we're all mad here.

Duben 2015

/ / it's kind of a funny story / /

29. dubna 2015 v 22:54 | Liz |  Books
Hi there.
Dnešní recenze bude na jednu z mých top pěti oblíběných knížek. Tuhle knížku jsem četla už hrozně dávno, někdy minulý léto. Každopádně, předchozí týden jsem na ni psala recenzi anglicky, tak jsem si řekla, že česky to snad zvládnu ještě líp a to nás dostalo sem. Knížka není přeložena do češtiny, ale v angličtině není tak těžká na čtení. Taky se podle ní v roce 2010 natočil film Něco jako komedie s Emmou Roberts. A protože kniha trailer nemá, tak pro zkouknutí traileru na film udělejte -> klik <-.

Hlavní postava tohoto příběhu, Craig, je v depresi. Po tom, co nastupuje na jednu z nejlepších newyorských středních, nemůže ustat tlak a stres a přestává spát. Když jí, hned zvrací. Proto se rozhodne jednoho večera spáchat sebevraždu. Naštěstí se nakonec zastaví a zavolá na linku bezečí, kde ho pošlou do nemocnice. Tam se zapisuje na psychiatrické oddělení, bohužel dospělé, protože je dětské zavřené. Tam potká spoustu nových lidí a taky pozná sám sebe.

Myslím, že všichni máme na sobě jakýsi tlak a po přečtení této knihy se prostě cítíte opravdu šťastní jen proto, že váš stres a tlak se nepřehoupnul až do tohoto bodu, kdy jste přemýšleli o sebevraždě. Právě proto vás to nějak uspokojí - víte, že nejste jediní, kdo má nějaké strachy a démony a všichni se s něčím podobným potýkají. Protože nezáleží na tom, jak je život těžký, vždy je tu někdo, kdo je na tom hůř.
I když je knížka o depresi a sebevraždě, spisovatel stejně píše s humorem a mluví o smutných věcech jako o těch běžných. Proto to bylo víc odlehčené a čtivé. Myslím, že důležitou roli v tom hrál fakt, že sám autor strávil čtyři dny v psychiatrické léčebně, stejně jako Craig. Je to víc reálné, když se podíváte na spisovatele, který byl po této zkušenosti úspěšným člověkem a měl chuť pokračovat v životě, stejně jako Craig. Bohužel, v roce 2013 spáchal Ned Vizzini sebevraždu, což taky svědčí o tom, že ne všichni se zvádnou vrátit do jejich normálních životů a možná se nikdy doopravdy nezotaví.
Líbilo se mi to, protože poslední dobou jsou teenageři v depresích v knihách a filmech zobrazováni jako nevděční a nerespektující lidi, ale Craig si uvědomoval, že má skvělou rodinu, která ho podporuje a dobré kamarády. Což taky znamená, že i když jsme obklopeni skvělýma lidma, můžeme být v depresích nebo mít mentální nemoc a je těžké být znovu v pohodě.

Takovou otravnou věcí byly romantické scény. Uznávám, přidalo to do knížky nějaké drama, což bylo někdy rozhodně potřeba, ale stejně, připadá mi špatný, když se dva puberťáci dají dohromady v psychiatrické léčebně, protože si myslím, že by ses měl nejdříve soustředit sám na sebe a uzdravit se a až pak zkoušet milovat někoho jiného.
Je to hrozně důležitá knížka. Myslím, že všichni, kdo se často cítí nějak na dně nebo smutní by si ji měli přečíst, vlastně by si ji měl přečíst úplně každý. Nějak vás donutí se zeptat všech svých kamarádů, jestli jsou v pořádku nebo jestli s něčím nepotřebují pomoci. Donutí vás to pociťovat jakousi chtíč zachránit všechny a já věřím v to, že autor zachránil spoustů životů se svými slovy. It's kind of an amazing book.




Stay weird, Liz.

/ / she moves in her own way / /

26. dubna 2015 v 21:27 | Liz |  Liz.
Pokud se někdy rozhodnu, jestli se mám dobře nebo špatně, rozhodně vám dám vědět, jelikož mám asi výkyvy nálad a poslední dobou sama opravdu nevím, co chci, kdy to chci nebo jak toho mám v plánu dosáhnout. Dobrá zpráva? Pořád jsem naživu. Špatná zpráva? Nic nestíhám, jsem unavená a nebaví mě to. Vlastně, baví, ale vždy asi na 5 minut, pak mě začnou otravovat lidi a chci všechny zabít.
Úterý 14. jsem byla na taneční soutěži. Sice jsme nepostoupily, ale poprvé jsme dostaly ocenění za jakési provedení, což mě opravdu moc potěšilo. Myslím, že se nám vystoupení povedlo. Ve středu jsme psali nečekanou písemku z matiky a já překvapivě dostala jedničku, jak se to vůbec stalo? Ve čtvrtek jsme s rytmikou vystupovaly na nějakém veletrhu - nakonci jsme dokonce dostaly pitíčko a buchtu, mňam! Zbytek týdne byl pohoda, o víkendu jsem - pozor - dokoukala tři seriály! 2. sérii The 100, 2. sérii Faking It, zbytek 5. série Awkward. a začala koukat na 2. sérii Young&Hungry, kdo všechno je na mě pyšný? Teď mi zbývá asi jen milion dalších seriálů, které musím dokoukat, yaay.
Tento týden taková pohoda nebyl. V pondělí jsme psali čtvrtletku z matiky a já byla ráda, že jsem vyvázla s dvojkou. V úterý zase písemka z občanky, kde se hrozně moc modlím za jedničku. Nejhorším dnem byla středa - třídní schůzky, besídka a generálka v divadle. Třídní schůzky nedopadly bídně, opravdu doufám v samé jedničky na vysvědčení. Besídku jsem zvládla skoro perfektně. Ne, že by to bylo bez chyby - ať se písničku naučím bůh ví jak dobře, stejně tam nějaká bude, ale alespoň dobrý to bylo. Minimálně mi obecenstvo tleskalo. Po besídce jsem pádila do divadla, kde jsem byla až do osmi večer. Naštěstí jsem ve čtvrtek a v pátek nemusela skoro na celý den do školy díky Tančíme pro radost - každý rok naše hudebka pořáda tuhle akci, kde tančí taneční obory. Jsou vždy 4 ranní představení pro školy, školky apod. a tento rok bylo jen jedno večerní, které je vždy v pátek. Byla to sranda a myslím, že se nám některá vystoupení hodně vydařila.
V sobotu jsme měli rodinnou poradu o létě - svatba, tábory, dovolená. Taky nějaké to vyúčtování (protože když u nás nějaké dluhy nepřipomeneš, zpátky už je nedostaneš - moudro do života) a nakonec jsem se i dobrovolně přihlásila do nějakého běhu v Hradci Králové na 5km. V nabídce bylo i 10, ale tak moc si se svým astmatem zase nevěřím. Pak už jsem jen byla líná. Včera jsem v televizi viděla super film s Liamem Hemsworthem, tuším, že se jmenoval Paranoia, ale který film s Liamem by nebyl skvělý, že?
Doufám, že byly tyhle dva týdny pro vás v pohodě a tak to půjde i do konce roku. Nestresujte se z věcí, na kterých nezáleží a nezapomínejte dýchat.



Stay weird, Liz.

/ / alaska young / photoshoot / /

25. dubna 2015 v 16:53 | Liz |  Photos
Hello there.
Minulý pátek jsme si s mou nejlepší kamarádkou usmyslely, že se prostě musíme zúčastnit nějaké soutěže, takže jsme se rozhodly, že vyfotíme fotku do soutěže na bux.cz, na obláku knížky od Johna Greena. Jako knížku jsme si vybraly Hledání Aljašky, což je hrozně krásná knížka a rozhodně doporučuji přešíst, je přeložená do češtiny. Cena za první místo byl polaroid foťák, za druhé a třetí přívěšek a taška s potiskem knihy Příliš mnoho Kateřin, plus ke každému místu jeden výtisk Příliš mnoho Kateřin.
Nutno podotknout, že právě minulý pátek byla uzávěrka a my jsme se vydaly kolem čtvrté hodiny do parku sbírat kytičky a pak jsme nekonečně dlouho fotily, hledaly tu věc, kterou se dávají fotky z foťáku do počítače a vybíraly nejlepší fotku. Nakonec jsme tedy jednu poslaly, ale bohužel jsme nevyhrály a některé příspěvky, které vyhrály se mi opravdu moc líbily, takže musím uznat, že vyhrály spravedlivě. No, ale protože si ty fotky prostě nemůžu nechat pro sebe, tak vám ty nejpovedenější dám sem. Pokud by vám připadalo, že držím tu cigaretu divně, tak je to proto, že se pomalu rozpadala a už jsme nechtěly ničit jinou, taky nevím, jak se taková cigareta správně drží. Byla zima a já nejsem nějak extra fotogenická, stejně jako moje nejlepší kamarádka není profesionální fotograf. Fotek bylo samozdřejmě mnohem víc, ale tyhle se mi zdály nejhezčí. Tu první jsme nakonec poslaly. Dvě předposlední fotky už k tématu nepatří, spíš jsem se jen snažila být cute (nepovedlo se, haha).







Stay weird, Liz.

/ / antoine de saint exupéry / quotes / /

19. dubna 2015 v 21:57 | Liz |  Quotes
Hi there.
Pro dnešek jsem se rozhodla pro více filozofickou záležitost a to pár citátů od jednoho z mých oblíbených spisovatelů, tedy Antoine De Saint-Exupéryho. Jeho nejpopulárnější kniha je Malý Princ, což je moje jedna z nejoblíbenějších knih a mohla bych jí číst pořád dokola (jednou si ji přečtu i ve francouzštině!). Mimo to napsal i další knížky a byl to francouzský pilot.

1. "A goal without a plan is just a wish."
- cíl bez plánu je jen přání

2.
- válka není dobrodružství. je to nemoc. je to jako typhus

3. "Reality is quite different than it actually is."
- realita je krapet jiná než doopravdy je

4.
- ale znám jen jednu svobodu a to je svoboda mysli

5. "Life has meaning only if one barters it day by day for something other than itself."
- život má smysl jen tehdy, pokud jeden vyměňuje den co den pro něco jiného než sebe

6.
- možná je láska proces vedoucí jemně zpátky k samu sobě

7. "If you want to build a ship, don't drum up people to collect wood and don't assign them tasks and work, but rather teach them to long for the endless immensity of the sea."
- pokud chceš postavit loď, neborcuj lidi, aby sbírali dřevo a nepřiřazuj jim úkoly a práci, ale raději je nauč toužit po nekonečné nekonečnosti moře

8.
- láska nespočívá v zírání na sebe, ale na koukání ven společně ve stejném směru

9. "You know you have acheived perfection in design, not when you have nothing more to add, but when you have nothing more to take away."
- víš, že jsi dosáhl dokonalosti v designu, ne když nemáš nic co bys dodal, ale když nemáš nic co bys odebral

10. (můj oblíbený)
- a teď tady je mé tajemství, velmi jednoduché tajemství; jen srdcem můžeme vidět správně, to co je důležité je oku neviditelné (Malý Princ)



Stay weird, Liz.

/ / bloodstream+fly&uma thurman / /

18. dubna 2015 v 15:20 | Liz |  Music
Hezké sobotní odpoledne všem.
Poslední dobou mnozí z mých oblíbených interpretů vydávají nová alba, písníčky a videoklipy a protože jsem z toho hrozně nadšená, chci se o tyto informace podělit i s vámi. Pro tentokrát to budou hlavně videoklipy, ale k tomu mám pro vás informaci o koncertě Nickelback, který bude tady v Česku 17. října! Já už jsem na Nickelback byla asi 2 roky zpátky v Mnichově (Německo), ale s mamkou chceme jet i teď, protože je to samozdřejmě Nickelback a jejich nový album (No Fixed Address) je úžasné. A taky už je mi malý jejich tričko, takže potřebuju nový.

Jako první tu mám videoklip k písničce Bloodstream od Eda Sheerana, která je na albu X. Vyšel asi už 2 týdny zpátky, ale i tak si tu zaslouží být, protože je to rozhodně hrozné krásná písnička a klip se k ní krásně hodí. Myslím, že pro Eda je typické, že v klipu je nějaká hlavní postava a on se tam sám moc často neukazuje. Trochu vás to postrkne k tomu, abyste se zamysleli nad popularitou, stresem nebo alkoholem.

Další klip je k písničce Fly od Avril Lavigne, která vyšla spolu s videem ještě tento týden. Poslední dobou se hodně řešilo, že Avril je nemocná - měla boreliózu, takže se musela dlouho léčit a byla proto méně aktivní. I tak ale věnovala tuhle písničku Special Olympics, tedy olympiádě pro postižené lidi. Myslím, že je to skvělý nápad a jsem hrozně ráda, že má Avril svůj fond a snaží se věnovat pěníze na charitu etc. Písnička není úplně její styl, ale i tak se mi moc zalíbila a je povzbuzující.

Jako poslední tu máme klip k písničce Uma Thurman od Fall Out Boy, což je už čtvrty z alba American Beauty/American Psycho, které vydali poměrně nedávno. Pokud ale někdo očekával, že nějaké FOB video bude dávat smysl, tak očekával opravdu hodně špatně. Irresistible byla blbost, ale tohle je prostě debilita level Fall Out Boy. Joe je boss, Pete je Pete, Hurley jako vždy cvičí a Patrick je nejroztomilejší člověk na světě a zase nemá ruku, asi naštve. Mimochodem, taky jste si všimli Brandona z Panic! At the Disco? Protože já ano! V kostce, je to jeden z nejlepších klipů, co jsem kdy viděla a tohle je jedna z mých oblíbených písniček z alba.



Stay weird, Liz.

/ / reading challenge 2015 / /

16. dubna 2015 v 17:21 | Liz |  Books

Jak už jste možná pochopili z názvu, i já se zapojuju do jedné z čtenářských a knížních výzev, kterou jsem našla u blogerky Malíček (hrozně moc doporučuju její blog, je naprosto úžasná a každý si ji zamiluje, opravdu). Vím, že začínám 'krapet' pozdě, ale vlastně jsem chtěla nějakou výzvu už dávno, ale prostě jsem se k tomu nedokopala. Mám reading challenge na Goodreads a tam mám nastavený 69 knih, tady jsem si dala až 80, jelikož to mělo prostě lepší obrázek (:D). Tato výzva je od blogerky Ells. Seznam všech knih v celém článku.

Challenge

- kniha tlustší než 500 stran: City of Heavenly Fire (Cassandra Clare)
- klasická romance
- kniha podle které byl natočen film: The Notebook (Nicholas Sparks)
- kniha, která vyšla tento rok: P.S.: I Still Love You (Jenny Han)
- kniha, která má v názvu číslo: Four (Veronica Roth)
- kniha, kterou napsal autor do svých 30 let: The Beginning of Everything (Robyn Schneider)
- kniha, ve které nejsou postavy lidé
- vtipná kniha: Gangsta Granny (David Walliams)
- kniha napsaná ženskou autorkou: The Selection (Kiera Cass)
- mysteriózní kniha nebo thriller
- kniha s jednoslovným názvem - Pandemonium (Lauren Oliver)
- kniha krátkých povídek
- kniha, která se odehrává v cizí zemi: Paper Towns (John Green)
- kniha věcné literatury
- první kniha populárního autora: The DUFF (Kody Keplinger)
- kniha od vašeho oblíbeného autora, kterou jste ještě nečetli - Slammed (Colleen Hoover)
- kniha, kterou vám doporučil kamarád
- kniha, která vyhrála Pulitzerovu cenu
- kniha napsaná podle skutečných událostí: Teen Angst? Naaah... (Ned Vizzini)
- kniha, která je poslední na vašem "chystám se číst" seznamu: 32c That's Me (Chris Higgins)
- kniha, kterou miluje vaše mamka
- kniha, která vás děsí: The prince of Mist (Carlos Ruiz Zafón)
- kniha, která byla napsána před více než 100 lety: Labyrint světa a ráj srdce (Jan Amos Komenský)
- kniha, kterou jste si vybrali pouze podle obálky: This Is What I Did (Ann Dee Ellis)
- kniha, kterou jste měli přečíst ve škole, ale neučinili jste tak
- memoár
- kniha, kterou zvládnete přečíst za den
- kniha s antonymy v názvu
- kniha, která se odehrává na místě, kam jste se vždy chtěli podívat: Where She Went (Gayle Forman)
- kniha, která vyšla v roce vašeho narození
- kniha, která má špatné hodnocení

/ / random book tag / /

15. dubna 2015 v 21:04 | Liz |  Books

Hai.
Dnes jsem se rozhodla pro článek v podobě tagu, který jsem našla u blogerky Jane. Abych byla upřímná, vlastně jsem ho viděla asi měsíc zpátky a vzpomněla si na něj a teď ho hledala asi 20 minut, skvěle Liz. Takže už přestanu blábolit a pojďme na to! /jen to chci rychle napsat, abych mohla číst poslední díl Bohů Olympu lol/

1. Máš doma určené místo pro čtení?
Nějaké místo, kde bych četla úplně pokaždé rozhodně nemám. Nejraději čtu na posteli, ale jelikož mě za chvilku začnou bolet záda a mám tam prej blbý světlo (blabla), tak poslední dobou čtu na židli u stolu při svitu lampičky. Na narozeniny jsem měla/mám dostat předělávání pokoje, což se pořád nějako řeší a chtěla jsem mít v pokoji jakýsi gaučík 'uvnitř' stěny s knihovnou, což mělo sloužit jako místo pro čtení, ale bohužel se tento nápad nejspíš neuskuteční.

2. Záložka nebo náhodný kus papíru?
Uu, tohle je těžká otázka. Poslední dobou mám záložku, kterou jsem dostala na soutěži a ta se mi moc líbí. Taky jsem zvyklá, že mi moje nejlepší kamarádka dělá random barevný záložky z nepotřebných kusů papíru, pokud potřebuju. Dřív to bylo hodně o těch náhodných kouscích papíru, obalu od žvýkačky nebo i celého časopisu. Dokážu si i jednoduše pamatovat stránku, na které jsem skončila.

3. Můžeš přestat číst kdekoliv, nebo musíš dojít na konec kapitoly/stránky/odstavce?
Tak to asi hodně záleží na situaci. Pokud si čtu třeba před spaním a ještě necítím naprostou únavu, kdy bych měla každou chvíli zavřít oči, vždy dočtu kapitolu. Nikdy nekončím na konci stránky, protože je to taky jako končit uprostřed odstavce nebo slova, což mi úplně nevyhovuje. Proto tedy většinou zavírám knížku po dokončení odstavce, skončit u nějakého náhodného slova bych nemohla, začala bych pak celý odstavec znovu.

4. Jíš nebo piješ při čtení?
Takhle, asi bych to zvládla - potravu dokážu zapojit kamkoliv, ale je mi příjemnější držet rukama jen knihu a nezabývat se něčím jiným. Nejčastěji tedy u čtení hlavně piju, ale jíst je mi nepříjemné.

5. Můžeš číst při poslouchání hudby nebo sledování televize?
Dřív mi to s hudbou dělalo obrovský problém, jelikož prostě nemůžu poslouchat hudbu a nesoustředit se na slova, nezpívat si nahlas nebo jen v hlavě. Poslední dobou už mi to jde a pokud mám fakt potřebu si něco zazpívat, přestanu číst a zpívám si, protože proč ne. Když je knížka zajímavá, ani tu hudbu nevnímám, spíš je to takový nepatrný křoví. Televizi můžu mít zapnutou, ale sledovat bych ji nezvládla.

6. Jedna kniha, nebo více najednou?
Poslední dobou se mi to hodně mění. Ještě minulý rok to byla jedna česká a popřípadě jedna anglická, kterou jsem obvykle četla dýl, protože jsem četla anglicky hlavně o prázdninách. O těchto letních prázdninách a dále na začátku prvního pololetí mi to bylo už jedno, ale četla jsem vždy jen jednu knihu. Až v zimě jsem četla třeba jednu knihu 3 měsíce (Anne Frank, uhm uhm) a jinou 2 dny. Možná dokážete pochopit, že zrovna Anne Frank je ten typ knihy, která dokáže někdy nudit, jelikož tam není jakási pořádná zápletka. Jednoduše, když mě nějaká knížka začne nudit, čtu další.

7. Čteš nahlas, nebo potichu ve své hlavě?
Aha, no, já si čtu potichu ve hlavě. Tohle byla divná otázka.

8. Čteš dopředu, přeskakuješ stránky?
Dobře, tohle by měl být můj 8. hřích. Hrozně často neodolám a podívám se na poslední stránku nebo v napínavých chvílích přelétávám očima stránku, abych se jakousi informaci dozvěděla ještě dřív. Možná předpokládáte, že toho následně lituju.

9. Píšeš do knih?
Říkal někdo 9. hřích? Protože já se přímo vyžívám v ohýbání rohů, podtrhávání citátů a psaní poznámek na okraje stránek. Je to opravdu hrozný, ale já se cítím jako nějaký filozof a prostě mě to úplně naplňuje. Taky vždycky vím, kde jsou moje oblíbené pasáže. Mimo to, vždy (kromě We Were Liars, kdy jsem prostě neměla tužku) to podtrhávám obyčejnou tužkou, takže se to dá vygumovat.

10. Jakou knihu máš teď rozečtenou? Jakou se chystáš číst?
Už asi půl roku mám rozečtenýho Harryho Pottera a ohnivej pohár a doopravdy bych to dočetla, ale musela jsem to vrátit do knihovny a teď čekám, až to bude dostupný. Jinak mám rozečtený poslední díl Bohů Olympu - Krev polobohů. Nevím, jestli se to počítá jako kniha, ale průběžně taky vyplňuju Wreck This Journal. Doma mi taky leží kupičky knih na přečtení a na vrchu je teď Deset věcí, co jsme provedly (a asi neměly) od Sarah Mlynowsky a Léto na druhý pokud od Morgan Matson.

11. Jak nacházíš nové knihy k přečtení?
Puf, hlavně asi kamarádi, pak sociální sítě jako Goodreads nebo různý stránky na facebooku a různě. Hlavním zdrojem je asi internet, ale někdy dokonce vybírám namátkově v knihovně.

12. Kdy jsi začala číst?
Pokud si pamatuju, tak moje první četba byly úzké knížky Medvídka Pú, které jsem četla ještě předtím, než jsem šla do školy, no a od té doby jsem vlastně nepřestala.

13. Jak často si kupuješ knihy?
Poslední dobou poměrně často a vůbec mi to není líto :D. Spíše ale dávám přednost většímu nákupu jednou za půl roku, protože si knížky hodně půjčuju v knihovně.

14. Jak často se díváš na poslední stránku knihy?
Spíš ano než ne. Někdy se chci pokochat posledními slovy, jindy chci vědět, jestli postava přežije nebo pokud je knížka obzvlášť nudná, prostě jak to skončí. Je to opravdu špatný zlozvyk a myslím, že budu jenoduše poslední stránku stejně jako Doctor Who odtrhávat, tradá.



Stay weird, Liz.

/ / so i guess i'm still alive / /

13. dubna 2015 v 21:51 | Liz |  Liz.
tohle byl těžkej týden, no tak, skoro to jako výmluva funguje
Jsem nezodpovědný člověk, který sleduje své povinosti a snaží se pod jejich tíhou nezhroutit a nakonec na ty nepodstatné zapomene. Nedělám si srandu, poslední týden nebyl zrovna procházka růžovým sadem a následující dva budou naprostý Édom. Můžete z toho odvodit, že na blog mám času opravdu málo a ani nestíhám vymýšlet zajímavý články a vůbec..mám úplně prázdno, nevím na co se víc soustředit. Takže vám prostě popíšu předešlý dva týdny a budu doufat, že se budu cítit o něco lépe a nebudu na blog tak kašlat.
V pondělí, tedy 30. března jsme psali písemku z fyziky a chemie. Snad vás ani nemusím pobízet k tomu, abyste hádali, kdo neměl sílu naučit se ani ň. Každopádně si myslím, že jsem to přeci jenom neuměla tak špatně, minimálně z fyziky jsem dostala jedničku (placák sama se sebou). V úterý následovali písemky z dějáku a matiky. Obě jsem zvládla na jedničku, matiku s mínusem - neměla jsem barevný náčrtek, moje životní chyba. Aspoň středa byla oddechová a po ní konečně prázdniny. Ve čtvrtek jsem jela se svojí kamarádkou do Pardubic a i vzhledem ke kupičce knih, které bych si chtěla přečíst, jsem si koupila další dvě, protože jeden nikdy neví, kdy bude potřebovat nové knížky, že? Bohužel, nenašla jsem anglicky Alenku v říši divů, takže ji plánuju až když si budu objednávat knížky v květnu/červnu, tedy až výjde pokračování To All the Boys I've Loved Before, tedy P.S.: I Still Love You. V pátek jsem byla v knihovne a samozdřejmě si vypůjčila další dvě knížky, ke kterým se dostanu tak za milion let. Pak jsem byla venku s kamarádkou a večer s tátou běhat.
O prázdninách jsem vlastně každý den běhala. Nevím proč, ale pro jednou to pro mě působilo uvolněně a měla jsem chuť běhat, dokud to plíce nevzdají. Daleko od toho jsem nebyla. Taky jsme o víkendu dělali studený cheesecake a jakýsi zavinutec (nejmenuje se tak nějaký měkkýš?), musím se nakonec i pochválit, chutnalo to ještě líp, než to vypadalo. Jinak jsme Velikonoce neslavili v pondělí a nikdo ani nechodil, takže jsme nějak nemuseli předstírat, že nejsme doma.
V úterý jsme měli první zkoušku v divadle s rytmikou na Tančíme pro radost - povíme si o tom jindy. Středa byl osudný den, písemka z biologie. A s radostní vám oznamuju, že mám poznávačku bez chyby a teorii..no, není to dokonalé, ale věřím si. Do konce týdne už jsme nic nepsali a já byla opravdu moc šťastná. Tuhle sobotu jsem byla s kamarádkama na pizze a pak u jedné z nich spala. V neděli jsme slavili pravoslavné Velikonoce, takže se od rána (toho sobotního) vařilo a v neděli měla mamka ze všeho nervák. Nakonec hosti dorazili a jídlo bylo jako vždy výborné. Já jsem se už ve čtyři odklidila a ponořila se do knihy. Teď mi ale nebudete věřit - usnula jsem v pět hodin večer. Opravdu, já s mými problémy se spaním jsem usnula v pět hodin večer a probudila se ráno do školy. Nemilým překvapením však bylo, když jsem i tak byla unavená. Ráno následoval neurolog, kterýho opravdu moc miluju. Tak moc, až bych někdy mlátila hlavou o zeď v čekárně. Žádný novinky, asi jsem pořád živá, nezešílela jsem nebo nemám něco s mozkem, radujme se.
Nakonec vám taky musím povědět o dnešní besídce, kterou jsem opravdu kapitálně podělala. Více informací nepotřebujete, prostě to byl propadák. Taky další zkouška v divadle a moje moc dobré dýchání. Potřebuju léto a potřebuju spánek a taky potřebuju nemít zaplněný kalendář blbostma, které mě vysilujou.

UGH.



Stay weird, Liz.

/ / 5/5 reasons why: internet friends / /

6. dubna 2015 v 21:44 | Liz |  10 reasons why

Hello there.
Přemýšlela jsem o tom, že bych napsala nějaký článek o Velikonocích, ale pak mě na to přešla chuť, protože moje velikonoční nálada je asi tak nulová a nechci se rozepisovat o takových blbostech. Takže jsem se rozhodla, že ještě poměrně novou rubriku '10 reasons why' trochu obohatím příspěvkem '5/5 reasons why'. Je to vlastně 5 kladných a 5 záporných důvodů proč něco. Není to tak, že mě to vyloženě napadlo, ale měla jsem téma a nebyla jsem schopna vymyslet všech deset, takže voila, rozdělila jsem to (jsou napsány nastřídačku). Dnešním tématem jsou internetoví kamarádi:

1. neznají vaše okolí/lidi ve vašem okolí
Což znamená, že i kdybyste měli problémy s tou nejpopulárnější holkou ve městě, nepostavili by se proti vám nebo by vás nesoudili. Zárovéň to však může být nevýdohou, jelikož nikdy nedokáží doopravdy pochopit, jací lidi ve vašem okolí jsou a s čím se denně potýkáte. Pokud jste však odpadlík a kolují o vás jakési klepy, vaši internetoví kamarádi o nich nikdy neuslyší, dokud jim je nepovíte sami.

2. chtíč je poznat
S tímhle mám opravdu velkou zkušenost. Když se s nějakou kamarádkou/kamarádem bavíte dlouho, chcete tu osobu potkat doopravdy, ne jen přes skype. Pokud máte štěstí, bydlíte ve stejném kraji nebo státě. Někdy se však stává, že váš kamarád/ka bydlí na druhý straně republiky, v horším případě na druhý straně planety. Pak jsou šance na to, že se někdy potkáte velmi mizivé a tento fakt vám bude vyskakovat na mysl pokaždé, když s ní/m komunikujete.

3. většinou často dostupní
Buďme upřímní, pokud už jsme si našli internetového kamaráda, asi to znamená, že sami trávíme dost času na internetu, sociálních stránkách. Přirozeně pak i kamarád bude nejspíš trávit takto dost času a to znamená, že bude taky často dostupný, což se u normálních kamarádů vždy říct nedá.

4. závislost na internetu
Zároveň ale, jak už jsem řekla, jste na internetu závislí vy. Mnozí z nás si denně píšou se svými normálními kamarády, ale pořád mají šanci s nima jít ven a ty důležitější věci si povědět. U internetových kamarádů taková šance často není, takže musíte pořád jen psát, skypovat a dělat další různé věci - všechny na internetu.

5. stejné záliby
Jak to u kamarádů chodí, často mají stejné záliby, ať je jich málo či víc, pořád tam nějaké jsou. Takže když máte šanci si najít kamaráda online, asi si raději vyberete nějakého, který má stejné zájmy, fandomy, dělá stejný sport a podobně, protože se tak logicky máte neustále o čem bavit.

6. jací doopravdy jsou
Značnou nevýhodou je to, že vlastně nevíte, jaký ten člověk doopravdy je. Pořád je tu pravděpodobnost, že za obrazovkou sedí nějaký pedofil nebo sériový vrah. Proto je opravdu dobrý si člověka i trochu ověřit a právě s ním třeba jít na skype nebo nenápadně poprosit o fotku, protože jak jsem řekla, ta pravděpodobnost tam je.

7. poznávání nových věcí
Všechno se tu omýtá dokola, ale kdy máte internetového kamaráda, nejspíš bude bydlet minimálně vně města, kde bydlíte, což znamená, že budete mít šanci poznávat nové věci, možná dokonce nové lidi - víc internet friends, yay! Je to jako poznat třeba Itala, který má jiné zvyky a žije jiným stylem.

8. přednost před normálními kamarády
Může se taky stát, že jednou podlehnete všem výhodám a najednou pro vás lidi, které jste potkali na sociálních sítích budou důležitější, než lidi ve vašem opravdovém životě. Tohle by se nikdy nemělo stát a pokud máte pocit, že se to stalo vám, tak si uvědomte, jak vás mají kamarádi rádi a jedině oni vás můžou obejmout a můžete je slyšet se smát, internet ne.

9. můžete být někým jiným
Nemyslím to ve smyslu, že si uděláte účet s falešnýma fotkama a budete si hrát na potomka nějakého dědice. Možná jste se jaksi změnili uvnitř, ale nikdo ve vašem okolí tuhle změnu nebere na vědomí - právě proto můžete být s internetovými kamarády a být odvážnější, vtipnější nebo milejší.

10. málo opravdové komunikace
Všechno tu opakuju dokola, ale zopakuju to ještě jednou - poslední dobou spolu komunikujeme i v normálním životech málo. Raději si napíšeme, než zavoláme a ven nechodíme tak často. Internetoví kamarádi vám můžou dát skype a videa, ale nikdy nebudete mít doopravdovou konverzaci s mluvením, gestikulací a vašimi výrazy.

Na závěr bych jen chtěla říct, že jsem z tohoto vyvodila to, že mít internet friends je skvělý a často vám tito lidé pomůžou, ale zároveň je tou nejhorší věcí na světě zahazovat své blízké kamarády, kteří vás denně obdařují úsměvem a mohou obejmout. Nezapomínejte dýchat.



Stay weird, Liz.

/ / hello april / /

3. dubna 2015 v 22:06 | Liz |  Liz.

Hello beauties.
Už jsem krapet nestihla první den v měsíci, ale lepší pozdě než nikdy, že? Takže tu i tak máme článek na uvítání druhého jarního měsíce. Počkat..jarního? To bude nějaký omyl, ještě předevčírem jsem vytahovala boby, napadlo mě, že by nebylo špatné si ještě jednou zajezdit. V úterý padaly kroupy a ve středu ráno bylo všechno bílé. Ale nakonec jsem dokonce i zahlédla bledule a sněženky (možná jen jedno z toho, biologie není zrovna moje silná stránka), takže by se to za začátek jara přeci jen považovat mohlo. Abych ale byla upřímná, počasí mě opravdu neskutečně deprimuje. Hrozně moc fouká, jak už jsem říkala - sněží, padají kroupy a neustále prší (hádejte, kdo včera šel na nádraží 20-30 minut a rozbil se mu deštník, takže byl celý promočený?). Zároveň ale často svítí sluníčko, což je taky otravný, protože vždy z dálky vidím mraky.
Pro hodně lidí je duben měsíc zkoušek. Myslím, že zkoušky jsou 15.-16. a doufám, že všichni, co někam postupujete se již připravujete a zkoušky zvládnete! Pro mě je to jako každoročně hlavně měsíc tančení - každý rok naše hudební škola pořáda představení tanečního oboru Tančíme pro radost, což je asi 5 vystoupení (4 pro různé školy a školky a jedno pro veřejnost). I já už 7 let tančím scénický tanec a vystupuju tam, takže se přirozené moc těším, nejvíce asi na tu atmosféru a obecně na vystupování. Taky máme 14. dubna soutěž s tančením, což znamená den volna, yeey. Tuším, že i Den tance je v dubnu, ale je možné, že je až v květnu, vůbec si tím nejsem jistá. Dále mám tento měsíc dvě besídky s klavírem, což mě trochu děsí, jelikož i když se to naučím, vždycky to na tý besídce pokazím.
Chtěla bych aspoň jednou napsat, že nějaký měsíc nejdu k doktorovi. To je ale pro mě asi nemožné, takže i tento měsíc se nezapomenu zastavit u neurologa (prášky, jupí!) a samozdřejmě, u ortodenta. Protože jsou ale doktoři moji opravdu nejmíň oblíbeným tématem, let's move on.
Duben nám začíná Velikonoci - ano, tím nelogickým svátkem, kde kluci bijou holky kvůli vajíčkům. V Bělorusku se to tak samo sebou neslaví (jako všude ve světě, jen Česko je nějaký divný a nelogický stát), takže ani já nebudu dodržovat nějaký nastavování zadku a darování vajec. Jak jsem dnes sdělila rodině, maximálně jim hodím neuvařený vajíčko do ksichtu, protože by to mohla být sranda, right? Každopádně, doufám, že pokud vy Velikonoce aktivně slavíte, udělejte ty nejkrásnější vajíčka a nejvýtečnějšího beránka. Já se místo toho podívám na Hop. Nejvíc si ale užijte tyto krásné prázdniny! Věřím tomu, že i když se budete neustále válet v posteli, uděláte něco produktivního.
Nevím, co si u dubna představit. Není to květen, ale zároveň by to už neměl být březen. Rozhodně bych v něm neměla nosit zimní boty a bundu. Počasí mě děsí, nejen tady, ale všude okolo světa. Zatím to vidím na čtení hodně knih, jelikož moje kupička na poličce s to-read knížkama se neustále zvětšuje. Taky se soustředit na učení, dostanu na vysvědčení samé jedničky a basta! Hlavně si ale všichni tento měsíc stejně jako každý jiný užijte a nezapomeňte dýchat.



Stay weird, Liz.

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající