we're all mad here.

/ / kick me when i'm down / /

20. května 2015 v 17:58 | Liz |  Liz.


Tenhle článek plánuji psát už hrozně dlouhou dobu (asi tři roky, lolol) a upřímně se za něj omlouvám, protože prostě by nebyl potřebný, kdybych svůj blog neuváděla často v sociálních sítích do položky web nebo jednoduše neprozradila pár lidem jeho adresu, ale předpokládám, že mnoho blogerů má s tímto problém a nějakým zůsobem se ho bojí. Ano, mluvím o tom, že váš blog navštěvují lidi z vašeho okolí a obecně nežádoucí lidé.
Jsou tu lidi, o kterých vím, že sem chodí. Je to v pořádku, protože se tu stejně nedozví o mně nic nového a většina blízkých kamarádů u toho čtení moc dlouho nezůstane - proč taky, když jen čtou mé názory, které jim pořád dokola opakuji? U jiných je to jako komunikování, protože vím, že sem chodí a nějakým způsobem se jim snažím předat tajnou zprávu a doufám, že jí pochopí. Jak jsem řekla, nevadí mi to, jelikož o těch lidech vím a necítím se kvůli nim omezená. Pak tu jsou lidi, které neznám, maximálně vím, jak vypadají, někdy je potkávám, vím, že se kamarádí s mým kamarádem/kou, ale nic o nich nevím. Zatím jsem se takto 'seznámila' se třemi lidmi a jsem moc ráda, že jsem je poznala a i kdybych je nějakým způsobem nepoznala, tak bych neměla problém s tím, že čtou můj blog. Proč? Protože možná vím, kdo jsou, ale nikdy jsem s nima nemluvila a pokud se se mnou chtějí seznámit, můžou, ale jen ze čtení mého blogu to prostě nejde. Uznávám, že sem vkládám velkou část mé osobnosti, ale nikdy mě doopravdy neznáte a je mi jedno, jestli si mým stylem psaní a myšlení na mě uděláte názor.


Tohle mi na ask.fm přišlo už kolem roku zpátky a upřímně, dost mě to zarazilo. Není to tak, že bych o tom nevěděla a nevadilo by mi to, ale lidi, vy mě chcete donutit k tomu, abych přestala dělat jednu z mála věcí, které na mém životě miluju. Teď se prosím zamyslete, opravdu o tom přemýšlejte a neignorujte mé přání, jaké by to bylo, kdybych vám vzala něco, co máte opravdu hodně rádi. Jednu z mála věcí, jež máte rádi a víte, že byste bez ní byli naprosto odlišný člověk. Jak byste se cítili? Protože kdybych měla přestat s blogem, zahodit skoro tři roky blogování, 18 000 návštěv, kamarády na blogu a některé články, jenž se mi dokonce líbí, můj život by se od základů změnil. A ne jen život, ale můj pohled na svět, pocit, když o něčem přemýšlím a najednou mě napadne - hele, o tom bych mohla napsat článek, abych na svou myšlenku upozornila i další lidi. Tento blog je způsob, kterým se vyjadřuje a většinu článků nepíšu pro ostatní, ale pro sebe, protože po tom, co napíšu něco, o čem přemýšlím a vadí mi to, pochopím to a snažím se chovat podle toho, jak píšu. Jde mi to? Ne, samozřejmě, že ne. Nejsem dokonalá, stejně jako vy, nejsem schopná se vždy chovat správně a tak, jak si myslím, že bych měla. Nejsem. A neříkejte mi, že vy ano, protože byste lhali.
Ti lidé, kteří mě nějakým způsobem znají, ale nejspíš nejsme ti nejlepší kamarádi nebo mě prostě nemají rádi a mají potřebu číst můj blog bez toho, abych o tom věděla a mít o něm kecy. Rozumím tomu, že tato stránka je přístupná všem uživatelům internetu a není fér žádat o soukromí a rozhodně nemám žádné argumenty, které by vás přesvědčili o tom, abyste sem už nikdy nechodili. Nedokážu vám popsat, jak moc se cítím zranitelně a jak moc mě ohraničujete a já nemůžu rozvíjet svou psací činnost a svěřovat se té jediné věci, která se na mě nikdy nevykašle - blogu. Je mi jedno, jestli se mi sníží návštěvnost nebo vám témata k přemýšlení, ale je to pro mě důležité a nevím, jak bych vám to mohla vysvětlit. Klidně mě kritizujte, ráda se poučím ze svých chyb, ale ať už jste můj rodič nebo kamarád a já nevím o tom, že tohle čtete, přestaňte a zeptejte se na můj život mě. Možná se vám budu schopna sěřit se svými myšlenkami, možná ne a musíte pochopit, že někdy nemám k lidem takovou důvěru a nechci se svěřovat.
Tím, že si přečtete můj blog, mě nepoznáte. Možná pochopíte nějaké mé myšlenky, ale nedosáhnete toho, že o mně víte nějaké informace nebo vám budu důvěřovat. Jak jsem řekla, pokud o mně něco chcete vědět, zeptejte se mě. Čtením mého blogu jen dokazujete, že máte tak nudné životy, že se musíte zajímat o ten můj. Nemůžu vás zastavit a vy si beztak jen přejete, abyste mě vyburcovali k tomu, abych si blog zrušila nebo nepsala žádné články. Něco vám řeknu, i kdybych sem psala každou podrobnost o mém životě, bylo by mi jedno, že to ví banda idiotů, kteří mi anonymně dají najevo svůj názor. Alespoň píšu pod jménem a mám svůj hlas a nehodlám ho ztišit, právě naopak, I like it loud.



Stay weird, Liz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Heaven Heaven | E-mail | Web | 21. května 2015 v 12:20 | Reagovat

Krásný článek. Pravda, ať si klidně někdo přečte celý můj blog, stejně mně úplně nepozná, protože neví, jak se chovám v určitých situacích, jaké mám názory na věci, o kterých zrovna nepíšu atd. Stejně si myslím, že ať můj blog čte kdokoliv, kdyby mně potka a dal se se mnou do řeči, tak mně jen tak nepozná - zaprvé tam nemám svoji fotku, celé jméno a takové věci. Ani o mém blogu okolí neví. Nemám páru, jak by reagovali. Kámošky by to překously, ale co třeba rodiče? Nepíšu tam sice nic závadného, ale občas se potřebuju vypsat z věcí, o kterých nechci, aby nikdo věděl, což je celkem paradox, když je to na internetu :D Nechápu, proč ti někdo takové věci na ask píše, se musí asi hodně nudit. Ale určitě to není důvod, aby jsi s blogováním skončila, když tě to baví, jak píšeš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající