we're all mad here.

Leden 2015

/ / if i'm gonna go down then just let me go / /

31. ledna 2015 v 23:13 | Liz |  Liz.
Guess who's back, bitches.
Asi jste si všimli, že celý týden nepřibyl žádný článek, což má docela prostý důvod - byla jsem na lyžáku a trochu se zapomněla zmínit, protože mě nebaví psát články o mně, ups. Každopádně, teď si jeden prostě napíšu, protože co jiného bych dělala v sobotu večer?
Ostatně, moc se toho nestalo, protože mám hrozně nudný život. Jak už jsem řekla, tenhle týden jsem byla na lyžáku, což bylo naprosto super, nejen proto, že jsme nemuseli celý týden do školy, ale taky samozdřejmě, protože jsme měli možnost trávit ten týden společně v našem kolektivu, což se moc často nestává. V pondělí máme k tomu ředitelské volno, yaay. Upřímně, myslím, že i když nemáte nějak moc kamarádů ve třídě, tak takový týdenní výlet je opravdu super a doufám, že nejsem jediná, co si ho fakt užila. Vysvědčení jsme dostali tam a skončila jsem s jednou dvojkou z biologie. Nebudu vám lhát, jsem na sebe hrozně naštvaná a vím, že jsem mohla makat víc a dostat jedničku, ale asi s tím už nic neudělám. Příští pololetí budu mít jen jedničky a basta. Rozhodně mi dejte i vy vědět, jak dopadlo vaše vysvědčení. Taky se musím pochlubit s tím, že už i já (a to je co říct) jsem moc moc cool kid a mám snapchat, how cool is that? I mean..ani moc ne, ale je to něco, co můžu přidat do menu a cítit se proud of, takže mi nekažte iluze.
Poslední dobou úplně nevím, co se děje se mnou a knížkama. Čtu, to je samozdřejmý, ale je to jako kdybych začala jednu knížku, ta mě přestala bavit, začala další, ta mě přestala bavit a dále, takže jich mám třeba 5 rozečtených. Je to hrozně divný, ale i tak jsem ze včerejška na dnešek znovu přečetla To All the Boys I've Loved Before od Jenny Han, protože jsem prostě měla náladu a teď se ještě víc nemůžu dočkat pokračování! Taky jsem dočetla sérii Vampýrská akademie od Richelle Mead a rozhodně se můžete těšit na jakýsi review, protože jsem si sérii opravdu moc oblíbila. Teď zrovna čtu Čtyřku a pak musím konečně dočíst Anne Frank a čtvrtý díl Harryho Pottera, který čtu už půl roku..oops.
Nedávno jsem napsala docela ulevující článek o tom, jak se cítím a jak jsem se poslední půl roku cítila a někdy mi připadá, že jsou to úplý lži, protože se necítím líp, ani trochu. Jindy si zase říkám, že nikdy nebylo líp a jsem opravdu v pohodě, možná šťastná. Někdy mi připadá, že mám záchvaty úzkosti, což je asi blbost, ale je to skoro jako výkyvy nálad. Myslím, že často nevnímám, co se děje kolem mě a pak mi připadá, že všechno kolem mě nevnímá mě. Je to jako začarovaný trojúhelník a já potřebuju zjistit, jak se cítím. A taky často melu nesmysli, takže mě moc neposlouchejte. Fakt, asi to nebude úplně nejlepší nápad, poslouchat mě nebo číst moje názory, už se opravdu někdy cítím jako šílená.
Nakonec bych chtěla zmínit jednu úžasnou věc a to vás. Teď mi hrozně často přichází zprávy na facebooku nebo 'otázky' na asku ohledně blogu a já vám chci hrozně moc poděkovat za to, že mě čtete. Hrozně moc to pro mě znamená, hlavně že se vám líbí moje 'duševní' články a že některým z vás s nima pomáhám, snažím se. Budu hrozně moc ráda, jestli mi na ask či na nějakou jinou sociální síť napíšete své kladné či záporné názory. Ještě jednou díky, jste nejlepší<3.



Stay weird, LizLíbající

// is it just me, or everything sounds better in english? / /

23. ledna 2015 v 22:25 | Liz |  Tips & cool stuff.

Hello beauties.
O tento článek mě poprosil určitý člověk, což mě nehorázně potěšilo, protože je to opravdu skvělý pocit vědět, že váš blog někoho zajímá a že by chtěl abyste napsali nějaký článek, je to hrozně milé a nehorázně děkuju všem, co mi píšou na ask všechny lichotky nebo těm, kteří mi napsali na facebook. Jsem hrozně ráda, že se vám články líbí a budu se snažit o to, aby byli čím dál tím lepší. Proto tedy dnes článek na přání, tedy o tom, jak jsem se naučila anglicky.
Předtím, než přejdu k podrobnostem, chtěla bych jen říct, že hodně lidí si myslí, že mluvím anglicky perfektně - nemluvím. Možná vám to tak může připadat z toho jak píšu nebo si dokážu překládat písničky a podobně, ale pravdou je, že i já často používám překladač nebo mám pochybnosti předtím, než napíšu nějakou dlouhou větu anglicky. Asi ano, umím oproti svým spolužákům a kamrádům stejného věku dost dobře anglicky, ale berte to s nadhledem, fakt na to nejsem nějaký génius, přísahám.
Chtěla bych začít s tím, že angličtina mě vlastně bavila vždycky, hlavně protože jsem měla ráda anglickou hudbu a měla jsem potřebu si u ní zpívat a abych to mohla dělat, musela jsem znát slova a bylo fajn vědět o čem zpívám. Nejvíc jsem se o ní ale zajímala léto po čtvrté třídě, což byl rok, kdy jsem poprvé jela na anglický tábor od Descartes. První rok jsem moc nevěděla, co od toho čekat. Angličtina mi ve škole šla a předpokládala jsem, že ani tam nebude tak těžká. Na táboře jsou vždycky takoví tři vedoucí, kteří mluví česky a ostatní učitelé jsou rodilí mluvčí z různých zemí, proto s nima můžeš komunikovat jen anglicky nebo česko-anglicky. První rok to pro mě bylo dost těžký,ale dodalo mi to takové odhodlání.
Další školní rok jsem se v angličtině značně zlepšila. Pro mě pátá třída byla takovým menším zvratem, teď si jsem vědoma toho, že jsem nemluvila anglicky tak dobře, jak jsem si myslela, ale už v tu dobu jsem byla rozhodně nejlepší ze třídy (pokud to zní namyšleně, tak se omlouvám, ale snažím se to napsat tak jak to je a nebudu vám říkat, že jsem byla jen dobrá, já jsem totiž byla jedna z nejlepších). Taky jsem začínala mít své oblíbence - oblíbené skupiny, herce, zpěváky a youtubery, což mi nehorázně pomohlo. V tu chvíly to nebyli jen písničky, ale i videa jako Video Diaries od 1D z X-factoru, kterým jsem upřímně řečeno moc nerozumněla, ale pochytávala jsem hodně věcí. Četla jsem nějaké 'jakoby' články v angličtině a vlastně už jsem byla schopná se poměrně dobře domluvit.
Druhý rok na anglickým táboře byl hrozně odlišný. Už tehdy jsem si uvědomila, jak moc jsem se změnila, stejně jako moje english skills. Každopádně mi to dalo hodně motivace k pokračování. To léto jsem přečetla svou první knihu anglicky, což rozhodně nebyla chyba a nelituju toho. Od té doby je pro mě čtení anglických knih ne úplně normální, ale běžnější. Když pak začala škola, začala jsem chodit na angličtinu jako kroužek s rodilým mluvčím, kam chodím i teď. Abych byla upřímná, nemyslím, že mi to nějak výrazně pomáhá, spíš hlavně se slovní zásobou a slovníma spojeníma, ale je to praktika, která je hodně užitečná. Taky je mi hrozně sympatická naše 'učitelka' a ráda si s ní povídám. V šesté třídě jsem tedy chodila tam a obecně se pro mě už stala angličtina něčím nepostradatelným, něčím, co ke mně tak nějak patřilo. Dokázala jsem si poskládat text písničky bez toho, abych ho viděla, dívat se na videa a rozumět většině slov nebo číst nějaký souvislý text. Základem všeho toho ale je, že mě to baví, hrozně moc mě to baví. Jak už jsem řekla nadpisem, v angličtině zní všechno lépe, aspoň pro mě určitě.
Třetí rok na táboře byl naprosto odlišný. Myslím, že už jsem možná patřila do té 'starší' vrstvy (vrstvy?) a moje angličtina..byla rozhodně lepší. V létě jsem četla další knihu v angličtině a za tenhle půlrok ve škole jsem přečetla další tři knížky v angličtině a už se mi to četlo mnohem lépe. Musím tedy říct, všechno je to o praktice. Poslouchat někoho mluvit anglicky, číst, je to jedno, jakákoliv praktika se počítá. Teorie prostě není dost a dobrý je třeba i najít si nějakého kamaráda ze zahraničí, který též mluví anglicky a psát si s ním. Důležité je taky, aby vás to bavilo. Nemůžete se do toho nutit, protože tak ničeho nedosáhnete.
Takže kdyby měl kdokoliv z vás někdy problém s angličtinou, jsem neustále k dispozici - nezaručuju ale, že vám dokážu pomoci. Hlavně doufám, že vás článek nějak povzbudil k tomu, abyste se jazyku věnovali víc, samozdřejmě vás do toho nebudu nutit.



Stay weird, LizLíbající

/ / 10 reasons why: stay alive / /

21. ledna 2015 v 21:20 | Liz |  10 reasons why
Hey pretties.
Dnes tu mám pro vás další článek do nové rubriky '10 důvodů proč'. Tentokrát už nechci toto téma brát jako velkou srandu, naopak to chci vzít z druhého konce a zase napsat takový..povzbudivý článek, který doufám někomu, kdo přemýšlí o některých věcech pomůže na ně aspoň trochu míň myslet. Předem upozorňuju, že to vlastně nejsou jen důvody, ale i takové směsi s 'radama'. Takže se pohodlně usaďte a přečtěte si 10 důvodů, proč byste měli zůstat naživu:

1. Suicide does not end the chances of life getting worse.

Nejsem si úplně jistá tím, že to přečtete proto - "Suicide does not end the chances of life getting worse. Suicide eliminates the possibility of it ever getting better." (sebevražda neukončuje šance, že se život zhorší. Sebevražde zmenšuje pravděpodobnost toho, že se někdy zlepší). Tohle mi přišlo jako nejlepší quote, co jsem o sebevraždě kdy slyšela a samozdřejmě to má naprostou pravdu. Nebudu vám tvrdit, že pokud se zabijete, tak jste sobečtí nebo srabi, ale opravdu jen zhasnete to poslední světélko naděje, které by tam mělo být vždycky. Vždycky se to může zlěpšit, vždycky.

2. ublížíte někomu jinýmu

Dneska to mám nějaký postavený na citátech, ale i tenhle mi přišel dost přesný. Nemyslím si, že by někdo mohl být naprosto sám (a prosím opravte mě, jestli se mýlím). Ve fázi, kdy už se řežete, přemýšlíte nad sebevraždou a jste v depresích, už si ani nedokážete přiznat, že tam jsou i další lidi, kteří o vás mají strach. A věřte tomu nebo ne, bude je bolet, když jednoduše..zmizíte. A když už jste takovou bolest cítili vy, opravu chcete, aby ji musel cítit někdo jiný? Protože v tomto případě bych vás sobeckými nazvala.

3. vzdát se x být odvážný x být sobecký
Tohle už jsem trochu v předešlích bodech zmínila, ale zmíním to ještě možná párkrát, protože je to věc, na kterou asi nikdo při páchání sebevraždy nemyslí. Je tenká hranice mezi tím, když se vzdáte, jste odvážní nebo sobečtí. Vzdávání je pro mě zakázané slovo. Ne, rozhodně na tom nejsem tak špatně a ano, asi tomu nerozumím, jaký by to mohl být pocit, ale vzdávat se je ten nejhorší způsob, jakým byste chtěli zvítězit. Být odvážný, věc kterou si budou říkat kamarádi a přůbuzní po tom, co jejich blízký spáchá sebevraždu. Předtím, než však budete chtít být odvážní, popřemýšlejte o tom, že je to naposled, co budete moci být odvážní.
Sobecký. Všichni jsme někdy sobečtí, ale zrovna tady - lidi, nemůžete myslet jen na sebe. Nemůžete jen myslet na to, že se cítíte prostě..na hovno. Víte kolik lidí se takhle cítí? Sakra, myslíte, že jste na tom fakt nejhůř? Ne? A co vám dává právo se tak chovat?

4. pohřeb
Tohle je dost špatný téma, ale třeba já mám hrozný problém s přemýšlením o svém hrobě a celém tomhle pohřbu. Vlastně už jsem si udělala playlist, protože jeden nikdy neví. Ale skoro nikdo si nemá šanci udělat podle sebe pohřeb a pak si můžete v nebi/peklu vyčítat, že vám navlékli vaše nejméně oblíbené šaty, nevymáčkli ten pupínek, koupili hnědou rakev nebo napsali naprosto cliché citát a přidali k němu nejhorší fotku vůbec. Všichni si vzali černou a vypadají jako klauni a předstírají, že jsou smutní i když je to pro ně úleva, že jste pryč. Pokud tohle pro vás není důležité, ať není, ale já chci mít sakra dobrý pohřeb. Rozdat všem svoje imaginární byty a počmárané knížky.

5. žádná budouctnost
Předtím, než mi řeknete, že tohle je vlastně pointa sebevraždy, prosím vyslechněte mne. Opět to docela navazuje na první důvod. Nepředpokládám, že by tohle mohl číst někdo starší 20ti let, takže to tak i budu psát, Kamarádi moji, prožili jste asi třetinu svého života a už se vzdáváte? Kdo říká, že zítra nebude ten nejlepší den ve vašem životě? Ale to nezjistíte, jestli se ho nedožijete, nebo toho dalšího, dalšího a dalšího zítřka. Najdete lásku svého života? Budete mít skvělou kariéru, dobrý byt, děti? To, že je to špatný teď, neznamená, že to nebude za pár let lepší. Jsou lidi, na který se můžete spolehnout, opět opakuju, vždycky. Stačí chvilku vydržet.

6. zaměřit se na něco
Myslím, že právě to hodně pomáhá. Pokládat si otázky právě k budouctnosti. Co se stane s postavou v seriálu? Bude další pokračování této knihy? Dají se My Chemical Romance zase dohromady a vydají nové album? Vyhraje český hokejový tým konečně 1. místo na mistrovství? Zaměřte se na nějaké body a snažte se na ně těšit. Každý týden na víkend. Každý rok na prázdniny. Každý večer na ráno. Věci, které vás dělají šťastnými a jednoduše je provádějte.

7. lidi umírající na nemoce
Je to smutné, ale ani dnešní technika nedokáže zachránit všechny. Denně umře hrozně moc lidí na nemoce jako leukémie, rakovina nebo obyčejná chřipka. A tyhle lidi nemají na výběr, prostě tu nemoc dostanou a nemůžou se léčit i kdyby chtěli sebevíc. Proto prokažte těmto lidem službu a žijte za ně. Oni k tomu šanci naproti vám neměli, protože jim nikdo pomoci nemohl.

8. vždycky to může být horší
Tuhle větu by si měl každý říct možná tak 106x denně. Dostals/as pětku z písemky? Fajn, taky jsi teď mohl/a spadnout do činné sopky. Asi se dnes hodně opakuju, ale všechno na sebe navazuje - nejste jediní a rozhodně na tom nejste nejhůř, když jsou na tom někteří lépe.

9. seznam věcí, které tě dělají šťastným/ou
Když jsem vymyslela tenhle, byla jsem na sebe opravdu pyšná, jelikož mi to přišlo jako super nápad. Můžou to být věci jako sledování západu slunce, východu slunce, čtení s baterkou, kreslení na jakýkoliv návod k použití nebo stavět domečky z karet. Pokud vás ty aktivity tolik zaměstnávají, abyste nemuseli přemýšlet o věcěch, které vás trápí, prostě je dělejte pořád. Nezáleží na tom, jestli na ně máte čas nebo ne, prostě buďte šťastní.

10. já
Po tomhle článku bych si nikdy neodpustila, kdybyste spáchali sebevraždu, ať už jste o tom přemýšleli dříve nebo až po přečtení. Ne, neznám vás, ale věřte tomu nebo ne, záleží mi na tom, abyste zrovna vy zůstali naživu a zkrášlovali tuhle Zemi. Takže prosím, poslouchejte mě, poslouchejte někoho jinýho, jen do ruky neberte žádný nůž, pistoli nebo provaz. Máte jen jeden život a tuhle hru nesmíte prohrát.



Stay weird&stay strong, LizLíbající

/ / a different side of Brussels / /

20. ledna 2015 v 21:14 | Liz |  Photos
Haii.
Dnes nás čeká poslední článek z našeho zimního dobrodružství po Evropě ve směru Nuremburg, Kolín nad Rýnem, Brussel a Amsterdam. Asi už chápete, že dnešní článek bude o městě Brussel, které se nachází v Belgii.
Pro žačátek bych chtěla zmínit, že jsme se tam vlastně zdrželi jen tři hodiny, protože to byla jakési 'drive by', jako kdybychom přijeli na návštěvu k známým. Taky nebylo úplně příznivé počasí, jelikož začali snězo-pršet, tedy, nebyl to vlastně úplně déšť, ale i trochu sníh. Proto jsem měla totálně zmrzlý foťák a hodně fotek je špatných, což je mi moc líto (tady na blogu budou rozhodně vidět ještě hůř, tak to prosím berte s nadhledem). Každopádně, naše prohlídka začala hned, jak jsme zaparkovali před jakýmsi chrámem - na tyhle památková jména jsem fakt špatná, kde nás čekala naše průvodkyně. Nejdříve nás nasměrovala do chrámu a následně jsme procházeli náměstí, různé památky, budovy - ne, opravdu si nepamatuju žádná jména kromě slavného čůrajícího chlapce. Už jsme fakt mrzli a průvodkyně nás tedy vzala do poměrně luxusní kavárny odkud dodávají zákusky přímo královské rodině. Tam jsme si vypili horkou čokoládu a každý si nějaký zákusek ochutnal, byli výborné!


Jak už jsem řekla, sedli jsme si do kavárny, kde jsme proseděli asi půl hodiny, byla hrozná kosa. Táta navrhl, abychom zbytek exkurze projeli autem, ale průvodkyně zamítla a řekla, že ke konci to jsou jen obchody a vlastně teplejší místa, tak jsme nemohli nic jiného než souhlasit. Opravdu, po východu byla sice opět zima, ale většinu času jsme byli v různých slavných obchodech, jako v krámku s proslulou belgickou čokoládou, či pivem, kde jsme zjistili, že každá značka v Belgii má svou vlastní sklenici. Jako v Amsterdamu tam bylo plno kol a dozvěděli jsme se zajímavý fakt a to, že 3. neděli v září v Brusseli nikdo nejezdí autem, či motorkou a podobně, ale na kolech a veřejná doprava je zdarma. To mi přišlo jako hodně zajímavý zvyk. Nakonec jsme viděli jak čůrajícího chlapečka, tak holčičku a dozvěděli se něco o komiksech.


Ke konci bych jen chtěla dodat, že se mi město hrozně moc líbilo, jen mi návštěvu hrozně zkazilo počasí. Průvodkyně upřímně řečeno nebyla nejlepší, hodně mi připadalo, že mluví hlavně na mamku, což ostatně dělá většina našich průvodců, ale taky zněla jako moje babička a jako nevím jak vy, ale já jsem zvyklá, že na mě babička tímto hlasem mluví, když si povídáme o knížkách nebo filmech nebo když ležím v posteli, ona mi dělá masáž (ha, to nemáte) a jednoduše si povídáme, takže mi to moc k procházce nesedělo. Jinak byla poměrně sympatická. Rozhodně bych se do města chtěla někdy vrátit, nejlépe v létě!




Stay weird, LizLíbající

/ / something's gotta give + future hearts&ab/ap / /

18. ledna 2015 v 19:57 | Liz |  Music
Hello cuties.
/snažím se vás oslovit hezky, tak to prosím trochu vemte k srdci, díky/
Dnes pro vás mám článek k hudbě, tedy k novinkách od interpretů, které nejraději poslouchám. Tentokrát se jedná o skupinu All Time Low a skupinu Fall Out Boy.

Ano, je to tak. All Time Low konečně vydali novou písičku a s ní i úžasný videoklip! Písnička Something's Gotta Give byla poprvé zveřejněna v úterý na rádiu BBC 1, následně vyšel i tento skutečně vtipný klip, kde je Alex..hranolkový zombie. Prosím, přidejte se ke mně a potvrďte, že tahle čtveřice jsou naprostí idiotové. Písnička však nebyla poslední novinka - All Time Low vydávají nové album s názvem Future Hearts a to už v dubnu tohoto roku! Hrozně se těším a docela doufám, že se opět s turné zastaví v ČR, protože bych rozhodně další jejich koncert neodmítla..

Tyhle novinky už nejsou úplně novinky, ale je to něco. Fall Out Boy vydávají nové album s názvem American Beauty/American Psycho a to 20. ledna, tedy za dva dny! Vyšel už i na písničku American Beauty/American Psycho klip, který teď můžete zhlédnout. Fall Out Boy zveřejnili všechny písničky z alba na youtube, takže si je vlastně můžete už teď poslechnout na jejich kanálu - FallOutBoyVEVO. Moje zatím oblíbená je jak AB/AP, tak Centuries (která už má též klip), Kids Aren't Alright, Immortals, ale hlavně Uma Thurman, té se nemůžu nabažit a přestat na ni tančit.





Stay weird, LizLíbající

/ / we'll be the new romantics / /

16. ledna 2015 v 21:54 | Liz |  Liz.

Tento článek bych chtěla věnovat mým pocitům, takže pokud vás to nezajímá nebo předpokládáte, že to budou trapné výlevy, doporučuji vám to nečíst.
Poslední skoro rok jsem nebyla v pohodě. Konkrétně od června asi do prosince či ledna, což je spíše půl roku. Neměla jsem žádnou depresi, nasazený antidepresiva, byli to častý malý depky kvůli blbostem i pro mě důležitým věcěm a čím víc jsem se cítila smutně a na nic, až jsem necítila nic, tím víc jsem se chytala lidí. Tím víc jsem se snažila pomoct těm, kteří možná ani mou pomoct nepotřebovali, ale mně naplňoval pocit, že mě někdo potřebuje. Nesnáším, když nedokážu někomu pomoci nebo mě prostě..nepotřebují tak, jako já je. Myslím, že lidi si ani neuvědomují, jak moc vám ubližují, ale ani neuvědomí, dokud jim to neřeknete. Nikdo však nechce nutit lidi bavit se s váma, když víte, že to dělají jen kvůli pocitu viny, že?
Poslední půl rok jsem nebyla schopna upřímně říct, že jsem v pohodě. Nejsmutnější věc na tom byla, že nikdo ale nepoznal, že to upřímně nemyslím. Pořád se nemůžu odtrhnout od bodu 'lidi', protože tu největší bolest způsobují oni, i když o tom často nevědí. V mým případě jeden člověk, který je tak hrozně moc pryč, že zapomínám na to, jaký to je, když s ním můžu mluvit nebo mu napsat. Nenávidím se za to, jak moc mi ten debilní člověk chybí a jak moc mi ničí všechny pozitivní myšlenky pocity 'nepotřebuju tě' nebo 'jsi tak otravná a šílená a prostě jsi mě začala nudit', nejhorší ale je, že bych mu to nikdy nemohla dát za vinu. Chci být na něj naštvaná, ale neumím to.
Problémy se spánkem. Věřte mi nebo ne, ale 4-6 hodin spánku je málo. Můj neurolog se mě zeptal v kolik hodin chodím spát, odpověděla jsem, že v deset až jedenáct a on se zatvářil nevěřícně a ihned mi vynadal. Řekla jsem mu, nemůžu usnout a on jen odpověděl, že se mám víc snažit. Sakra, myslíte, že mi pomůže, když mi pokaždé když mi něco nejde ´poradíte, že se mám víc snažit? Opravdu se snažím, ale doteď nemůžu jednoduše jako normální člověk usnout a pořád přemýšlím a nakonec usnu asi po hodině převalování, ale opravdu se snažím.
Nedostatek železa, odkrvování, doktor, troje prášků denně + jedna lžíce jakéhosi prášku. Pokaždé, když mě bolí hlava, mám strach, že za chvilku nebudu cítit ruce. Bojím se, že se to stane ve škole a já nebudu schopna vysvětlit, proč necítit polovinu svého těla, je pro mě těžké mluvit a vidím před očima mžitky. Odběry krve, neurolog, EGG. Není to bolest, je to strach z toho, že se tomu nemůžu zabránit.
Ale pozor, směřujeme k pointě. Myslím, že poslední dobou je to prostě..lepší. V prosinci jsem začala postřehávat nějaký zlepšení, možná to bylo jednoduše mé rozhodnutí nebo mě k tomu dokopali nějaké osoby, ale minimálně jsem každý den nepřicházela ze školy unavená, nelehala na postel a hodinu se nehýbala. Myslím, že jsem se začala víc bavit s rodiči, což pro mě není typické. Už jsem nepociťovala úzkost, nepociťovala jsem to prosté nic. I spaní se zlepšilo, aspoň trochu, myslím. Každý den je to jiný, ale stačí mi, že vůbec spím.
Lidi neodcházejí jako jedinci, ale jako skupinky. Je to moje vina, odstrkuju je od sebe a předpokládám, že neodejdou - špatně. Pohádku o osobě, na který mi až moc záleží jsem vám vyprávěla už mockrát a přiznávám, nejsem nějak 'over it' a nevím, jestli vlastně někdy v budoucí době budu, ale srovnávám se s tím. Zapomínám, vzpomínky blednou, nepamatuju si, jakým způsobem mluví nebo se směje, ale možná je to tak lepší, protože si nemusím myslet, že mě potřebuje stejně jako já jeho/ji. Kamarádi, s kterýma ztrácím kontakt a když se jim odhodlám napsat, tak se nemáme o čem bavit. Jsou tady, ale jsou pryč. Chybí mi? Ano. Jsem ochotna jim to říct, aby se cítili vini za to, že se mnou nekomunikují? Ne, já jim nechybím, takže to není nutné.
Směju se. Nenosím jen svetry, ale i halenky, košile, barevná trička. Udělám si ráno vlasy a nehodím je jen do culíku. Jsem spontánější. Místo neustálého nošení sluchátek kolem krku si povídám se spolužáky. Uklízím si v pokoji, bez toho, aby mě mamka donutila. Mám cíle, chci zhubnout, škola, čtení, kamarádi, všechno. Snažím se uklidit si rozházené věci v hlavě a přišla jsem na to, že mi nemůžou pomoci ani knížky, ani seriály, ani hudba a dokonce ani lidi, jen já.
Nejsem v pohodě. Jsem vystresovaná a mám strach, ale snažím se. Ukázalo se, že strašidla ve tmě jsou jen stromy a teď je jen stačí pokácet. Postavit hrad z kostek, které na mě hodili. Je čas se probudit, Alenko, už si se v říši divů moc zbláznila. Snažím se a když se to nepodaří, snažím se víc, Liz neprohrává.
'Cause baby I could build a castle out of all the bricks they threw at me. And every day is like a battle, but every night with us is like a dream. Baby, we're the new romantics, come on, come along with me. Heartbreak is the national athem, we sing it proudly. We are too busy dancing to get knocked off our feet. Baby, we're the new romantics, the best people in life are free.




Stay weird, LizLíbající

/ / turn off the internet and live / /

15. ledna 2015 v 18:53 | Liz |  Články k tématu týdne
Vím, že podobných článků k tématu týdne bude spousta, ale i tak jsem se rozhodla napsat takový typický článek o tom, že bychom neměli v našich životech internet vůbec nebo jen trochu. Doufám, že se budu aspoň nějak lišit od ostatních.

První, co mi přišlo na mysl byla knížka Bez Naděje. Hlavní hrdinka vyrůstala ve světě bez televize, školy a internetu, mobilů. Většina z nás by si asi řekla, co tedy dělala? Jeji jediné dva oblíbené koníčky byli čtení a běhání a při čtení této knihy jsem si nemohla přestat říkat, jak úžasné by to bylo. Musím přiznat, že jsem si ze začátku asi na dva týdny odstranila facebook, protože jsem chtěla s lidmi více komunikovat mluvením - to jsem chtěla ostatně vždycky, ale nevydržela jsem to, jelikož jsem zvyklá psát si s kamarády z táborů nebo jiných měst. Tohle je hodně velká výhoda většiny sociálních sítí - můžete si dopisovat s rodinou, kamarády a zdarma. Skype, facebook, twitter a mnoho dalších, nemůžeme říct, že je to jakýsi výtvor ďábla, jelikož je to v hodně ohledech skvělý nápad a hlavně účinný.
V dnešní době používá většina nás internet denně. Někdy mi připadá, že na něm máme jednoduše nekonečno možností - sledování filmů zdarma, čtení knih, poslouchání a stahování hudby, hraní her, psaní na blog, sociální sítě, hledání určitých informací a mnoho dalších. Otázkou však je, jak důležitý pro naše životy internet je a proč se bez něj neobejdeme? Po chvilce přemýšlení jsem z toho vyvodila jednu přesnou věc - jsme čím dál, tím víc líní. Přiznávám, i já jsem lenoch a místo toho, abych podnikla pětiminutovou cestu ke kamaráce domů, napíšu jí zprávu a čekám na odpověď. Místo toho, abych hledala informace o látce, na kterou mám udělat prezentaci v knihovně, hledám je na wikipedii. Dalo by se vymyslet mnoho dalších příkladů, ale myslím, že jsme všichni pochopili. Ale po zjištění této pravdy, změní se někdo z nás? Upřímně si myslím, že ne. Kdybych vám řekla, že vám neustále koukání do různých monitorů ničí oči, nejspíš byste obětovali váš zrak, začali nosit brýle a pokračovali ve své závisloti.
Internet se stal obrovskou součástí našich životů. Ano, myslím si, že naše lenost je jeden z hlavních důvodů proč, všechno je jednodušší. Dalším je asi sdílení souborů a možnost stahovat hrozně moc věcí zdarma, jak už jsem zmiňovala dřív - knihy, filmy, seriály, hry, obrázky, hudba atd. Je to výhodnější, jeden či dva lidi si koupí produkt, nahrají na internet a dají možnost ostatním lidem si ho stáhnout zdarma. Jeden z důvodů, proč mám často strach o vydělávání spisovatelů, všech, co se podílí na filmu nebo muzikantů. Proto si ráda kupuju alba, jelikož jsem ráda, když se takto prodávají.
Je tu ale i lepší stránka internetu. Jak už jsem zmiňovala, když jsou lidi od sebe vzdálení a nemají příležitost se navštěvovat, je hodně výhodné komunikovat přes sociální sítě. Stránky jako blog, kde si svůj vlastní může každý založit a psát o tom, co mu příjde zajímavé. Další stránky jako youtube, kde se můžeš koukat na videa, karaoketexty - texty a překlady písní, 8tracks - možnost dělat i poslouchat playlisty. Je mnoho užitečných stránek i sociálních sítí, ale se žádnou se to nesmí moc přehánět a pokud máte pocit, že právě to děláte, doporučuji si dát minimálně na týden pauzu. Pokud v Bez Naděje zvládla Sky žít bez všech novodobých vychytávek asi 14 let svého života, vy to zvládnete též. Nejsem vzorná a internet používám denně a jsem si vědoma toho, že ho někdy využívám až moc a chtěla bych to rozhodně změnit.
Doufám, že i vy se zamyslíte nad tím, jaká sranda by to byla bez internetu a vyzkoušíte tak žít. Internet je skvělá věc, na které se ale rychle stanete závislí. Takže vypněte facebook, instagram a youtube. Vypněte počítač, odložte mobil a běžte ven se svými kamarády. Pomozte mamce v kuchyni, běžte si zaběhat. Svět na vás čeká.

(p.s: obrázek nahoře mám od blogerky Kate)



Stay weird, LizLíbající

/ / what did we see in Cologne? / /

14. ledna 2015 v 19:52 | Liz |  Photos
Hello there, beauties.
Už asi dva týdny se chystám psát článek s fotkama z Kolína nad Rýnem stejně jako jsem psala s Amsterdamem a hádejte co - konečně jsem se k tomu dostala! Takže doufám, že si počtete a budou se vám líbit fotky :)

Do Kolína (budu používat zkráceně) jsme dorazili asi ve dvě hodiny 25. prosince a dali si oběd. Dále jsme se šli projít k místu, kde jsme měli mít příští den sraz s naším průvodcem a zpět k hotelu. Tam jsme měli až do večeře odpočínek, což pro mě znamenalo hlavně čtení a sprcha. Po sprše jsem se ale necítila moc dobře, vlastně jsem myslela, že mi zase začne odkrvování, jelikož se to stalo pár dní předtím. Naštěstí mě jen bolela hlava a místo večeře jsem ležela v posteli a až později se ke zbytku rodiny připojila.
26. jsme se ráno tedy vydali k místu srazu a seznámili se s naším průvodcem - asi poprvé to byl kluk, poměrně mladej. Moc se mi líbil, protože byl právě mladší a o městě vyprávěl zajímavě, nahlas a srozumitelně. Nejdříve jsme si prošli náměstí, zašli do katedrály a pak začali chodit po městě. Dozvěděla jsem se hodně zajímavých věcí, jako o karnevalu, Kolínské vodě, náměstí nebo kníratém chlápkovi. Nakonec nám zbylo muzeum čokolády, kam jsem se upřímně řečeno těšila nejvíce. Zašli jsme si na horkou čokoládu, protože jsme byli celý zmrzlý a potom šli do samého muzea, které obsahovalo jak teorii - jak se v Africe sbírají plody kakaovníku nebo kolik procent čeho obsahuje každá čokoláda, tak praktiku - mohli jsme vidět, jak tam vyrábějí čokoládu nebo si svou vlastní příchuť udělat. Moc se mi tam líbilo.


Po Kolíně jsme se autem vydali do městečka Lintz, které je od Kolína asi 30 minut. Jak už jsem řekla, Lintz nebylo nějaké obrovské město a my jsme ani neviděli z něj velkou část, ale i tak se mi v něm moc líbilo. Zajímavé byli domy, kterých vám sice moc neukážu, ale doufám, že si z fotek dokážete odvodit, jak asi vypadali. Působilo krapet opuštěně, ale které město ráno po Vánocích nevypadá smutně a opuštěně? Mně to jen vyhovovalo, protože jsme se nemuseli vyhýbat turistům nebo čekat hodinu v restauraci na jídlo - mimochodem, zašli jsme si tam na oběd. Nepobyli jsme tam nějak dlouho, možná dvě hodiny a zase se vrátily do Kolína, kde naše prohlídka skončila. Rozloučili jsme se s průvodcem a opět si dali relax do večeře, na kterou jsme následně vyrazili kousek do města.


Obecně se mi Kolín moc líbil a ráda bych vám popovídala o všech fotách (i těch, co jsem nepřidávala), ale nechci vás trápit mým kecáním o různých městech. Rozhodně vám ale doporučím odcestovat do Kolína, jelikož je to jak tam, tak v Lintz moc krásné a i přes nepříjemné počasí mi připadala historie, památky moc zajímavé. Můžete se ještě v blízké době těšit na takový článek o Brusseli :)



Stay weird, LizLíbající

/ / seven mortal sins of a reader / /

13. ledna 2015 v 20:32 | Liz |  Books
Hiii.
Pro dnešní článek jsem rozhodla použít tag, do kterého jsem byla nominována mou kamarádkou (ano, správně, opravdu mám kamarády, které neznám jen přes internet), tedy blogerkou Zuzkou (kliknutím se dostanete na její blog, který si moc doporučuji přečíst). No a teď už se pustíme do toho, protože se ještě potřebuju doučit na zítřejší písemku.

Chamtivost
Jakou nejdražší a nejlevnější knihu vlastníte?
Jsme na začátku a já už jsem v koncích. Upřímně řečeno, většinu knih, kterých vlastním jsem dostala buď k Vánocům nebo narozeninám a moc jsem se nechtěla poptávat všech od koho knížky jsou, na ceny, takže si odpovědí nejsem úplně jistá, ale jsou to Papírová města od Johna Greena. Mám je v paperbacku za 249kč, ale nepočítám vlastně žádné knihy s pevnými obaly, jelikož jsou to všechno dárky. Jako nejlevnější jsem spočítala It's Kind Of a Funny Story od Neda Vizziniho, což je jedna z mých oblíbených knížek a stála asi 169kč, opět paperback.

Hněv
Který autor v tobě vyvolává zlost?
John Green, rozhodně. Četla jsem od něj tři knihy a přesto, že se stal jedním z mých oblíbených autorů, vyvolává ve mně obrovskou zlost. Veronica Roth a konec Aliance - to se prostě nedělá! Teď zrovna Jenny Han, která vydává pokračování To All the Boys I've Loved Before až v květnu, což prostě není přijatelné. Kerstin Gier má v oblibě ničit mé ships ještě předtím, než si uvědomím, jak moc chci, aby byli spolu. Richelle Mead - sakra, Dimitri nebo Adrian?

Žravost
Jakou knihu můžeš bez milosti hltat znovu a znovu?
Malý Princ, rozhodně. Ještě nedávno jsem neměla vůbec ráda číst knihy podruhé, ale hodně jsem se mýlila, což jsem zjistila po tom, co jsem přečetla podruhé Tahle píseň ti změní život a Bez naděje. Malého Prince jsem ale mohla číst denně, kdykoliv. Tuhle knížku naprosto miluju.

Lenost
Jakou knihu jsi kvůli lenosti zanedbávala?
Teď se musím přiznat..Harry Potter a ohnivý pohár už čtu více jak půl roku. Není to tím, že by mě to nebavilo, to rozhodně ne, ale často jsem na to neměla náladu a byla ano, líná, což je mi moc líto. Taky jsem kapku zanedbávala Since You've Been Gone, moc moc velká chyba. Myslím, že tohle ale hlavně bylo protože jsem moc nezvládala číst anglicky, když jsme měli školu.

Pýcha
O jaké knize nejvíc mluvíš, abys vypadala jako inteligentní člověk?
Upřímně řečeno, myslím, že o knihách mluvím hodně, ale ne v tom smyslu, že bych se chtěla chlubit tím, že jsem četla třeba náročnější knihu. Nejsem moc schopná na tuto otázku odpovědět.

Chtíč
Jakých vlastností si nejvíc ceníš u mužských a ženských postav?
Tak u ženských mám hodně ráda, když jsou sebevědomé, mají takový *girl power* a dokážou si poradit bez kluků. Zároveň mám ale někdy ráda, když jsou nenápadné a stydlivé. Myslím, že u mě vyhrávají nenápadně chytré holky.
U kluků miluju, když jsou sarkastičtí a tak trochu badassové a sassy kings. Typy kluků, které nesnášíte a zároveň s nimi chcete být v posteli, moji oblíbení. Ale i tady u mě často vyhrávají stydlivý, někdy v depresích kluci.

Závist
Jaké knihy by jsi si nejvíc přála dostat?
Kdybyste se na tuto otázku zeptali asi týden zpátky, nejspíš bych vám odpověděla Papírová města a Čtyřka, knížky, které jsem si ve středu koupila, protože..jsem měla chuť (:D). Ale i teď bych o nějaké stála (jak jinak, že), třeba 32c, That's Me, Alenku v Kraji divů - anglickou verzi (já vím, že jsem to už četla, šuš), Girl Online, My True Love Gave to Me, Město nebeského ohně (už konečně skladem!!), P.S.: I Still Love You - bohužel je zatím nevydané, jak už jsem říkala, Eleanor a Park, Love Letters to Dead, A Little Something Different nebo He's After Me.




Stay weird, LizLíbající

/ / best vlog / /

11. ledna 2015 v 20:22 | Liz |  Blog Info
Hey there.
Chci k úvodu zmínit, že trochu nejsem schopná něco kloudnýho napsat, jelikož se s těží držím na nohou - jsem opět nemocná. Do školy však musím, takže se snažím, co nejrychleji rozpracovat plíce. Každopádně, tímto článkem bych vás chtěla poprosit o hlas v blogové soutěži o nejlepší vlog. Nechci být ten typ člověka, který škemrá o hlasy, ale hodně jsme na tom pracovali, takže by to pro mě/nás hrozně moc znamenalo.
Taby bych chtěla zmínit, že má soutěž jakýsi nedostatky. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale třeba mně i mé sestře připadalo, že většina videí, jako 'Co jsem dostala k Vánocům' není moc vlogových (nechci ale říkat, že to naše je nějaké úžasné naproti těm ostatním, prostě jsme si říkali,že by to mohla být třeba soutěž o nejlepší video, ne vlog). Takže jsem se nad tím trochu zamýšlela, nevadí. Doufám, že se vám naše video bude líbit a zasloužíme si váš hlas.
Hlasujte -> zde <-.




Stay weird, LizLíbající

/ / 10 reasons why: whales / /

7. ledna 2015 v 17:46 | Liz |  10 reasons why
/too cute, i know/
Hellooo.
Hádejte co? Ano, Liz založila novou rubriku, yayy! Okay, jsem jediná, co je kvůli tomu nadšená, to nevadí. Každopádně, asi bych vám měla vysvětlit, o čem tyhle články vlastně budou. Jak už jste asi pochopili, vždy to bude deset důvodů, proč něco. Dnes to tedy bude jedno z mých oblíbených témat a to 10 důvodů, proč bych chtěla být velrybou. Zezačátku jsem měla asi jen tři, ale postupem času jsem domyslela další, aby to znělo profesionálněji, ale přiznejme si, jak profesionálně asi zní důvody, proč být velrybou? /jen podotýkám, že jsem před chvilkou dopsala článek a on se mi vzápětí celý smazal, supeer/

1. Jídlo jí samo plave do pusy
Doufám, že chápete jak to myslím. Jak úžasný by bylo kdyby vám hamburger sám přiletěl do pusy? Hodně úžasný.

2. Je pořád na záchodě
Nevím, jak mám objasnit tuto výhodu bez toho, abyste si mysleli, že se často počůrávám. Eh, nepočůrávám. Jen si myslím, že by bylo super nemuset chodit neustále na záchod a mít možnost vyčůrat se kdykoliv - další známka mé lenosti.

3. Nemůže brečet a pokud ano, nikdo to nevidí
Uznávám, nemůžu vědět, jestli můžou velryby brečet nebo ne, ale předpokládám, že ne a kdyby ano, tak to nikdo díky vodě neuvidí a s mojí přecitlivělostí? Myslím, že by se to hodně hodilo - ne že bych nějak často brečela před někým.

4. Mluví hustým jazykem
Bez debat. Doufám, že jste všichni viděli 'Hledá se Nemo' a pamtujete si část s velrybou - přesně to mě inspirovalo k tomuto důvodu.

5. Je tlustá, ale nikdo jí nesoudí
Tohle je můj oblíbený důvod. Nechci se tady nějak moc rozepisovat o tom, jak hodně soudíme lidi podle jejich váhy, ale i já jsem často zahrnována urážky jako 'Jsi tlustá', 'Než přejdeš před televizí, uběhne polovina reklem', což je prostě špatné. No a uznejme si, zrovna velryby jsou dost při těle, ale nikdo jim takto nenadává. Vlastně je to roztomilý, aspoň myslím.

6. Myjou ji ostatní ryby
Vlastně nemusí dělat skoro nic, oceán ji opečovává sám. A mít někoho, kdo by vás měl potřebu mýt? To se nezahazuje.

7. Má měkkou kůžičku
Opět, uznávám, že to nemůžu vědět, ale říká se to a jak můžete vidět, já těmto 'pomluvám' věřím a nemůžu se dočkat dne, kdy se sama budu moci velryby dotknout.

8. Všichni je chtějí zachránit
Filmy jako 'Zachraňte Willyho', organizace na ochranu velryb, charity. Myslím, že je hezké mít pocit, že se o vás lidi zajímají a chtějí pro vás něco udělat.

9. Nikdo není tak velký, aby jí sežral
Samozdřejmě, něco jí sežrat může, ale myslím to jako na jeden hlt, jako třeba chameleon mušku. Není to tak, že bych se bála, že za mnou v noci příjde tygr a sežere mě, ale dává vám to takový lepší pocit, pocit bezpečnosti.

10. Má fontánku
Tohle jsem si prostě musela nechat na konec. Kolik živochičů na Zemi má fontánu? Správně, jeden a to velryba. Jasně, rozumím tomu, že nefunguje jako normální fontánka, ale je to něco, čím byste se mohli lišit nebo cákat ostatní.



Stay weird, LizLíbající

/ / some dreams can come true / /

6. ledna 2015 v 19:08 | Liz |  Blog Info
!!ahhh!!
Guys, mám už 15000 (jojo, zase píšu článek úplně přesně) návštěv, což je pro mě hrozně velký úspěch a nevím, jak vám všem poděkovat. Poslední dobou beru blog už doopravdy jako práci, často přemýšlím o čem bych mohla psát, beru inspiraci od jiných blogů a učím se opravovat své vlastní chyby. Nikoho ale nebaví psát bez čtenáře a proto jsem vám nehorázně vděčná za to, že navštěvujete můj blog, i když jste tu byli třeba jen jednou. Doufám, že to takhle půjde i dál, jelikož jsem asi měsíc zpátky doufala v 200 návštěv za týden a teď je to skoro 300, což je jednoduše..neuvěřitelný. Vím, že je to taky kvůli sdílení mýho blogu, protože ho cpu všude, ale každopádně doufám, že to tak bude i nadále.
Taky bych chtěla podotknout, že teď na dalších 5 tisíc nebudu tyhle články dělat a počkám do 20ti tisíc, abych vás jimi neotravovala a budu doufat, že do 3. blogových narozenin 20 000 bude. Ještě jednou obrovské díky všem, jste nejlepší čtenáři!<3



Stay weird, LizLíbající

/ / hello january / /

5. ledna 2015 v 20:16 | Liz |  Liz.
And hello my favorite readers.
Jak jsem slíbila, je tu článek k uvítání nového měsíce, ledna. Chtěla bych začít samozdřejmě tím, že 'konečně' začalo sněžit. Upřímně řečeno, nejsem kvůli tomu nějak extra nadšená, jediné za co jsem opravdu ráda je to, že moji vrstevníci opačného pohlavý taky pociťují zimu a nemají potřebu na nás ten zatracenej sníh házet. Taky je lepší světlo, jak ráno, tak ve svitu lamp, což je taky docela velká výhoda. Ale teď vážně, opravdu vás těší, že máte všechno mokrý, nevidíte před sebe na dva metry a musíte neustále prošlapovat nové cestičky? Samozdřejmě, jsou tu také věci jako lyžování, ale prostě..hrozně mě sníh deprimuje. Deprimuje mě zima a deprimuje mě sníh, deprimuje mě všechno. Včera jsem byla se zdravotním stavem v podstatě v pohodě a dneska bez přestání smrkám a už jsem vypila tři čaje, no a kdo za to může, než zima a sníh? Možná škola, taky nápad.
Což mě přivádí k dalšímu bodu - škola. Všichni asi známe tenhle měsíc před vysvědčením, kdy chceme být líní, protože právě skončily prázdniny, ale zároveň potřebujeme vylepšit známky. Já osobně mám největší problém se třemi předměty - zemák, biologie, občanka a v podstatě matika, takže čtyři. Zeměpis - zatím jsme psali jen dvě písemky a mám 1, 2, takže potřebuju minimálně ještě jednu známku a určitě to musí být jednička. Biologie, mám tam známky okolo 1 a 2, ale mám jich tam málo, takže mi vychází něco jako 2+, což znamená, že potřebuju tři jedničky. Občanka, mám tam jednu jedničku, což je samozdřejmě dobře, ale potřebuju minimálně tři známky, jak už jsem řekla, takže budu muset dělat nějaký jeho divný projekt a psát jeho matoucí písemku (není to tak, že bych našeho učitele neměla ráda, ale..nemám jeho metody úplně v lásce). No a nakonec ta matika. Abyste mě nepochopili špatně, mám matiku ráda, fakt. Baví mě to a vždy bavilo, ale někdy trochu nechápu, jak se myslí otázky (nechci ze svých špatných známek obviňovat učitelku). Proto mi teď vychází asi 1,47, což..není úplně dobré. Potřebuju tedy dostat za jedna ze čtvrtletky, čehož se trochu obávám. Taky je dost blbý, že jedeme poslední týden v lednu na lyžák a proto nebudeme ve škole na vysvědčení a taky nám to vezme jeden týden vylepšování známek.
Co pro mě tento leden znamená? Měla jsem 13té narozeniny - jsem velká holka, haha. Lyžák, samozdřejmě se tam těším a doufám, že nám počasí bude přát. Utrácení peněz, které jsem dostala k narozeninám - vidím to na moc moc knížek. Hodně školy, víc školy, nejvíc školy. Anglická olympiáda, proč se znovu nezůčastnit? Myslím, že nejdůležitější je přežívat, takže doufám, že tak jako já, i vy zvládnete tenhle měsíc stejně jako ty minulé.




Stay weird, LizLíbající

/ / don't fuck with my love / /

4. ledna 2015 v 19:49 | Liz |  Liz.
Hiii.
/jo, mimochodem teď papám dort. proč? protože můžu/
I když jsem dlouho něco o sobě nepsala (dělám si srandu, jsem sobecká a píšu o sobě pořád, trolol), nemůžu si nechat ujít dnešní update o mém nudném životě. Taky jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla udělat 'Hello, January', což je prostě špatné, takže to napíšu zítra, pokud budu moci. Teď už ale k mému nudnému životu. Skončila jsem vlastně v neděli, kdy začali prázdniny. V pondělí jsem byla bruslit s kamarádkou - prvních 30 minut jsme tam byli jen my a nějaký kluk, což bylo trochu divný, ale co, víc místa pro nás. Úterý jsem proseděla doma a ve středu byli Vánoce. Nemám ráda Vánoce a my je ani neslavíme, takže to pro mě nic moc nebylo. Ráno jsme šli k sousedům, potom si dali dárky (já vím, že se dávají večer nebo další ráno, ale není to vlastně jedno?) a vyrazili do Nuremburgu, Německo. Příjeli jsme asi v pět večer a po odnesení věcí do pokoje jsme jeli do města a šli na procházku, což zahrnovalo i kostel se službou - teď nechci znít nějak špatně a proti Bohovi, ale já věřící nejsem, takže to pro mě byla jen tlačenice turistů a německých věřící. Procházka byla ale krásná, je hezké se procházet, když není venku hodně lidí - taky který člověk kašle na Vánoce jako my? Město je moc krásné a hrozně se mi líbilo. Následně jsme se vrátili do hotelu a šli na večeři do hotelové restauraci, kde nám skoro hodinu nepřinesli jídlo. Taky jsem ten den začala i dokončila knihu 'Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled', která se mi nesmírně líbila a vidím to na recenzi. Zatím vám ji jen hodně doporučuju.
Další den jsme se vydali do Kolína nad Rýnem, kam jsme dorazili k obědu. Nebudu vám popisovat, co všechno jsme tam dělali, počkejte si na článek s fotkama. Byli jsme tam do sobotního rána, kdy jsme vyrazili do Brussele, Belgie, kde jsme strávili 3-4 hodiny a hned zamířili do Amsterdamu, Nizozemsko. Většinu fotek a informací o našem dobrodružství v Amsterdamu máte v minulém článku. Bylo mi dost líto, že jsme tam zůstali jen jeden den a v pondělí ráno už museli zamířit domů, ale i tak to byl zážitek. Přijeli jsme večer a zpěstřili si ho cereáliemi na večeři. V úterý jsem zase nic nedělala a byla nic jiného, než líná. Ve středu byl silvestr, moc zajímavé a jak vzrušující. Trávila jsem ho u kamarádky, která byla u prarodičů - to je na dlouhé povídání (níže článek s naší fotkou). Všichni jsou každoročně naprosto nadšení z představy, že je nový rok, proč já ne? Proč mi nepříjde, že tvrzení, že začínáš s čistým štítem je pravdivé? Protože není a pokud věříte tomu, že se všechno ze dne na den změní, nebudu vám to vymlouvat, ale prosím, zamyslete se nad tím. To, že je na kalendáři další rok, neznamená to, že se všechno změní, že budete najednou lepší, nebo že splníte svá zatracená předsevzetí. Nejsem pesimista, jsem realistická.
Čtvrtek jsem strávila doma na gauči s dekama, jídlem a seriálem The 100. Jo a taky sestrou, která chvílema spala. V pátek jsem měla narozeniny (hele, už jsem si vzpomněla, co jsem vám chtěla říct). Oslavovala jsem s kamarádkama, kterým vděčím za společnost a nespaní v pět ráno (všechny se drželi kvůli mně, ups). V sobotu, když byli všechny odešli jsme se ségrou stříhali vlog - přesněji, ona stříhala a já říkala, jak bych to chtěla mít udělaný a upřímně, myslím, že to vůbec nedopadlo špatně. Teď jen nahrát, poslat a doufat. Dnešek jsem trávila povalováním, koukáním na The 100, jezením a..jo, lenošením. Zítra ve škole se psychicky zhroutím, no kidding.
Za tyhle prázdniny jsem se rozhodla, že už nechci k nikomu moc blízko. Jsem toho názoru, že když se všechno konečně začne zlepšovat a vy se začnete cítit lépe, někdo vám dá facku a pak nemůžete usnout, protože přemýšlíte o tom, co jste udělali špatně. A je jedno, jak moc to je lidem líto, stejně jim nedojde, že omluvou nezmění to, že vám vlastně nikdy nemuseli ublížit. Možná bych neměla vždycky koukat jen na lepší stránky nebo raději, nebýt vůči lidem tak starostlivá.
Doufám, že zítřek všichni přežijete stejně jako jste přežili poslední půlrok.
/fotky - bruslení, silvestr, moje narozky, kde jsme předstírali, že je druhý silvestr/





Stay weird, LizLíbající

/ / i'll go home, Amsterdam / /

3. ledna 2015 v 22:46 | Liz |  Photos
Hello there.
Z názvu asi ještě není úplně jasné, o co se v tomto článku bude jednat a přesně proto vám to teď prozradím. Jak možná víte, byla jsem jsem polovinu těchto zimních prázdnin na cestách a naší cílovou zastávkou byl právě Amsterdam, úžasné město. No a protože jsem nepsala jeden, možná dva updaty, řekla jsem si, že vás nejen zavalím mýma fotkama, ale taky krásami všech měst, které jsme za prázdniny navštívili. S tím, že jsem začala vlastně s koncem bych vám taky chtěla oznámit jednu věc. Většina blogerů má asi tušení, že se koná soutěž o nejlepší vlog, no a jelikož jsme jeli do Amsterdamu, měli kameru a byla soutěž, řekla jsem si, proč nenatočit vlog a nepřihlásit se? Dnes jsme se ségrou stříhali a i když to má skoro 10 minut, podle mě to vůbec nevypadá špatně a doufám, že se dostaneme do hlasování. Zítra bychom to měli dát na youtube, takže vám sem určitě hodím video. Bohužel je anglicky, takže pro ty, co s angličtinou moc nekamarádí to nebude úplně výhodné, ale nemyslím, že je tam tak těžká angličtina nebo tolik mluvení. /prosím, respektujte kvalitu fotek, na blogu to vždycky tu kvalitku zhorší a pak to vypadá hůř/
Teď už ale k městu. Bydleli jsme v naprosto úžasném hotelu. Odvezla jsem si z něj jakési aroma, které pomáhá při spaní, ale ještě jsem neměla šanci to vyzkoušet. Obecně se mi líbil, protože měli měkké postele a starali se o své zákazníky. Taky měli dobré jídlo a sama budova byla v poměrně dobrém místě - ne úplně v centru, ale ne v nějaké vesnici 20km od Amsterdamu. Jeli jsme od hotelu tedy tranvají a ve městě nasedli na dvoupatrový autobus, stejný jako v Barceloně. Po chvilce jsme se dostali nahoru, ale jelikož bylo ráno horší počasí a okna byla zamlžená (i když jsem je každý asi tři minuty čistila kapesníkem), což mi naprosto zničilo fotky. Nejdříve jsme si se sluchátky v uších objeli celé kolečko a pak postupně vystupovali na zastávkách u muzeií, či památek. Jako první nás tedy čekalo muzeum diamantů, kde nám ukázali, jak se z nich dělají brilianty, tedy jak se brousí a obecně jak se třídí. Nakonec jsme dostali free coffee&tea, jupiii.


Druhá zastávka byla u domu Anne Frank. Předtím, než jsme se do Amsterdamu vydali, začala jsem číst její deník, ve kterém popisuje, jak se s rodinou schovávali. Docela jsem se do ní vžila a hodně mě zajímal ten dům, ale bohužel řada byla minimálně na tři hodiny, které jsme rozhodně neměli. Z toho jsem byla doopravdy smutná, ale nedalo se nic udělat. Zamířili jsme tedy do jakési restauraci na oběd. Později jsme zjistili, že to nejlepší nápad nebyl, protože jeden člen z rodiny se po jídle necítil nejlépe.
Nejvzrušující tedy byla návštěva Madame Tuessauds. Pokud někdo nemá ponětí o co jde, tak to jsou vlastně 'muzea' voskových figurín slavných lidí, či fiktivních postav - sportovců, prezidentů, kreslených postav, zpěváků, herců.. okolo celé Země, Amsterdam, Londýn, Hollywood, Tokio, no, snad chápete. Tam byla hodně velká sranda, hrozně jsem si užila jak obdivování voskových figurín, tak focení s nima.


Po návštěve voskových figurín, které vypadali až moc reálně (posuďte sami z fotek) jsme se vydali na procházku, Vlastně jsme se procházeli, ale zároveň moje sestra chtěla koupit kamarádům dárky k Vánicům a chtěli jsme se podívat na Red Lights District, kam jsme nakonec dorazili. Nevím, jak přesně bych to vysvětlila, takže kdybych se spletla, dejte mi vědět. Je to vlastně jakýsi district - pár ulic, ve kterých jsou v noci, ale někdy i ve dne otevřená okna a pokud se nad oknem nebo okolo něj nějak svítí červené světlo, stojí v něm prostitutka a láká muže. Můžeme tam taky najít 'památník' Belle jako respekt pro všechny sexworkers, což mi připadá dost důležité a i když jsem se tam nerozhlížela zrovna po oknech, přišlo mi to jako docela dobrý nápad..docela.


Bohužel, nestihli jsme lavičku z filmu Hvězdy nám nepřály, jelikož se nám nechtěla hledat a taky..jo, chtěla jsem jí nevštívit jen já. Příjeli jsme znovu do hotelu (po tom, co jsme skoro hodinu čekali na zatracenou tranvaj) a nechali si přinést večeři (spíše deserty) do pokoje, což bylo úžasný a hrozně pohodlný. Já osobně jsem si dala 'chocolate dessert' a božínku, bylo to yummm. Obecně jsem si Amsterdam moc užila, všude samá kola a kanály, byla to nádhera. Pokud máte šanci se tam podívat, neváhejte, stojí to za to. Mrzí mě ta Anne Frank, ale samo město mi to vynahradilo. Samozdřejmě vám ještě ukážu další fotky, ne však všechny, protože ty bych sem dávala asi dvě hodiny.






Stay weird, LizLíbající

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající