. A možná si říkáe, že jsem se cítila jen provinile, ale já jsem cítila hlavně ten debilní pocit, který na mě pokaždé křičí, že jsem všechno pokazila. brala jsem ho jako kamaráda a udeří vás to i když ho nemáte rádi jinak a tohle prostě..bylo na nic.
Tímto jsem vám vlastně chtěla dokázat, že takové ještě jednou s prohozenýma stranama je někdy těžší, než ještě jednou ve stejné podobě. Tenhle článek asi hodně vypovídá o mé osobě a taky přesto, že se zrovna na blogu nezmiňuju moc o svém milostném životu, někdy opravdu nějaký mám a myslím si, že i když si to některé holky nepřiznají i ony nějaký mají (nebojte se, chystám o tom už článek). Takže doufám, že se vám můj článek k tématu týdne líbil a doufám, že jsem na vás nezapůsobila v nějakém špatném světle, protože si myslím, že bych měla být obecně upřímná, ale hlavně tady, jelikož už je tu tolik věcí, že by byla ztráta času lhát.



Stay weird, LizLíbající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Holka/kluk?

Holka.
Kluk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající