we're all mad here.

Books

/ / there's never enough of books / /

25. listopadu 2015 v 19:31 | Liz
Čauky mňauky.
Zase po dlouhé době jsem se rozhodla se ukázat na svém oblíbeném blogu. Whop whop. Tentokrát bych se vám chtěla pochlubit mými novými knížkami, které mi vlastně přišly už skoro před měsícem, ale nikdy není moc pozdě se chlubit knihami, že? Všechny jsou v angičtině, jelikož si ve většině případů kupuji jen ty anglické - do češtiny nejsou přeložené nebo si je můžu vypůjčit v knihovně. Všechny jsou zakoupené na nejlevnejsi-knihy.cz, tuto stránku moc doporučuji, kupuju si tam knihy pokaždé, mají tam veliký výběr jak českých tak cizojazyčných knih, ceny jsou přijatelné a pokud učiníte jeden nákup, automaticky se vám založí účet, na kterým následně můžete sbírat body a dostávat slevy (což se v některých případech dost vypatí, jednou jsem platila něco kolem 2 000 a dostala slevu asi 100 korun).


Teen Angst? Naaah... - Ned Vizzini
Jedna z mých oblíbených knížek (It's Kind Of A Funny Story) je též od Neda Vizziniho, a jelikož jsem si ji tolik oblíbila, nemohla jsem odolat a pořídila si i jeho autobiografii aka první vydanou knihu. Je to zatím jediná kniha, kterou jsem z celého nákupu přečetla a je naprosto úžasná. V budoucnu bych mohla napsat recenzi, protože si zaslouží rozhodně další zmínění - miluju styl psaní Vizziniho a miluju Vizziniho, takže doporučuji všechny knihy od něj. Také je to první autobriografie co jsem kdy četla.


Confess - Colleen Hoover
K této knize jsem se ještě bohužel nedostala, ale od Colleen Hoover jsem četla další jednu z mých oblíbených knih - Bez naděje a též Život jedna báseň (ta se mi tolik nelíbila) a teď mám vypůjčenou Ztracenou naději z knihovny (pokračování Bez naděje) a moc se na ni těším. Colleen Hoover má moc pěkné knihy, mám ráda její styl psaní a musím uznat, že rozhodně dokáže donutit člověka něco cítit. Poprosila jsem si tedy od ní ještě jednu knihu k Vánocům (Ugly Love) a teď jen doufám, že se brzo dostanu k téhle, protože jsem o ní slyšela hodně dobrých věcí.


Love Letters To The Dead - Ave Dellaria
Tenhle kousek jsem měla v seznamu knih, jenž si chci přečíst pěkně dlouho a je to až trochu neuvěřitelný, že ji mám konečně doma. Zaujala mě na ní jak obálka tak krátké shrnutí děje - v kostce jde o dívku, která píše dopisy mrtvým celebritám a vede s nimi rozhovory, vypráví jim o svých dnech. Když o tom tak přemýšlím, zní to trochu psycho, ale když pomyslím na to, kolikrát jsem psala nějaký dopis a nikdy nikomu nedala? Ok, taky jsem psycho. Každopádně, přišlo mi to zajímavé, takže se opravdu těším až si knihu přečtu.


Burn For Burn - Jenny Han&Siobhan Vivian
Tuhle knihu jsem upřímně vybrala úplně náhodně (aneb řekla jsem kamarádovi, aby mi vybral jednu z několika a on vybral tuto), ale rozhodně se těším až si ji přečtu. Od Jenny Han jsem již četla To All The Boys I've Loved Before, P.S. I Still Love You a česky Léto, kdy jsem zkrásněla a Bez tebe to není léto, což je většina jejich knih, tak proč si nepřečíst další? Píše skvěle a baví mě to číst, takže mám celkem vysoká očekávaní od tohoto kousku.


Alice's Adventures in Wonderland and Through the Looking Glass - Lewis Carroll
Alenka je další má oblíbená knížka, kterou jsem však četla česky, takže jsem ji musela mít doma samozřejmě i v angličtině. Jediné co bych si vyčetla by bylo to, že jsem chtěla nějaký krásný tlustý pevný obal, zatímco tohle je uzoučká knížečka v paperbacku bez iustrací. To je mi docela líto, ale Alenka jako Alenka, slova se počítají nejvíce.



Stay weird, Liz.

/ / favorite book covers / /

21. září 2015 v 21:43 | Liz

Irresistible - Fall Out Boy

Zjistila jsem, že poslední dobou přemýšlím o knížkách víc než o svým životě, což mi ani moc nevadí, takže následující článek je opět o knihách, ale tentokrát o něčem jiném než jejich vnitřku, ale právě naopak - vnějšku. I když se samozřejmě snažím nesoudit knížky podle jejich obalů, nikdy to nebude doopravdy fungovat, stejně tak u lidí. Z toho důvodu jsem vybrala pár obálek, které jsem si oblíbila nejvíce a odpovídají knize dokonale nebo vůbec.

1. The Little Prince - Antoine de Saint-Exupéry



Není žádným tajemstvím, že Malý princ je jedna z mých oblíbených knížek, které bych mohla číst pořád dokola a na konci vždy brečet. Obálka je krásná sama o sobě a pokud mi někdo řekne, že vypadá jako každá dětská knížka, tak to tak není. Ne. Je moc krásná a v jednoduchosti je to kouzlo. Perfektně se hodí ke knížce.

2. The Mara Dyer Trilogy - Michelle Hodkin


Obálky celé trilogie Mary Dyerové jsou art. Jestli vás tohle nezaujme tak už nevím co. Skvělý je, že tady to nejsou jen úžasné obálky a zajímavé názvy, ale zároveň taky chytlavý a napínavý děj. Obálky vystihují vztah mezi dvěma postavama velmi dobře. A kromě obrázků použitých na knížky je taky nafocen celý photoshoot takových uměleckých fotek, na které určitě stojí za to se podívat (stačí vyhledat na googlu pod heslem 'mara dyer'!).

3. Trilogie Drahokamy - Kerstin Gier


Nikdy jsem neměla moc ráda nafocené obálky (kromě Mary Dyerové, samo sebou..) a tahle trilogie mě jen potěšila svou krásou. Jsou takové pohádkové a zasněné, přesně jako styl psaní autorky a celý děj. Také po přečtení knížek zjistíte, že jsou vlastně pěkně detailní, což se poslední dobou moc často nestává. Od Kerstin Gier jsou také pěkné obálky ke trilogii začínající z První stříbrné knihy snů. Kerstin Gier je obecná hrozně dobrá autorka a její obálky určitě nelžou, jsou stejně skvělé jako vnitřek.

4. It's Kind Of A Funny Story - Ned Vizzini


Já vím, já vím, další moje oblíbená knížka, ale notak, podívejte se na tu nádhernou obálku s tak silnou myšlenkou! Geniální! Kniha mě zpočátku oslovila vlastně jen díky obálce a předpokládám, že tak tomu bylo u hodně lidí. Obsah je nezapomenutelný a nesmírně krásně napsaný. Obrázek se k němu moc hodí.

5. Since You've Been Gone - Morgan Matson


Jedna z mála nafocených obálek, co se mi kdy líbila. Vyzařuje z ní radost a přátelství a teplo, o čemž tahle knížka taky je. Zbožňuji Morgan Matson a vím, že i ona je z obálky nadšená stejně jako já. Je skvělé, že ke konci knihy konečně zjistíte, co všechny fotky znamenají a že byly dokonce zakonponovány do příběhu. Řekněte, jak často se tohle stává? 10/10 za obálku a 11/10 za knihu.

6. We Were Liars - E. Lockhart



We Were Liars je jedna z dalších uměleckých obálek, která říká něco jako: 'Kniha plná léta a zábavy, kterou si ty nikdy neužiješ, whop whop.', což upřímně řečeno moc nepopisuje samu knihu. Obálka je moc krásná, ale slova uvnitř jsou mnohem lepší a já jsem je hltala po soustech. Určitě ale vděčím obálce za to, že mě nalákala i když to bylo něco úplně jiného než jsem čekala.

7. A Little Something Different - Sandy Hall


Další zasněná a kouzelná obálka. Detaily nechybí a pokud se podíváte zblízka, pochopíte každou čárku, která souvidí s dějem. Sama knížka je velmi originální a obrázek ji vystihuje skvěle. Jen od pohledu vypadá jako pěkná slaďárna, ale dobře napsaná slaďárna.

8. Chvíle před koncem - Lauren Oliver


Last but not least, mohli jste si všimnout, že jsem název knihy napsala v češtině, je to proto, že v anglickém vydání je obal nehezký a mně se vůbec nelíbí. Zato v češtině je to krásný a umělecký a dodává to knížce takový hluboký a tajemný nádech. Nevystihuje knížku úplně, ale když se o tom po přečtení zamyslíte, dojde vám, že ji vlastně popisuje jedním obrázkem skvěle. Tohle neříkám moc často, ale děkujeme CooBoo za změnu obálky!



Stay weird, Liz.

/ / book wishlist #1 / /

15. září 2015 v 22:33 | Liz

Konečně jsem se rozhodla, že i já si udělám svůj book wishlist. Není to tak, že ho nemám již pěkně sepsaný na papíře, to samozřejmě mám, ale i s váma jsem se chtěla podělit o nějakou inspiraci a jednoduše vám zdělit, jaké bych chtěla vlastnit knížky. Většinou si tak jednou za půl roku objednávám přes internet knihy (nejlepší stránka je nejlevnejsiknihy.cz, jsou tam opravdu nejlevněji, ve více vydání a hlavně dobré kvalitě a rychle dorazí), ale zatím jsem se nedostala ke všem z předešlé várky a již za tři měsíce už jsou vánoce a narozeniny, což rozhodně znamená další knížky. Každopádně, tady jsou moje přání do budoucna! :) /nejsou to všechny knihy, co bych chtěla, jen pár vybraných, čekejte i další wishlisty!/

From Bad To Cursed - Katie Alender (anglicky)

Již asi půl roku zpátky jsem četla první díl paronormální trilogie od Katie Alender a moc mě to zaujalo. Druhý díl by měl být vlastně o tom, že se hlavní hrdinka připojí do jakéhosi klubu, kde vládne poklidná a kamarádská atmosféra. To se však všem dostane do hlavy a začnou si uvědomovat, že to tak není a jen jim to namlouvá 'neviditelný hlas' v jejich hlavách. Jak jsem již řekla, první díl byl bomba a chtěla bych si co nejdříve přečíst i další dva a to znamená je i vlastnit.



Girl Online - Zoe Sugg (anglicky)

Mnozí z vás možná vědí, že tuto knihu vydala velmi populární youtuberka Zoella a je dost slavná. Už ji přeložily i do češtiny, ale já proto, že mám Zoe jako youtuberku ráda a připadá mi, že by čeština všechno úplně zničila, si ji mám v plánu koupit a přečíst anglicky. Nechci šířit nějaké falešné informace o tom, o čem je děj, ale jestli jsem to správně pochopila, je to vlastně o jakési dívce, která se snaží prorazit s blogem na internetu, což mi příjde hodně zajímavé.


Selekce: První - Kiera Cass (česky)

Doma mám první a druhý díl trilogie a nedá mi to, abych neměla i poslední do sbírky. Pokud jste někdo četl moji recenzi na první díl, možná jste pochopili, že mě to moc neoslovilo a hlavní hrdinka mi někdy připadá jako ufňukaná nána, která si neumí vybrat. Taky je to dost předvídatelné. I tak bych ale chtěla vlastnit i poslední díl (popřípadě i ten čtvrtý, myslím, že se teď překládá) a doufám, že ho dostanu od někoho darem! :D



Love Letters To the Dead - Ava Dellaira (anglicky)

Děj už je tak trochu jasný z názvu, no ne? Podle toho, co jsem o obsahu četla, název opravdu knihu dobře popisuje a mně to oslovilo a připadá mi to jako super nápad. Už ji mám na seznamu dlouho, ale vždy jsem dala přednost jiné knize, takže příště určitě už vyberu ji!


Be More Chill - Ned Vizzini (anglicky)

Od tohoto autora jsem četla knihu It's Kind Of a Funny Story, která teď patří mezi mé top 5 oblébené knihy a bude už patřit navždy. Moc se mi líbí styl jeho psaní a vůbec děj a myšlenky. Tohle je další jeho vyhlášená kniha, která má nějaké dobré ohlášky a já se do světa jeho myšlenek rozhodně chci znovu ponořit. A taky chci, aby mi tahle knížečka pěkně ležela na poličce.





Stay weird, Liz.

/ / the duff / /

8. září 2015 v 20:56 | Liz
Hi there.
Po delší době jsem se zase přemluvila k nějaké té recenzi. O této knize jsem tu už určitě psala. Nedávno podle ní udělali film (který je to nejhorší zpracování knihy, prosím, nedívejte se na něj. nikdy. i kdybyste měli dostat milion, prostě to nedělejte, díky moc) a mě zajímala hlavně proto, že ji autorka napsala, když jí bylo 17 a následně podle ní ještě k tomu udělali film, což jsou goals. Mimo to, znělo to rozhodně zajímavě a tak jsem si řekla, proč ne? Mám ji doma anglicky v paperbacku a pokud se nemýlím, tak do češtiny přeložena není a zatím to žádný nakladatelství nejspíš neplánuje, ale v angličtině je to opravdu krásně napsaný a mně to připadalo poměrně lehké, takže to určitě zkuste!

Bianca je průměrná středoškolačka. Má dvě nejlepší kamarádky, které má ráda a nikdy by ji nenapadlo, že by ji mohly využívat. Bianca ale není na žádné středoškolské večírky ani nevěří v lásku. Převážně jen doufá, že se brzy dostane ze střední, půjde na vysněnou vysokou a bude žít poklidný život. Vlastně měla celkem poklidný život, dokud se jí do něj nezačal zaplétat Wesley Rush, který je známý za to, že spí s holkama tak často, jak mění ponožky. Vlastně, možná častěji. Bianca ho oprávněně nesnáší a když se snaží dostat se přes ni k jejím sexy kamarádkám a řekne jí, že je the DUFF, tedy designated ugly fat friend, začne ho nesnášet ještě víc. Ale když její táta začne znovu pít a máma je neustále pryč, nějakým způsobem se s Wesleyim ocitne ve 'nepřátelé s výhodami' vztahu, protože tak utíká od svých problémů. Sranda začíná však až když se to snaží skrýt od svých kamarádek a do Wesleyho se nezamilovat. Ono by to vlastně ani nemělo jít, když na lásku nevěří..že?


Dobře. Tahle kniha je jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu a vůbec četla. Je to v některých věcech rozhodně hodně cliché - pojďme si to přiznat, kdo by nečekal, že se do sebe zamilují, když spolu spí a tráví čas skoro neustále? Ale sakra, fakt mě ta knížka zasáhla. Hlavní postava byla skvělá. Začnu s tím, že byla totální sassy queen a bylo jí všechno jedno. Jasně, nebylo jí všechno úplně jedno, ale nezáleželo jí na tom, co si lidi myslí a když se dozvěděla, že 'je' the duff, nesnažila se to změnit. Což je opravdu jedna z mých oblíbených věcí na této knize, pokud by to bylo jinak, bylo by to totální cliché a ohrané, ale Bianca se k tomu postavila jako k výzvě a ne něčemu, co znamená něco špatného. Za tohle ji (jo, mluvím o fiktivních postavách jako o lidech, ani mi to není líto) fakt obdivuji, protože mě by to nejspíš neustále užíralo. Taky to nebyla blbka, co by si myslela, že se může do někoho na střední zamilovat a zůstat s ním do konce života, což je ta nejpravdivější věc na světě. Bianca je rozhodně jednou z mých oblíbených propagonistek.
Obecně se mi líbil styl, jakým byla kniha napsaná. Musím uznat, bylo vidět, že autorce je 17 a ne 30, ale je to jen lepší, protože takto opravdu puberťáci přemýšlí. Jsem slečně Keplinger moc vděčná za to, že deep chvilky byly jen tehdy, kdy byly potřeba a nebylo tam moc citlivých keců. Pokud máte raději ty zamyšlené knihy, asi vám toto nebude úplně vyhovovat, ale když jsem to četla v létě já, měla jsem přesně na toto náladu. Není to moc deep, ale zároveň mě to třeba hrozně moc chytlo a mám pocit, že jsem i párkrát brečela, protože to bylo jednoduše dojemný a příběh byl chytlavý. Jediné, co mi někdy vadilo bylo, že se tam hrozně moc nadávalo. Vyznělo to tak možná více realisticky, ale ani já nenadávám tolik jako zezačátku postavy. Na konci už se to zklidnilo.

Wesley Rush. Mám ráda hodně knížních postav, ale Wesley je úplně jiná třída. Proč? Je to ten nejhorší debil, který může být. Nebo minimálně zezačátku. Je zvrácený urážet holky něčím jako je 'the duff' a ještě zvrácenější se přes ně dostávat k jejím víc sexy kamarádkám. Jasně, že to tak funguje i v reálném světě, ale ještě to říct zneužívané osobě už je fakt pod úroveň. Ale pak jsem totálně propadla Wesleymu. Protože zase, nebyl nějaký deep chlapík, který by měl vždy co říct, ale byl naopak realistický kluk, co dokázal zlepšit náladu (dobře, už je to dost špatný, protože o něm mluvím jako kdybych ho vídala každý den) tím způsobem, že vás odreaguje a neptá se na otázky. Drazí kluci, i když děvčata někdy potřebují deep uklidnění, je lepší když budete takoví a nebudete se ptát na zbytečné otázky.
Ještě jednou, tahle kniha byla úžasná. Naprosto mě to chytlo a kdybych si ji mohla nějakým způsobem vymazat z hlavy a přečíst znova, udělala bych to minimálně pětkrát. Nevím, jestli se tohle může počítat jako recenze, protože jsem polovinu článku jen vzdychala nad dokonalostí postav a knihy samý, ale snad to splnilo účel a alespoň někdo si ji přečte! Je to dobrý nápad, přísahám!

Stay weird, Liz.

/ / i wonder what people spend money on, if not books / /

26. června 2015 v 22:46 | Liz

Hey everyone.
Předtím než vůbec začnu, omlouvám se za moje 300% tumblr fotky, který se opravdu na 300% povedly (hele, už chápu, proč jsem z písemky z procent dostala za tři). A teď, když už máme tu omluvu za sebou, musím se vám pochlubit, dnes mi přišly objednané knížky! Opravdu jediné, co si na internetu jsem schopná koupit, jsou knihy a nejraději mám stránku nejlevnejsi-knihy.cz, můžete hádat proč :D. Opravdu tam mají knihy dost levně i když často v paperbacku, což nemám úplně ráda, ale smířím se s tím. Obecně tam taky mají velký výběr a pokud si objednáváte třeba podruhé a přihlásíte se na účet, který se vám po objednávce automaticky založí, dostanete značnou slevu. Já jsem si tyto knihy objednala již 1. května, ale musela jsem čekat, až vyjde P.S. I Still Love You, jelikož jsem si ji předobjednala a dále jsem čekala na dotisk Ugly Love od Colleen Hoover. Poslední tři týdy jsem vlastně čekala už jen na Ugly Love, což mě začalo pořádně štvát a už se mi moc čekat nechtělo, tak jsem kontaktovala stránku a domluvila se s nima, aby očekávanou knihu z objednávky škrtli. Protože tohle ale není moje první zkušnost, musím vás ujistit, že za normálních okolností, kdy jsou všechny knihy dostupné, jsou velmi rychlí. No a teď už se pojďme podívat na všechny přírustky do mé knihovničky!


Jako první tu mám 32c, that's me, což je naprosto poslední kniha na mém 'to-read' seznamu a chci si ji už přečíst kolem dvou let. Je opravdu kraťoučká, něco kolem 190ti stran a podle názvu už můžete poznat, že je v angličtině. Je pro mě tak trochu 'výjimečná', protože je od autorky Chris Higgins, od které jsem četla svou první anglickou knížku a teď, konečně, jsem se dostala k další! Trochu se bojím, že možná bude krapet dětská, ale i tak se moc těším.
Dále tu je kniha, která mi asi udělala největší radost, tedy P.S. I Still Love You od Jenny Han. Je to sequel ke knize To All The Boys I've Loved Before, kterou hrozně moc zbožňuju a už jsem začala číst pokračování a jsem zatím hodně nadšená. Zároveň, hodně lidí to nehodnotilo moc kladně, ale uvidíme, jestli bude tak dobrá, jako první. Určitě doporučuji minimálně tu první, protože je super a zároveň je tam, podle mého názoru, poměrně lehká angličtina. Taky jsem slyšela, že má nakladatelství cooboo v plánu ji překládat, takže pokud si počkáte, můžete ji mít i v češtině.


O All The Bright Places jsem zatím slyšela převážně jen dobré věci. Pokud si správně vzpomínám, měla by to být jedna z těch hlubokých a nejspíš smutných knih, kde se řeší nějaké vážné téma. Je od spisovatelky Jennifer Niven, o které jsem nikdy předtím neslyšela. Každopádně, doufám, že to splní moje očekávání a budu se moci při čtení zamyslet.
The Duff se nedávno proměnilo ve film. Mě kniha zajímá hlavně proto, že spisovatelka, tedy Kody Keplinger (též jsem o ní zatím nikdy neslyšela) ji napsala již v sedmnácti letech, což je opravdu podivuhodné a vůbec, udělal se z toho film! Přirozeně mě tedy zajímá, jestli je to tak dobrý, jak se povídá nebo jen romantické a předvídatelné cliché love story. Co vám mohu říci teď, je, že se mi vůbec nelíbí knížní obálka.


Předposlední tu mám moji asi největší výzvu a to Our Mutual Friend od Charlse Dickinse. 800 stránek od ChD v angličtině, můžete začít uzavírat sázky, kdy to vzdám. Mám opravdu strach a předpokládám, že knihu zatím na dobu neurčitou odložím, protože by měla být určená vyspělejší skupině lidí. O knize jsem se dozvěděla z knihy Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled (která je mimochodem skvělá) a prostě jsem si řekla, že si ji musím přečíst i já! Také je to poslední dopsaný román Charlse Dickinse.
Jako poslední tu mám My Heart And Other Black Holes. Už podle názvu můžeme určit, že se zase jedná o jednu z těch hlubokých a smutných knih, která by s vámi měla nějak pohnout. Podle toho, co jsem o ní a o All The Bright Places zjistila, obě mají něco společného s nějakou smrtí, takže se před čtením nejspíš připravím na nějaký emotional wreck. Tahle kniha je od Jasmine Warge, kterou opět neznám, ale hodně lidí tuto knihu chválilo, tak jsem si řekla, proč ne?



Stay weird, Liz.

/ / zombie apocalypse book tag / /

16. června 2015 v 20:51 | Liz
Hey there.
Po nějaké době jsem si řekla, že bych zase mohla udělat nějaký tag, takže hádejte, o čem bude tento článek? Poslední tag, který mě hodně zaujal byl 'zombie tag' na blogu blogerky Heaven (povinně uělejte klik a podívejte se na její blog, je super) a proto se do něj teď pustím. Bohužel není moc dlouhý, ale i tak je super duper awesome. Ještě předtím než začnu, bych chtěla zmínit - a teď se opravdu připravte - mám 19 000 návštěv! Což je prostě wow, opravdu wow a já se cítím wow. Tento blog mám už skoro tři roky a sakra, tohle mě nehorázně těší, že sem lidi neustále chodí. Děkuji všem, co tohle čtou a všem, co čtou i ostatní články, děláte mi nehoráznou radost.

První pravidlo - vyber 5 knih.
Druhé pravidlo - ke každé knize připadají dvě otázky ohledně zombie apokalypsy.
Třetí pravidlo - postavy se vybíraji náhodně podle toho, které jméno vám jako první padne do oka při otevření na náhodné stránce.

Jako knihy jsem si vybrala To All The Boys I've Loved Before, Tím všechno začíná, Marina, Papírová města a Where She Went.

To All The Boys I've Loved Before
1. Kdo by při apokalypse zemřel jako první?
Margot. Ouch. Margot je v této knize asi jediná vyrovnaná osoba, která ví, co chce a nejspíš by taky vymyslela plán, jak uniknout od zombie, bez ní by se ostatní neobešli.
2. Koho bych strčila zombíkům do náruče, abych se zachránila?
Kitty. Sakra, tohle je fakt špatý tag. Kitty je dítě, nemůžu ji předhodit! Kdyby k tomu došlo, nejspíš by se z jejich sevření nějakým způsobem dostala, děti jako Kitty tohle jednoduše dělají.

Tím všechno začíná
3. Kdo se jako první promění v zombie?
Cassidy. Ha, už jsem říkala, jak je tohle blbý tag? Cassidy je moje druhá nejoblíbenější postava této knihy a není to proto, že by byla nějaká křehká květinka, Cassidy všem nakope zadky. Té by byla hrozná škoda.
4. Kdo mě strčí do náruče zombíkovi, aby se zachránil?
Charlotte. Při otevírání knihy jsem si říkala, že na žádnou postavu by se tohle nehodilo, ale je to osud. Jsem si jistá, že by mě Charlotte bez váhání hodila zombíkům raději, než aby je zpomalila hodem kosmetické taštičky jejich směrem.

Marina
5. Idiot týmu..?
Germán. Jak to jen říci, aby to nevyznělo špatně? Tak narovinu, Germán je takový děda, který sedí doma a poslouchá operu své zesnulé ženy a nechá svoji dceru, která má smrtelnou nemoc, běhat po strašidelné Barceloně a vystavenou nebezpečí psychopatů a lidí s pistolema. Jo, krapet se to hodí.
6. Mozek týmu..?
Marina. Ano, samozřejmě, že Marina! Marina je moje královna a nic to nezmění, pokud se mě budete snažit přesvědčit o opaku, nejspíš zemřete.

Papírová města
7. Ošetřovatel týmu..?
Radar. Oh well. Jako, nejspíš ano. Kdybych to mohla vybrat já, spíš bych vsadila na Lacey, ale Radar je taková druhá volba.
8. Expert na zbraně..?
Margo. Rozhodně, ano, ano, ano.

Where She Went
9. Bitkař týmu..?
Liz. Řekla bych, že je bitkař spíše psychicky. Liz je hrozně silná osobnost a já ji mám moc ráda, nikdy jsem ji však neviděa 'v akci'. nepochybuji, že by šla do čehokoliv.
10. Kapitán týmu..?
Bryn. Jsme mrtví. Finito.

Přežili jste zombie apokalypsu?
Spíš ne než ano :D. Ztráty bychom nejspíše zvládli, ale Bryn jako kaitán týmu? Charlotte jako paní 'zachraň sebe a na ostatní ser'? Nejlépe se tu vyjímá slečna Marina, která je mozkem týmu a doufám, že by nám alespoň obstarala nějaký ten čajíček na zlepšení nálady před smrtí. Taky by mě ale zajímaly naše zbraně, jelikož vím, jaká Margo umí být. Byla by to sranda.



Stay weird, Liz.

/ / zom-b / /

10. června 2015 v 22:08 | Liz
Hey ppl.
Říkala jsem si, že poslední dobou moc, spíš vůbec, nepíšu recenze a obzvlášť recenze na knížky, které mě úplně nezaujaly. Takže jsem se rozhodla napsat nějaké mé názory ke knize Zom-B, po které jsem náhodně šáhla v knihovně. S autorem ani žánrem jsem se ještě nikdy nesetkala, ale četla jsem, že právě tento Darren Shan se přezdívá "mistrem hororů", tak jsem si řekla, proč ne? Předtím, než se vrhnu do své drsné kritiky, pokusím se vás zasvětit krapet do děje.

Všechno začíná s videem se zombíky, které napadají irské městečko. Ale kolikrát už tady tohle bylo? Zombie neexistují a všichni v Londýně, obzvlášť B a její rodina a kamarádi, na to mají nějaké logické vysvětlení. Vtípek puberťáků, upoutávka na nový film - makeup v dnešní době je opravdu přesvědčivý, stát se snaží něco skrýt a převést pozornost na tohle, najde se spousta vysvětlení. Útoky však pokračují, nikdo tomu ale nevěnuje pozornost. B se více zajímá o to, že její otec je posedlý rasismem a i z ní se tak stává rasistka - bojí se mu odporovat, jelikož by se mohl naštvat a uhodit ji. Všechno se však změní, když i k ní do tělocvičny vnikne parta zombíků a utíkat není úplně lehké, stejně jako obětování kamarádů k přežití.

Taky si někdy říkáte, teď zkusím něco jiného, zombie je super žánr a pokud se mi to nebude líbit, jednoduše přejdu ke svým knížkám a autorům, které mám ráda? Protože to je přesně to, co jsem si řekla, když jsem Zom-B brala z poličky v knihovně. A byl to špatný nápad. Ani my nevadili ti zombíci, ti byli opravdu ta nejzábavnější věc na celé knížce, ale autor se hrozně zaměřil na všechnu tuhle věc s rasismem, diskriminací a problémy puberťáků, že na ty zombíky totálně zapomněl. Nedělám si srandu, tipovala bych to tak na 30 stránek, kde jsou zombíci zmínění a ostatní je jen rasismus, rasismus, rasismus. Nejsem rasista a nikdy nebudu, ale pokud autor chce od toho čtenáře právě odlákat, neměl by jim ukazovat důvody, proč by to mohlo být teoreticky správné.
Hlavní postava, B, byla otravná. Chápu, měla to doma těžké, obzvlášť s otcem, který ji i její matku mlátil a její chování ve škole i mimo ni jsem tolerovala a sváděla to na domácnost, určitý okolnosti vás k tomu donutí. Ale pak přišla šikana a to už nebylo v pohodě. Šikana nikdy nebude v pohodě a rasistická šikana sakra nebude v pohodě. A když už jme byli konečně u těch zombie, tak obětovat někoho, kdo ti zachránil tvůj bezcenej život jen proto, že je muslim nebo černoch, je sobeký a rasistický a děvče si to u mně zachránila teprve když jí to samotné došlo. Lepší pozdě než nikdy. Stejně si ale myslím, že je to ignorant a neviděla jsem v ní žádnou sílu, prostě..nic.


Ke konci knihy už jsme se konečně dostali k něčemu zajímavému - zombie! Znáte ty typy knih, ve kterých je opravdu přehnaně moc postav, jenž mají přehnaně moc jmen, který si nemá nikdo šanci zapamatovat a jednotlivce charakterizovat? Protože zrovna tady mě to hrozně štvalo a já ty jména jednoduše přeskakovala s brala jsem ty lidi jako jednoho ze skupiny. Pak jsem ale přišla na to, proč je jich tam tolik, no přece oběti zombíkům! Nikdo z nich vám však nepřirost k srdci, nebyl na to čas, takže všechny tyto ztráty byly jednoduše nic. Žádné bodnutí, žádné 'už nikdy nebude dělat tohle, co ho opravdu baví..', protože jsem o něčem takovém ani u jednoho z nich nevěděla. Nejvíc na mě při tomto útoku školy zapůsobili ti muslimové a černoši, které B hned odsoudila. Sorry, děvče, ale bez nich bys byla mrtvá mnohem dřív než jsi nakonec byla.
Musím ale přiznat, že všechny ty zombie scény mě moc bavily. Od Hunger Games jsem nečetla žádnou takhle morbidní knihu, ve fantasy umíraly sice důležité postavy, ale většinou hezkou smrtí a nebylo jich tolik. Dále v young-adult knihách zase umírali většinou rodiče, což ale nebylo popsáno nebo se nějak moc nerozebíralo. Takže ano, tohle byla rozhodně změna a dost se mi to líbilo. Dobrý nápad byl organizované zabíjení a promněňování v zombie, ale zklamalo mě, že to byla vlastně nějaká organizace, která zombie vedla. Kdyby to byli zombie vs. lidi, každý na svou pěst, byla by to mnohem větší sranda.
Nebylo to tedy tak hrozné. Rychlé a čtivé, ani to nebylo tak dlouhé, takže jsem se s tím poprala hodně rychle. Nevím, jestli chci vědět, jak to bude pokračovat, ale myslím, že bych mohla nějakou knihu tohoto hororového žánru zkusit znovu, je to sranda. Za mě je to 3/5 hvězdiček, ale za pokus nic nedáte! /mimochodem, tyhle obrázky jsou fakt hustý, že?/




Stay weird, Liz.

/ / my top 5 favorite books / /

16. května 2015 v 21:13 | Liz

Ano, tohle přesně jsem já. Opravdu nerozumím tomu, jak si lidi dokáží vybrat oblíbenou knihu, film, jídlo, cokoliv. V tomhle jsem opravdu nerozhodná a když jsem přemýšlela právě o mé nejoblíbenější knize, nemohla jsem některá z mých děťátek hrubě vynechat a i můj výběr pěti nejlepších prostě není kompletní a teď se oficiálně omlouvám všem úžasným knížkám, které nebyly tak dokonalé jako moje pětice oblíbených knih. Ještě než vám můj výběr odhalím, chtěla bych zmínit, že moje oblíbená knížní série je The Mortal Instruments, tedy Nástroje smrti a ve výběru není započítaná, protože jsou to moje opravdu nejoblíbenější knížky na světě a i když si je třeba nikdy nepřečtu znovu, tak je budu navždy milovat, protože jsou..prostě ony. /ostatní knihy nejsou popořadě, všechny jsou u mně na prvním místě/

A Little Prince/Malý Princ - Antoine De Saint-Exupéry
K této knížce jsem se poprvé dostala ve škole. Samozřejmě, už dříve jsem slyšela název Malý Princ, ale nikdy jsem neměla představu o tom, o čem kníha je nebo neměla potřebu si ji přečíst. Upřímně, největší chyba mého života. Když jsem ji četla poprvé, brečela jsem (což je trochu trapný, beremeli v úvahu, že jsme ji četli v hodině všichni společně). Od té doby jsem si ji přečetla asi pětkrát a doufám, že si to zopakuju ještě párkrát. Mělo to na mě hrozně velký dopad a pokud mě někdo chce alespoň z části pochopit, měl by si tohle přečíst. Nechci vůbec mluvit o ději, jednoduše si ji přečtěte, protože to bude to nejlepší rozhodnutí, které jste za celý život udělali.


It's Kind Of a Funny Story - Ned Vizzini
/ recenzi najdete -> zde <-/
Tahle kniha je wow. Bohužel, není přeložena do češtiny, ale byl podle ní natočen film, na který se česky určitě podíváte (Něco jako komedie). Děj je vlastně o klukovi, který se rozhodne kvůlu určitým věcem spáchat sebevraždu, ale dokáže se zastavit a zapíše se do psychiatrické léčebny. Je to druhá kniha, co jsem četla anglicky a první kniha, která mě nějak ovlivnila. Myslím, že ta recenze to říká všechno, je to něco jako úžasná kniha. RIP Ned Vizzini, autoři jako tenhle by neměli končit sebevraždou.


Alice's Adventures in Wonderland&Through the Looking-Glass/Alenka v kraji divů a za zrcadlem - Carroll Lewis
/recenzi najdete -> zde <-/
Pokud se někdy cítíte šíleně a potřebujete, aby se svět změnil, Alenka bude vaší oblíbenou postavou, stejně jako mojí. Hrozně jsem tuhle knížku nechápala a nehorázně se mi to líbilo - něo nechápat. Alenka usne a dostane se do svého nonsence světa, kde se jí dějí opravdu divné věci a ona ničemu nerozumí. Líbilo se mi, jak nic nemá pod kontrolou a je ztracená. Myslím, že se autor snažil ukázat, že jsme všichni jakýmsi způsobem ztraceni, ale jedině děti se s tím umí správě vypořádat. Mimochodem, kdybyste se chtěli podívat na film, zkoukněte raději animovanou verzi, věřtě mi, nebudete litovat.


This Song Will Save Your Life/Tahle píseň ti změní život - Leila Sales
/recenzi najdete -> zde <-/
"Mýslíte si, že je tak jednoduchý se změnit. Říkáte si, že je to v poho, ale není." - slova, která mě ihned chytla a já nemohla přestat číst. Pokud se podobám nějaké knížní postavě, je to rozhodně Elisa a i kdyby ne, Elisa je jedna z mých oblíbených ženských postav. Myslím, že mi dodala odvahu a jsem na sebe pyšná, protože vím, že to zvládnu, cokoliv. Elisa je odlišná od ostatních, není cool a neposlouchá populární hudbu, proto se rozhodně spáchat sebevraždu (čtu opravdu šťastné knížky, že? Alenka je zatím jediná, která se nechtěla zabít), ale nakonec se jí to nepovede, jelikož se neudrží a zavolá 'kamarádce' ze školy. Od té doby se její život výrazně změní, ale opravdový zvrat příjde až když najde noční klub, kde pozná nové kamarády a přestane se cítit zbytečná. Kniha je krásně propojená s hudbou a pokaždé u ní brečím.


Hopeless/Bez naděje - Colleen Hoover
/recenzi najdete -> zde <-/
Dobře, dobře, já vím, romantika v top pětici oblíbených knih? Ne, Liz. To prostě nejde, klidně fantasy, třeba pararormal, knížku z dětství, ale ne romantiku. Má se to však tak, že tahle kniha je nejúžasnější romantika na světě a já si nemůžu pomoct, miluju ji. Miluju naprosto všechno ohledně této knihy. Má v sobě moc myšlenek a některé z nich mám neustále na mysli, alespoň doufám. Příběh je o dívce Sky, která poprvé nastupuje do školy a poznává pravou střední. Potkává tam též zajímavé lidi - nového nejlepšího kamaráda, ale i nového kluka, z kterého asi nebude jen kamarád. Věci se vyvíjí opravdu zajímavým směrem a je tam jeden z nejlepších plot twistů, které jsem kdy četla. Taky, Holder je v mé top 10 knížních boyfriendů.




Stay weird, Liz.

/ / booktubers? / /

6. května 2015 v 20:59 | Liz

Poslední dobou je dost populární dívat se na youtubery - Zoella, Pointlessblog, Pewdiepie, Smosh, danisnotonfire, AmazingPhil a další. Já jsem měla vždycky hodně youtuberů ráda, ale nemám na ně už skoro žádný čas, takže se dívám na videa málokdy. Nedávno jsem však narazila na takovou novinku - booktubers. Není to úplně něco nového, vlastně takový booktube existuje už pěkně dlouho a mně je moc líto, že jsem ho nesledovala už dřív.
Prví taková youtuberka, na kterou jsem v týhle oblasti narazila, byla Sasha Alsberg (abookutopia). Vlastně jsem ji našla na instagramu, nejdříve její fan account, tedy theshadowhunters a od něho i její normální profil - sashaalsberg. Na jejím profilu můžete vidt hodně cosplayů a obecně fotek knížek. Je členem mnoha knížních klubů a potkala již hodně autorů, teď zrovna by měla editovat nějakou knihu, zapomněla jsem, jak se jmenuje. Taky byla extra ve filmu Divergence, protože se točil v Chicagu odkud ona je. Sasha jde příští rok na univerzitu.


Jak už jsem řekla, tohle byla první booktuberka, na kterou jsem kdy koukala, takže to pro mě bylo něco nového. Sasha je hrozná milá a sladká a je mi moc sympatická, což je důležité u každého youtubera. Často ji můžeme potkat v oblasti videí, kde ukazuje své nové knihy, jak má na poličce poskládané knihy, reakce na trailery nebo obsazení ve filmech/seriálech natočených podle knih. Myslím, že někoho, kdo nečte tak často, by to nebylo moc zajímavé. Mě třeba opradu baví dívat se deset minut jen na to, jak vyndává každou svou knihu a čte název. Samozřejmě má i zajímavější videa - recenze nebo 5 knížek s nejlepšími zvraty. Pokud jí nezkouknete na youtube, tak bych rozhodně doporučovala alespoň se podívat na její instagram, jelikož má moc krásné fotky a dělá photoshooty hodně ve stylu Skotska nebo obálek knížek.
Druhou a poslední booktuberkou, kterou doopravdy sleduju a zhlédla jsem od ní už více videí, je Zoe Herdt, tedy readbyzoe. Pod tímto jménem ji najdete i na instagramu, goodreads, twitteru a podobně. Na ni jsem narazila úplně náhodně, když jsem prostě zapnula youtube a chtěla se na něco podívat. Už od začátku mi byla velmi sympatická, stejně jako Sasha. I její videa nejsou úplně recenze nebo nějaká zamyšlení, ba naopak, hodně tam mluví o knížkách, co si kupuje nebo o knížních boyfriendech.


Tento nápad s točením o knížkách se mi hrozně zalíbil. Možná hlavně proto, že takový fandoms se hodně pohybují na tumblru nebo instagramu, ale nikdo nenatočí video a nemluví o tom. Mluvený to zní skvěle a když je vám youtuber sympatický a má melodický hlas, je to úžasný. Mám rozhodně v plánu se podívat po dalších takových booktuberech, jelikož chci i tuto část youtubu nějak poznat. Zároveň, chápu ty, které to nebaví sledovat a uznávám, že to není pro každého. I tak ale doporučuji alespoň nějaké video vyzkoušet, možná, že i když nečtete moc často, se vám to zalíbí a bude vás to bavit sledovat.



Stay weird, Liz.

/ / it's kind of a funny story / /

29. dubna 2015 v 22:54 | Liz
Hi there.
Dnešní recenze bude na jednu z mých top pěti oblíběných knížek. Tuhle knížku jsem četla už hrozně dávno, někdy minulý léto. Každopádně, předchozí týden jsem na ni psala recenzi anglicky, tak jsem si řekla, že česky to snad zvládnu ještě líp a to nás dostalo sem. Knížka není přeložena do češtiny, ale v angličtině není tak těžká na čtení. Taky se podle ní v roce 2010 natočil film Něco jako komedie s Emmou Roberts. A protože kniha trailer nemá, tak pro zkouknutí traileru na film udělejte -> klik <-.

Hlavní postava tohoto příběhu, Craig, je v depresi. Po tom, co nastupuje na jednu z nejlepších newyorských středních, nemůže ustat tlak a stres a přestává spát. Když jí, hned zvrací. Proto se rozhodne jednoho večera spáchat sebevraždu. Naštěstí se nakonec zastaví a zavolá na linku bezečí, kde ho pošlou do nemocnice. Tam se zapisuje na psychiatrické oddělení, bohužel dospělé, protože je dětské zavřené. Tam potká spoustu nových lidí a taky pozná sám sebe.

Myslím, že všichni máme na sobě jakýsi tlak a po přečtení této knihy se prostě cítíte opravdu šťastní jen proto, že váš stres a tlak se nepřehoupnul až do tohoto bodu, kdy jste přemýšleli o sebevraždě. Právě proto vás to nějak uspokojí - víte, že nejste jediní, kdo má nějaké strachy a démony a všichni se s něčím podobným potýkají. Protože nezáleží na tom, jak je život těžký, vždy je tu někdo, kdo je na tom hůř.
I když je knížka o depresi a sebevraždě, spisovatel stejně píše s humorem a mluví o smutných věcech jako o těch běžných. Proto to bylo víc odlehčené a čtivé. Myslím, že důležitou roli v tom hrál fakt, že sám autor strávil čtyři dny v psychiatrické léčebně, stejně jako Craig. Je to víc reálné, když se podíváte na spisovatele, který byl po této zkušenosti úspěšným člověkem a měl chuť pokračovat v životě, stejně jako Craig. Bohužel, v roce 2013 spáchal Ned Vizzini sebevraždu, což taky svědčí o tom, že ne všichni se zvádnou vrátit do jejich normálních životů a možná se nikdy doopravdy nezotaví.
Líbilo se mi to, protože poslední dobou jsou teenageři v depresích v knihách a filmech zobrazováni jako nevděční a nerespektující lidi, ale Craig si uvědomoval, že má skvělou rodinu, která ho podporuje a dobré kamarády. Což taky znamená, že i když jsme obklopeni skvělýma lidma, můžeme být v depresích nebo mít mentální nemoc a je těžké být znovu v pohodě.

Takovou otravnou věcí byly romantické scény. Uznávám, přidalo to do knížky nějaké drama, což bylo někdy rozhodně potřeba, ale stejně, připadá mi špatný, když se dva puberťáci dají dohromady v psychiatrické léčebně, protože si myslím, že by ses měl nejdříve soustředit sám na sebe a uzdravit se a až pak zkoušet milovat někoho jiného.
Je to hrozně důležitá knížka. Myslím, že všichni, kdo se často cítí nějak na dně nebo smutní by si ji měli přečíst, vlastně by si ji měl přečíst úplně každý. Nějak vás donutí se zeptat všech svých kamarádů, jestli jsou v pořádku nebo jestli s něčím nepotřebují pomoci. Donutí vás to pociťovat jakousi chtíč zachránit všechny a já věřím v to, že autor zachránil spoustů životů se svými slovy. It's kind of an amazing book.




Stay weird, Liz.

/ / reading challenge 2015 / /

16. dubna 2015 v 17:21 | Liz

Jak už jste možná pochopili z názvu, i já se zapojuju do jedné z čtenářských a knížních výzev, kterou jsem našla u blogerky Malíček (hrozně moc doporučuju její blog, je naprosto úžasná a každý si ji zamiluje, opravdu). Vím, že začínám 'krapet' pozdě, ale vlastně jsem chtěla nějakou výzvu už dávno, ale prostě jsem se k tomu nedokopala. Mám reading challenge na Goodreads a tam mám nastavený 69 knih, tady jsem si dala až 80, jelikož to mělo prostě lepší obrázek (:D). Tato výzva je od blogerky Ells. Seznam všech knih v celém článku.

Challenge

- kniha tlustší než 500 stran: City of Heavenly Fire (Cassandra Clare)
- klasická romance
- kniha podle které byl natočen film: The Notebook (Nicholas Sparks)
- kniha, která vyšla tento rok: P.S.: I Still Love You (Jenny Han)
- kniha, která má v názvu číslo: Four (Veronica Roth)
- kniha, kterou napsal autor do svých 30 let: The Beginning of Everything (Robyn Schneider)
- kniha, ve které nejsou postavy lidé
- vtipná kniha: Gangsta Granny (David Walliams)
- kniha napsaná ženskou autorkou: The Selection (Kiera Cass)
- mysteriózní kniha nebo thriller
- kniha s jednoslovným názvem - Pandemonium (Lauren Oliver)
- kniha krátkých povídek
- kniha, která se odehrává v cizí zemi: Paper Towns (John Green)
- kniha věcné literatury
- první kniha populárního autora: The DUFF (Kody Keplinger)
- kniha od vašeho oblíbeného autora, kterou jste ještě nečetli - Slammed (Colleen Hoover)
- kniha, kterou vám doporučil kamarád
- kniha, která vyhrála Pulitzerovu cenu
- kniha napsaná podle skutečných událostí: Teen Angst? Naaah... (Ned Vizzini)
- kniha, která je poslední na vašem "chystám se číst" seznamu: 32c That's Me (Chris Higgins)
- kniha, kterou miluje vaše mamka
- kniha, která vás děsí: The prince of Mist (Carlos Ruiz Zafón)
- kniha, která byla napsána před více než 100 lety: Labyrint světa a ráj srdce (Jan Amos Komenský)
- kniha, kterou jste si vybrali pouze podle obálky: This Is What I Did (Ann Dee Ellis)
- kniha, kterou jste měli přečíst ve škole, ale neučinili jste tak
- memoár
- kniha, kterou zvládnete přečíst za den
- kniha s antonymy v názvu
- kniha, která se odehrává na místě, kam jste se vždy chtěli podívat: Where She Went (Gayle Forman)
- kniha, která vyšla v roce vašeho narození
- kniha, která má špatné hodnocení

/ / random book tag / /

15. dubna 2015 v 21:04 | Liz

Hai.
Dnes jsem se rozhodla pro článek v podobě tagu, který jsem našla u blogerky Jane. Abych byla upřímná, vlastně jsem ho viděla asi měsíc zpátky a vzpomněla si na něj a teď ho hledala asi 20 minut, skvěle Liz. Takže už přestanu blábolit a pojďme na to! /jen to chci rychle napsat, abych mohla číst poslední díl Bohů Olympu lol/

1. Máš doma určené místo pro čtení?
Nějaké místo, kde bych četla úplně pokaždé rozhodně nemám. Nejraději čtu na posteli, ale jelikož mě za chvilku začnou bolet záda a mám tam prej blbý světlo (blabla), tak poslední dobou čtu na židli u stolu při svitu lampičky. Na narozeniny jsem měla/mám dostat předělávání pokoje, což se pořád nějako řeší a chtěla jsem mít v pokoji jakýsi gaučík 'uvnitř' stěny s knihovnou, což mělo sloužit jako místo pro čtení, ale bohužel se tento nápad nejspíš neuskuteční.

2. Záložka nebo náhodný kus papíru?
Uu, tohle je těžká otázka. Poslední dobou mám záložku, kterou jsem dostala na soutěži a ta se mi moc líbí. Taky jsem zvyklá, že mi moje nejlepší kamarádka dělá random barevný záložky z nepotřebných kusů papíru, pokud potřebuju. Dřív to bylo hodně o těch náhodných kouscích papíru, obalu od žvýkačky nebo i celého časopisu. Dokážu si i jednoduše pamatovat stránku, na které jsem skončila.

3. Můžeš přestat číst kdekoliv, nebo musíš dojít na konec kapitoly/stránky/odstavce?
Tak to asi hodně záleží na situaci. Pokud si čtu třeba před spaním a ještě necítím naprostou únavu, kdy bych měla každou chvíli zavřít oči, vždy dočtu kapitolu. Nikdy nekončím na konci stránky, protože je to taky jako končit uprostřed odstavce nebo slova, což mi úplně nevyhovuje. Proto tedy většinou zavírám knížku po dokončení odstavce, skončit u nějakého náhodného slova bych nemohla, začala bych pak celý odstavec znovu.

4. Jíš nebo piješ při čtení?
Takhle, asi bych to zvládla - potravu dokážu zapojit kamkoliv, ale je mi příjemnější držet rukama jen knihu a nezabývat se něčím jiným. Nejčastěji tedy u čtení hlavně piju, ale jíst je mi nepříjemné.

5. Můžeš číst při poslouchání hudby nebo sledování televize?
Dřív mi to s hudbou dělalo obrovský problém, jelikož prostě nemůžu poslouchat hudbu a nesoustředit se na slova, nezpívat si nahlas nebo jen v hlavě. Poslední dobou už mi to jde a pokud mám fakt potřebu si něco zazpívat, přestanu číst a zpívám si, protože proč ne. Když je knížka zajímavá, ani tu hudbu nevnímám, spíš je to takový nepatrný křoví. Televizi můžu mít zapnutou, ale sledovat bych ji nezvládla.

6. Jedna kniha, nebo více najednou?
Poslední dobou se mi to hodně mění. Ještě minulý rok to byla jedna česká a popřípadě jedna anglická, kterou jsem obvykle četla dýl, protože jsem četla anglicky hlavně o prázdninách. O těchto letních prázdninách a dále na začátku prvního pololetí mi to bylo už jedno, ale četla jsem vždy jen jednu knihu. Až v zimě jsem četla třeba jednu knihu 3 měsíce (Anne Frank, uhm uhm) a jinou 2 dny. Možná dokážete pochopit, že zrovna Anne Frank je ten typ knihy, která dokáže někdy nudit, jelikož tam není jakási pořádná zápletka. Jednoduše, když mě nějaká knížka začne nudit, čtu další.

7. Čteš nahlas, nebo potichu ve své hlavě?
Aha, no, já si čtu potichu ve hlavě. Tohle byla divná otázka.

8. Čteš dopředu, přeskakuješ stránky?
Dobře, tohle by měl být můj 8. hřích. Hrozně často neodolám a podívám se na poslední stránku nebo v napínavých chvílích přelétávám očima stránku, abych se jakousi informaci dozvěděla ještě dřív. Možná předpokládáte, že toho následně lituju.

9. Píšeš do knih?
Říkal někdo 9. hřích? Protože já se přímo vyžívám v ohýbání rohů, podtrhávání citátů a psaní poznámek na okraje stránek. Je to opravdu hrozný, ale já se cítím jako nějaký filozof a prostě mě to úplně naplňuje. Taky vždycky vím, kde jsou moje oblíbené pasáže. Mimo to, vždy (kromě We Were Liars, kdy jsem prostě neměla tužku) to podtrhávám obyčejnou tužkou, takže se to dá vygumovat.

10. Jakou knihu máš teď rozečtenou? Jakou se chystáš číst?
Už asi půl roku mám rozečtenýho Harryho Pottera a ohnivej pohár a doopravdy bych to dočetla, ale musela jsem to vrátit do knihovny a teď čekám, až to bude dostupný. Jinak mám rozečtený poslední díl Bohů Olympu - Krev polobohů. Nevím, jestli se to počítá jako kniha, ale průběžně taky vyplňuju Wreck This Journal. Doma mi taky leží kupičky knih na přečtení a na vrchu je teď Deset věcí, co jsme provedly (a asi neměly) od Sarah Mlynowsky a Léto na druhý pokud od Morgan Matson.

11. Jak nacházíš nové knihy k přečtení?
Puf, hlavně asi kamarádi, pak sociální sítě jako Goodreads nebo různý stránky na facebooku a různě. Hlavním zdrojem je asi internet, ale někdy dokonce vybírám namátkově v knihovně.

12. Kdy jsi začala číst?
Pokud si pamatuju, tak moje první četba byly úzké knížky Medvídka Pú, které jsem četla ještě předtím, než jsem šla do školy, no a od té doby jsem vlastně nepřestala.

13. Jak často si kupuješ knihy?
Poslední dobou poměrně často a vůbec mi to není líto :D. Spíše ale dávám přednost většímu nákupu jednou za půl roku, protože si knížky hodně půjčuju v knihovně.

14. Jak často se díváš na poslední stránku knihy?
Spíš ano než ne. Někdy se chci pokochat posledními slovy, jindy chci vědět, jestli postava přežije nebo pokud je knížka obzvlášť nudná, prostě jak to skončí. Je to opravdu špatný zlozvyk a myslím, že budu jenoduše poslední stránku stejně jako Doctor Who odtrhávat, tradá.



Stay weird, Liz.

/ / paper towns / /

21. března 2015 v 23:28 | Liz
Hello there.
Dnes jsem si pro vás připravila takovou recenzi na knihu Papírová města od Johna Greena, hlavně proto, že tento čtvrtek byla premíéra traileru na film, který bude v kinech už toto léto! Papírová města jsou přeložena do češtiny a já osobně je mám doma na poličce s počmáranýma a ohnutýma stránkama. Je to 3. do češtiny přeložená kniha od Johna Greena (dalšími jsou Hledání Aljašky a Hvězdy nám nepřály) a asi příští měsíc bude vycházet i čtvrtá a to Příliš mnoho Kateřin. Jak už jsem napsala, je to taky druhá kniha od pana Greena, která se dočká svého filmového zpracování a to s Carou Delevingne a Natem Wolffem v hlavních rolích. Pro zhlédnutí traileru udělejte -> click <-.

Q už je pěkných pár let zamilovaný do své sousedky Margo. Jako děti byli dobří kamarádi, ale ke konci střední školy už byli takřka nic. Až když k němu Margo v noci vleze oknem s otázkou, jestli si může půjčit jeho auto. Na co? Pomsta. Tahle dvojice stráví noc ježděním po různých bytech Margo (nevím, jak to mám vyskloňovat) kamarádů a vyvádějí jim ne úplně hezké věci. Na konci noci se rozejdou po svých domech a Q doufá, že od té chvíle se všechno změní.
A opravdu to tak je. Další den Margo zmizí. Není to poprvé, co utekla, ale tentokrát to myslí opravdu vážně. Až na to, že zanechala Q malé nápovědy, podle kterých, jak předpokládá Q, by ji měl najít. S jeho pátráním mu pomohou dva jeho nejlepší přátelé i kamarádka Margo a při hledání zažijí nemalé dobrodružství - jako třeba krávu na silnici. Třeba. Otázkou však je, má vůbec cenu Margo hledat? Je naživu? Chce, aby ji někdo našel?


Jednoho zimního dne jsem dostala obrovskou chuť koupit si knihu. A to ne ledajakou knihu, ale právě tuto. Po škole jsem si zašla do knihkupectví a odnesla si ji domů. Byla jsem nemocná a nesměla sportovat, takže jsem si sedla, otevřela a četla. Prvních asi 70 stránek mě naprosto uchvátilo. Když se na to tak zpátečně dívám, zápletka nebyla ani tak zajímavá, ale styl, kterým John Green píše, vyjadřuje myšlenky a právě popisuje děj, mě pokaždé dostane. Byla jsem překvapená vývojem knihy a musím uznat, že to byla někdy pořádná matlanice. Hodně mě to bavilo, ale byli tam momenty, kdy to bylo krapet zdlouhavý a já jezdila očima po řádcích velmi rychle. Jak už jsem ale napsala, některé myšlenky Johna Greena jsou opravdu hodně hluboké a to dělá jeho knížky tak dobré.
Taky se musí uznat, je vidět, že většina mužských hlavních postav je on. Popisuje sám sebe a vychází to tedy tak, že je kluk zamyšlený šprt a holka jakási úžasná bohyně, která vždy dělá první krok. Není to tak, že by mi tyhle jejich povahy vadily, ale pokud je to ve víc než jedné knize, není to tak zajímavé. Upřímně řečeno, chtěla bych, aby napsal knihu, kde by mužská hlavní postava byla sebevědomá a sarkastická a jednoduše mužská, protože to by pro něj teprv byla výzva.
I přes všechny nedostatky mě tento příběh moc oslovil a dávám 4/5 hvězdiček.




Stay weird, Liz.

/ / hardcover or paperback? / /

17. března 2015 v 20:28 | Liz

Helloo.
Dnes jsem si pro vás zase projednou připravila článek o knížkách. Možná, protože je to jedno z mých nejčastějších a nejoblíbenějších témat při konverzování, ale možná taky ne. Spíš jo. Doufám, že vás tento článek jaksi obohatí a teď už se vrhneme k mým myšlenkám.
Poslední dobou se potýkám s poměrně důležitým problémem - knihy se začaly dělat převážně v paperbacku. Knížky pro mě byly vždy takový opravdový, když měli pevný vázaní a byly tlustý, jednoduše skutečný. Mám ráda to, že jsou těžší a s větším 'štítem'. Naopak v této 'éře paperbacků' mi nehorázně začalo vadit mnoho věcí. Jedna z nejdůležitějších je - odstává první stránka a nejsem schopna knihu pořádně otevřít. I když jsem si v poslední době dost oblíbila do knih čmárat a ohýbat jim stránky (jen taková omluva všem, co to nesnesou, mě to naplňuje) a nevadí mi, že nejsou v nejlepším stavu, ale když vidím ležící knihu a ta jedna stupidní stránka trčí, hrozně mě to vytáčí. Je možné, že je to tím, že jsem tak trochu perfekcionista (teď jsem to beztak napsala špatně), ale řekněte, nepříjde vám to jednoduše špatný? Taky se nedají, jak už jsem řekla, pořádně otevřít tak jako ty pevný. Nemají 'ochraný štít' a zničí se mnohem rychleji.
Jejich výhodou však je, že jsou mnohem levnější a vy tedy neutrácíte tolik peněz při jejich koupi. To je, uznávám, velká výhoda a když jsem si posledně kupovala knížky, byly to jen paperbacky, jelikož za 1. jsou levnější a za 2. tam možná ani s pevnou vazbou neměli. Taky už jsem zmiňovala, že nejsou tak těžké a tlusté, což je výhodný pokud nosíte knihu někde s sebou - to se asi stává často. Obecně, musím uznat, že z této stránky jsou mnohem lepší a rozumím, proč lidem tak vyhovují a proč si je tolik lidí oblíbilo.
Jak paperback, tak pevná vazba je pořád ta samá kniha. S pevnou vazbou se cítím 'vzdělanější' a s paperbackem zase modernější. Oba jsou ale pořád knihy vyrobené z papírů a ne písmenka v počítači nebo čtečce (i když ta není tak špatná), což jim oboum dává body k dobru. Pro mě bude stejně vždy nejlepší pevná vazba, protože ať má jakoukoliv obálku, pořád to pro mě bude kniha taková, jak má vypadat a ta, do které jsem se zamilovala.


Stay weird, LizLíbající

/ / the selection / /

27. února 2015 v 21:33 | Liz
Hey there.
Říkala jsem si, že už jsem delší dobu nepsala žádnou recenci a rozhodla se popovídat něco o knížce Selekce od Kiery Cass. Přečetla jsem ji asi týden zpátky a to za dva dny, takže už zezačátku vám můžu říct, že je to podle mě poměrně rychlá četba. Taky jako jedna z mála knih má trailer (a já ho jako vždy najdu jen po tom, co knihu přečtu, skvěle Liz), na který se můžete podívat -> zde

America je jedna z mála lidí, kteří mají šanci zůčastnit se Selekce - ucházet se o princovo srdce. Má to ale háček, ona nechce. Je zamilovaná a i když ví, že by to její rodině zvýšilo příjmy, nechce se ani přihlásit dokud jí k tomu nedonutí. Jako zázrakem jí vyberou jako jednu z 35ti dívek a ona podnikne cestu do paláce, kde se setká s dalšími dívkami a hlavně s princem Maxonem, který si mezi nima musí vybrat manželku.
Hned nazačátku dá princi najevo, že není ani nejmenší pravděpodobnost toho, že by se do něj zamilovala. Navrhuje mu však spolupráci - on jí v soutěži nechá co nejdéle a ona mu s výběrem pomůže. K jejímu překvapení princ souhlasí a stanou se z nich dobří přátelé. Tak dobří, že je mu America schopna vyprávět o její lásce a pocitech. Najde v Maxonovi skvělého společníka. Všechno se však zkomplikuje, když se sám princ do ní zamiluje. Nebo vlastně až tehdy, když se zázračně v paláci zjeví její tehdejší láska, Aspen?


Abych byla upřímná, všechny YA (young adult) knížky se poslední dobou nehorázně opakují. Opravdu nemám ráda, když lidi říkají u každého příběhu, kde často někdo umírá, že je to druhé Hunger Games, to je pravda, ale sakra, tohle bylo tak hrozně podobné, že jsem nevěděla, jestli se smát, či brečet. Předvídatelné. Doopravdy, kdo by čekal, že se America do Selekce dostane? No opravdu! Nechci teď říct, že úplně všechno bylo jasné, to zase ne, i já jsem byla v některých momentech takřka překvapená, ale jednoduše mi to chybělo. Potřebovala jsem se něčeho zachytit. Ale vím, co mi tam chybělo určitě.
Tahle celá knížka nebyla o ničem jiném, než o stupidní soutěži o to, kdo bude královna. Americe se ta soutěž nelíbí a taky do ní nechtěla jít, ale má k tomu jiné důvody, než já. Ona se ptá prince, jestli se taky někdy nezamiloval, proč to prochází v tak nepřirozeném způsobu. Ale nad čím se zamýšlím já - je sakra normální to, že ten kluk si vybírá mezi 35ti holkama a se všemi najednou chodí na schůzky, šeptá jim sladká slovíčka a líbá je? Jak si proboha můžete myslet, že je tohle správný způsob jak se zamilovat? A další věc. Kde je nějaký rebel, revoluce, vzpírání se? Ta země rozhodně svoje nedostatky má a ano, zmiňují se tam problémy, ale já potřebuju nějakou akci. Ne něco typu "řekla jsi mi o nějaké špatné věci, nařídím lidem, aby postavili stavbu, dvě, zatímco budu sám sedět na zadku a přejídat se jahodovými koláčky". Ani jsem to tak nečekala od Maxona, ale America, kterou jsem považovala za silnou osobu prostě nedělala zhola nic.
A ještě jedna věc, která mě nehorázně deprimovala - jména. America Singerová, hádejte, čím se zabývá? Maxon, jsem to jen já nebo všichi slyšíme disney znělku? Celesta, skvělé jméno pro namyšlenou, s prominutím, krávu. Tiny, pochybuju, že jste přišli na to, jak je to děvče prťavé. Král Clarkson, ale teď doopravdy - jsem jediná, komu to jméno připomíná, já nevím..hudební nástroj? Další vtipná jména: královna Amberly, Marlee, Bariel, Gavril, Kamber, Sosie nebo Aspen.
Teď jsem to asi neprezentovala v úplně nejlepších barvách, ale ani já jsem na knížku neměla tak záporný názor. Jak už jsem řekla, čte se lehce a není to náročná četba. Ne, že bych se přímo nemohla odtrhnout, protože jsem toužila vědět, co se stane dál, ale vlastně to tak krapet bylo. Myslím, že je tohle typ knížky, která se vám buď líbí hodně nebo nacházíte jako já množství nedostatků. I s nima jsem jí však dala 3/5 hvězdiček.




Stay weird, LizLíbající
 
 

Reklama


Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající