we're all mad here.

/ / hello june / /

6. června 2015 v 22:17 | Liz |  Liz.

Hey. What up.
Příjde mi, jako kdybych už hrozně dlouho nikoho nepozdravila. Nevím proč, poslední dobou mi toho příjde tolik, ale většina z toho je jen v mý hlavě. Je trochu pozdě na 'hello june' článek, ale nemohla jsem ho jen tak vynechat a ještě než se do toho pustíme, chtěla bych vám trochu objasnit, co se dělo v posledním týdnu, kdy jsem nic nepřidávala.
Tenhe týden byl opravdu masakr. Každý den jsme psali minimálně jednu písemku, každý den jsem byla v hudebce, jelikož jsem cvičila s učitelkou na zkoušky a učitelé nám nezapomínali dávat hromadu úkolů a nové látky. Takže jsem dneska počítač zapnula za týden poprvé, protože jsem teď potřebovala všechny známky vylepšit. Docela mě ale překvapilo, že jsem zatím všechno zvládla na jedničku. V pondělí jsem napsala písemu z chemie na jedničku a ve středu z ní dostala dvě další jedničky (vychází mi jednička na výzo, yes!), v úterý napsala dobře písemku z literatury (ještě nevím známku) a ve středu&pátek jsem stejně dobře zvládla písemky z biologie a zeměpisu (taky ještě nevím známky). Jedině ve čtvrtek jsem úplně nezvládla písemku z češtiny, ale uvidíme, co se z toho vyvine. Každopádně, všechen ten stres, který jsem na sobě tenhle týden měla, se asi dost vyplatil. Pokud jde o zkoušky v hudebce, jsem rozhodně na dobrý cestě.
Poslední dobou opravdu nevím, co chci. Vlastně ani nevím, o co se snažím. Je to jakoby byl každý den horší, ale nikomu to neřeknu, protože to nemá cenu. Možná je to jen tím, že jsem vystresovaná, ale cítím hroznou úzkost a klaustrofobii v hlavě. Mám pocit, že už nedokážu nikomu pomoct, nikomu nerozumím a jsem strašně sobecká. Jsem hrozně moc sobecká a nemůžu si pomoct. A pak to končí asi tak, že si lehnu do postele, brečím do dvou ráno a jsem nevyspalá. Je tu jeden citát od Martina Luthera Kinga, Jr. - "Our lives begin to end the day we become silent about things that matter.". Připadá mi, že se snažím nemlčet o věcech, na kterých záleží, ale pak mi dojde, že ne vždycky můžu svůj názor vyjádřit. A to mi vadí. Vadí mi úplně všechno a všichni.
Ale teď už můžeme přestat s mýma depresivníma myšlenkama a vrhnout se do června. Nevím, jak u vás, ale u nás už máme nějakých 30 stuňů a pořádný dusno, takže si na počasí úplně nestěžuju. I když se teda potím jako nikdy a nejraději bych pořád chodila s nějakým vějířem nebo větráčkem. V pondělí už to vidím na koupání, takže mi to jednoduše..vyhovuje.
Nejhorší je však zakončení školního roku. Pravda, poslední dva týdny jsou to převážně sportovní dny, výlety nebo přednášky, to ale neznamená, že teď všichni nedohání známky o106. Někteří se na to naopak vyprdnou, což je taky způsob a nechci znít jako někdo, kdo si myslí, že je to špatný. Pokud si myslíte, že už to nemá cenu, nejspíš to tak je (to znělo taky judgemental, ale nemělo být, přísahám!). Nezáleží, o co se snažíte vy, chci vám prostě všem popřát štěstí a doufám, že všichni budeme co nejblíže naším cílům.
Určitě tohle zmiňuju v každém článku na uvítání měsíce, ale tenhle rok je to všechno tak rychlé. Mám z toho hrozný strach, víte? Hrozně se cítím, jako kdyby všichni lidi odcházeli a nikdo najednou neřicházel a všechno se někdy hroutí a jindy zase těžko staví zpátky. Build. Destroy. Rebuild. Bojím se, že další rok to půjde rychleji a ten další ještě rychleji a pak se všechno změní a všechno to na mě padá a bum, sakra, všechno je zase rozbitý, co budu dělat teď? Postavím to znovu, to zvládneš, ještě jednou, dobře, tohle sem nepasuje, musíš přestat bojovat za lidi, který nebojují za tebe a přestat se snažit se vyzpovídat někomu, komu je to jedno. Dobře, to byla zase moje deep chvilka, pojedeme dál.
Fajn, žádný dál není, bohužel, přišel konec tohoto článku a všem, co se dostali až na konec gratuluju, muselo vás to stát hodně námahy. Upřímně doufám, že se moje přidávání článku zlepší, ale nic neslibuju, protože mám takový blbý beznápadový období a taky nevím, jak to budu stíhat se školou, takže jo. Doufám, že si všichni budete užívat počasí a všechno, co vás v životě dělá šťastnými, jelikož jinak šťastní nebudete. Nezapomínejte dýchat.



Stay weird, Liz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | Web | 7. června 2015 v 10:15 | Reagovat

Tak to já jsem v posledních pár dnech zdravila víc lidí než za celý svůj život, myslím. Byla jsem totiž na několika velkých oslavách a jsem fakt ráda, že dneska už mohu doma odpočívat. :D
S tou školou je to snad všude stejné. U nás se všichni profesoři zbláznili a neustále také něco píšeme nebo zkouší. Já potřebuju vytáhnout ještě hodně předmětů, ale jsem strašně líná se učit... fakt boží!
Ježiš už zase slunčko! Néé, že bych neměla ráda teplo, ale tyhle horka nemusím. Už ve čtvrtek jsem se parádne spálila na rukách, zádech, ramenou a nohách, takže si teď fakticky moc užívám, že se nemohu skoro ani hnout. :/ :D
To já mám zase asi milion nápadů, ale nemám čas na jejich zrealizování a vydání. :( Děsně mě to štve, protože blog mě neskutečně baví a naplňuje :(
P.S. Už nejsem Malíček, ale čistě jen Anna. :)

2 Heaven Heaven | E-mail | Web | 7. června 2015 v 14:22 | Reagovat

Taky musím ve škole vytáhnout ještě pár předmětů... nebo spíše je moc nepokazit. Se máš, že ti to tak vychází :)
Teplo mám ráda, to ano, ale když musíš chodit na celodenní výlety do kopců, taky to není úplně ono :D
Týden jsem se teď neučila, takže bude sranda zase naskočit do rozjetého vlaku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající