we're all mad here.

Books

/ / the vampire academy / /

3. února 2015 v 20:37 | Liz

Kdybyste mi v květnu dali Vampýrskou akademii do ruky a řekli mi, že si to musím přečíst, protože je to jedna z nejlepších knížek a sérií, co kdy přečtu, asi bych se vám vysmála a nikdy na to nešla. Upíři? Proboha, jen to ne. Kniha o upírech na škole, která bude nejspíš obsahovat jen románky a kousání do lidí? Ne, ne, ne. Kniha o upírech s fakt divným obalem? Nenuťte mě to říkat znovu. A kdybych tohle udělala, byla by to obrovská chyba, ani si nedokážete představit jaká, protože tahle série se opravdu stala jednou z mých oblíbených. A přesně proto se i vám budu snažit vnutit minimálně první díl, jelikož bych si neodpustila, kdybych to aspoň nezkusila. Já na ni vlastně narazila - jako na většinu knížek, přes moji starší sestru. Ona už byla u druhé, či třetí knihy, když jsme se spolu dívaly na film, jenž se mi překvapivě opravdu hodně líbil. Asi nejsem jediná, co nemá ráda číst knihy po tom, co jsem viděla film, ale i přesto jsem se v létě pustila do prvního dílu. /budu se snažit minimálně spoilerovat, ale berte v ohledu to, že dělat takovou recenzi na celou sérii není nejlehčí/


V první knize se poprvé setkáváme s postavy tohoto příběhu, a to hlavně s Rose a Lissou, nejlepšími kamarádkami, které jsou na útěku z akademie sv. Vladimíra, školy pro vampýry jako jsou ony. Jediným rozdílem mezi nima je to, že Lissa je poslední z královského rodu Dragomirů a je morojkou, zatímco hlavní hrdinka Rose je obyčejná dampýrka, která má v popisu práce moroje chránit. Spojuje je však důležitá věc - jednostranné pouto, kterým může Rose vlastně vidět do hlavy Lisse, cítit to, co ona, vidět to, co ona a..asi jste mě pochopili. Hned na začátku knihy je však chytí a odvezou zpět do akademie, kde se musí potýkat s Lissinou mocí, vynechanými roky studia a možná i s nějakými románky. Fakt možná.
V druhé knize začíná být politika vampýrského světa mnohem horší a to i Rosinin život. Vstoupí jí do ní další důležitý člověk a nový uživatel éteru, Adrian Ivaškov. Všichni studenti opouští akademii na lyžařský výlet, jelikož hrozí napadení Strigojů - nesmrtelných vampýrů, kteří ze svých obětí nejen pijí, ale taky je zabíjejí. Rose poznává jaké to je ztratit blízkou osobu i být ve smrtelném nebezpečí.

Ve třetím díle se však všechno konečně semele a stane se hrozně moc věcí najednou. Deprese s éterem a temnota, kterou na sebe Rose bere od Lissy se zvětšuje a její láska k jejímu instruktorovi nepolevuje. Musí také začít myslet na školu, kterou musí dokončit, aby se stala Lissininou strážkyní, musí se potýkat s útočícími instruktori a ochraňovat Christiana. Dominuje překvapivý konec a překvapivý..eh, předkonec? Tento díl je pro mě jeden z oblíbených, protože jsem tady byla naplno přesvědčena o tom, jak je Rose poctivá a vždy dodrží slib, je jednoduše hrozně silná osoba.
Čtvrtý díl je nejpochmurnější. Rose navštěvuje Lissu jen přes pouto a Lissa vůbec neví, co se s Rose děje. Ale ani její nejlepší kamarádka, kterou musí ochraňovat jí neodradí od splnění slibu a zabití muže, kterého miluje (teď zním fakt divně). V tomto díle se poprvé setkáme s alchymistkou Sydney a Dimitriovou rodinou, Sibiří. Hlavním ale zůstává, dokáže Rose dodržet svůj slib a ublížit, co nejméně lidem?


Pátý díl, Rose, Lissa, Christian i Eddie maturují. Rose se vzdává své hluboké lásky a dává šanci jinému uchazeči (jo, líp to říct nešlo). Všichni tak opouští akademii a vydávají se na královský dvůr. Strážci hledají práci a Lissa s Christianem se připravují na vysokou. Naše partička se však nemůže spokojit bez problémů a nebezpečí a taky osvobození zločince, který je málem zabil z vězení, to by prostě byla nuda. Co je ale důležité, tím je otázka jestli je možné proměnit strigoje zpět v dampýra. Nebo taky, zabijou Rose za vlastizradu, vraždu královny, kterou nespáchala?
Poslední díl vampýrské akademie, nejdelší a nejbolestnější. Rose utíká z vězení s pomocí svých přátel, ale jako obvykle nedokáže jen sedět a musí pomoci Lisse, kterou proto nominuje do voleb na nového panovníka. Její přátelé zůstavší na dvoře se snaží najít vraha královny, zatímco Rose se snaží najít ztraceného sourozence Lissy. Opět se setkáváme s alchymistkou Sydney, také s Rosinou matkou a zákeřným otcem, který jednoduše dokáže všechno. Návštěvy ve snech, temnota z éteru a nevysvětlitelné chvilky Rose neustále komplikují život, ale i nadále je vycvičená a nejlepší, jaká může být, vždy ve střehu a vždy ochotna zachránit princeznu Lissu. Počkat..princeznu? /spoileeer/


Po tom, co jsem jakž takž shrnula děj, dejte mi prosím prostor na mé názory. Tyhle knížky byli prostě LUXUSNÍ. Nesnáším tohle slovo, ale jiné nejde použít. Většina YA knih se zaměřuje hlavně na hlavní hrdiny a jejich problémy, což mi nevadí, ale Richelle Mead zařadila i všechny tyto politické problémy se kterými se vypořádávají všichni. Rose není jen ta nejlepší kamarádka, je úžasná. Je to problém, dělá hrozně moc chyb, ale je taky jedna z mála, co si je dokáže přiznat. I když se shodou okolností silně zamilovala, vždy upřeďnostňuje povinosti a samozdřejmě, její nejlepší kamarádku Lissu. Rose vždy splní slib, dokáže se omluvit a racionálně uvažovat..dobře, to jen někdy. Je to strašný cholerik (naše společná vlastnost, heh), ale dokáže si stát za svým názorem a kromě Dimitriho jsem neviděla nikoho, kdo by s ní vyhrál hádku. Minimálně vyhrál v tom smyslu, že ona sama uznala, že její protivník má pravdu. Rose Hathaway je jedna z nejúžasnějších postav, o které jsem kdy četla. Možná jsem jedna z mála, co si to myslí, ale ať, mám nejlepší argumenty a ať si myslíte, co si myslíte, tahle holka vyhrála zatracený život. Jo, a taky je to můj badass a je sexy as fuck, děkuju mockrát.


Lissa a Christian, pokud se tito dva nestanou vaším OTP, tak nemůžeme být kamarádi. Je málo autorů, kteří mě opravdu přesvědčí o tom, že se dva lidi milujou, ale Richelle Mead to dokázala. Lissa je silná osobnost, která dokáže všechno. Přijít o celou rodinu, být neustále v depresích a přitom vystupovat na královským dvoře v perfektních šatech? Jo, dost působivé. Eddie, přišel o svého nejlepšího přítele, ale nikdy si nedovolil se zhroutit. Upřímně, dnešní lidi se zhroutí kvůli rozchodu, tenhle kluk viděl svého nejlepšího kamaráda umírat a to ho jen postrčilo dopředu. Eddie není tak hlavní postava, ale je to pravý kamarád a každý si zaslouží někoho jako jeho, někoho na koho se můžete vždy obrátit ať jde o cokoliv. To myslím vážně, ne hodně lidí by souhlasilo s útěkem z vězení podruhé.
Adrian Ivaškov, aneb můj oblíbený opilý bastard. Všichni říkají něco typu, nic si nezačínejte s opilci a psychicky na hovno lidmi, ale kdybyste přede mě postavili Adriana Ivaškova, který by mi říkal 'malá dampýrko', jsem vaše, opilec neopilec. Zezačátku mi sice připadal jako slabá postava, nebylo na něm toho tolik a vlastně nebyl pod takovým tlakem nebo mu neumírali blízcí. V šesté knize jsem poznala, že všichni máme nějaké slabiny a Adrian, můj bonbonek to schytal hodně. Je to tvrdohlavý idiot, ale ať, já ho zbožňuju. On je vlastně jeden z mála důvodů, proč jsem se neoddala shippování Rose a Dimitriho na 106%. Nemusí vám to připadat, vlastně to ani neví on o sobě, ale ze všechn postav v knihách je nejsilnější.
Dimitri, ach můj velký, silný a úžasný Dimitri. Pokud jsem si myslela, že Rose je zodpovědná a nikoho nenechá na holičkách, tak musím opravdu přiznat, jak říká Rose, tenhle chlap je bůh. Westernové romány, černý kabát a nejlepší sebeovládání, tak to je Dimitri Belikov, dámy a pánové. Nechtěla jsem se ho v třetí knize vzdát, ale Adrian a Rose? To bylo moc moc krásný. Pak jsem si ale uvědomila (dřív jak Rose, pozor), že Dimitri a Rose není roztomilá láska s pusinkama a objímaním a přesně to oba dva potřebují, člověka, na kterého se můžou spolehnout. 7 let věkový rozdíl? Well, pokud se milují, tak ať, že? (:D) Tenhle chlapák je nesobecký a sakra vychytralý bůh a pokud nedostanu svadbu jeho a Rose, Richelle Mead nebude ještě dlouho dýchat.
Fakt si nejsem jistá, jestli jsem to už zmínila, ale tuhle sérii miluju, tečka. Je pravda, že jsem se někdy nudila, ale nemyslím, že existuje kniha, u které bych se nenudila. Povahy postav byli neuvěřitelné a říkám vám, hrozně lehce vám přirostou k srdci. Děj je zamotaný, nepochopíte asi polovinu, ale což, pokud mám Dimitriho a Rose v posteli, Lissu bez pořezaných paží a Adriana s cigaretou, jsem poměrně šťastná. Richelle Mead zasluhuje velké poděkování za to, že přece jen nezabila všechny mé oblíbence, i když jich teda mohla ještě pár nechat. Všech šest knih jsem si moc užila a já vám je nejen doporučuju, ale prosím vás o přečtení jich. Nemusíte mi věřit a můžete si myslet, že to jsou blbosti, ale sakra, kamarádi, já nečtu špatný knihy.
Richelle Mead, děkuju za něco tak úžasného.




Stay weird, LizLíbající

/ / seven mortal sins of a reader / /

13. ledna 2015 v 20:32 | Liz
Hiii.
Pro dnešní článek jsem rozhodla použít tag, do kterého jsem byla nominována mou kamarádkou (ano, správně, opravdu mám kamarády, které neznám jen přes internet), tedy blogerkou Zuzkou (kliknutím se dostanete na její blog, který si moc doporučuji přečíst). No a teď už se pustíme do toho, protože se ještě potřebuju doučit na zítřejší písemku.

Chamtivost
Jakou nejdražší a nejlevnější knihu vlastníte?
Jsme na začátku a já už jsem v koncích. Upřímně řečeno, většinu knih, kterých vlastním jsem dostala buď k Vánocům nebo narozeninám a moc jsem se nechtěla poptávat všech od koho knížky jsou, na ceny, takže si odpovědí nejsem úplně jistá, ale jsou to Papírová města od Johna Greena. Mám je v paperbacku za 249kč, ale nepočítám vlastně žádné knihy s pevnými obaly, jelikož jsou to všechno dárky. Jako nejlevnější jsem spočítala It's Kind Of a Funny Story od Neda Vizziniho, což je jedna z mých oblíbených knížek a stála asi 169kč, opět paperback.

Hněv
Který autor v tobě vyvolává zlost?
John Green, rozhodně. Četla jsem od něj tři knihy a přesto, že se stal jedním z mých oblíbených autorů, vyvolává ve mně obrovskou zlost. Veronica Roth a konec Aliance - to se prostě nedělá! Teď zrovna Jenny Han, která vydává pokračování To All the Boys I've Loved Before až v květnu, což prostě není přijatelné. Kerstin Gier má v oblibě ničit mé ships ještě předtím, než si uvědomím, jak moc chci, aby byli spolu. Richelle Mead - sakra, Dimitri nebo Adrian?

Žravost
Jakou knihu můžeš bez milosti hltat znovu a znovu?
Malý Princ, rozhodně. Ještě nedávno jsem neměla vůbec ráda číst knihy podruhé, ale hodně jsem se mýlila, což jsem zjistila po tom, co jsem přečetla podruhé Tahle píseň ti změní život a Bez naděje. Malého Prince jsem ale mohla číst denně, kdykoliv. Tuhle knížku naprosto miluju.

Lenost
Jakou knihu jsi kvůli lenosti zanedbávala?
Teď se musím přiznat..Harry Potter a ohnivý pohár už čtu více jak půl roku. Není to tím, že by mě to nebavilo, to rozhodně ne, ale často jsem na to neměla náladu a byla ano, líná, což je mi moc líto. Taky jsem kapku zanedbávala Since You've Been Gone, moc moc velká chyba. Myslím, že tohle ale hlavně bylo protože jsem moc nezvládala číst anglicky, když jsme měli školu.

Pýcha
O jaké knize nejvíc mluvíš, abys vypadala jako inteligentní člověk?
Upřímně řečeno, myslím, že o knihách mluvím hodně, ale ne v tom smyslu, že bych se chtěla chlubit tím, že jsem četla třeba náročnější knihu. Nejsem moc schopná na tuto otázku odpovědět.

Chtíč
Jakých vlastností si nejvíc ceníš u mužských a ženských postav?
Tak u ženských mám hodně ráda, když jsou sebevědomé, mají takový *girl power* a dokážou si poradit bez kluků. Zároveň mám ale někdy ráda, když jsou nenápadné a stydlivé. Myslím, že u mě vyhrávají nenápadně chytré holky.
U kluků miluju, když jsou sarkastičtí a tak trochu badassové a sassy kings. Typy kluků, které nesnášíte a zároveň s nimi chcete být v posteli, moji oblíbení. Ale i tady u mě často vyhrávají stydlivý, někdy v depresích kluci.

Závist
Jaké knihy by jsi si nejvíc přála dostat?
Kdybyste se na tuto otázku zeptali asi týden zpátky, nejspíš bych vám odpověděla Papírová města a Čtyřka, knížky, které jsem si ve středu koupila, protože..jsem měla chuť (:D). Ale i teď bych o nějaké stála (jak jinak, že), třeba 32c, That's Me, Alenku v Kraji divů - anglickou verzi (já vím, že jsem to už četla, šuš), Girl Online, My True Love Gave to Me, Město nebeského ohně (už konečně skladem!!), P.S.: I Still Love You - bohužel je zatím nevydané, jak už jsem říkala, Eleanor a Park, Love Letters to Dead, A Little Something Different nebo He's After Me.




Stay weird, LizLíbající

/ / book tag / /

23. prosince 2014 v 16:54 | Liz

Bafity baf. /ne/
Nedělala jsem tagy asi milion let, ale protože jsem našla jeden blog (který se mi mimochodem moc líbil), na kterém byl tento tag, řekla jsem si, proč ne? Tag jsem našla -> zde <- a tak jsem se ho rozhodla též udělat (nebo se říká vyplnit?). No a teď už to nebudu zdržovat a jen vám chci popřát, ať si užijete článek (pokud si myslíte, že teď zapínám Goodreads, abych měla na očích všechny knížky, které jsem četla, tak si myslíte naprosto správně). Nevím, jak to teď budu mít s články, jelikož zítra odjíždím pryč (směr Kolín, Belgie a Amsterdam) a budu moci psát až 30., takže možná přednastavím články, možná ne, každopádně moc nepočítejte s aktivitou.

1. V jakém fantasy nebo dystopickém světě byste chtěli žít?
Tohle je obtížná otázka, protože mě napadá více světů a ne úplně světů najednou. Jako první mi samozdřejmě přišel na mysl Harry Potter, protože kdo by nechtěl žít v Bradavicích? Upřímně řečeno, mám víc školního duchu Bradavic, než naší školy a taky rozumím víc Famfrpálu, než fotbalu, takže by rozhodně neuškodilo žít tam, kam opravdu patřím (šuš, ten dopis se jen ztratil na poště). Taky mě však napadá svět Lovců stínů ze série The Mortal Instruments, což je moje oblíbená, jelikož.. Lovci stínů vypadají líp v černé, než okna jejich nepřátel od roku 1234, no ne? Nesmím zapomenout na knížku Jak vycvičit draka, protože kdo by si nechtěl vycvičit draka? Petra Pana a Zemi Nezemi, kam bych moc ráda odletěla. Ale nakonec, místo, které je mi opravdu hodně blízké a to Krajina divů, kam se zatoulala Alenka. Přísahám, že kdybych viděla bílýho králíka, bylo by mi jedno jestli má kapesné hodinky nebo ne, prostě bych za ním běžela dokud by mě někam nezavedl.


2. Kdo by byl váš knížní partner?
Jedna otázka těžší, než ta druhá. Trochu se budu opakovat z první otázky, ale mohl by to být třeba Petr Pan, který by mě odnesl pryč do Země Nezemě. Taky se trochu opičím od Nu., ale moc se mi líbil její nápad s Malým Princem, který by společnost, přítele zasloužil ze všeho nejvíce. Další, kdo mě napadá je Elisa Dembowski z Tahle píseň ti změní život, s kterou bych si myslím hodně rozumněla. No a nakonec, vím, že jsem zatím nečetla žádnou knihu o něm, ale jelikož jsem viděla seriál, dovolím si zmínit jeho jméno, tedy Sherlocka. Nedá mi to, myslím, že Sherlock by byl nejlepší parťák vůbec.


3.Do které bradavické koleje byste patřili?
Abych byla upřímná, je to opět velmi těžká otázka. Chtěla bych se dostat do Nebelvíru, ale nemyslím si, že jsem na to dost odvážná - i když bych byla odvážná na to, abych poprosila Moudrý klobouk o zařazení. Mrzimor je mi myslím nejvzdálenější, ten určitě ne. Havraspár je založen na chytrosti, inteligenci a učení. Je možné, že tam bych se docela hodila i když si nemyslím, že jsem nějaký chytrolín. Nakonec je to asi tak, že nejblíže je mi Zmijozel, jelikož si vždy jdu za svým cílem, takže mou odpovědí nejspíše bude Zmijozel.

4. Se kterou knížní postavou se aspoň trochu ztotožňujete?
Sakra, ale fakt, kdo takový otázky vymyslel? Tak dobře, trochu se opět opakuji, ale myslím, že toho mám dost společného s Elisou Dembowski a nebudu vysvětlovat proč, jednoduše to tak hodně cítím. Taky myslím, že jsme si podobné s Larou Jean z To All the Boys I've Loved Before - při čtení knihy jsem si hodně uvědomovala jaké stejné špatné vlastnosti mám s Larou Jean. No a nakonec je to jedna z mých nejoblíbenějších postav a to Rose Hathaway ze série Vampýrská Akademie. Je dost namyšlené prohlašovat, že si myslím, že jsme v některých věcech stejné, protože jsem si na 106% jistá, že je mnohem lepší člověk jak já a chtěla bych být takový člověk jako ona, ale přece jen tam jsou někdy momenty, kdy se v ní vidím.


5. Kdybyste si mohli vybrat, stali byste se upírem nebo vlkodlakem?
Well, hodně záleží na tom z jaké knížky bereme upíry, či vlkodlaky. Kdyby šlo o The Mortal Instruments, vybrala bych si vlkodlaka (promiň Simone). Kdyby byli ale upíři jako ve Vampýrské Akademii, byla bych rozhodně upír (tam ale vlkodlaci nejsou).

6. Ve kterém knížním světě byste nechtěli žít?
Záludná otázka. Jako první mě napadl Panem - Hunger Games a asi mi všichni rozumíte proč. Dále svět v Deliriu, kde byla láska nemoc. V takovém světě bych nikdy žít nechtěla. Jsem roztříštěná, svět po válce, všechno zničené a hrozná vláda, k tomu byste mě nedonutili, ani za nahýho Kenjiho (nebo možná..).

7. Který autor je váš nejoblíbenější?
S touto otázkou mám docela velký problém, protože většina autorů buď napíše jednu sérii nebo knihu, dvě a já si oblíbím ty knihy, ale ne úplně toho autora, protože jak může být můj nejoblíbenější s jednou knihou? Proto takovými mými nejoblíbenějšími jsou: Morgan Matson, John Green, J. K. Rowling, Richelle Mead, Cassandra Clare, Becca Fitzpatrick, Kerstin Gier či Nicholas Sparks nebo Rick Riordan. Když jsem byla mladší, byli to rozhodně Vojtěch Steklač a Meg Cabot.

8. Který fandom je ti nejbližší?
Ach, nemůžu přeci vybrat jen jedno z mých dětiček fandomů! Budu počítat nejen knížky, jelikož nemohu vynechat seriály, tedy rozhodně Glee (kvůli němuž za chvilku umřu, až skončí poslední série), Pretty Little Liars, který mě zabíjí už hodně dlouho a asi mi ještě nemá v plánu prozradit, kdo je zatraceně -A, Sherlock - ach Sherlock. Z knížek samozdřejmě Harry Potter, velmi překvapivé. Taky hodně The Mortal Instruments a Percy Jackson (což mi připomíná, jaký je Rick Riordan úžasný spisovatel a že má nejlepší hlášky). Divergence a Hunger Games jsou mi taky dost blízké (ale vůbec se mi nezamlouvají filmy k Divergenci).
Stay weird, LizLíbající

/ / to all the boys i've loved before / /

13. prosince 2014 v 22:50 | Liz
Haii.
Víte, přišla jsem na to, že jsem fakt naprosto neschopná. Neustále bych sem psala 'recenze', ale v pondělí mám odevzdat čtenářák a nemám nejmenší tušení, na jakou knížku ho budu psát. Rozhodně to není tím, že bych neměla co, to samozdřejmě mám, ale je mi hrozně blbý, když musím do něj psát, že se on či ona zamilovala, měl/a sex a podobné nevhodné věci. Takže jo, asi si napíšu něco jako Harryho Pottera. Ale teď už ke knížce. Napsala jí autorka Jenny Han, která taky napsala sérii 'Summer', která začíná knihou The Summer I Turned Pretty, kterou už jsem též přečetla. Dále taky napsala sérii, která nevím, jak se jmenuje, ale začíná knihou Burn for Burn. To All the Boys I've Loved Before není přeložena do češtiny a nevím jestli bude, ale myslím, že v angličtině vlastně ani není tak náročná a mně se četla dost lehce. No a protože končí poměrně dost otevřeně, tak spisovatelka chystá v roce 2015 vydat sequel, který se bude jmenovat P.S: I Still Love You, na který se moc těším, protože to vlastně neskončilo jen poměrně otevřeně, ale zatraceně hodně otevřeně. No a teď už přestanu kecat a pojďme tedy k obsahu.

Lara Jean miluje hromadění věcí. Obyčených, ale pro ni důležitých věcí, jako dopisů, které napsala všem klukům, které dřív milovala. Napsala jejich adresi, nalepila známky, ale nikdy neodeslala. Její otec je doktor a matka umřela, starší sestra zrovna odjíždí na vysokou do Evropy a ona je odkázána zůstat doma s tátou a mladší sestrou - to samozdřejmě není nic špatného s jejich dobrými vztahy a vůbec. Jednoho dne za Larou Jean ale příjde kamarád z dětství - do kterého byla zamilovaná a taky mu napsala dopis - s tím, že mu dopis přišel. Proto hned začne šílet a dozví se, že v její tajný skrýši žádný dopisy nejsou a nejspíš jsou všechny odeslány. Což taky započítává i ten pro jejího souseda, který chodil ještě před týdnem s její starší sestrou (rozešla se s ním před odjezdem). Aby mu tedy vymluvila, že to, co je v dopise není už pravda (jelikož je to těžko uvěřitelný, když to psala asi teprve dva roky zpátky), řekne mu, že má kluka a to Petera - kamaráda z dětství, kterému též přišel dopis. Ze začátku to mají v plánu ukončit asi po jednom dni, ale následně se Peter rozhodne, že i on potřebuje takovou falešnou přítelkyni, aby jeho ex žárlila. Po chvíli ale všechno tohle předstírání začne být skutečné a Lara Jean neví, co si se svýma citama počít.


Zezačátku jsem si knížkou moc jistá nebyla. Někdy v září jsem si objednala asi pět anglických knížek a tohle byla jedna z nich. Moc se mi zamlouval název a popis a prostě jsem to chtěla přečíst. Když jsem si přečetla něco jako prolog, nechytlo mě to. Po tom, co jsem si však přečetla prvních pár kapitol, nemohla jsem to odložit a byla jsem na sebe nesmírně naštvaná, když se mi chtělo spát. Pozoruhodné je, že mě nezaujalo nejdřív všechno okolo těch dopisů a lásek, ale její vztahy v rodině se sestrama a tátou. Je to rozhodně perfektní vysněná rodina (až na ztrátu matky, samozdřejmě). Hodně mě zaujala postava Margot, tedy její starší sestry, která na sebe vzala roli matky asi v 12ti letech, když jejich matka umřela. Myslím, že to by nezvládlo hodně lidí a i když je to jen postava, tak k ní mám velký respekt. Taky jsem hodně chápala ten vztah mezi Larou Jean a Margot, která byla na vysoké a často se s rodinou nevídala..znám ten pocit.
Následně Lara Jean, která uměla lidi milovat, ale vždy se zamilovala do lidí, kterých nemohla dosáhnout, což je dost nefér. Myslím, že se hrozně bála oslovit kluka nebo jednoduše něco podniknout, aby si jí všimnul a i já jsem byla krapet překvapená, když kývla na Peterovu nabídku. Taky postava Chris, nejlepší kamarádky Lary Jean, kterých kamarádství mě utvrdilo v tom, že i tak rozdílní lidi můžou být nejlepšími kamarády.
Většinou by byli takové knížky hrozné klišé, ostatně většina knížek obecně jsou klišé. Tahle ale nebyla. Teda, samozdřejmě v některých věcích byla, ale obecně nebyla tak moc, jak jsem myslela. Nejzajímavější bylo přemýšlet nad tím, kdo doopravdy dopisy odeslal a musím přiznat, že můj největší podezřelý nakonec nebyl ten, kdo to udělal. Konec byl ale zdrcující a božínku, prosím, ať Jenny Han napíše, co nejrychleji ten druhý díl nebo se z toho čekání zblázním. Mimochodem, úžasná knížka, moc moc moc jsem si ji užila. Taky mě hodně inspirovala k tomu, abych jeden takový dopis napsala.




Stay weird, LizLíbající

/ / hopeless / /

5. prosince 2014 v 21:43 | Liz
Hey.
Nad tímto článkem jsem opravdu hodně přemýšlela, protože tuhle knížku jsem si už asi po 50ti stránkách zamilovala, ale nechci se s nikým o ni dělit, je moje (to znělo špatně, ale určitě jste někdy měli nějakou knížku, která vás tak zaujala a mysleli jste si, že by si ji měl každý přečíst, ale zároveň jste nechtěli, aby nikdo kromě vás znal její tajemtsví). Nakonec jsem se ale rozhodla, obzvlášť proto, že jsem ji teď četla znova, že vám aspoň trochu vysvětlím, proč ji tak obdivuju. Spisovatelka Colleen Hoover je poměrně úspěšná, jak jsem zjistila po přečtení knížky. Vydala už pár dalších knih kromě této a má jich ještě spoustu v plánu a já se moc těším, až si přečtu pokračování Bez Naděje a Slammed - obě jsou přeloženy do češtiny. Moc se mi nechce do knih nepřeložených, protože u některých autorů to mám jednoduše nejraději v češtině, ale uvidíme. Jak už jsem řekla, autorka napsala i volné pokračování z pohledu Holdera (pokud jsem to dobře pochopila) a já se nemůžu dočkat, až bude k vypůjčení v knihovně, jelikož jsem četla, že je možná i o trochu lepší než Bez Naděje, jmenuje se Ztracená Naděje. No a teď už dost kecání a trochu k obsahu.

Sky není úplně normální puberťačka. Třeba proto, že je adoptovaná, učí se doma, její 'máma' Karen je proti dnešním technologiím jako televizi nebo telefonům, takže nic takového nevlastní a taky se živí velmi zdravou výživou, což Sky zakazuje mít doma třeba čokoládu nebo kolu (ne že by neměla své tajné skrýše, ale pšt). Samozdřejmě už si na všechno tohle zvykla, obzvlášť s její nejlepší kamarádkou Six, která bydlí vedle ní. Když však Sky přemluví Karen, aby mohla na poslední rok střední chodit do opravdové školy, Six odjíždí do Itálie studovat a ona tam zůstává sama. Potkává však Breckina, který jí hned oznámí, že je součástí aliance a on je její nový nejvíc nejlepší kamarád na celým světě, což Sky hned uklidňuje. Následně taky potkává v samoobsluze Deana Holdera, který jí ze začátku vyděsí, ale pak začne poznávat jeho dobré stránky, ty špatné samozdřejmě taky. Sky se dozvídá o Holderovi hodně věcí, ale taky zjišťuje, že nejsou pravda, stejně jako zvěsti o tom, že je ona kurva. Začíná s Holderem chodit a zamilovávat se do něj. A zrovna v tom momentě, kdy si myslíte, že se už nemůže stát nic zajímavého začneme poznávat Skyinu milunost a všechno se krásně zamotá. Každopádně vás musím ujistit, kniha je plná překvapení.


Je hrozný milovat knížku a vlastně neznat kloudný důvody proč. Nejdříve bych chtěla začít s tím, že je to prostě dobře napsaný, styl psaní autorky se mi moc líbil. Působí to na vás tak, že jednoduše musíte pokračovat ve čtení ať se děje, co se děje. Dalším důvodem je Holder. Motherfucking Dean Holder aneb jeden z nejdokonalejších kluků z knih. Není to jen jeho povahou, která je mimochodem taky prostě awh, ale taky tím, jak se dokáže přispůsobit, i když je dost výbušný cholerik (jako já. náhoda? nemyslím si). Taky je naprosto boží přítel, protože který kluk by s váma jen tak uprostřed školního roku utekl, protože jste se pohádali s vaší nevlastní mámou (slovo pohádali je trochu nepřesné, protože šlo o mnoho víc, ale nechci spoilerovat, okay).
Další věcí je: některé knihy se vám líbí, ale nezanechá to ve vás skoro nic, ale některé knihy vám zanechají nekončna poseltví a vy na ně prostě nezapomenete. To je tahle knížka. Po přečtení nikdy nebudete chtít brečet znovu, ale zároveň víte, že brečet vlastně není někdy vůbec špatný, ani úplně dětinský. Po přečtení chcete vstát, vyhodit všechny mobily, počítače i televize a chodit každé ráno běhat s tím, že byste mohli potkat někoho jako Holdera. Myslím, že tak by měla působit jakákoli kniha a tato splnila všechna má očekávání. Čtení jí znovu mi jen potvrdilo, jak je úžasná a jaká dokonalá slova jí tvoří. Bylo to trochu klišé, ale opravdu ne tak moc jako u normálních YA knih. Každopádně, myslím, že jí můžu vřele doporučit všem, co mají rádi roztomilý páry, ale taky nějaký děj mimo to. Nezapomeňte si ale vzít ke čtení kapesníčky, budou se hodit. Ale má to i nějaké nejvtipnější pasáže, co jsem kdy četla, takže se připravte i na případný smích.





Stay weird, LizLíbající

/ / if i stay / /

27. listopadu 2014 v 21:07 | Liz
Helloo.
Dnes mám náladu na psaní 'něčeho jako recenze', nevím proč, ale už mi tu náladu nic nezmění. Poslední dobou tu toho o knížkách přibývá hodně a doufám, že to respektujete a baví vás to číst tak, jako to mě baví psát. Jak můžete vědět, If I Stay, tedy v češtině 'Jestli zůstanu' (četla jsem v angličtině) je knížka od autorky Gayle Forman a nedávno byla zfilmována do filmu, který už můžete najít online, třeba na zkouknito.cz. Od spisovatelky jsem zatím četla jen tuto knížku, ale chci si přečíst další, protože se mi moc líbila jak kniha, tak film. Taky bych si moc ráda přečetla volné pokračování, a když říkám ráda, myslím tím, že si to sakra musím přečíst. No a teď pojďme ke knize.

Mia prožívá normální den v jejím normálním životě. Je zima a kvůli nadměrnému sněžení jsou školy na den zavřené. Rozhodnou se tedy s rodinou zajet za přáteli a podívat se na jejich miminko. Bohužel, auto dostane smyk na ledě a oni bourají. Mia se však po chvilce probouzí a zjišťuje, že jí nic není. Všechno okolo je však jiné, zvláštní. Ostatní členové rodiny jsou zranění a leží v bezvědomí. Nejvíce ji udiví, že vidí i samu sebe. Následně si taky uvědomí, že nikdo ze zácharařů, které po chvíi přijedou ji nevidí, ale pokračuje s nimi do nemocnice, kde sleduje vývoj svojí operace a dozvídá se, že její rodiče oba zemřeli. Bratr do nemocnice dorazil při vědomí a je víceméně v pořádku. Dochází jí, že je na ní, jestli bude žít, ale nemohla by nechat Teddyho samotného, proto bojuje a my můžeme vidět množství úryvků z jejího života. Jak se zamilovala do cella, o její nejlepší kamarádce Kim, o tom, jak se zamilovala do svého přítele Adama, o rodičích i o příhlášení na Julliard. Věci se však začnou komplikovat, jelikož Teddy umře též. Mia je naprosto sama a už nechce za nic bojovat. Chodí ji navštěvovat její příbuzní, Kim a nakonec tam dovolí jít i Adama. Ale rozhodne se Mia přece jen zůstat nebo to nezvládne a její rozhodnutí bude smrt?


Upřímně řečeno, nenacházím slova. Nevím, jak popsat, jak moc se mi kniha líbila. I když, byla trochu i klišé. Mia má perfektní život - pohodoví rodiče - táta měl v mládí kapelu, nejúžasnější nejlepší kamarádka, dokonalý přítel, opět se svou kapelou a cello. Samozdřejmě, má problémy, ale já to nevidím jako tak velké věci. Kromě tedy jejího přihlášení na Julliard, kvůli kterému se s Adamem pohádali, ale to je jen maličkost. Hodně vám to ukáže její vztah s rodiči a dokáže, že by dokázala kvůli nim též umřít. Myslím, že je to takový sen všech holek - kromě komátu - hodný malý bratr, rodiče rockeři a naprosto perfektní kluk. A myslím, že Mia si hodně uvědomovala, že opravdu měla dobrý život. Celá kniha obsahuje nezpočet nádherných citátů, ale ne jen citátů, ale jednoduše slov. Taky je do ní krásně zapojená hudba, což zlepší jakoukoli knihu. Konec je trochu..rozpačitý. Je hodně otevřený a to, že Gayle Forman napsala volné pokračování rozhodně nebyla chyba. Doporučuji si přečíst, moc se mi kniha líbila!




Stay weird, LizLíbající

/ / amy&roger / /

19. listopadu 2014 v 20:54 | Liz
Hey.
Dnes tu máme další 'něco jako recenzi', jelikož mě to docela začalo bavit psát. Ne, že bych někdy četla málo knih nebo mě nebavilo o nich mluvit a vyjadřovat své názory, ale poslední dobou opravdu hodně přemýšlím o obsahu a o hlavní myšlence a jednoduše si buduju na knížky opravdu názory a moje 'něco jako recenze' se pomalu přenášejí v skoro recenze, což mě moc těší. Tuto knížku napsala spisovatelka Morgan Matson, od které už jsem psala o knížce 'Since You've Been Gone', která není bohužel přeložena do češtiny, ale tato, tedy 'Amy&Roger: Na cestě' ano. Umožňuje to tedy těm, co neumí tak dobře anglicky, knihu si přečíst. Už jsem určitě říkala, že jsem si tuto spisovatelku hrozně oblíbila, i když jsem od ní četla jen dvě knížky. Má však ještě jednu vydanou knihu, kterou si chci přečíst a také jednu připravuje a já se moc těším! No a teď už pojďme napsat něco k obsahu.

Amy končí její 3. ročník na střední, ale ne tak šťastně jak si ještě před třemi měsíci myslela - její táta umřel při autonehodě, kterou způsobila ona, její bratr je na odvykačce a matka na druhém konci země, kam se má ona zanedlouho taky stěhovat. Všechno se však zkomplikuje, když musí Amy odvézt do jejich nového domu auto a protože se bojí řízení po smrti otce, jede s ní syn máminý kamarádky, tedy její kamarád z dětství, který se působivě změnil v krasavce - Roger. Matka jim samozdřejmě předem udělala trasu, zarezervovala hoteli a všechno do posledního detailu zařídila. Jeden by si řekl, nebude to sranda, udělat si výlet na 5 dní a projet kousek Ameriky? Bohužel. Trasa totiž vede po neskutečně nudných a nezajímavých místech, kam by se nikdo nechtěl podívat. Amy a Roger ale najdou řešení ještě před prvním noclehem - udělají si vlastní trasu a pojedou na roadtrip. Dvě noci můžou mamce ještě lhát, ale pak? Odstřihnutá kreditka a oni mají v hotovosti jen 400 dolarů. Amy neustále bojuje s provinilostí, ale pod nátlakem Rogera se opět stáva sociabilní a dostává se z toho. Roger se naopak trápí s jeho ex-přítelkyní - nechala ho bez vysvětlení a on udělá vše pro to, aby ho vzala zpět. Oba se ale časem přestanou o všechno zajímat a nechají všechno být, poznávají se. Otázkou však je, doopravdy se oba dostanou přes svoje obavy a zamilují se do sebe? A jak se s tím poperou, když od sebe budou odděleny desítky kilometrů? Nebo s malou hotovostí, s kterou chtějí dojet do Conecticutu?


Pokud jsem to ještě nedala najevo z úvodu nebo obsahu, tuhle knížku jsem si zamilovala ještě před dosažením sta stránek. Jak jsem už řekla, četla jsem od Morgan Matson další knihu, kde jsem si všimla toho, že hlavní důraz dává na přátelství a románek je v pozadí. Tady je těžké říct, že byl v pozadí, když ti dva jsou spolu téměř celou knihu, ale i tak nebyl románek nejdůležitější. Myslím to tak, že když Amy Rogera uviděla, viděla jak se změnil a jak je teď krásný, nemyslela si hned, že by se jí líbil a v průběhu knihy jste začali chápat, že si to sice ještě sama nepřiznává, ale zamilovává se do něj. Autorka si však počkala někde do třísta stránek, než nám dopřála první polibek. Morgan, ty ďáble.
Další věc, která byla naprosto super byli přiložené fotky, které spisovatelka sama nafotila, jelikož se na cestu sama vydala. S nimi je tam taky 'cestovní deníček', který vám pomáhá vžít se do takové cestovní nálady a do místa, které vlastně ti dva zrovna projíždějí. No a Morgan taky nemohla zapomenout na její playlisty, které mi dávají ten pocit, že sedím s knížkou v autě a jím dobroty. Tyto věci hrozně dobře nalaďují atmosféru, což se mi moc líbilo. Bylo nesmírně zajímavé sledovat, jak se Roger přenáší z jeho staré lásky k Amy, jak Amy překonává svůj strach z řízení. Skvělá knížka, všem moc doporučuji, obzvlášť v létě!



Stay weird, LizLíbající

/ / since you've been gone / /

10. listopadu 2014 v 20:34 | Liz
Hey.
Dnes tu pro vás mám opět 'něco jako recenzi'. Tentokrát je to pro jednou knížka, kterou jsem četla anglicky a to 'Since You've Been Gone'. Předtím vás ale ještě upozorním, že jsem udělala novou anketu, jelikož ta starší už je trochu..starší. Takže prosím o hlasovní, moc mě to zajímá! No a teď už ke knize. Je to třetí knížka od Morgan Matson, od které jsem četla ještě jednu a musím přiznat, že je opravdu obtížné se do spisovatelky nezamilovat, protože píše skvěle, moc se mi to líbilo jak v češtině, tak v angličtině. Možná se tu tedy někdy objeví zmínka o 'Amy&Roger: Na Cestě'. Nemůžu se dočkat až si od ní přečtu i 'Second Chance Summer'. Obě předešlí knihy byli do češtiny přeloženy, ale tato zatím ne a nejsem si jistá, jestli se k tomu někdo chystá, já ji mám tedy doma, svoji, v paperbacku, angličtině. Budu psát ale samozdřejmě v češtině.

Sloane a Emily jsou nejlepší kamarádky už po dva roky a nečekaly, že by se to mohlo aspoň v nejbližší době změnit. Přichází léto, na které se tak těšily, ale Emily zaráží jedna věc - Sloane zmizela. Už dříve se stávalo, že někam odjela s rodiči na týden a nedala jí vědět, ale tentokrát je to doopravdy. Po více než dvou týdnech Emily pochopí, že Sloane je vážně k nenalezení a naději v ní vyvolá teprve dopis s 'to-do' listem od ní. Emily samozdřejmě nad většinou z úkolů nejdříve hodně váhá. Koupání na Adama, políbit cizince, jízda na koni? To nezní moc dobře. Časem to ale Em začne náramě bavit i bez její nejlepší kamarádky Sloane. Najde si totiž kamarádku Dawn, pracující v pizzeriji. Sama si díky Sloane najde práci v zmrzlinárně a k těm dvěma se přidá ještě ten nejnečekanější člověk - Frank Porter, tedy premiant, předseda třídy a bůhvíco ještě. Em ale začne objevovat, že Frank není jen to a dokáže být taky v pohodě. Připojí se k nim i Frankův nejlepší kamarád Collins. Em prožívá s těma třema hodně zábavy u splňování listu, ale i různých jiných věcech. Otázkou ale je, doopravdy najde opět Sloane po tom, co všechno splní? A co si jen počne s pomalu narůstajícími city ke klukovi, který má přítelkyni?


Tohle je vzhledem k této knize naprostá pravda. Po tom, co jsem si přečetla popis knihy, myslela jsem, že Emily je opravdový outsider - což se mi taky potvrdilo, ale nečekala jsem, že mě do sebe kniha tak vezme. Měla jsem to s ní asi tak, že jsem ji nemusela číst měsíc, ale když jsem ji vzala do ruky, nikdo mi ji nezval dokud jsem s ní neusnula, jelikož jiný způsob odtrhnutí nebyl. Musím přiznat, cítila jsem se špatně, když jsem od začátku shippovala Em a Franka, protože Dawn měla naprostou pravdu, měl přítelkyni. Překvapilo mě ale kapitálně, když sama Emily přišla na to, že k němu cítí skoro na konci. Samozdřejmě, často předvídám co se stane, ale ty jedna blbá huso, kdy ti asi dojde, že toho too-much-sexy-and-hot-clever-and-nice kluka miluješ?! Ale i při mém shippování jsem si uvědomovala, jak dobře může fungovat přátelství mezi holkou a klukem. Morgan, tleskám.
Dalším na mém seznamu je vztah mezi Em a jejím mladším bratrem Beckettem, který vlastně odehrál v příběhu velkou roli. Moc se mi líbil jejich sourozenecký vztah, který možná fungoval díky tomu, že měli větší věkový rozdíl, ale hlavní je, že fungoval. Další, naprosto úžasná věc, kterou Morgan Matson udělala bylo to, že propojila dvě svoje knihy, což není jen úžasné, ale super duper awesome. Totiž, Amy&Roger končí tak, že nevíme, jestli spolu nakonec budou chodit či ne, ale v této knize se dozvíme, že spolu vyrážejí na cestu napříč Evropou další léto. Nevíte, jak moc jsem byla nadšená, opravdu ne. Tahle kniha, ale byla založena hlavně na jedné věci - přátelství. Em a Sloane byli nejlepší kamarádky. Em outsider a Sloane krásná a zářící nová dívka. Tohle mi ukázalo, že fakt můžeme být kamarádi se všemi i když jsme rozdílní. 11 hvězdiček z deseti. Morgan Matson, obrovský potlesk, klobouk dolů.



Stay weird, LizLíbající

/ / this song will save your life / /

3. listopadu 2014 v 20:43 | Liz
Hey.
Dnes jsem si pro vás po delší době připravila 'něco jako recenzi'. Tentokrát se bude týkat jedné z mých oblíbených knih a to This Song Will Save Your Life, aneb Tahle píseň ti změní život, kterou jsem tento víkend četla podruhé, což musím říct je u mě opravdu něco, jelikož jedinou knihu, kterou jsem četla dvakrát (a budu číst víckrát) je Malý Princ a toto je teď druhá. Každopádně, ještě něž začnu, nesmím zapomenout na trailer ke knížce, který jsem samozdřejmě viděla až po přečtení, jop. Neudělejte stejnou chybu jako já a udělejte -> click. Také, v knize je zmíněno opravdu hodně písniček a nedoporučuji tento playlist poslouchat jen když ji čtete, ale obecně, takže komu by se hudba v knížce zalíbila, tak udělejte ještě jednou -> click.

Elisa je loser a outsider skoro celý svůj život. Ve druháku na střední se ale rozhodně, že se od základů změní a celé léto se snaží se naučit být co nejvíce 'cool'. Jediné, co na sobě však opravdu nemůže změnit je její hudební vkus. Když příjde do školy, pochopí, že žádná taková změna ji nepomůže najít si kamarády nebo se stát něčím jiným, než odpadlíkem Elisou, kterou nikdo nemá rád. Proto se chce zabít. Dorazí domů a nejdříve se jen zkusí pořezat a následně volá dívce ze školy od které chce jen kouset pozornosti, které se jí nikdy nedostává. Ona však místo pomoci jen zavolá sanitku a Elisa je poznamenána tím, co se snažila udělat.
Nacházíme se na stejným místě, se stejnou ale zároveň jinou osobou o pár měsíců později, v dubnu. Elisa si ve škole opravdu našla dvě kamarádky - podle ní jsou ale trochu víc zaujatý okolím, než sami sebou. Její rodiče si i po všem tom času dělají o ní starosti a jediné, co jí pomáhá jsou její noční procházky a samozdřejmě hudba. Jednou ji ale na jejím nočním poflakování osloví dvě holky, které se zdají o hodně víc cool, než je ona a berou ji s sebou do Startu - nejlepší taneční party. Poprvé se tam cítí Elisa nesvá a osamělá a zmizí. Následně se ale vrátí a začne to tam poznávat - Viky a Pippu, které se jí ujali, DJeje Chara, který jí ukáže, jak na to s DJováním a dostane od něj svoji první pusu a možná i něco víc. Věci se ale komplikují - někdo začne psát jakýsi online deník o ní a o tom, že se chce zabít a jak všechno nesnáší. Elisa nemá však tušení, kdo by to mohl být, protože kromě ní, jejich rodičů a dívky, které volala to nikdo neví. Příběh je tak plný překvapení a nápětí.
Pokud jste už zapomněli na to, že je toto jedna z mých oblíbených knih, právě vám to připomínám, protože uznávám, že když jsem knihu četla poprvé, necítila jsem se tak špatně jako teď a když jsem ji četla podruhé dost mě povzbudila. Je plná skvělé hudby na kterou už většina populace zapomněla nebo ji považuje za špatnou, což je hrozně smutné. Mimo to, každá kapitola začíná citátem (jen zmiňuju, že zbožňuju, když nějaká knížka a kapitoly v ní začínají s cítatami) různých kapel a nevím jak vy, ale mně to k tomu, abych si je zkusila poslechnout naprosto stačí. Další věcí jsou citáty, ale taky jen prosté slova v knížce samotné. Často si do knížek lepím takové lepivé papírky (jinak to vysvětlit neumím), kterýma si označuju má oblíbená místa. Když jsou knížky moje a nemusím je pak vyndávat (jako když jsou třeba z knihovny), ráda si taky tužkou knížku podtrhávám. Tyhle stránky si opravdu moji tužku užili a nevím, jestli to je tím, že jsem vážně chápala, jak se Elisa cítí nebo ne, ale v některých větách jsem slyšela samu sebe, moc nahlas. Pokud jste fanoušek oldies a obecně hudby, tuto knihu vám doporučuji. Pokud jste v depresi, neustále smutní a nikdo vác nechápe, tuto knihu vám doporučuji. Pokud jste kdokoliv a kdekoliv a nemáte co číst nebo vás můj popis zaujal, tuto knihu vám sakra doporučuji.
/nakonec můj pokus o 'bookandface'




Stay weird, LizLíbající

Marina | recenze

15. října 2014 v 20:45 | Liz
Hello there.
Dnes už tu mám konečně nějaký smysluplný článek (doufám) a to, jak tomu já odborně říkám 'něco jako recenzi' na knihu Marina od spisovatele Carlose Ruize Zafóna. Knihu jsem četla nedávno, asi dva týdny zpět, ale rozhodně už si přesně nepamatuju jak šel děj za sebou, jelikož to bylo opravdu komplikovaný, ale zárověň to jen přidalo na tom, jak moc se mi kniha líbila. Zjistila jsem, že Zafón je poměrně populární spisovatel a když jsem koukala na Goodreads na odezvy na jeho ostatní knihy, tak to vypadá rozhodně dobře. Mám v plánu si přečíst i něco dalšího od něj. No a teď už pojďme k věci.

Oskar je 15ti letý kluk chodící na akademii v Barceloně. Jeho rutinou je ale z akademie tajně vyklouznout a procházet se po temných uličkách Barcelony, které jsou plné tajemství. Jednoho takového dne se zatoulá do jakési uličky, kterou nezná a line se z ní nádherná hudba. Když příjde až do domu, odkud hudba jde, vyděsí se postavy v křesle a opravdu omylem jí ukradne hodinky. Až po několika dnech dostane odvahu se vrátit a hodinky s vysvětlením předat. Seznámí se tak s dívkou Marinou a jejím otcem Germánem. Marina ho ihned pozde na dobrodružství (jestli se tomu dá tak říkat) plné tajemství, což Oskara hned uchvátí, protože sama Marina je plná tajemství. Tak taky začne jejich 'vyšetřování'. Nejprve zamíří na hřbitov, kam pravidelně chodí žena k nejmenému hrobu, otázkou je ale proč? Když jí pak sledujou, zabloudí do tajemného skleníku plného figurín v životní velikosti (okay, teď to píšu a jako u knihy mám všude husí kůži:D) a také album s divně znetvořenými lidmi. Následně se dozvídají o skleníku a figurínách mnohé a o dávných a zapomenutých experimentech. Nejpřekvapivější je ale konec, který vám zlomí srdce.

Nemůžu popsat jak moc se mi kniha líbila. Byla opravdu naprosto skvělá a s tím, že já detektivky opravda nerada poslední dobou čtu a tohle se tomu dost blížilo, tak mě to naprosto vtáhlo a já se nemohla odtrhnout. Je to taky jedna z mála knih, která se odehrává a byla taky napsaná ve vzdálenější minulosti a to mě opravdu hodně zaujalo. Nevím proč, je to jako s Harrym Potterem, nemáš tam žádné telefony, počítače, televize, všechny tyhle vychytávky, ale všichni spolu hodně mluví, chodí na návštěvy, vyšetřují a nehledají na internetu. Potřebuju víc takových knih. Hodně se mi taky líbilo popisování příběhu z různých stran lidí, které Oskar s Marinou 'vyšetřovali'. Všichni s tím byli spojeni, ale nikdo doopravdy neznal celou pravdu i když si to mysleli. Nejhorší byl, jak už jsem řekla konec. Upřímně, čekala jsem, že se Marině něco stane, jelikož to autor v podstatě už prozradil na začátku, ale opravdu jsem nemyslela, že ta Germánova nemoc je vlastně nemoc Mariny. Abych byla upřímná, čekala jsem, že umře před tím, když hořelo divadlo a moje nadšení po tom co přežila právě moc dlouho nevydrželo. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebrečela a vůbec se nebála. Byla jsem v některých chvílích naprosto vyděšená, což tak často u knih nejsem. Tleskám Zafónovy, kniha byla dokonalá a s ní ještě zesílila moje obsese s Barcelonou. Doporučuji si přečíst, za mě je to určitě 5/5 hvězdiček!




Stay weird, LizLíbající

Libraries x booksfhelves?

24. září 2014 v 18:53 | Liz

Sleeping With Sirens - I'll Take You There

'Hey! I just listened to a song you shared..somewhere. It was really cool.'
'Yeah, you know what that might be?'
'What?'
'That I actually listen only to the good music.'

/můj dnešní krátký rozhovor s kamarádem, který si mě odchytnul na chodbě, samozdřejmě
se neodehrál v angličtině, ale zní to tak líp/
And finally haiii.
Abyste pochopili, nemám nejmenší tušení, proč jsem vám to sem napsala, jen mi to připadalo nějakým způsobem..zajímavý. Nevermind. Před chvilkou jsem si sedla a začala jsem přemýšlet o tom, jaký dneska budu psát článek. Přísahám, že jsem dostala naprosto úžasný nápad, ale pak za mnou přišel do pokoje táta a mě se naprosto vypařil. Takže mám pro vás dnes méně úžasný článek a doufejme, že si na téma mého ztraceného nápadu vzpomenu.
Už asi 3 roky chodím do naší městské knihovny, která je podle mého názoru na zapadákov, který má 15-20 tisíc obyvatel hodně velká a musím říct, že je tam i hodně dobrých knih a taky tam často přibývají. Naše knihovna má dětské a dospělé oddělení. Dospělí můžou do obojího, ale děti do 15-ti let by měli chodit do dětského, ale já třeba chodím v poslední době hlavně do dospělého, jelikož jsou tam lepší knihy a povětšinou jediným důvodem, proč se knihy nachází v dospělým oddělení je ten, že se tam často vyskytují 'žhavé' scény či sexscény nebo časté vraždy a jednoduše drastický a tragický děj. Jak už jsem ale řekla, většina dětí už před 15-ti chodí do dospělého a zatím nikdy jsem neslyšela o příkladech, kdy by je nebo mě odmítli nebo mi určitou knihu nedali. Samozdřejmě ale vím, že hodně, vlastně drtivá většina lidí ve svém městě nemá buď knihovnu vůbec nebo jen s klasickou českou literaturou a povinnou četbou či malou knihovnu ve škole (tu máme taky), ve které ale také nenajdete moc beletrií nebo fantasy, sci-fi či detektivek. Každopádně mojí pointou je, že ne všichni použivatelnou knihovnu mají těch lidí je mi opravdu moc líto a teď vás trochu od článku odtrhnu. Poslední dobou jsem totiž hodně přemýšlela o otázce jestli vy, ale i já sama více preferuju si půjčovat knihy z knihovny nebo je mít doma.
Na první pohled to může hodně záležet na penězích a proto bych se třeba i já přiklonila k půjčování knih. Ale jsou tu i výhody toho, že knihu vlastníte - nemusíte čekat, pokud ji někdo má z knihovny vypůjčenou, můžete si do ní psát poznámky tužkou, nemusíte být tak opatrní ohledně zmačkání (samozdřejmě nechcete knihu zničit, ale když ji máte půjčenou tíží vás větší pocit viny, aspoň mě určitě), můžete jí mít kdykoliv po ruce a číst ji znovu. Opravdu i to má hodně výhod. Já sama si ale rozhodně půjčuji knihy spíše z knihovny a hlavním důvodem toho je samozdřejmě dnešní cena knih, která se obvykle pohybuje mezi 250-400kč (možná více, možná méňě, nechci vám tu kecat). Proto pro mě dostávání knížek existuje hlavně na Vánoce a narozeniny a taky někdy, když dostanu knihu jako dárek od sebe.
Je tu i třetí možnost - půjčit si knihu od kamaráda, kterou taky někdy mám, ale i ta není tak úplně výhodná. Proto to mám já určitě nerozhodně - a co vy? Máte ve městě nebo v okolí knihovnu? Chodíte do ní? Dáváte přednost vlastnění knížek nebo půjčování? Určitě mi dejte vědět a nezapomeňte zmínit proč. No a když už jsme u těch knížek, tak musím zmínit, že jsem dnes dočetla 'Den co den' od Davida Levithana a právě čtu 'Since You've Been Gone' (dáreček ode mě:3) od Morgan Matson, 'Marina' od Carlose Ruize Zafóna a do školy 'Kytice' od koho jiného, než Karla Jaromíra Erbena:)






Stay weird, LizLíbající

The Giver | recenze

2. září 2014 v 19:01 | Liz
Heyyy.
Puf, okay, nesnáším to, že když píšu recenze a snažím se dát knihu do strany a psát prostředkem, tak mi to nikdy prostě nejde. Anyway, dnes jsem si pro vás připravila takovou recenzi na knihu 'The Giver' tedy 'Dárce', kterou jsem četla teď v Chorvatsku a moc se mi líbila. Nedávno se podle ní natočil i film a myslím, že je možné, že už ho dávají i v kinech v Česku. Upřímně řečeno ale myslím, že film nebude moc podle knihy, protože v knize chybí akce bez které by se film neobešel a stejně tak v knize chybí nějaký románek a to do filmu jak jsem pochopila zapojili také, což mi docela vadí, jelikož se mi kniha líbila kvůli její jednoduchosti a originalitě a i když sama spisovatelka řekla, že pokud se vám líbila kniha měli byste se na film podívat, tak mám nějaké obavy, ale stejně bych film ráda viděla. No a teď pojďme na to.

Jonas je 11ti letý kluk, který žije ve světě, kde má všechno jednu barvu, přídělí vám vaše trvalé pracoviště, je jen jedno počasí nebo vám přidělí vaše dítě. Jonasovi už se blíží jeho obřad dvanáctek, kde dostane přiřazenou práci a po obřadu začne s výcvikem ke své práci. Jonas má nejdříve z obřadu strach, ale v jeho průběhu, kdy jsou jeho kamarádi nadšeni svou budoucí prácí se uklidní. To mu ale nevydrží dlouho, protože při obřadu přeskočí jeho číslo. Jonas je zmatený a je velmi rozrušen. Ke konci obřadu oznámí, že jeho číslo nepřeskočili, ale nebyl k žádné práci přidělen, ale vyvolen na to, aby se stal budoucím příjemcem paměti. Nikdo ve společnosti neví, co to vlastně obnáší, ale všichni k němu mají respekt a považují příjemce za nejdůležitějšího ve společnosti. Jonase ale znovu rozruší hned to, jaké dostane instrukce - ne jen že už nebude mít skoro žádný volný čas, ale taky má možnost lhát, což měl celý život zakázaný. Se začátkem výcviku pozná minulého příjemci paměti, tedy Dárce, který mu vysvětlí, že mu bude předávat vzpomínky na celé lidstvo a taky, že má dar 'vidět neviditelné', což je jak se časem dozví Jonas schopnost vidět barvy. Jonase zezačátku baví dostávat šťastné vzpomínky a objevovat nové barvy, ale časem mu Dárce začne dávat bolestnější vzpomínky na samotu, hladomor, válku, smrt. I po těchto vzpomínkách ale nezapomíná na ty, které jsou krásné, ale sám je nikdy nepoznal - radost a lásku. Po nějaké době ve výcviku se ale stane osamělým, protože se nesmí s nikým o vzpomínky podělit a nikdo mu nerozumí. Proto vypracují s Dárcem plán podle kterého Jonas nechá své rodině vzkaz, že se šel ráno projet zatímco v noci odjede a nechá nějaké oblečení u řeky, aby si lidi mysleli, že se utopil v řece. Sám ale ujede až Jinam a zůstane tam. Jeho vzpomínky se pak rozprostřou po celé Společnosti a lidi pochopí jeho a Dárcovo trápení. Plán by vyšel, kdyby Jonas s sebou nakonec nevzal malé batole Gabea, kterého mají vyřadit - tedy zabít. Ze zečátku jejich útěk prochází dobře, mají dost jídla, není jim zima a postupují rychle. Časem se ale prostředí a taky počasí začne výrazně měnit a oni si musí potravu vyhledávat. Nemůžu vám ale tvrdit jak to zkončí, protože každý má na konec svůj vlastní názor a sami si to musíte přečíst, abyste si ho udělali.
Jak už jsem řekla, kniha se mi hodně líbila kvůli její jednoduchosti, ale zároveň originalitě a nápaditosti. Na začátku jsem vůbec nerozuměla tomu, že má všechno jen jednu barvu nebo jak těžké by mohlo být dostávat všechny vzpomínky. Taky už jsem psala, že knize chyběl románek, což mi vůbec nevadilo - dalo se víc soustředit na hlavní postavu a jeho problémy a ne na jeho milostný život. Také tam ale nebylo moc akce, abych byla přesná, nebyla tam žádná akce. To taky dopustilo to, že jsem se někdy opravdu nudila a potřebovala jsem nějak to zakončit. Tohle jsou ale malé nedostatky a jinak to bylo naprosto úžasné a myslím, že jsme hodně z této knihy pochytila. Moc doporučuji!




Stay weird, LizLíbající

A Million Suns - best moments&quotes.

30. srpna 2014 v 19:51 | Liz
/:33/
Heyy.
Dnes mám pro vás další 'favorite moments and quotes' a tentokrát je to z knihy od Beth Revis a to 'Milion sluncí', což je druhý díl 'Loď mezi hvězdami'. Celá trilogie (3. díl jsem zatím neměla šanci přečíst, jelikož není v knihovně k vypůjčení) je vlastně, jak už jste mohli poznat z názvů o vesmíru nebo přesněji o loďi, která míří ze Země na jinou planetu napříč
vesmírem. Knihy jsou fakt zajímavé a doporučuji vám si je určitě přečíst. No a teď už pojďme na to. Předem upozorňuju, že dnes jich moc není, jelikož jsem jeden vyškrtla a teď mi jich přidadá málo.

1. Když nemáš na výběr, není to láska.

2. Zemřela sama a vyděšená. Já nejsem mrtvá, ale sama a vyděšená ano.

3. "Asi jsi trochu umřel,"
"Je mi blbě,"
"Jo, to se stává, když člověk trochu umře."

4. Ale možná stojí za to, schovat to dobré, když se schová i to zlé.



Stay weird, LizLíbající

Pretty girl-13 | recenze

4. srpna 2014 v 20:40 | Liz
Hello everyone.
Tenhle článek tu měl být už včera, ale jsem u druhý babičky a přijeli jsme někde v devět a já hned sedlA za počítač a snažila se zprovoznit blog, ale pořád se mi nedařilo dát tu obálku knihy na stranu a psát sem vedle toho, dnes mi to konečně jde, huray. Anyway, mám tu pro vás další recenzi na knihu s názvem 'Pretty girl-13' aneb 'Návrat z temnoty'. Jak jsem tak po přečtení hledala googlem, tak kniha v angličtině moc známá není, ale v
češtině je podle mě i poměrně oblíbená. Každopádně je jedna z mála knih, která má nějaký trailer, který jsem ale zhlédla bohužel až po přečtení, samozdřejmě. Takže vy určitě takovou chybu nedělejte a jestli si knihu budete chtít přečíst, tak nejdřív určitě koukněte na trailer -> ZDE. A teď už k knize.

Poslední co si Angie pamatuje, když se jako kouzlem octne ve své ulici je jak byla na táboře a šla do lesa vykonat potřebu. Všechno jí příjde normální, až na to, že není - je totiž o 3 roky pozdějI. Když přijde domů, rodiče jí v slzách vítají, ona však vůbec nic nechápe. Jak mohli 3 roky uběhnout jako vteřina? Potom se ale podívá do zrcadla a pochopí o čem rodiče mluví, jelikož vypadá jako ona jen s vylepšenýma křivkama, delšími vlasy a vůbec, krásnější než kdy jindy. Angie dlouho nic nechápe až když ji rodiče zavedou k psycholožce, začne s ní přicházet všemu na kloub. Tedy, začnou zjišťovat, že má Angie roztříštěnou osobnost, což její mozek vyvinul jako ochranu proti bolesti, aby jednoduše nevěděla co se děje a nějaká část jejího mozku by to prožila za ni. Nejdříve tomu Angie nevěří a považuje to za blbost, ale po chvilce doktorce uvěří a snaží se to s ní začít řešit. K tomu ještě se musí vrátit do školy, bohužel o dva ročníky níž. Její další osobnosti jí však začnou pěkně ztěžovat život, začne se s nějakými ale i seznamovat a snažit se s nima komunikovat. Začne je postupně poznávat a když s doktorkou přejdou na nějaký způsob, kterým by se dali odstranit určitý osobnosti, taky dva odstraní - nejprve Couru aneb Ženušku, která vždy snášela znásilňování od jejího únosce a následně Anděla, jedinou osobnot mužského pohlaví, která je spíše hodně agresivní a zasahuje vždy, když byla v nebezpečí. Zbývají pak tedy už jen Skautka - ta, která se starala o uživení únosce, který to po ní žádal a Kecalka, která snášela znásilnění od Angiinyho strýce. Angie se rozhodne, že tyto dvě neodstraní, ale spojí je k její osobnosti. Nakonec je obě k svému já připojí, ale naneštěstí zjistí, že je tam ještě jedna osobnost - Osamělá, která rodila dítě, které jí následně vzali. Aby pro vás ale kniha byla zajímavá, konec vám nepovím a budete si muset na něj přijít sami.


Tahle kniha se mi nesmírně líbila. Přečetla jsem ji za 2, 3 dny? Anyway, hrozně mě do sebe zatáhla a přišel mi ten děj nesmírně zajímavý a obecně mi přišlo všechno o tak zvané 'roztříštěné osobnosti' zajímavé a s tím že na konci ještě autorka trochu vysvětlila co to vlastně je, chtěla jsem si to jít hned vygooglit. Nicméně to nebylo jediné co se mi tak líbilo. Angie byla hrozně silná osobnost, s problémy si uměla poradit a vždy se snažila si udržet chladnou hlavu, hrozně jsem si ji oblíbila. Jediný, co jsem moc nepochopila, je název knihy v angličtině. V češtině mi smysl dává - 3 roky si nic nepamatuje a teď se snaží se rozvzpomenout. Ale v angličtině to prostě nechápu, pochopila bych, kdyby se to jmenovalo jen 'Pretty girl', protože ji tak některé osobnosti nazývali, ale nepochopím to '13'. Je to protože jí bylo 13? Nebo něco takového? Nevím. Ale to tu nehraje roli. Knihu jsem si fakt zamilovala a doporučuji si přečíst.




Stay weird, LizLíbající

Thirteen Reasons Why | recenze

31. července 2014 v 14:21 | Liz
Hello everyone.
Puf, recenzi na knihu už jsem sem nepsala pořádně dlouho a taky je to teprve podruhé, co ji píšu tak, že dávám obálku knihy do rohu, což není moc můj styl, ale šetří to místo a dělají to i většina ostatních, tak jsem si řekla, proč ne? Taky už se vidím, jak to po zveřejnění ještě 10x upravuju, aby to vypadalo jako pořádný článek. Anyway, tato recenze je na knihu 'Thirteen Reasons Why' aneb v češtině - 'Proč? 13x proto'. Předtím než začnu chci zmínit, že přeložená česká kniha má hrozně divnou obálku, která se mi ani trochu nelíbí. Když se na ni podíváte, vypadá jako taková kniha o 10ti leté holčíčce, která sní o tom, že bude superstar, což by fakt nemělo. Takže se tím nenechte předčastně zmást.

Clay Jensen je normální, průměrný kluk, který chodí na střední školu a obyčejně nemá žádné problémy. Jednoho dne mu ale přijde krabice se 7mi kazetami bez zpáteční adresi a kdo by nebyl tak zvědavý, aby si je poslechl? Když však doma začne poslouchat první kazetu, byl by radši kdyby nikdy nezačal, kazety jsou totiž od jeho staré spolužačky Hannah Baker, která spáchala sebevraždu. Clay je zpočátku velmi vyděšený, ale ví, že si to musí poslechnout, protože právě tam je vysvětleno proč se Hannah zabila. Clay si nejprve poslechne první kazety doma a následně vyráží ke svému kamarádovi, kterému bez dovolení ukradne Walkmana. Následně se řídí mapou od Hannah a navštěvuje místa, která Hannah změnila život, místa, která ji vedla k jejímu
rozhodnutí. Každá kazeta je určena příhodě jiného člověka a všechny na sebe navazují. Clay zjišťuje, že lidi si to posílají po sobě, aby si to každý ze seznamu mohl poslechnout, ale taky to znamená, že všichni uslyší všechno, co ji zastihlo a samozdřejmě hlavně pochopí jaký svině ti ostatní jsou. Celá kniha je v podstatě o tom, jak Clay poslouchá kazety a čeká až přijde řada na něj. Na konci kazety samozdřejmě posílá dál, ale cítí se naprosto jinak, je hodně zdrcen tím, že nedokázal Hannah zachránit.


Upřímně řečeno, tahle kniha byla jedna z těch nejlepších, který jsem kdy četla a hodně jsem se do ní začetla a nechyběl u ní ani pláč ani smích. Hannah byla zvláštní osoba a někteří lidé, kteří knihu četli říkají, že nechápou proč se zabila, ale já si myslím, že všichni co tohle říkají to četli z pohledu někoho, komu bylo jedno, jak to s ní dopadne. Celou knihu jsem si ale prostě nedokázala udvědomit, že je Hannah opravdu mrtvá. Možná to bylo tím, že jsem je shippovala s Clayem, ale nedokázala jsem si představit, že ta holka nahrála kazety a pak spáchala sebevraždu. Slyšela jsem, že by se měl i točit podle knihy film a Hannah Bakerovou by měla hrát Selena Gomez, což by se mi po nějakém tom uvážení dost líbilo, protože je Sel skvělá herečka a mám ji hrozně ráda.





Stay weird, LizLíbající
 
 

Reklama


Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající