we're all mad here.

/ / flowers / /

29. listopadu 2014 v 15:30 | Liz |  My thoughts.
Hello there.
Tento článek bych chtěla věnovat jedné z mých oblíbených věcí na světě - květinám. Poslední dobou se na ně dívám jako na nesmírně krásnou věc, která není ničím poškozená. Když někdo řekne květina, myslím, že většina lidí si představí buket růží nebo obyčejné sedmikrásky. Hodně lidí však naprosto nepřemýšlí nad květinami mezi nimi a obzvlášť na otázku, které jsou jejich oblíbené. Donedávna jsem i já byla vždy v koncích, i když se mě nikdo na tuto otázku zrovna denně neptal, ale teď můžu odpovědět jistě - jsou to tulipány. Fascinujou mě různobarevné, ale vždy jemné kvítky, které vypadají malé, když jsou zavřené, ale pak rozkvetou a my můžeme vidět jejich krásu, jak ze strany, tak ze zhora, jednoduše z jakékoli perspektivy. Fascinujou mě jejich stonky s listy stejné světle zelené barvy svázané k sobě. Už třetí den mi stojí na stole krásné rozkvetlé tulipány jemně růžové barvy, které mi koupila kvůli mé prosbě maminka (možná taky proto, že jsem vyhrála soutěž a ona chtěla být pozorná, ale už dřív jsem prosila právě o tulipány). Myslím, že všichni by měli mít minimálně jedny takové květiny v pokoji nebo aspoň v bytě/domě. U nás doma jsou vždy jakési květiny, hlavně růže na jídelním stole. Dělá mi radost něco takového vidět, hlavně v zimě. Máme vzpomínky, abychom v zimě mohli vidět květiny a dnešní technologii, abychom se o ně mohli v zimě starat a obdivovat je doopravdy.
Další mojí oblíbenou květinou je slunečnice. Nedokážu se o ní rozpovídat tak, jako o tulipánech, ale myslím, že to, co se mi na ní líbí je barva jejích okvětních lístků a schopnost otáčet se za sluncem. Myslím, že v některých věcech jsou i květiny chytřejší, než lidé a tohle je jedna z nich. Jsou jedna z věcí, kterým měla být přidělena tak krásná duše, jako vzhled.
Květiny nám umožňují se ztratit a postavit kolem sebe ochranou zeď z nich. Lidi si pěstujou zahrady, kde se o ně starají a ukazují je ostatním. Já v ních vidím místo, kde se budu kochat jejich krásou a nechápat, jak něco tak křehkého může překonat větry a deště. To mě přivádí k jedné z mých oblíbených knih - Malému Princi. Jeho květina (růže) byla koketní, ale křehká a chtěla po něm, aby se o ní staral. To po nás květiny chtějí, jen to neumí ukázat. My je zabíjíme, proto, že je darujeme ostatním z lásky. Obětujeme to, co doopravdy milujeme. Ony se však nebrání, když je lámeme a trháme, protože vědí, že i zničené budou krásnější, než duše lidí. Můžete si stěžovat na to, že mají rúže trny nebo se můžete radovat pro to, že trny mají růže. Ale i ten nejkrásnější květ má svůj stín a v nějakém bodě, všechny umřou. Vypěstujeme si však nové, jelikož všechno je nahraditelné. A věřte tomu nebo ne, barvy květin je jedna z mála věcí, které by vás měli vždy rozveselit a pokud ne, tak je zničte. Ony vám to odpustí.





Stay weird, LizLíbající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Holka/kluk?

Holka.
Kluk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající