we're all mad here.

/ / the less lovely things / /

27. listopadu 2015 v 22:22 | Liz |  Liz.
Chtěla bych tohle napsat, protože si myslím, že je to opravdové.
Někdy se cítím fakt na hovno. A nezáleží na tom, jestli mi někdo řekne, že bych se tak neměla cítit, prostě to tak někdy je. A pak si říkám, že jsem špatná ve všem co dělám a jak se chovám, že jsem špatný člověk, nedokážu nic udělat správně, všichni mě nesnáší a ti co to nedávají najevo jen předstírají, že mě mají rádi. A někdy jen sedím a jsem smutná z nějaký totální drobnosti a pak to jde jako domino a všechno padá a řeším věci, které stejně nemá cenu řešit a jen mě dělají smutnější, ale i tak o nich přemýšlím, protože proč kurva ne, Liz? Nikdy s nima nebo se sebou nic neuděláš, ale neustále dokola přemýšlíš o stejných věcech, které už nemůžeš změnit.
Vždycky jsem zastávala ten názor, že nepotřebuju okolo sebe žádný lidi a vystačím si bez nich, což může znít celkem namyšleně, ale na mě to spíš působí sobecky, jelikož kdybych s nikým nemluvila a k nikomu se nepřibližovala, nemusela bych pořád přemýšlet o věcech, které se staly špatně nebo se nikdy nestanou a nebyla bych kvůli nim smutná a naštvaná. A i když okolo sebe mám lidi, kteří se mi snaží pomoci, nedokážu to vzít nebo někomu uvěřit, že třeba nejsem tak špatná, protože v mojí hlavě se jednoduše vidím jako nejhorší člověk na světě a nemyslím si, že někdo jiný to může posoudit, protože já musím být mnou 24/7 a můžu určitě říct, že jsem nikdy nepotkala nikoho tak, nevím, ani pro to nemám slovo, tak nesympatického, zlého, drzýho, ignorantského, sobeckého a rozkazovačného jako jsem já. A upřímně, pokud mě kdokoliv, ať jde o někoho kdo mě zná či ne, soudí a myslí si o mě ošklivé věci, má určitě alespoň někde pravdu, avšak jen plýtvají časem na mluvení o někom, kdo se nedokáže změnit k lepšímu i když se snažil, jelikož to někdy prostě nevychází.
Někdy se cítím jako kdyby všechno, co se okolo mě děje, je moje chyba. Nebo jako kdyby mi všichni lhali, když říkají, že mě mají rádi nebo že se mnou rádi tráví čas, protože bych já nikdy neměla ráda někoho, kdo musí pořád mít pravdu, je tvrdohlavý, sarkastický a neustále uráží lidi, i v případě, že to ve většinou dělá jen z nervozity nebo nejistoty. A někdy se chci prostě na někoho obrátit, ale nakonec tam nezůstane nikdo. Nebo zůstane, ale já se o tom nedokážu bavt, neumím si nechat poradit a všechny posílám pryč. V tomto bodu by vám už možná molo dojít, že jsem doopravdy velká sračka a v podstatě bych jen měla nějakým způsobem zmizet ze světa, protože tady vlastně ani nijak nejsem potřebná? Někdy už nevím, na co bych se měla těšit či co bych měla dělat.
Hodně lidí mi nevěří, když jim řeknu, že jsem člověk opravdu na hovno, že jsem neschopná a zlá na lidi. Kdybych vám mohla něco poradit, tak bych vám řekla, abyste mi věřili. Protože bychom pak v budoucnu mohli přeskočit tu část kdy mi říkáte, že stojím za hovno a vyčítáte mi moje chyby. Myslím tím, klidně to dělejte, nepředpokládám, že mě někdo nesnáší tolik jako já sebe. Jen říkám, že jsem všechny předem varovala a myslím, že by mě všichni prostě měli nehat být, abych nedělala někoho smutnýho a nenechávala pořád jiný lidi, aby dělali smutnou mě i když za tou nemůžou oni, dělám si to ve většině případech sama.
Nepíšu tohle aby mi někdo řekl, že to není pravda - upřímně, stejně mě o tom nikdo nepřesvědčí, ale chtěla bych jen všem říct, že i když si myslíte, že jste překonali nějaké depresivní období nebo jakékoliv špatné období, je normální se cítit..no, takhle. A myslím, že to může změnit jedině čas.
I've got troubled thoughts and a self-esteem to match, what a catch.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Invisible H Invisible H | Web | 29. listopadu 2015 v 15:54 | Reagovat

Tak takový chvíle/spíše dny mám taky. Moc přemýšlíme a vždy dojdeme ke stejnému závěru - že si za všechno můžeme sami a že jsme vlastně naprosto ubohé a na nic. Pokud se v tobě nepletu, jsme na tom stejně.
Když mi třeba někdo řekne, že jsem v něčem dobrá, vůbec mu to nevěřim. Nevím proč, možná jsem v něčem dobrá, ale já bych si to nikdy nepřiznala.
Někdy mám ale dny, kdy jsem taková šťastná a optimistická a říkám sama sobě, že jsem boží, ale pak přemýšlím, jestli si to jen nevymýšlím.. Vlastně nevim, kdo opravdu jsem a na koho si jen hraju. Jsem divná osoba. Třeba tohle, co jsem napsala, pochopíš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající