we're all mad here.

Únor 2015

/ / the selection / /

27. února 2015 v 21:33 | Liz |  Books
Hey there.
Říkala jsem si, že už jsem delší dobu nepsala žádnou recenci a rozhodla se popovídat něco o knížce Selekce od Kiery Cass. Přečetla jsem ji asi týden zpátky a to za dva dny, takže už zezačátku vám můžu říct, že je to podle mě poměrně rychlá četba. Taky jako jedna z mála knih má trailer (a já ho jako vždy najdu jen po tom, co knihu přečtu, skvěle Liz), na který se můžete podívat -> zde

America je jedna z mála lidí, kteří mají šanci zůčastnit se Selekce - ucházet se o princovo srdce. Má to ale háček, ona nechce. Je zamilovaná a i když ví, že by to její rodině zvýšilo příjmy, nechce se ani přihlásit dokud jí k tomu nedonutí. Jako zázrakem jí vyberou jako jednu z 35ti dívek a ona podnikne cestu do paláce, kde se setká s dalšími dívkami a hlavně s princem Maxonem, který si mezi nima musí vybrat manželku.
Hned nazačátku dá princi najevo, že není ani nejmenší pravděpodobnost toho, že by se do něj zamilovala. Navrhuje mu však spolupráci - on jí v soutěži nechá co nejdéle a ona mu s výběrem pomůže. K jejímu překvapení princ souhlasí a stanou se z nich dobří přátelé. Tak dobří, že je mu America schopna vyprávět o její lásce a pocitech. Najde v Maxonovi skvělého společníka. Všechno se však zkomplikuje, když se sám princ do ní zamiluje. Nebo vlastně až tehdy, když se zázračně v paláci zjeví její tehdejší láska, Aspen?


Abych byla upřímná, všechny YA (young adult) knížky se poslední dobou nehorázně opakují. Opravdu nemám ráda, když lidi říkají u každého příběhu, kde často někdo umírá, že je to druhé Hunger Games, to je pravda, ale sakra, tohle bylo tak hrozně podobné, že jsem nevěděla, jestli se smát, či brečet. Předvídatelné. Doopravdy, kdo by čekal, že se America do Selekce dostane? No opravdu! Nechci teď říct, že úplně všechno bylo jasné, to zase ne, i já jsem byla v některých momentech takřka překvapená, ale jednoduše mi to chybělo. Potřebovala jsem se něčeho zachytit. Ale vím, co mi tam chybělo určitě.
Tahle celá knížka nebyla o ničem jiném, než o stupidní soutěži o to, kdo bude královna. Americe se ta soutěž nelíbí a taky do ní nechtěla jít, ale má k tomu jiné důvody, než já. Ona se ptá prince, jestli se taky někdy nezamiloval, proč to prochází v tak nepřirozeném způsobu. Ale nad čím se zamýšlím já - je sakra normální to, že ten kluk si vybírá mezi 35ti holkama a se všemi najednou chodí na schůzky, šeptá jim sladká slovíčka a líbá je? Jak si proboha můžete myslet, že je tohle správný způsob jak se zamilovat? A další věc. Kde je nějaký rebel, revoluce, vzpírání se? Ta země rozhodně svoje nedostatky má a ano, zmiňují se tam problémy, ale já potřebuju nějakou akci. Ne něco typu "řekla jsi mi o nějaké špatné věci, nařídím lidem, aby postavili stavbu, dvě, zatímco budu sám sedět na zadku a přejídat se jahodovými koláčky". Ani jsem to tak nečekala od Maxona, ale America, kterou jsem považovala za silnou osobu prostě nedělala zhola nic.
A ještě jedna věc, která mě nehorázně deprimovala - jména. America Singerová, hádejte, čím se zabývá? Maxon, jsem to jen já nebo všichi slyšíme disney znělku? Celesta, skvělé jméno pro namyšlenou, s prominutím, krávu. Tiny, pochybuju, že jste přišli na to, jak je to děvče prťavé. Král Clarkson, ale teď doopravdy - jsem jediná, komu to jméno připomíná, já nevím..hudební nástroj? Další vtipná jména: královna Amberly, Marlee, Bariel, Gavril, Kamber, Sosie nebo Aspen.
Teď jsem to asi neprezentovala v úplně nejlepších barvách, ale ani já jsem na knížku neměla tak záporný názor. Jak už jsem řekla, čte se lehce a není to náročná četba. Ne, že bych se přímo nemohla odtrhnout, protože jsem toužila vědět, co se stane dál, ale vlastně to tak krapet bylo. Myslím, že je tohle typ knížky, která se vám buď líbí hodně nebo nacházíte jako já množství nedostatků. I s nima jsem jí však dala 3/5 hvězdiček.




Stay weird, LizLíbající

/ / love? what is it for? absolutely nothing / /

25. února 2015 v 18:01 | Liz |  My thoughts.

Hello everyone.
Už dlouho plánuju tenhle článek a hlavním důvodem toho, že jsem ho konečně začala psát je nejspíš to, že jsem tak nějak volná. Volná od pocitů, volná od kluků, tak nějak. Myslím, že když jste do někoho 'zakoukaní' asi rok jako já a už se s osobou vůbec nebavíte, vzpomínky začnou blednout a vy si je budete chtít jaksi vylepšit a tímto způsobem to mám já. Je těžký o něm myslet, když nemám žádnou naprosto čistou vzpomínku, což je v pořádku, protože mě už taky nebaví na někoho myslet. Zrovna teď chci být dostatečná pro sebe a ne pro jakéhokoliv kluka. Proto vám chci jaksi sepsat své názory na téma láska&kluci (to zní divně, i'm sorry).
V poslední době jsem přemýšlela nad tím, jak vlastně takový člověk příjde na to, že je připraven na to, aby se mu někdo líbil, či měl vztah. Asi všichni jsme někdy zažili to, že se nám někdo prostě líbil, ale nikdy jsem nemohla pochopit tenhle přechod z 'líbí se kamarádství' do jakéhosi vztahu. Jsem někdo, kdo ten přechod nikdy nezažil, takže to asi chápat nemusím, ale vždycky jsem si s tím lámala hlavu. Znám lidi, kteří jsou kamarádi a jeden z nich něco cítí k tomu druhému, ale i tak mi připadá, že mají ten typ přátelství, kde by bylo trapný, kdyby se dali dohromady. Mám pocit, že já na to nejsem připravená nejen kvůli těmhle divným přechodům, kterým nerozumím, ale taky protože si nemyslím, že jste připraveni něco cítit, natož někoho milovat, pokud nemilujete sami sebe.
Což mě přivádí k tomu, že nejsem taková holka, která by se snažila kvůli klukovi vypadat lépe, měnit se. Množství holek si bere třeba větší výstřihy, aby měli co ukazovat klukům, dělají věci, které je ani nebaví nebo mění své názory. Nemůžu vystát tu možnost, že bych nevystačila mému 'princovi' taková jaká jsem. Samozdřejmě, nechci říct, že je špatné zkoušet nové věci, abyste se sblížili, to je asi správná věc. Ale pokud vás kluk/holka jednoduše neberou takové jaké jste, just go ahead and move along.
Dalším mým problémem je asi to, že mám moc vysoké očekávání. A asi za to hodně můžou knížky, filmy, seriály. Tohle je asi jediný důvod, proč nečíst knihy a nesledovat žádné romantické komedie, budete pak moc optimističtí a mít až moc naděje, což někdy není úplně správně. Neříkám, že mám nějakého vysněného kluka, ale jakési vlastnosti tam asi jsou a asi je pro mě někdy těžké najít kluka, který by měl aspoň jednu. Vlastně jsem v hledání smíchaniny takováho Daye, Kye, Peety, Toabiase, Holdera, Tuckera, Patche, Syna, Gata, Finna, Bellamyho, Adriana, Christiana, Adama, Jace, Simona, St. Claira a Olivera (je jich mnohem víc) docela špatná. I když, musím uznat, že někdy prostě stačí, když je na mě kluk hodný a nemá potřebu se mi vysmávat kvůli věcem, které na sobě sama nemám ráda. To je hlavní věc, kterou potřebuju - ne jen zatracenou lásku, ale nejlepšího kamaráda.
Ale abych byla upřímná, i když zrovna teď nemám nějakého 'love interest' a všechno, hrozně ráda podporuju někoho, kdo má holku/kluka nebo se mu někdo líbí. Když jsou spolu lidi, kteří si rozumějí a není to jen o tom, že by se neustále mazlili a takové věci, dělá mě to šťastnou, protože..vlastně nevím proč, je to způsob, kterým si připomínám, že každý je schopen mít někoho rád. Taky si upřímně řečeno užívám číst o tom, jak se někdo zamiluje, i když je to často slaďárna s předvídatelným koncem. Zbožňuju ten proces a to, jak si člověk neuvědomuje, jak moc mu na tý osobě záleží. Možná mi to přidává na sebevědomí a k pocitu, že i já možná jednou přestanu všechno nesnášet a budu moct být šťastná za sebe.
Takže nakonec snad jen stačí dodat: nebojte se toho, když něco k někomu cítíte a vím, že se to lehce říká, ale nejlepší způsob, jak se dozvědět, jestli k sobě nějakým způsobem patříte, je dát to najevo. Taky je ale v pořádku, pokud jste spokojeni sami nebo se nikomu nelíbíte, život není o tom, abyste našli nějakého prince, můžete to dát tak na 10. místo v seznamu věcí, kterých byste chtěli dosáhnout. A ještě jedna připomínka - nezapomínejte, že se vždycky najde někdo, kdo vás má rád.
/obrázek ze seriálu skins/




Stay weird, LizLíbající

/ / you look like you've been for breakfast at the heartbreak hotel / /

23. února 2015 v 20:57 | Liz |  Liz.
Je to až neuvěřitelný, ale opravdu - jsem pořád naživu.
Po (ne úplně) krásným týdnu prázdnin jsem zpět, jak ve škole, tak tady na blogu. No a protože mě nenapadlo nic lepšího než napsat nesmyslný článek o mně, tady je vyprávění o tom, jak jsem si moc moc užila své jarní prázdniny.
Už v sobotu jsme odjížděli na hory do Rakouska, do městečka Zell am See. Vyrazili jsme asi v osm hodin a na místo jsme přijeli o sedm hodin později. Jelikož byl Valentýn, rodiče nezklamali a dostala jsem bonboniéru a menší balení čokoládek jsme dostali v hotelu (budu tlustá, noa). Nebyli jsme moc produktivní a jen večer vyrazili na večeři. V neděli už jsme vzali lyže a od devíti ráno asi do tří-čtyř hodin lyžovali. Počasí nám celý týden velmi přálo, bylo teplo, žádný sníh a slunečno. Tohle podnebí mě ale docela i deprimovala, i když mi nebyla zima, v řadách na lanovku mi začínalo být nevolno a bolela mě hlava.
Další dny šli prostě stejně. Vstávali jsme v 7:30, snídali, lyžovali, obědvali, lyžovali, sprchovali se, večeřeli, šli spát. Zní to nudně? Jo, přesně takový to totiž bylo. Dobře, nechci znít jako někdo, kdo je nevděčnej za to, že má šanci jet na týdenní dovolenou a lyžovat v Rakousku, ale upřímně řečeno, lyžování nebo snowboardování není ani jedno můj oblíbený sport. Zajet si o víkendu na pár hodin zajezdit? Fajn. Celý týden jezdit na těch samých nudných sjezdovkách, mít pořád stejnou rutinu a nic jinýho nedělat? Jsem z toho hrozně unavená.
Snowboard jsem přežila pro jeden den, což mi naprosto stačilo. Uznávám, že už mi to na tý věci vůbec nejde a pořád padám, takže mám modřiny..všude. Super taky bylo, že jsem asi 10x (v nejlepším) spadla na moji špatnou ruku (asi vám nebudu vysvětlovat, co všechno se mi stalo, ale už předtím v pátek mi doktorka řekla, že pokud mě bude pořád bolet, měla bych zajít k chirurgovi, blabla) a byla jsem neschopna s ní cokoliv dělat. Vlastně pořád tak trochu jsem. Nemůžu zapomenout na podělaný rozbitý brýle, vlastně, už jsem se vám zmiňovala o tom, že poslední asi dva měsíce vidím velký nic a potřebuju k očnímu? Ne, jasně že ne.
Jen jednou chci mít jarní prázdiny pro sebe. Vyrazit na hory na tři dny a mít prostě volno, ne být bůh ví kde a být vyčerpaná z lyžování. Necítím se dobře, když si mám povídat na večeřích s rodinou, protože stejně řešíme jednu a tu samou věc dokola a ani jednou za týden jsme nemohli řešit mě. Jsem sobecká? Jo, super, jsem a je mi to jedno. Někdy taky potřebuju zatracenou pozornost a ne řeči typu "Už zase s náma nemluví.". Možná, že kdybyste se zeptali, aspoň jednou se normálním způsobem zeptali, jak se mám já, tak bych s váma komunikovala. Takže se moc omlouvám za to, že jsem pro vás nehorázný zklamání a že se se mnou nedokážete bavit, protože jsem tvrdohlavá a protivná a vůbec nejhorší osoba na světě. Je mi to opravdu hrozně moc líto.



Stay weird, LizLíbající

/ / stlye + go go go & gywyl / /

13. února 2015 v 21:01 | Liz |  Music
Hello sweethearts.
Tenhle článek si schovávám celý týden na dnešek a ano, konečně můžu psát! Vlastně to není tak moc psaní, ale jen představování novinek z mého hudebního světa. Za poslední čas vychází hrozně nových věcí od mých oblíbených interpretů a proto je těchto článků teď víc a víc, takže to prosím omluvte. Každopádně, nedávno vyšel videoklip ke třem písničkám a to Style od Taylor Swift, Go Go Go od Sleeping With Sirens a Give You What You Like od Avril Lavigne.

Jako první je to videoklip Sleeping With Sirens k jedné z prvních písniček z jejich nového alba, které budpu 'zanedlouho' vydávat, s názvem Madness. Kapela mě jako vždy nezklamala svou originalitou a humorem, s kterým dělají své klipy. Taky musíte uznat, že na to, že nejsou nejmaldší vypadají skvěle a třeba zpěvák (černý delší vlasy), který má už ne úplně nejmenší dceru a manželku vypadá podle mého názoru hodně sexy. Nejvíce se ale nemůžu dočkat alba!
Abych byla upřímná, moc jsem nepochopila, o co se v klipu jedná. Písnička je hrozně krásná a rozhodně má skvělý smysl, nádherný text. Jenže jsem opravdu videu nerozumněla, možná jen kouskům, takže pokud je někdo ochotný mi vysvětlit celou pointu, tak prosím. Jinak se mi ale líbí scény, kde Avril zpívá, protože mi připadá, že je čím dál tím víc krásnější, no ne?
Dobře, ale can we talk about Harryho náhrdelník a Taylor Swift aka opravdu dokonalá osoba a ještě jednou Taylor Swift červená pusa a tenhle sakra videoklip? /pokud vám ta věta nedává smysl, tak to fakt není moje chyba/ Miluju tenhle klip. Fakt nehorázně moc se mi líbí a sakra, Taylor se překonala. Je to jedna z mých nejoblíbenějších písniček z alba a tenhle klip mi ji ještě zoblíbil (to asi není slovo).

---------
Jen chci upozornit, že mám příští týden jarný prázdniny a asi nebudu vůbec psát, protože zítra odjíždíme na celý týden lyžovat a nemyslím, že budu mít nějak moc extra čas. Možná nějaký článek bude, ale spíš ne. Takže se všichni mějte hezky a hlavně nepřestávejte dýchat :)



Stay weird, LizLíbající

/ / cause we could be immortals / /

11. února 2015 v 19:43 | Liz |  Music

Všechen zápal a inspirace je pryč. Vážně, nic nedokážu napsat. Jsem unavená a mám prázdnou hlavu a proto vám dnes představím jednu opravdu skvělou písničku, soundtrack k filmu Velká šestka a to Immortals od Fall Out Boy. Texty FOB jsou úžasné, ale tenhle už naprosto ztrácí smysl a mně dochází, proč je tak miluju. Možná je jejich poviností slepovat moje rozbitý kousky. Prosím, kochejte se a přestaňte přemýšlet o věcech, na které není odpověď nebo se zblázníte. Hlavně nepřestávejte dýchat.


Stay weird, LizLíbající

/ / love is everywhere / /

10. února 2015 v 20:24 | Liz |  Tips & cool stuff.
Nejsem člověk, který by nesnášel Valentýn. Příjde mi roztomilý, že existuje jeden den v roce, kdy je všechno tak nějak obaleno v lásce a lidi si dávají sladký dárky a je to..já nevím, hezký 'svátek'. Nikdy jsem neměla kluka, nemám zástup obdivovatelů, takže nemluvím ze svojí zkušenosti, ale prostě nejsem člověk, který by to kvůli tomu nesnášel. Ale jak už jsem řekla, nějak to neprožívám a neslavím, takže jsem vám přichystala článek pro lidi jako jsem já, tedy ty, co sedí doma a taky někdy potřebují trochu lásky (vlastně, po chvilce sledování a čtení následujících věcí to musím přepnout na něco drsnějšího, protože se pak cítím jako idiot). Doporučím vám 5 nejromantičtějších filmů, knih a písniček. Předem chci upozornit, je to dle mé volby a třeba u filmů jsem prostě vybrala ty, co mě jako první napadly a není tam žádný fantasy nebo obecně nějak výrazný jiný děj. Knížky též, vybírala jsem YA knihy, kde se nevyskytuje fantasy ani sci-fi a je to dost romantický. U písniček nečekejte žádné 'All You Need Is Love', ne. Dalo mi hodně práce nevybrat jen Taylor Swift a následně omezit výběr jen na 5, je to pro mě vážně málo. Takže, už dost kecání a užijte si můj výběr :)
/celý článek překvapivě v celém článku/

5 nejromantičtějších filmů

1. Valentine's Day/Na sv. Valentýna
Film vypráví o několika lidech, kteří jsou všichni jaksi propojení a chtějí si užít Valentýna, jak se svým partnerem nebo někým, na koho mají 'zálusk'. Film se neobejde bez různých potíží a vtipných částí, přiznání nebo žádosti o ruku. Myslím, že můžu říct, že však všichni skončí šťastní a zakončení je takové, jaké byste předpokládali. Skvělí herci jako Ashton Kutcher, Taylor Lautner nebo Taylor Swift.

2. The Notebook/Zápisník jedné lásky
Jeden z nejslavnějších romantických filmů podle knihy od Nicholase Sparkse. Noah a Allie spolu prožili zamilované léto, jenže na jeho konci musí Allie odjet domů a dvojice je na hodně let odloučená. Až jednou, zasnoubená Allie najde v novinách článek o Noahovi a nedá jí to, musí ho jet navštívit a před svadbou aspoň jednou vidět. Je to krásný film, dodá vám to takový hřejivý pocit do srdce i když uznávám, že se to ne všem musí líbit. Existuje i knížka, kterou mimochodem teď zrovna čtu, ale upřímně řečeno, film je podle mě lepší, což se mi těžko přiznává, ale podle mého názoru to tak opravdu je.

3. Stuck in Love
Film je o třech párech. Spisovateli, který špehuje svou ex-manželku a jejího nového manžela, jeho synovi, kterému se líbí spolužačka s problémy s drogama a alkoholem a dceři, která je, no, děvka a zamiluje se do hodného kluka. Je to strašně sladký, opravdu hodně, předvídatelný, ale roztomilý a hřejivý. Obsazení je úžasné - Lily Collins, Logan Lerman, Nat Wolff a Liana Liberato.

4. P.S.: I Love You/P.S.: Miluju Tě
Hodně vyhlášený romantický film natočen podle knihy. Nechci vám dávat žádný děj, protože bych prvním slovem spoilerovala, ale věřte mi, není to jakási úžasná slaďárna, ale vlastně dost realistický film o lásce. Taky bych vám doporučila knihu, ale já jsem ji zatím nečetla, takže posoudit nemůžu.

5. Love and Other Drugs/Láska a jiné závislosti
Mladý a pohledný chlapík vnucuje doktorovi léky své společnosti, spí s každou druhou a nepřemýšlí o usazování. Až do té doby, než začne 'jen spát' s jedinou ženou, do které se zamiluje a časem už to není jen o sexu. Má to ale háček - je nemocná. Proto se jejich vztah zkomplikuje. Krásný film, není úplně romantický, vlastně takových 'budeme spolu jen tak spát a pak se do sebe zamilujeme' filmů je fakt hodně, ale tenhle má něco do sebe, zajímavý příběh a samozdřejmě, hřejivý pocit.

/The Notebook/

/ / do me a favor and stop asking questions / /

8. února 2015 v 20:10 | Liz |  Liz.

Arctic Monkeys - Do Me a Favor

Hello, my darlings.
Tak nějak už jsem zrušila moje nedělní články s updaty, ale asi přeci jen o sobě někdy budu psát články, protože jsem moc sobecká na to, abych vynechala svůj nudný život, je mi to fakt líto. Každopádně mi ale tenhle týden připadal poměrně fajn a zároveň hodně ne fajn. Z předchozích článků můžete vědět, že jsme měli v pondělí ředitelský volno - byli jsme minulý týden na lyžáku a neměli volno v pátek. Já bohužel musela ale ráno k ortodentovi, aby mi nasadili spodní rovnátka, na což jsem se opravdu hrozně moc těšila. První dny s rovnátky byli hrozný, zapomněla jsem, jak nepříjemné byli zezačátku horní a teď když jsem měla plnou pusu těch divných drátků, to bylo dvakrát horší. Jinak jsem den strávila poleháváním se seriály a jezením všeho možného. Bylo fajn celý týden lyžovat a nemít školu a potom přijet a mít prodloužený víkend.
Ve škole mě trochu překvapilo to, že jsme se právě po lyžáku k sobě začali chovat dost odlišně a docela se mi ta změna líbí i když mě to nutí všechny nesnášet víc a víc. Taky jsem byla a trochu pořád jsem nemocná, takže jsem vynechala v úterý sportování. Nebyl to ale úplně můj den, protože skončil tím, že jsem probrečela večer a hledala útěchu v knížce do půl druhé ráno.
Nemám ráda čtvrtky. Připadají mi jako hrozně špatné dny, vlastně ani nevím proč. Tenhle čtvrtek byl ale rozhodně špatný. Normálně máme ve škole takový oddechový den, jelikož máme dvě výtvarky a dějepis, jeden z mých oblíbených předmětů. Tentokrát jsme ale z každého předmětu, tedy fyziky, matiky, češtiny a dějepisu psali písmeku. Nejspokojenější jsem asi s dějepisem a matikou, ale u fyziky, kterou mám taky dost ráda doufám v trojku. Fakt hodně doufám.
Pátek a víkend nebyli nějak produktivní, soustředila jsem se na dokoukání mých seriálů, protože jich mám rozkoukaných asi milion a dokoukaných asi pět. Taky ležení v posteli, to byla moje zábava tohoto víkendu. Včera jsem dokonce zapnula televizi a koukala se na film 2012, který jsem překvapivě ještě nikdy neviděla a hrozně se mi líbil, takže doporučuji! Taky jsem sobotní večer trávila blogem - nějak uspořádávala galerii, mazala staré články (berte v ohledu, že tenhle blog existuje skoro tři roky a první články..jop, jsou hodně špatný, takže prosím, buďte tak hodní a nikdy je nečtěte, tohle si nezasloužím ani já) a snažila se to tu prostě nějak poklidit.
No a sice jsem sem nechtěla už dávat fotky, ale tyhle dvě se mi fakt líbily, takže se pokochejte :)




Stay weird, LizLíbající

/ / bitch, slut, whore - i mean, why not? / /

6. února 2015 v 22:04 | Liz |  My thoughts.

Marina and The Diamonds - Bubblegum Bitch

Pokud nadpis nemluví za vše, prvních pár vět bude. Kamarádka mi jednou řekla, že mám prostě v povaze se někoho zastávat, ať už si to zaslouží nebo ne. Řekla mi to po tom, co jsem se ne úplně postavila na stranu muslimů po nedávném střílení v Paříží - doufám, že všichni víme, o čem mluvím, ale teď opravdu nebudu rozebírat, proč jsem se jich nepatrně zastala. Možná, že právě tahle část mě se chce zastat dalších často napadených lidí - děvek, kurv, štětek, říkejte tomu jak chcete. Dovedlo mě k tomu minimálně 10 článků o tom, jak jsou všechny zmalovaný holky kurvy a jak je špatné být nevěrný nebo střídat rychle kluky/holky. Proto vám chci teď odůvodnit nějaké věci ohledně tohoto tématua hrozně chci, abyste u toho poslochali Marina and The Diamonds, protože se k tomu prostě hodí a až skončí písnička nahoře, pusťte si How To Be a Heartbreaker, protože jsem vám to řekla, díky moc.
Zezačátku bych vás hlavně chtěla poprosit o jednu věc. Prosím, když je vám někdo nesympatický nebo se k vám chová nepříjemně, není to kurva. Holka, která se líbí klukům, není kurva. Holka, která se výrazně maluje, není kurva. Holka, která má za rok 3 kluky, není kurva. Tohle není to, co kurva znamená, tak mi prosím udělejte laskavost a neříkejte takovým holkám tímto oslovením. Myslím to smrtelně vážně, fakt není příjemný, když vám někdo řekne, jaká jste skvělá kurva, když jste za celý život neměli žádného kluka, ale prostě jste kurvy, protože je to první urážka, která je napadla.
Ale teď už k opravdovým kurvám, které střídají kluky po týdnu (je mi dost nepříjemný pořád opakovat slovo 'kurva'). Proč si myslím, že na tom není nic špatnýho? Víte, často se mi střídají dvě nálady, a to 1. chci mít vztah na 150 let, budu svého partnera milovat a on bude milovat mně a bude mou oporou a 2. nevydržím s nikým ani jeden měsíc a přestane mě bavit a budu v dospělosti střídat kluky o sto šest. Nemůžete nikomu zazlívat to, že chce zkusit všechno, že mu vlastnosti jednoho člověka nestačí a je vybíravý, hledá někoho, s kým by se cítil takto nebo takhle, ale jindy hledá někoho, s kým by se cítil jinak. Uspokojuje je pocit změny, ale hlavně toho, že si to můžou dovolit. Jsou klukům sympatické, líbí se jim, tak proč ne? Uspokojuje je pocit vítězství nad něčím srdcem.
A jak tohle můžete člověku zazlívat?
Jsem toho názoru, že takoví lidi jsou jednoduše správní, spontání. Možná jim závidíme, protože mnozí z nás, jako já si nemůžou dovolit 10 nápadníků zároveň, vlastně někdy ani jednoho..a tím někdy myslím vždycky (#uglypeoplerule #lonelyheartsclub #foreveralone). Abych byla upřímná, ano, závidím těm holkám, po kterých pokukujou kluci denně a asi bych si to užívala, kdyby po mně kluci pokukovali a proto bych si asi i užívala, kdybych je mohla střídat, jak se mi zachce. Asi takoví nejsme všichni, uznávám, můžete mít jiný názor, než já, být věrní a za život se zamilovat jednou a nikdo vám to nebere, přeci jen, někdy mám takovou náladu i já. Jenže je to nuda. Jsem hrozně znuděná tou představou..mít pořád jen a jen to samé. Dva měsíce? Fajn. Dvacet let? Ne úplně fajn. Mám ráda změny, jsem flexibilní (prostě se mi to slovo líbí) a asi taková zůstanu. Byla jsem někdy, jsem nebo plánuju být děvkou? Ne, ne a možná, ale jsem přesvědčená o tom, že na to nejsem dost krásná, či charizmatická, nejsem holka, která by dokázala lámat srdce i kdyby chtěla. Nezazlívám to jiným holkám, které lámat srdce můžou, jak už jsem řekla, pokud máš šanci, prostě se jí chop! No uznejme si, nebyla by to snad sranda, být profesionálním lamačem srdcí, mít hory nápadníků a množství různých rtů, říkající vždy to samé? Odpovězte si tak, jak vám připadá vhodné.


Stay weird, LizLíbající

/ / i will save the songs that we can't stop singing. #8 / /

4. února 2015 v 19:51 | Liz |  Music
Hello there.
Dnes jsem se rozhodla napsat zase jednou hudební článek, protože jsem takový psala posledně v říjnu a jak bych vás mohla připravit o můj úžasný hudební vkus, že? Takže se dnes uchyluju k jednoduchému článku plnému hudby, jenž se vám doufám bude líbit. Písničky popořadě si můžete poslechnout -> zde

1. Arctic Monkeys - Snap Out Of It

2. Fall Out Boy - American Beauty/American Psycho

3. The Neighbourhood - Female Robbery

4. Taylor Swift - Style

5. Sleeping With Sirens - Fire

6. Ed Sheeran - One

7. Fall Out Boy - Immortals

8. One Direction - 18

9. One Republic - I Lived

10. My Chemical Romance - Welcome To the Black Parade



Stay weird, LizLíbající

/ / the vampire academy / /

3. února 2015 v 20:37 | Liz |  Books

Kdybyste mi v květnu dali Vampýrskou akademii do ruky a řekli mi, že si to musím přečíst, protože je to jedna z nejlepších knížek a sérií, co kdy přečtu, asi bych se vám vysmála a nikdy na to nešla. Upíři? Proboha, jen to ne. Kniha o upírech na škole, která bude nejspíš obsahovat jen románky a kousání do lidí? Ne, ne, ne. Kniha o upírech s fakt divným obalem? Nenuťte mě to říkat znovu. A kdybych tohle udělala, byla by to obrovská chyba, ani si nedokážete představit jaká, protože tahle série se opravdu stala jednou z mých oblíbených. A přesně proto se i vám budu snažit vnutit minimálně první díl, jelikož bych si neodpustila, kdybych to aspoň nezkusila. Já na ni vlastně narazila - jako na většinu knížek, přes moji starší sestru. Ona už byla u druhé, či třetí knihy, když jsme se spolu dívaly na film, jenž se mi překvapivě opravdu hodně líbil. Asi nejsem jediná, co nemá ráda číst knihy po tom, co jsem viděla film, ale i přesto jsem se v létě pustila do prvního dílu. /budu se snažit minimálně spoilerovat, ale berte v ohledu to, že dělat takovou recenzi na celou sérii není nejlehčí/


V první knize se poprvé setkáváme s postavy tohoto příběhu, a to hlavně s Rose a Lissou, nejlepšími kamarádkami, které jsou na útěku z akademie sv. Vladimíra, školy pro vampýry jako jsou ony. Jediným rozdílem mezi nima je to, že Lissa je poslední z královského rodu Dragomirů a je morojkou, zatímco hlavní hrdinka Rose je obyčejná dampýrka, která má v popisu práce moroje chránit. Spojuje je však důležitá věc - jednostranné pouto, kterým může Rose vlastně vidět do hlavy Lisse, cítit to, co ona, vidět to, co ona a..asi jste mě pochopili. Hned na začátku knihy je však chytí a odvezou zpět do akademie, kde se musí potýkat s Lissinou mocí, vynechanými roky studia a možná i s nějakými románky. Fakt možná.
V druhé knize začíná být politika vampýrského světa mnohem horší a to i Rosinin život. Vstoupí jí do ní další důležitý člověk a nový uživatel éteru, Adrian Ivaškov. Všichni studenti opouští akademii na lyžařský výlet, jelikož hrozí napadení Strigojů - nesmrtelných vampýrů, kteří ze svých obětí nejen pijí, ale taky je zabíjejí. Rose poznává jaké to je ztratit blízkou osobu i být ve smrtelném nebezpečí.

Ve třetím díle se však všechno konečně semele a stane se hrozně moc věcí najednou. Deprese s éterem a temnota, kterou na sebe Rose bere od Lissy se zvětšuje a její láska k jejímu instruktorovi nepolevuje. Musí také začít myslet na školu, kterou musí dokončit, aby se stala Lissininou strážkyní, musí se potýkat s útočícími instruktori a ochraňovat Christiana. Dominuje překvapivý konec a překvapivý..eh, předkonec? Tento díl je pro mě jeden z oblíbených, protože jsem tady byla naplno přesvědčena o tom, jak je Rose poctivá a vždy dodrží slib, je jednoduše hrozně silná osoba.
Čtvrtý díl je nejpochmurnější. Rose navštěvuje Lissu jen přes pouto a Lissa vůbec neví, co se s Rose děje. Ale ani její nejlepší kamarádka, kterou musí ochraňovat jí neodradí od splnění slibu a zabití muže, kterého miluje (teď zním fakt divně). V tomto díle se poprvé setkáme s alchymistkou Sydney a Dimitriovou rodinou, Sibiří. Hlavním ale zůstává, dokáže Rose dodržet svůj slib a ublížit, co nejméně lidem?


Pátý díl, Rose, Lissa, Christian i Eddie maturují. Rose se vzdává své hluboké lásky a dává šanci jinému uchazeči (jo, líp to říct nešlo). Všichni tak opouští akademii a vydávají se na královský dvůr. Strážci hledají práci a Lissa s Christianem se připravují na vysokou. Naše partička se však nemůže spokojit bez problémů a nebezpečí a taky osvobození zločince, který je málem zabil z vězení, to by prostě byla nuda. Co je ale důležité, tím je otázka jestli je možné proměnit strigoje zpět v dampýra. Nebo taky, zabijou Rose za vlastizradu, vraždu královny, kterou nespáchala?
Poslední díl vampýrské akademie, nejdelší a nejbolestnější. Rose utíká z vězení s pomocí svých přátel, ale jako obvykle nedokáže jen sedět a musí pomoci Lisse, kterou proto nominuje do voleb na nového panovníka. Její přátelé zůstavší na dvoře se snaží najít vraha královny, zatímco Rose se snaží najít ztraceného sourozence Lissy. Opět se setkáváme s alchymistkou Sydney, také s Rosinou matkou a zákeřným otcem, který jednoduše dokáže všechno. Návštěvy ve snech, temnota z éteru a nevysvětlitelné chvilky Rose neustále komplikují život, ale i nadále je vycvičená a nejlepší, jaká může být, vždy ve střehu a vždy ochotna zachránit princeznu Lissu. Počkat..princeznu? /spoileeer/


Po tom, co jsem jakž takž shrnula děj, dejte mi prosím prostor na mé názory. Tyhle knížky byli prostě LUXUSNÍ. Nesnáším tohle slovo, ale jiné nejde použít. Většina YA knih se zaměřuje hlavně na hlavní hrdiny a jejich problémy, což mi nevadí, ale Richelle Mead zařadila i všechny tyto politické problémy se kterými se vypořádávají všichni. Rose není jen ta nejlepší kamarádka, je úžasná. Je to problém, dělá hrozně moc chyb, ale je taky jedna z mála, co si je dokáže přiznat. I když se shodou okolností silně zamilovala, vždy upřeďnostňuje povinosti a samozdřejmě, její nejlepší kamarádku Lissu. Rose vždy splní slib, dokáže se omluvit a racionálně uvažovat..dobře, to jen někdy. Je to strašný cholerik (naše společná vlastnost, heh), ale dokáže si stát za svým názorem a kromě Dimitriho jsem neviděla nikoho, kdo by s ní vyhrál hádku. Minimálně vyhrál v tom smyslu, že ona sama uznala, že její protivník má pravdu. Rose Hathaway je jedna z nejúžasnějších postav, o které jsem kdy četla. Možná jsem jedna z mála, co si to myslí, ale ať, mám nejlepší argumenty a ať si myslíte, co si myslíte, tahle holka vyhrála zatracený život. Jo, a taky je to můj badass a je sexy as fuck, děkuju mockrát.


Lissa a Christian, pokud se tito dva nestanou vaším OTP, tak nemůžeme být kamarádi. Je málo autorů, kteří mě opravdu přesvědčí o tom, že se dva lidi milujou, ale Richelle Mead to dokázala. Lissa je silná osobnost, která dokáže všechno. Přijít o celou rodinu, být neustále v depresích a přitom vystupovat na královským dvoře v perfektních šatech? Jo, dost působivé. Eddie, přišel o svého nejlepšího přítele, ale nikdy si nedovolil se zhroutit. Upřímně, dnešní lidi se zhroutí kvůli rozchodu, tenhle kluk viděl svého nejlepšího kamaráda umírat a to ho jen postrčilo dopředu. Eddie není tak hlavní postava, ale je to pravý kamarád a každý si zaslouží někoho jako jeho, někoho na koho se můžete vždy obrátit ať jde o cokoliv. To myslím vážně, ne hodně lidí by souhlasilo s útěkem z vězení podruhé.
Adrian Ivaškov, aneb můj oblíbený opilý bastard. Všichni říkají něco typu, nic si nezačínejte s opilci a psychicky na hovno lidmi, ale kdybyste přede mě postavili Adriana Ivaškova, který by mi říkal 'malá dampýrko', jsem vaše, opilec neopilec. Zezačátku mi sice připadal jako slabá postava, nebylo na něm toho tolik a vlastně nebyl pod takovým tlakem nebo mu neumírali blízcí. V šesté knize jsem poznala, že všichni máme nějaké slabiny a Adrian, můj bonbonek to schytal hodně. Je to tvrdohlavý idiot, ale ať, já ho zbožňuju. On je vlastně jeden z mála důvodů, proč jsem se neoddala shippování Rose a Dimitriho na 106%. Nemusí vám to připadat, vlastně to ani neví on o sobě, ale ze všechn postav v knihách je nejsilnější.
Dimitri, ach můj velký, silný a úžasný Dimitri. Pokud jsem si myslela, že Rose je zodpovědná a nikoho nenechá na holičkách, tak musím opravdu přiznat, jak říká Rose, tenhle chlap je bůh. Westernové romány, černý kabát a nejlepší sebeovládání, tak to je Dimitri Belikov, dámy a pánové. Nechtěla jsem se ho v třetí knize vzdát, ale Adrian a Rose? To bylo moc moc krásný. Pak jsem si ale uvědomila (dřív jak Rose, pozor), že Dimitri a Rose není roztomilá láska s pusinkama a objímaním a přesně to oba dva potřebují, člověka, na kterého se můžou spolehnout. 7 let věkový rozdíl? Well, pokud se milují, tak ať, že? (:D) Tenhle chlapák je nesobecký a sakra vychytralý bůh a pokud nedostanu svadbu jeho a Rose, Richelle Mead nebude ještě dlouho dýchat.
Fakt si nejsem jistá, jestli jsem to už zmínila, ale tuhle sérii miluju, tečka. Je pravda, že jsem se někdy nudila, ale nemyslím, že existuje kniha, u které bych se nenudila. Povahy postav byli neuvěřitelné a říkám vám, hrozně lehce vám přirostou k srdci. Děj je zamotaný, nepochopíte asi polovinu, ale což, pokud mám Dimitriho a Rose v posteli, Lissu bez pořezaných paží a Adriana s cigaretou, jsem poměrně šťastná. Richelle Mead zasluhuje velké poděkování za to, že přece jen nezabila všechny mé oblíbence, i když jich teda mohla ještě pár nechat. Všech šest knih jsem si moc užila a já vám je nejen doporučuju, ale prosím vás o přečtení jich. Nemusíte mi věřit a můžete si myslet, že to jsou blbosti, ale sakra, kamarádi, já nečtu špatný knihy.
Richelle Mead, děkuju za něco tak úžasného.




Stay weird, LizLíbající

/ / hello february / /

1. února 2015 v 21:14 | Liz |  Liz.
Hello my favorite readers.
Dnes, jak jste si mohli všimnout je 1. února, začátek nejkratšího měsíce v roce, což taky znamená, že tu nesmí chybět přivítací článek. Tenhle školní rok jde všechno hrozně rychle. Hodiny ve škole mi příjdou nekonečné, ale když den skončí, ohlédnu se na něj jako na chvilku. Možná jsem to jen já a můj jednotvárný život nebo je to tím, že jsem jaksi každým rokem starší a všechno pro mě není tak vzrušující, nevím. Trochu mě to deprimuje, myslela jsem, že mám ráda život jako rutinu, ale zjišťuju, že se spíš hodně nudím.
Abych nezapomněla, dnes má narozeniny člen One Direction a to Harry Styles, kterému je dnes 21, takže mu tímto tak nějak chci popřát všechno nejlepší. Jinak nám únor nezačíná nějak speciálně, sněhu není moc, ale u nás je aspoň nějaký - zatím. Tuhle zimu si ho neužíváme skoro vůbec, což mi je, ale zároveň není moc líto. Není to přece jenom správná zima bez sněhu, ale zároveň je to pohodlnější bez sněžení a neustálého šlapání po bílých cestách. Každopádně už je únor poslední zimní měsíc, tudíž nějak netoužím po tom, aby zrovna teď začalo nějak výrazně sněžit. Hodilo by se to však na jarní prázdniny, kdy jedeme na hory, doufám, že nejsem jediná. Jarní prázdniny jsou opravdu skvělá věc a já se hrozně těším na další týden volna.
Toto období mě přivádí k jednomu určitému dni, tedy 14. února, Valentýn. Nechci říkat, že Valentýn nesnáším, kdybych měla kluka asi bych byla opravdu potěšena, kdybych dostala nějakou maličkost, ale abych byla upřímná, myslím, že někteří lidi to řeší až moc a pane bože, prosím řekněte mi, že nejsem jediná, kdo nesnáší všechny ty statusy a popisky, kde se vyskytuje asi milion srdíček a pusinek a kde páry, které jsou spolu dva týdny píšou, že se milujou. Ne, nikdy jsem neměla kluka, ale myslím, že i taková hnusná husa jako já o tom něco ví, děkuju pěkně. Tenhle rok asi budu jednoduše doufat, že mi rodiče dají nějakou čokoládu jako minulé dva roky, protože to by rozhodně měli.
Únor asi nění úplně nejhorší měsíc - začínáme nové pololetí a první dva týdny si slibujeme, že budeme lepší, než v tom minulým, pak to většina z nás vzdá. Prodává se hodně čokolády, jsou týdenní prázdniny a je to poslední 'studený' měsíc a jak už jsem řekla, není tak dlouhý. Prosím, všichni ho přežijte a buďte šťastní :)




Stay weird, LizLíbající

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající