we're all mad here.

Březen 2015

/ / study now, love later / /

31. března 2015 v 21:03 | Liz |  Tips & cool stuff.

Hey there.
Protože máme poslední dobou hodně písemek a tento týden jsme psali už čtyři (které jsem překvapivě zvládla dost dobře) a zítra, konečně žádné úkoly a žádné písemky a pak prázdniny! Takže jsem se odhodlala napsat nějaký 'velmi smysluplný' článek. A jak už jste mohli pochopit, bude to právě o učení. Posnažím se vám dát jakési tipy, protože si myslím, že hodně lidí se na učení, pokud nejsou pod tlakem, nedokáží soustředit. A taky jsem toho názoru, že je učení pro váš život nehorázně důležité.
Dřív jsem si myslela, že je pro každého typické, že když se učí, říká si to nahlas. Zjistila jsem však, že tomu tak není a proto první 'rada' - mluvte u toho. Uznávám, že asi někteří lidé fungují jinak než já, ale mně to třeba strašně pomáhá a když se musím učit potichu, dlouho mi to trvá a vlastně se často nic nenaučím. No a když už jsme u toho 'hluku', tak rozhodně doporučuji poslouchat hudbu nebo mít naopak naprosté ticho. Hudbu rozhodně buď relaxační, klasickou nebo jakousi nakopávací (záleží, která vám víc vyhovuje), ale je dobré, když neznáte text ani melodii, jelikož si pak nezpíváte /mimochodem, teď se asi 20 minut zdržuju, protože si zpívám album Red od Taylor Swift, ups/. Nebo naopak pro lidi, kteří nemůžou u učení mít žádný hluk a potřebují ticho - žádná hudba, zavřené dveře, nejlépe špunty do uší.
Závažná věc u učení je třeba počítač nebo telefon, televize. Já osobně zapínám počítač v týdnu jen pokud chci psát na blog nebo potřebuju opravit slohovku, udělat prezentaci, takže to pro mě není s ním problém. Pro ty, co ho používají častěji - nejspíš bych ho dala na nějaké vzdálené místo od toho, kde se učíte. Mobil bych nejlépe vypnula, minimálně tichý režim nebo vypnout wifi/mobilní data. S televizí je to různé - já mám televizi v pokoji a nějak moc mě nerozptyluje, jelikož ji ani moc často kromě víkendu nepoužívám a vím, že většina z vás má asi televizi v obýváku a podobně. Pokud vás tedy ruší, když na to někdo kouká, nejlepší je poprosit, aby to ztišili a hlavně nepodléhat žádnému seriálu nebo dokumentu.


Tip pro nejen učení, ale i jakési dělání úkolů, psaní zápisků. Vím, že na to jsou hlavně holky, ale je výhodné mít sešit či desky na každý předmět, abyste to měli přehledné. Další je samostatné zapisování - nečekejte až vám někdo půjčí sešit a ještě hůř, nekopírujte si ho. Ano, některým lidem to vyhovuje (moje nejlepší kamarádka má jednoduše přilepený stránky mého sešitu a tvrdí, že to po mně někdy přečte lépe než po sobě), ale já si myslím, že si to snáze zapamatujete, pokud to minimálně jednou napíšete. Taky vybarvování - na prvním obrázku můžete vidět hodně zvírazňovačů a obecně barev. Mně osobně podtrhávání, vlnkování a obtahování vyhovuje jen u některých předmětů. U chemie a fyziky je to pro mě prostě nemožné a tyto sešity jsou takové smutné a propiskovité. Jelikož mám ale fotografickou paměť, je to pro mě jednoduše lehčí a musím mít všechny zápisky přehledné. Taky se nebojte učitelů nebo spolužáků zeptat, pokud něčemu nerozumíte. Někteří učitelé jsou sice ignoranti a řeknou vám nějakou vyhýbavou odpověď, ale mnozí z nich vám rádi odpovědí.
Některým lidem taky vyhovují myšlenkové mapy. Předpokládám, že všichni víte, co to je - máte nějaké téma a od toho si děláte jakoby odrážky a píšete všechno, co víte. Mně to ještě minulý rok pomáhalo, ale teď se raději učím ze sešitu. Nejlepší je, když zapojíte i kreslení a barvy, čímž se učíte rychleji. Také to musí být přehledné - stejně jako zápisky. Nebo např. v dějepisu si vypsat letopočty na jiný papír. Mně se studuje lépe, když něco často píšu.
Určitě nenechávejte úkoly a učení na poslední chvíli. Říká se, že učení před spaním je záživnější, ale pokud u toho budete napůl spát, moc záživný to nebude. Pro mě jsou to vždy nejdřív úkoly a následně záleží kolik mám času a co všechno se musím naučit. Na blog nejdu dokud nemám všechno do školy udělané a výjimky v tomhle prostě nejsou. Dalším bodem tedy je motivace, Pokud se máte učit 10 stránek, naučte se pět, dělejte nějakou aktivitu, která vás baví a pak pokračujte. Nebuďte na sebe moc tvrdí, ale zároveň ne moc hodní. Pokud něčeho ve škole chcete dosáhnout, musíte chtít a soustředit se. Dávat pozor při hodinách, učit se a dělat úkoly.
Doufám, že vám aspoň nějak tento článek pomohl a pokud máte i vaše fígly na učení, které vždy pomůžou, určitě se podělte! Nezapomínejte se učit (dobře, teď zním jako nějaká matka), ale taky si někdy dát pauzu. Nezapomínejte dýchat.




Stay weird, Liz.

/ / a bit of moving on / /

29. března 2015 v 23:11 | Liz |  Liz.

Zrovna když si myslíte, že je to naprostý konec..tady jsem a pozdě večer píšu nesmyslný článek.
Myslím, že v životě se vám stane dost špatných věcí. Umře vám pes, rodiče se rozvedou, nedostanete se na vysokou. Ale nějakým způsobem je překonáte, protože nemůžete přestat žít. Zabít se je moc cliché. Takže ať se něco děje zevnitř či zvenku, musíte se přesto jaksi přenést, což je nemožné, dokud to vy sami nebudete chtít. Pokud pořád budete myslet na věci, co vás nedělají šťastnými a budete pořád chtít být uzavřenými a do všeho se vrhat s odstupem, nikdy se nic nestane. Potřebujete se rozhodnout být šťastným. Vytlačit nehezké věci z hlavy a chtít. A víte co? Já chci.
Některé povinosti mě někdy nehorázně unavují. Jsem hrozně unavená z rutiny poviností. Nejsou to jen povinosti jako škola, ale třeba i blog, sociální život, přečíst knihu nebo dokoukat seriál. Připadá mi, že z některých věcí, co mám ráda se stávají povinosti a to mě deprimuje.
Když jsem mohla být tento čtvrtek a pátek místo školy doma, respektive na soutěži, hodně se mi ulevilo. Bylo nějak uklidňující být v menší skupince lidí a nemuset být v hlučné budově plné pospíchajících studentů. Taky jsem byla v cukrárně, což naprosto porušilo mou dietu, ale uvědomila jsem si, jak moc potřebuju cukr /jen tak pryč od tématu podotýkám, že mi po sestřině šamponu voní vlasy po levandulích/. Taky mě ty dny potěšily, jelikož jsem mohla s někým doopravdy mluvit a jaksi vyjadřovat svůj názor. Jednalo se o soutěž Komenský a my, o které jsem vám už vyprávěla, bohužel jsem se neumístila, ale nijak moc mě to nezasáhlo. Byla to skvělá zkušenost a taky jsem byla nadšená jen z toho, že jsem se dostala do celostátního kola, kde bylo 20 nejlepších.
Nesmím též zapomenout zmínit, že jsem se kulturně vzdělávala a jela do Hradce Králové na divadlo Kytice, což se mi moc líbilo. Taky jsem teď (teď asi před hodinou, okay) přijela z kina, konkrétně z Rezistence (což není úplně kulturní vzdělávání, ale skoro) a..mám k tomu velmi smíšené pocity. No a taky nesmím zapomenout dodat, že mám konečně nové brýle! Ve starých jsem viděla už opravdu špatně a ještě k tomu jsem měla jednu nožičku slepenou izolepou (ups), takže mě to hodně hodně moc potěšilo. I když mě moc nepotěšilo, kolik mám dioptrií.
Jak už jsem řekla, myslím, že přestat být smutný je rozhodnutí. A poslední dobou jsem na na sebe kvůli tomu naštvaná. Myslím, že je čas odpustit si věci, kterých lituju. Přenést se přes otázky, na které neexistujou odpovědi a nejlépe, přenést se přes otázky, které mají odpovědě, jenž se mi nelíbí. Nezapomínat dýchat.



Stay weird, Liz.

/ / these are my friends / /

23. března 2015 v 20:28 | Liz |  My thoughts.

Myslím, že když budu sedět dalších 20 minut u počítače a přemýšlet o tom, jak napsat hluboký článek, který by trochu popsal moje pocity nebo někomu pomohl, zblázním se. Takže dávám na Sweeneyho Todda aka Johnnyho Deppa, jenž velmi krásným způsobem vyjádřil svým úžasným hlasem, že lidi rozhodně nejsou zrovna mými kamarádi. A pozor, už je to deep článek s moudrem dne.
Jsem unavená z toho, že mám nějaký povinosti. Všechno se děje, zase se děje, dál a dál, pořád to pokračuje, nezastavuje se to, nechytám to, nestíhám to, usmívám se, jedeme dál, pořád dál, pořád nezastavujeme, co se děje? Jsem unavená z denní rutiny, nechci spát, nechci být vzhůru.
Chápete?



Stay weird, Liz.

/ / glee / /

22. března 2015 v 21:30 | Liz |  Movies&TVshows

Na některé seriály se díváte proto, že vás baví. Zápletka je zajímavá, postavy jsou vtipný a chytrý a jednoduše je to super seriál. Ale na jiné seriály se díváte proto, že ať se děje co se děje, pořád vám předávají stejné poselství a nikdy, nikdy na ně nezapomenete. Přesně takový seriál je Glee. Něco, co musí jednou skončit, ale stejně to nikdy neskončí pro vás, protože vás zrovna tento příběh naučil nikdy se nevzdávat svých snů a nikdy nepřestat věřit. 6 let a 6 sérií a zanechalo to ve mně hrozně moc myšlenek a nadějí a..ani se to nedá popsat, kolik mi toho Glee dalo.
Příběh o pár puberťácích, kteří se jaksi zapletli do sboru a stala se z nich skupina New Directions a najednou pozorujeme, jak se z nich stávají kamarádi, jak každý z nich prožívá jakési problémy, vztahy. Být částí něco výjimečného tě dělá výjimečným. Vývoj a dospívání postav je ta nejúžasnější věc, kterou by jste mohli pozorovat. Maturita, vysoká, New York, první album, svadba, Broadway, vlastní televizní show, cena Tony, učitel, armáda. Přísahám, tenhle seriál mě naučil, že všechny sny se plní. Myslím, že nikdo nepochopí, jak moc hluboko do vás šáhne a když skončí..zanechá obrovskou díru. Všechny písničky, představení, tomu všemu je konec a vy si jen můžete denně pobrečet u starých vystoupení, protože co jiného vám zbývá?


V roce 2013 umřel jeden velmi důležitý člověk jak pro svět, tak pro Glee. Cory Monteinth (jemu věnovaný článek -> click <-) byl základem Glee, leaderem a něčím, co drželo tenhle příběh pohromadě. Seriál se k jeho smrti obrátil opravdu úžasné - památní deska, věnované auditorium. Písničky věnované Finnovi, Glee udělalo tu nejlepší rozlučku a já jsem probrečela asi 300 let pokaždé, když Finna zmínili. Znovu, asi by to nepochopil každý, ale i když se i jeho postava často chovala nehorázně debilně, byl to základ. A nedokážu si představit, jak se konstrukce nezřítila ve chvíli jeho pádu. Cory a Finn pro mě budou vždy úžasnými lidmi a někým, kým bych chtěla být já. Přísahám na řeku Styx, že nikdy nezapomenu jeho hlas ani jeho povahu. Děkuju Cory za Finna, děkuju za všechno. Chybíš mi.
Lea Michele předvedla tu nejlepší hlavní roli v historii. Maturita, NYADA, New York, Broadway, zpátky do Ohia, cena Tony. Rachel Berry je ta nejvíc inspirativní postava vůbec. Sebevědomá, silná, úžasná, cílevědomá, všechno. Pokud ne nikdo jiný, byla to ona, kdo mě naučil věřit ve všechno a její poslední píseň v Glee? Celou jsem jí probrečela. A nejen proto, že je to její poslední píseň a já chtěla, aby zpívala dál, ale hlavně proto, že jsem chtěla dál poslouchat její neuvěřitelný hlas, talent. Byla jsem oslněna a pořád jsem. Zamilovala jsem se do této úžasné ženy a upřímně řečeno, cítím se neskutečně poctěna tím, že jsem se do ní zamilovat mohla. Děkuju Lea, děkuju za Rachel, děkuju za to, že jsi tu pro mě byla, když jsem chtěla přestat mít sny. Jsi člověkem, kterým chci být.


Nemůžu dostatečně poděkovat každému z Glee. Artie, Tina, Kurt, Blaine, Sue, Mr. Shue, Emma, couch Beast, Puck, Santana, Becky, Brittany, Kitty, Sam, Marlene, Quin, Mercedes, Mike..hrozně moc postav, které byli neuvěřitelné. Možná, že jsem si to zamilovala tolik proto, že jsou všichni jiní, ale spojuje je jedna úžasná věc - zpívání. Tahle zkušenost byla nepopsatelná. Možnost sledovat Glee bylo něco nádherného. Nemůžu to popsat slovy. Nikdy na to nezapomenu, nikdy na to zapomenout nechci. Pokud jste to nikdy neviděli, udělejte to. Udělejte to a nepřestávejte dokud nejste u konce a nebrečíte jako mimina.
Being a part of something special, makes you special.
Don't stop believin'.
Thank you, Glee. Goodbye.




Stay weird, Liz.

/ / paper towns / /

21. března 2015 v 23:28 | Liz |  Books
Hello there.
Dnes jsem si pro vás připravila takovou recenzi na knihu Papírová města od Johna Greena, hlavně proto, že tento čtvrtek byla premíéra traileru na film, který bude v kinech už toto léto! Papírová města jsou přeložena do češtiny a já osobně je mám doma na poličce s počmáranýma a ohnutýma stránkama. Je to 3. do češtiny přeložená kniha od Johna Greena (dalšími jsou Hledání Aljašky a Hvězdy nám nepřály) a asi příští měsíc bude vycházet i čtvrtá a to Příliš mnoho Kateřin. Jak už jsem napsala, je to taky druhá kniha od pana Greena, která se dočká svého filmového zpracování a to s Carou Delevingne a Natem Wolffem v hlavních rolích. Pro zhlédnutí traileru udělejte -> click <-.

Q už je pěkných pár let zamilovaný do své sousedky Margo. Jako děti byli dobří kamarádi, ale ke konci střední školy už byli takřka nic. Až když k němu Margo v noci vleze oknem s otázkou, jestli si může půjčit jeho auto. Na co? Pomsta. Tahle dvojice stráví noc ježděním po různých bytech Margo (nevím, jak to mám vyskloňovat) kamarádů a vyvádějí jim ne úplně hezké věci. Na konci noci se rozejdou po svých domech a Q doufá, že od té chvíle se všechno změní.
A opravdu to tak je. Další den Margo zmizí. Není to poprvé, co utekla, ale tentokrát to myslí opravdu vážně. Až na to, že zanechala Q malé nápovědy, podle kterých, jak předpokládá Q, by ji měl najít. S jeho pátráním mu pomohou dva jeho nejlepší přátelé i kamarádka Margo a při hledání zažijí nemalé dobrodružství - jako třeba krávu na silnici. Třeba. Otázkou však je, má vůbec cenu Margo hledat? Je naživu? Chce, aby ji někdo našel?


Jednoho zimního dne jsem dostala obrovskou chuť koupit si knihu. A to ne ledajakou knihu, ale právě tuto. Po škole jsem si zašla do knihkupectví a odnesla si ji domů. Byla jsem nemocná a nesměla sportovat, takže jsem si sedla, otevřela a četla. Prvních asi 70 stránek mě naprosto uchvátilo. Když se na to tak zpátečně dívám, zápletka nebyla ani tak zajímavá, ale styl, kterým John Green píše, vyjadřuje myšlenky a právě popisuje děj, mě pokaždé dostane. Byla jsem překvapená vývojem knihy a musím uznat, že to byla někdy pořádná matlanice. Hodně mě to bavilo, ale byli tam momenty, kdy to bylo krapet zdlouhavý a já jezdila očima po řádcích velmi rychle. Jak už jsem ale napsala, některé myšlenky Johna Greena jsou opravdu hodně hluboké a to dělá jeho knížky tak dobré.
Taky se musí uznat, je vidět, že většina mužských hlavních postav je on. Popisuje sám sebe a vychází to tedy tak, že je kluk zamyšlený šprt a holka jakási úžasná bohyně, která vždy dělá první krok. Není to tak, že by mi tyhle jejich povahy vadily, ale pokud je to ve víc než jedné knize, není to tak zajímavé. Upřímně řečeno, chtěla bych, aby napsal knihu, kde by mužská hlavní postava byla sebevědomá a sarkastická a jednoduše mužská, protože to by pro něj teprv byla výzva.
I přes všechny nedostatky mě tento příběh moc oslovil a dávám 4/5 hvězdiček.




Stay weird, Liz.

/ / hardcover or paperback? / /

17. března 2015 v 20:28 | Liz |  Books

Helloo.
Dnes jsem si pro vás zase projednou připravila článek o knížkách. Možná, protože je to jedno z mých nejčastějších a nejoblíbenějších témat při konverzování, ale možná taky ne. Spíš jo. Doufám, že vás tento článek jaksi obohatí a teď už se vrhneme k mým myšlenkám.
Poslední dobou se potýkám s poměrně důležitým problémem - knihy se začaly dělat převážně v paperbacku. Knížky pro mě byly vždy takový opravdový, když měli pevný vázaní a byly tlustý, jednoduše skutečný. Mám ráda to, že jsou těžší a s větším 'štítem'. Naopak v této 'éře paperbacků' mi nehorázně začalo vadit mnoho věcí. Jedna z nejdůležitějších je - odstává první stránka a nejsem schopna knihu pořádně otevřít. I když jsem si v poslední době dost oblíbila do knih čmárat a ohýbat jim stránky (jen taková omluva všem, co to nesnesou, mě to naplňuje) a nevadí mi, že nejsou v nejlepším stavu, ale když vidím ležící knihu a ta jedna stupidní stránka trčí, hrozně mě to vytáčí. Je možné, že je to tím, že jsem tak trochu perfekcionista (teď jsem to beztak napsala špatně), ale řekněte, nepříjde vám to jednoduše špatný? Taky se nedají, jak už jsem řekla, pořádně otevřít tak jako ty pevný. Nemají 'ochraný štít' a zničí se mnohem rychleji.
Jejich výhodou však je, že jsou mnohem levnější a vy tedy neutrácíte tolik peněz při jejich koupi. To je, uznávám, velká výhoda a když jsem si posledně kupovala knížky, byly to jen paperbacky, jelikož za 1. jsou levnější a za 2. tam možná ani s pevnou vazbou neměli. Taky už jsem zmiňovala, že nejsou tak těžké a tlusté, což je výhodný pokud nosíte knihu někde s sebou - to se asi stává často. Obecně, musím uznat, že z této stránky jsou mnohem lepší a rozumím, proč lidem tak vyhovují a proč si je tolik lidí oblíbilo.
Jak paperback, tak pevná vazba je pořád ta samá kniha. S pevnou vazbou se cítím 'vzdělanější' a s paperbackem zase modernější. Oba jsou ale pořád knihy vyrobené z papírů a ne písmenka v počítači nebo čtečce (i když ta není tak špatná), což jim oboum dává body k dobru. Pro mě bude stejně vždy nejlepší pevná vazba, protože ať má jakoukoliv obálku, pořád to pro mě bude kniha taková, jak má vypadat a ta, do které jsem se zamilovala.


Stay weird, LizLíbající

/ / moviees#4 / /

16. března 2015 v 20:34 | Liz |  Movies&TVshows
Hello there.
Právě jsem zavedla #moviemonday, což znamená, že dnes máme filmový den! Taky to znamená, že to už příští týden platit nebude a hashtag je tam jen protože jsem chtěla mít nějakou cool věc ve článku. Nevedu si moc dobře. Ale i tak doufám, že vám navrhnu nějaké filmy, které jsme doposud neviděli a tento článek si užijete.

1. School of Rock/Škola roku (trailer - click, stáhni - click, online - click)
Starý chlápek, bydlí u svého bratra, vykopnou ho z jeho rockové kapely a on sám je posedlý rockem a nedokáže si najít normální práci. To se však změní, když zvedne telefon místo svého bratra a 'načerno' začne suplovat v prestižní škole. Jako učitel ale očividně stojí za houby a pracovitým žákům se moc nezamlouvá. Až do té doby, co je uslyší hrát a dostane skvělý nápad - přihlásí se s nima na soutěž kapel, čímž si vydělá peníze. Ve filmu můžeme pozorovat, jak si děti postupně oblíbí jak učitele, tak klasický rock a samy se ho naučí hrát. Tento film moc doporučuji milovníkům rocku, uslyšíme v něm klasiky jako AC/DC a další.

2. Sex Tape/Sex Tape (trailer - click, stáhni - click, online - click)
Příběh je o páru, kerý už od střední prožívá skvělý sex. Jak ale šel čas a narodily se děti, nezbývá na to moc času. Aby tedy tento pár svůj sexuální život krapet oživil, rozhodnou se natočit 'sex tape', ve které vyzkouší hodně různých poloh. Bohužel, video se pak rozšíří do dalších tabletů jejich známých a oni přirozeně nechtějí, aby ho někdo viděl. Proto se snaží co nejpřirozenějším způsobem videa odstranit. Je to zajímavá komedie, ale ne úplně tak zajímavá, jak jsem předpokládala. Ale i tak jsem se dost zasmála a rozhodně není k zahození.

3. Angus, Thongs and Perfect Snogging/On je fakt boží! (trailer - click, stáhni - click, online - click)
Co udělá taková holka, která chce nejlepší oslavu patnáctých narozenin, má moc velký nos, divnou rodinu, žádného kluka, jedno obočí oholené a partu nejlepších kamarádek? Přesně to se dozvíte v tomto filmu. Myslím, že každá holka prochází touto etapou puberty, kdy je totálně zamilovaná do perfektního kluka, neví jak se správně líbat, kdy je správné nosit podprsenku a zkrátka neví, co chce. Vtipný, ale zároveň nehorázně sladký film.

4. G.B.F. (trailer - click, stáhni - click, onliine - -)
Být na střední škole není lehké, obzvlášť když jste gay. Pokud to ale nikdo neví a vy doopravdy typický gay, který rozdává módní rady nejste? Prostě přežíváte s partou svých přátel. Až do té doby, co si tři královny školy umanou, že chtějí tak zvaného G.B.F. - gay best firend (nejlepší kamarád gay) a vystopují vás a najednou vás miluje či nesnáší celá škola. Typický americký film založený na skvělým nápadu. Taky super obsazení - Sasha Pieterse, Evanna Lynch, Joanna Levesque nebo Michael J. Willett.

5. Dear John/Milý Johne (trailer - click, stáhni - click, online - click)
Jedna z klasik natočená podle knihy Nicholase Sparkse - kniha je tak 10x lepší. Dva naprosto odlišní lidé se potkají v létě a zažijí spolu velmi krátký románek, něco kolem dvou týdnů. Pak se musí bohužel hlavní mužská postava vrátit do vojenské služby. Slíbí si však, že si budou psát dopisy, zůstanou v kontaktu a vrátí se k sobě. Poprvé to vydrží a stráví spolu co nejvíce času, pak už to ale tak růžově nevypadá - ona si najde manžela. Nicholas Sparks je známý pro tyto typy hodně sladkých a romantických románků a ani tento není vyjímkou. Jak už jsem ale řekla, kniha je mnohem lepší, hlavně asi proto, že nekončí šťastným koncem a všechno se neodehrává tak rychle.



Stay weird, LizLíbající

/ / stop asking me questions i'd hate to see you cry / /

15. března 2015 v 21:04 | Liz |  Liz.

Hey there.
Doufám, že jste si všimli mého pokusu na rozveselení vaší chmurné neděle. Omlouvám se, pokud to nefungovalo. Každopádně, pokud pořád potřebujete rozveselit, nepokračujte dál. Můj depresivní a selfish styl psaní vás definitivně zničí.
Můj týden byl zajímavý. Je to jako uvědomit si, že některé věci už nejdou odložit. Musela jsem začít povinnou četbu, tedy Zoo v kufru od Geralda Durrella, u které se nehorázně nudím. Taky, z minulého článku o mém životě jste se mohli dozvědět, že jsem postoupila do druhého kola v soutěži Komenský a my (a jsem z toho asi taaaaaakhle nadšená), takže začínám studovat Komenského, což není úplně lehké a úplně lehké taky není Labyrint světa a ráj srdce, který bych si měla aspoň trochu přečíst. Přečetla jsem dvě stránky, hezky já. Jsem si vědoma toho, že na blog v poslední době poměrně prdím, ale je mi to hrozně líto a chtěla bych zase přidávat články, které by se vám líbili, mám hodně nápadů, ale necítím už tady takovou důvěru, takže svěřovat se nemůžu.
Můj průměr ve škole je zrovna teď hodně dobrý. Nechci to zakřiknout, ale za pololetí jsem dostala jen jednou za 2 a jednou za 3, ostatní jedničky. Předpokládám, že je to hlavně tím, že se na to víc soustředím, takže takové pauzy s blogem nejsou úplně nejhorší nápad a i když mě sem moc baví psát, možná se to v příštích týdnech nezlepší. Taky se musím pochválit, vydržela jsem (téměř) celý týden bez sladkého a jen chci zmínit, že to myslím na 106% vážně a zrovna teď potřebuju, aby moji kamarádi přestali probírat, kolik kdo váží a neschazovali mi tak sebevědomí - to byste totiž neuhodli, všichni mají téměř podváhu, což mi moc nepomáhá, když přede mnou ještě jedí svoje svačiny s 5ti chody. Thank you, friends.
Dobrá zpráva je - počasí začíná vypadat na jarní! Za měsíc bude Tančení pro radost (každoroční představení tanečních oborů z naší hudebky), v úterý den sv. Patrika (aneb zelená barva jede) a určitě někdy i Velikonoce. Já osobně se přímo nemůžu dočkat léta, či minimálně teplého počasí, abych mohla nosit sukně, protože mi to hrozně chybí. Jsem unavená z bundy a nekonečných džínů, všechno na špatným počasí mě deprimuje.
Došlo mi, že jsem opravdu dlouho nepsala nějaký povzbudivý článek a je mi to hrozně líto, protože se cítím selfish a myslím, že každý 'kolemjdoucí' potřebuje nějaký deep povzbuzení a nakopnutí. Takže se prosím všichni usmívejte, dýchejte a nezabírejte se pesimistickými věci. You can do this.



Stay weird, LizLíbající

/ / trivia crack / /

14. března 2015 v 23:57 | Liz |  Tips & cool stuff.
HeY thErE.
/ano, to byl velmi kreativní pozdrav/
Poslední dobou mám docela napilno (divná slova, okay Liz) a blog jsem trochu nestíhala a moc nevím, jak to bude v příštích týdnech, jelikož mám teď dost dobrý průměr ve škole a opravdu si to nechci zkazit, anyway, nějaké 'novinky' o mém životě se dozvíte v zítřejším článku. Dnes už se pojďme vrhnout na dnešní článek o velmi zajímavé hře, která by se vám mohla líbit.
Hra se jmenuje Trivia Crack (jak už jste si asi všimli) a dá se hrát na mobilech, tabletech, iPodech touch, jednoduše na všech zařízeních, které mají appstore, či google play, můžete si tam tedy hru stáhnout. Abyste si mohli zahrát, potřebujete připojení k internetu, protože se vždy musí hrát minimálně ve dvou. Dobré taky je, pokud máte facebook nebo twitter, připojit se přes něj a hrát se svými kamarády ze sociálních sítí. Přidat kamarády si tam následně můžete taky.
A v čem vlastě hra spočívá? Nejprve si vyberete jazyk, jestli chcete hrát normální hru nebo challenge a jestli chcete hrát se svými přáteli nebo random lidmi. Pokud vyberete normální hru, roztočíte kolo a šipečka vám padne na jedno z šesti témat, či na korunku. Jestliže padne na jedno z témat - historie, zeměpis, vědy, umění, sport, zábava - dostanete na určité téma otázku. Např. v umění se vás můžou zeptat, kdo udělal sochu Davida, která se teď nachází ve Florencii. Pokud odpovíte na tři otázky dobře - tedy, třikrát si zatočíte, máte šanci dostat panáčka (nebo vám může padnout koruna). Vyberete si jedno téma, odpovíte na otázku, jesliže je správná, dostáváte panáčka. Taky je tu možnost, když máte vy i vás protivník minimálně jednoho panáčka, můžete udělat challenge. Ta spočívá v tom, že dostanete jednu otázku z každé kategorie a ten protivník, který jich zodpoví více správně, vyhrává. Pokud jste challegne začali, s výhrou dostáváte panáčka vašeho soupeře, kterého sami nevlastníte a předem jste vybrali nebo o nějakého panáčka příjdete. Jestliže začal challegne váš protivník, výhra znamená to, že si necháváte své panáčky a od protivníka si nic neberete.
Také můžete hrát challegne, buď s přáteli nebo random lidmi. Jsou tam vždy dvě otázky ke všem kategoriím a závisí jak na správnosti odpovědí, tak na čase. Ve hře se dá též 'známkovat' otázky nebo sbírat peníze - bohužel jsem ještě nepřišla na to, k čemu jsou. Posílat životy svým kamarádům nebo si v aplikaci psát.
Zkrátka, je to velmi zajímavá hra a mě hrozně moc baví, jelikož si tak hlavně osvěžuji své znalosti a cítím hroznou soutěživost vůči kamarádům, které jsem to donutila hrát. Zaručuji vám, že se nudit nebudete.




Stay weird, LizLíbající

/ / irresistible + kids in the dark&she keeps me up / /

10. března 2015 v 20:51 | Liz |  Music
Hey there.
Dva články za sebou - docela mazec, že? Každopádně, je to opět s tématikou hudby, jelikož se teď všichni moji oblíbení interpreti rozhodli vydávat nové alba, písničky a videoklipy. Tentokrát je to zaměřené právě na videa a jen rockových kapel. A aby toho nebylo úplně málo, chtěla bych vás upozornit, že už 19. března, tedy ani ne za dva týdny je premiéra druhého dílu Divergence, tedy Rezistence. Tuhle sérii (nepočítám Čtyřku) jsem četla pěkně dávno a abych byla upřímná, první film byl úděsný a jak jsem viděla trailer, ani druhý asi nebude úplný zázrak, stejně na něj ale přirozeně půjdu, protože potřebuju něco kritizovat.

Fall Out Boy aka největší idioti na světě s nejvtipnějším klipem vůbec. Thug life, really? Nebo wee. Miluju tuhle písničku (mimochodem, z nového alba American Beauty/American Psycho, o kterém jsem se už zmiňovala) a klip mě nehorázně dostal. Hodně jsem se zasmála a pohled na tuhle čtveřici mě hned rozveselil. Ještěže jsou pořád tak sexy, že?

Dalšími jsou Nickelback a jejich klip na písničku též z nového alba, tedy No Fixed Adress. Mají ve zvyku ve videích sami hrát a předstírat, že jsou frajeři (funguje to) a mít party o 106. Klip je povedený, moc se mi líbil nápad s přechodem do disca i když má být písnička rocková.

Tohle je jednoduše nádhera. Písnička vyšla včera a dnes videoklip. All Time Low jsou fucking sexy, jejich písničky jsou čím dál tím lepší a je to naprosto úžasný. Pokaždé mě dostává text a taky Jackovi a Alexovi vlasy (zpěv + kytara s černýma vlasama). Písnička je z vycházejícího alba Future Hearts, mělo by vyjít 7. dubna.



Stay weird, LizLíbající

/ / rose garden filled with thorns / /

9. března 2015 v 19:37 | Liz |  Liz.
Hey there.
Poslední článek přibyl docela dávno, hlavně protože jsem mělo trochu náročný týden a uznávám, že jsem mohla něco udělat v pátek nebo o víkendu, ale..neudělala. Proto je tu teď tento otravný a sobecký článek o mém nudném životě, který jsi už načal/a, takže by bylo blbé ho nedočíst, že?
Anyway, mám nějaké exciting news, a to je, že jsem postoupila v soutěži Komenský a my do celostátního kola! Soutěž spočívá v tom, že napíšete slohovku na zadané téma a pošlete. Pokud jako já projdete tímto kolem, následuje test zakládající se na znalostech o Komenským a pokud zvládnete ten, je to konec soutěže a buď vyhrajete nebo ne. Není to poprvé, co něco vyhrávám se slohovkou, ale tohle je pro mě vážně vzrušující a dokonce se mi moje práce líbí. Přemýšlela jsem o tom, že bych ji sem někdy přidala, ale nejspíš to neudělám, jelikož je tam hodně osobních věcí (tématem tohoto roku bylo 'Jaké podoby může mít štěstí?') a prostě nechci, aby někteří lidé četli o něčem, co mě dělá šťastnou.
Od tohohle týdnu jsem se rozhodla držet 'dietu', možná něco jako dietu. Vlastně jen hodně omezím sladký, víc vody (i když, to už dělám od té doby, co mi to doktor řekl a kamarádka mě informovala, že málo chodím na záchod) a pravděpodobně ranní běhání. Myslím, že jsem si uvědomila, že nejsem se svým tělem spokojená a i když mám váhu na svou výšku dobrou, chci se cítit ve svým těle lépe a volněji. Doufám, že jsem vás teď jaksi neinspirovala k tomu, abyste dělali to samé, protože si myslím, že i když není holka nějak štíhlá, pořád je krásná nějak jinak a chci abyste byli všichni spokojeni se svými postavami.
No a nakonec bych chtěla zmínit, že za poslední dva týdny jsem dostala troje květin - jedny oranžové tulipány za anglickou olympiádu, další bílé tulipány, které měli být narozeninovým dárkem pro někoho jiného, ale skončily u mě na stole a poslední takový mix tulipánů a nějakých květin, které nevím, jak se jmenujou na mezinárodní den žen. No a protože jsem za 1. posedlá tulipánami a za 2. posedlá focením se s nimi, nemohla bych vám neukázat mé fotky. A teď mě omluvte, jdu si dát další čaj, The Kooks a předstírat, že jsem produktivní.




Stay weird, LizLíbající

/ / george bernard shaw / quotes / /

4. března 2015 v 18:57 | Liz |  Quotes
Hey there.
Pro tento článek jsem se částečně nechala inspirovat od blogerky Nu. (rozhodně doporučuji kliknout a zkouknout její blog), jelikož už dlouho přemýšlím o článku s citáty a ona vždy zmíní nějakého filosofa, tak jsem i já vybrala nějaké citáty od jednoho z mých oblíbených filosofů - George Bernarda Shawa. Narodil se 26. července 1856 v Dublinu a zemřel 2. listopadu 1950. Byl to hudební kritik, politik, dramatik, lingvista, scenárista, spisovatel, autor a umělec. Jeho asi nejznámější dílo je Pygmalion, neboli My Fair Lady, které bylo i zfilmován a přeloženo do češtiny. Byl nahrazen Nobelovou cenou za literaturu (1925).

1. "Life isn't about finding yourself. Life is about creating yourself."
- život není o hledání sama sebe, život je o tvořen sebe samého


2.
- progres je nemožný beze změny a ti, co nedokáží změnit názor, nedokáží změnit nic


3. "Alive failure is better than dead masterpiece."
- živá pohroma je lepší než mrtvé veledílo


4.
- vidíš věci; a ptáš se, 'Proč?', ale já sním o věcech, co nikdy nebyli; a říkám, 'Proč ne?'


5. "A gentleman is one who puts more into the world than he takes out."
- gentleman je ten, který dává do světa víc, než si bere


6.
- pokud se nemůžeš zbavit kostry ve tvém šatníku, nejlépe bys ji měl naučit tančit


7. "In this world there is always danger for those who are afraid of it."
- v tomto světě je vždy nebezpečí pro ty, kteří se ho bojí


8.
- úspěch nespočívá v tom, že nikdy neděláte chyby, ale v tom, že nikdy neuděláte stejnou chybu dvakrát


9. "The whole problem with the world is that fools and fanatics are always so sure of themselves, and wiser people are full of doubts."
- hlavní problém se světem je, že hlupáci a fanatici jsou si vždy jistí sami sebou a moudří lidé jsou plní pochyb


10. (můj oblíbený)



Stay weird, LizLíbající

/ / hello march / /

2. března 2015 v 20:49 | Liz |  Liz.
Hello cuties.
Možná jste si už všimli, ale i tak vám to připomenu - je březen. Což taky znamená, že začíná první jarní měsíc a do letních prázdnin zbývá (pokud jsem dnes dostala správnou informaci) 121 dní! Není to úplně nejmenší číslo, ale děláme pokroky, že?
Asi to zmiňuju u každého článku k novému měsíci, ale musím to zmínit znova - tento rok jde všechno neustále rychleji a rychleji. Hodina zeměpisu je nekonečná, ale když se ohlédnu na minulý týden, byl moc krátký. Minulý měsíc, celý minulý rok. Rozhodnu se napsat kamarádům z tábora a uvědomím si, že už jsme spolu nemluvili více jak měsíc. Hrozně mě tíží rychlost všeho a i když se na letní prázdniny nehorázně moc těším, bojím se, že budou ještě rychlejší. Potřebuju jen na chvilku zamrazit.
Březen ale vůbec není špatný měsíc. Všichni oslavují tento začátek jara, ale upřímně řečeno, myslím, že do konce měsíce bundu a čepici nesundám. Vídám už ale dokonce i sluníčko, což je skvělé vzhledem k tomu, že na následující dny předpovídají sněžení. Hrozně moc doufám, že to se nestane, jelikož je moc pozdě. Měl jsi svou šanci v lednu a únoru, sněhu, promarnil jsi ji a teď to máš blbý, protože Liz žádný sníh nechce, rozumíme si? /ano, povídám si se sněhem/ Obecně, tohle ošklivé počasí mě hrozně otravuje. No vážně, dám si záležet s tím, co si obléknu a nakonec si tu bundu vůbec nesundám. A taky mi od čepice neustále stojí vlasy.
Další novinka, začíná druhý měsíc druhého pololetí! Pro mě je zatím vydařené a jediné, co mi krapet dělá starosti je fyzika, což je trochu divné, jelikož mi poslední dobou jde a rozumím jí. Taky ve středu píšeme první písemku z biologie a to asi z 20ti stránek + poznávačka a..já a biologie nejsme úplně kamarádi. Takže zítra budu studovat do vyčerpání, protože Liz chce samé jedničky a basta! Taky se ale snažím někdy udělat pauzu pro samu sebe, protože si někdy potřebuju odpočinout a třeba sledovat Disney Channel, to mě naprosto uklidňuje (vážně, pokud jste unavení nebo nemáte co dělat, disney je nejlepší řešení, některé seriály mě dokonce někdy rozesmějí). Hlavním úkolem je: přežít.
Taky to pro mě je tak trochu měsíc doktorů - zítra jdu KONEČNĚ k očnímu. Nebudu vám lhát, upřímně se tam hrozně moc těším. Vidím poslední dva měsíce hodně špatně a taky mám slepený brýle izolepou, myslím, že důvody mám dobrý. A v pondělí jedeme po dlouhé době na alergologii, což by mohlo být zajímavý, jelikož si myslím, že mi začínají některé alergie ustupovat. Dokonce i astma už není tak špatné..někdy.
Anyway, doufám, že vy tenhle měsíc přežijete ve zdraví a pohodě (co to melu?..) a že školu zvládnete, stejně jako ošklivé počasí. Nezapomínejte dýchat :)
Stay weird, LizLíbající

/ / have a little faith / /

1. března 2015 v 21:30 | Liz |  Liz.
Hello there.
Poslední dobou se mi moc nechce psát články o mně, ale protože mi tenhle týden připadal docela 'akční', rozhodla jsem se vás přeci jen zasvětit do mého nudného života.
Začala bych asi tím, že tento týden u nás ve škole probíhal projekt Edison, který byl vlastně o tom, že sem přijelo 6 lidí a mělo z každou třídou vždy dvouhodinovku, kde mluvili o sobě a o své zemi. Myslím, že žádná třída neměla úplně všechny, my jsme měli 5 takových přednášek, což je hodně. Projekt se mi moc líbil, protože jsme samozdřejmě vynechali hodně normálních hodin, ale taky bylo zajímavé dozvědět se nějaké zajímavosti třeba o Mexicu, Taiwanu nebo Brazílii. Taky je to praxe angličtiny, což všem prospělo. Země, které jsme měli - Mexico, Taiwan, Malaysie, Brazílie a Ukrajina, na kterou jsem bohužel nebyla ve škole, jelikož jsem byla na anglické olympiádě.
To je druhá taková zajímavá věc. Už druhý rok chodím na gymnázium a účastním se anglické olympiády. Oba roky jsem ve stejné kategorii, tedy 6.-7. třída. Minulý rok jsem vyhrála, jak ve škole, tak v okresním kole a to samé se přihodilo (to asi není úplně nejlepší slovo) tento rok. Není to tedy nějaká veliká věc a musím přiznat, že tento rok jsem byla nějak nervóznější, protože jsem měla takový pocit, že ode mně budou požadovat víc, abych vyhrála. Nakonec to tak těžké nebylo a já si domů odnesla další diplom s prvním místem. Bohužel, do krajského kola nepostupuju, jelikož moje kategorie nepostupuje a doufám, že mi to výjde i příští rok, abych postoupit mohla. Od maminky jsem dostala tulipány, což mě moc potěšilo.
Jinak se vlastně nic moc zajímavého nestalo. Dostala jsem jedničku z matiky a jedničku z češtiny. Zatím mi jde škola poměrně dobře, ale taky jsme ještě nepsali žádnou písemku třeba ze zeměpisu nebo biologie, takže nejsem úplně v klidu. Doufám, že i vám se teď vede dobře, jak ve škole, tak prostě ve všem. Nakonec ještě přidávám fotky z projektu Edison.




Stay weird, LizLíbající

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající