we're all mad here.

Liz.

/ / it's time to begin, isn't it? / /

11. května 2015 v 20:08 | Liz

My dear friends..
Ano, je to tak. Další článek. Jsem pořád naživu. Omlouvám se, pokud si někdo myslel opak, taky si to někdy myslím. Můj život však začal být trochu zajímavější a proč bych se s váma o své zážitky nepodělila? Možná, že slovo 'zajímavý' je trochu přehnané a já ho používám jen proto, že mám jen více poviností a úkolů do školy. Hádám, že ale to vlastně dělá naše životy trochu zajímavějšími. Teď už ale opustíme mou filozofickou stránku a vrhneme se do vyprávění.
Poslední dva týdny byly rozhodně odlehčené. V pondělí (26. dubna) jsme psali písemku z chemie, na kterou jsem se nebyla schopna, z vlastní lenosti, naučit. I tak jsem vyvázla s 1- (taky nevím jak, ne že bych si stěžovala). Následovala písemka z češtiny, z které jsem nejdříve dostala dvojku, ale nakonec to ukecala na 1-, jupí. Ve středu byl Mezinárodní den tance, ale u nás ve škole i poslední zvonění. Přežila jsem ve zdraví a i MDT u nás ve městě dopadlo skvěle. Tedy, mohla jsem asi hodinu nacvičovat čtyři flashmoby a pak je znovu tančit na vzduchu, co víc si přát?
Ve čtvrtek jsme měli ředitelské volno a já měla ráno náhradní hodinu klavíru. Pak jsem se prošla do obchodu a knihovny. Po obědě jsme s mojí nejlepší kamarádkou pekly dort. Nejdřív to měly být macaronky, ale nikde neměli mandlovou moučku, takže jsme přešly na plán B, který neexistoval a v obchodě vzaly nějakou krabici s dortem. Dopadlo to však skvěle a dort byl báječný. V pátek byl svátek a já byla líná a polehávala doma. Podobně proběhl i víkend, až na to, že v sobotu jsme jely na nákupy (článek můžete najít níže, či v rubrice fashion).
Minulý týden jsem si upřímně užila. Byla jsem ve škole jen v ponděí a úterý. Ve středu a ve čtvrtek jsem byla v naší hudebce a pomáhala psát zpravodaj Kocianovy houslové soutže. Je to mezinárodní houslová sotěž na počest Jaroslava Kociana a odehrává se v našem městě již 57. rok. Musím uznat, že jsem si to moc užila a pokud budu mít možnost, ráda bych pomohla i příští rok.
Ve čtvrtek po obědě jsme vyrazili s rodinou do Maďarska na tátovy závody. V pátek jsme ráno s mamkou jeli do lázní, kde jsme byli do čtyř hodin, pak jsme jeli na závody za tátou a fandili (tak moc, jak se dá na závodě aut fandit). I v sobotu jsme zajeli do lázní a po třetí hodině se vtátili na autodrom. Tátovi se bohužel něco u auta rozbilo a nemohl jet. V Maďarsku bylo opravdu krásně a dokonce jsem se spálila. V neděli měla moje starší sestra narozeniny a my ráno odjížděli. Dali jsme si 'slavnostní obědo-večeři', odvezli jí do školy a sami zamířili domů.
Jak jsem řekla, tyto dva týdny byly velmi uvolněné, ale dnes již dvě hodiny dělám úkoly a píšu slohovku. I když jsou příští týden maturity a mělo by být méně hodin, máme naplánované písemky jak na tohle úterý a středu, tak na příští pondělí. Je čas na vylepšování známek, ale nevím, jak přesně to chci zvládnout. Proto je pravá chvíle na Jaceův citát z Města z kostí - Have a little faith.



Stay weird, Liz.

/ / weird facts about me / /

4. května 2015 v 20:40 | Liz

Protože jsem zjistila, že tu nemám žádný článek s faktama o mně, rozhodla jsem se nějaký takový napsat. Snažila jsem se vybrat ty nejdivnější fakty a zároveň nějaké, které o mně něco vypovídají, protože vím, že k sobě moc lidí nepouštím. Doufám, že se tak něco o mně dozvíte a možná se v něčem i poznáte.

1. Nepiju coca-colu ani kofolu. Není to ani tím, že by mi nějak nechutnaly, spíš mi to připadá nezdravý nebo co, každopádně jsem jednoduše ze dne na den přestala. Někdy si jedno z toho dám, třeba v kině vždy kupujeme coca-colu na všechny, takže buď trpět žízní nebo se napít. Hodně lidí je po coca-cole dost hyperaktivní, ale já si většinou naliju sklenici napak před spaním, jelikož mě uspává.

2. Ještě donedávna jsem si ve sprše sedala. Nevím, jestli je to projev lenosti, ale i teď si někdy ve sprše sednu a je to prostě fajn. Zároveň ale dost divný a měla bych s tím přestat.

3. Nikdy jsem nedostala pětku. Neříkám, že se učím nějak opravdu na výbornou, ale nikdy nikdy jsem ve škole nedostala pětku, což mi vždycky připadalo divný. Čtyřek jsem dostala tak pět.

4. Spím v teplých ponožkách. Nezáleží, jestli je léto nebo zima, pokaždé spím s ponožkama a většinou stejnýma teplýma a nesnáším, když mi je mamka vypere, protože je musím jaksi prošlápnout.

5. Neusnu bez toho, abych něco neobjímala. Vlastně dělám hodně divných věcí při spaní - mluvím, nedokážu ležet v klidu a často se probouzím. Neusnu ale bez toho, abych něco neobjímala. Může to být polštář, plyšák, kousek peřiny. I když usnu a vím, že nic neobjímám, probudím se v objetí třeba s tou peřinou. Slyšela jsem, že se tohle stává lidem, kterým chybí nějaká osoba, nevím co je na tom pravdy.

6. Mixuju pyžama. Pokud mám pyžamo, kde je tričko a kraťasy, nikdy v tom nespím a tričko prohodím s jiným. Někdy spím jen ve velkém tričku a kraťasy ani kalhoty si k němu neberu, takže se to u toho nepočítá.

7. Mám dvoje brýlí. Moje minulé brýle dopadly dost bídně - nejdříve se jim ulomila jedna ručička, kterou bylo možno nahradit. Následně se začala zase dost kolébat, až spadla a já nosila brýle nakřivo s nožičkou přilepenou izolepou. Proto mám teď pro jistotu dvoje, abych kdyžtak mohla přejít na druhý nebo až mi budou měnit sklíčka, budu mít co nosit v dobu mezi tím.

8. Neumím si s lidmi psát. Takový chatování je poslední dobou hrozně populární, ale já to nemám ráda a strašně mi to vadí. Na facebook jdu jen v případě, že se nudím, potřebuju se zeptat na úkoly nebo od někoho něco potřebuju. Nerada si s lidmi píšu a nevidím jejich reakce a připadá mi, že se za tím hrozně schováváme. Taky mě nebaví psát smajlíky a někteří lidi, kteří mě znají, chápou co myslím, ale někteří naopak prostě potřebují vždy smajlíky a mě to hrozně zpomaluje a je to otravný.

9. Jsem buď nehorázně zlá nebo nemilejší člověk na světě. Opravdu, někdy mám pocit, že mám rozdvojenou osobnost. Umím být doopravdy zlomyslná, škodolibá a být na všechny hnusná a zlá - to je moje častá nálada. Zároveň, někdy jsem fakt milá. A neříkám to tak, že jsem namyšlená či co, ale vím o sobě, že jsem na lidi milá a hodná a naslouchám jim a chci jim pomoct.

10. Skládám kapesníky. Tak tohle vás asi zmátlo. Normální lidi většinou smrkají tak, že kapeník zmačkají. Já ho nejdřív přehnu v půlce a vysmrkám se tak šestkrát, pak opět v půlce a vysmrkám se tak čtyřikrát. Dálv půlce a dvakrát smrnout a nakonec jednou. Šetřím tak kapesníkama a poznám si je od ostatních. Taky často kapesníky nedosmrkám a na stole mi leží kupička složených kapesníků.

11. Jsem moc líná na to, abych si sama stahovala hudbu, proto si většinou beru stáhnutou hudbu od mojí sestry. Je to rychlejší a většinu hudebního vkusu máme stejný. Písničky a interprety, které ona neposlouchá musím bohužel stahovat sama.

12. Kdybych měla jíst dva jídla do konce mého života, byla by to pizza a kuře. Bez debat má oblíbená jídla. Kdyby šlo o pití, nejspíš by to bylo mléko nebo jednoduše voda.

13. Ráda se s lidma hádám. Jsem tvrdohlavá, egoistická a ráda vyhrávám. Je málo lidí, kteří mě doopravdy přesvědčí, že nemám pravdu a já tyto lidi miluju. Jinak jsem zvyklá vyhrávat a nedokážu se přestat hádat, dokud není spor uzavřený, prostě ne.

14. Moje oblíbená čísla jsou 365 a 158. Nevím proč, ale jsou. Jednociferná čísla jsou trapná.


Stay weird, Liz.

/ / hello may / /

2. května 2015 v 21:32 | Liz

& hello my favorite readers.
Protože včera začal květen, jako vždy musím měsíc přivítat článkem a psychicky se na něj připravit. Po počasí v předchozím měsíci byste čekali, že květen bude teplý a léto příjde dřív. Opak je však pravdou a měsíc ani nezačíná zvlášť slunečně (i když dneska bylo 17 stupňů) a jak jsem slyšela, tak i nadále bude poměrně větrno a nijak zvlášť teplo. I tak doufám, že to bude můj měsíc sukní, jelikož poslední dobou mám naprostou obsesi se sukněma a šatama.
Pro mě je květen takový typ měsíce, kdy všechno doháním a chystám se na léto. Dnes jsme byly na letních nákupech (zítra nebo v nejbližší době bude článek) a týden zpátky jsme měli rodinnou poradu ohledně léta, kde jsme plánovali tábory, dovolenou a svadbu (známých, ne mých rodičů:D). Taky je nejvyšší čas začínat si brát referáty a prezentace na vylepšení známek. Taky by chtělo zabrat u klaíru, jelikož na začátku června jsou zkoušky - každý ročník má určený jaký typy stupnic nebo skladeb musí hrát a právě na začátku června to musíme zahrát všem učitelům daného oboru a oni rozhodnou o naší známce na vysvědčení. Zároveň to ale není úplný konec a pořád je tu nějaký čas.
Dále, příští víkend bychom měli jet s rodinou na tátovi závody (teď nejsem schopna přesně určit o jaké se jedná) a na konci měsíce s prarodičema do Itálie na dovolenou jako každý rok. Upřímně řečeno, tento rok jsem to chtěla už vypustit, ale zároveň vím, že trávím málo času s prarodiči a oni by z toho nebyli nadšení. Taky ale je to poslední týden v květnu a já moc nechci chybět ve škole. Což mě taky přivádí k tomu, že květen bude doufám takový lehčí, protože budou probíhat maturity a taky jsou dva prodloužené víkendy a méně školy nikdy nikomu neuškodilo, že?
Taky bych chtěla tento měsíc dohnat všechny nedokoukané seriály (jsem na dobré cestě, včera jsem doháněla Young&Hungry a Baby Daddy) a rozhodně začít pořádně číst. Vlastně, objednala jsem si 7 knih (všechny anglicky, juhuu), které bohužel příjdou přibližně až nazačátku června, ale aspoň se mám na co těšit! Teď je mým hlavním cílem přečíst povinnou četbu a Rychlí šípy mi úplně nesedí.
Každopádně, doufám, že květen bude skvělý měsíc jak pro mě, tak pro všechny z vás, protože by to měl být krásný, slunečný měsíc plný květin (wow #lizfilosof). Nezapomeňte si užít poslední měsíce školy a trochu i zabrat. Tenhle rok letí hrozně rychle a zároveň strašně pomalu a i když už moc chci léto, je mi líto, že ten školní rok utekl tak rychle. Ach.


Stay weird, Liz.

/ / she moves in her own way / /

26. dubna 2015 v 21:27 | Liz
Pokud se někdy rozhodnu, jestli se mám dobře nebo špatně, rozhodně vám dám vědět, jelikož mám asi výkyvy nálad a poslední dobou sama opravdu nevím, co chci, kdy to chci nebo jak toho mám v plánu dosáhnout. Dobrá zpráva? Pořád jsem naživu. Špatná zpráva? Nic nestíhám, jsem unavená a nebaví mě to. Vlastně, baví, ale vždy asi na 5 minut, pak mě začnou otravovat lidi a chci všechny zabít.
Úterý 14. jsem byla na taneční soutěži. Sice jsme nepostoupily, ale poprvé jsme dostaly ocenění za jakési provedení, což mě opravdu moc potěšilo. Myslím, že se nám vystoupení povedlo. Ve středu jsme psali nečekanou písemku z matiky a já překvapivě dostala jedničku, jak se to vůbec stalo? Ve čtvrtek jsme s rytmikou vystupovaly na nějakém veletrhu - nakonci jsme dokonce dostaly pitíčko a buchtu, mňam! Zbytek týdne byl pohoda, o víkendu jsem - pozor - dokoukala tři seriály! 2. sérii The 100, 2. sérii Faking It, zbytek 5. série Awkward. a začala koukat na 2. sérii Young&Hungry, kdo všechno je na mě pyšný? Teď mi zbývá asi jen milion dalších seriálů, které musím dokoukat, yaay.
Tento týden taková pohoda nebyl. V pondělí jsme psali čtvrtletku z matiky a já byla ráda, že jsem vyvázla s dvojkou. V úterý zase písemka z občanky, kde se hrozně moc modlím za jedničku. Nejhorším dnem byla středa - třídní schůzky, besídka a generálka v divadle. Třídní schůzky nedopadly bídně, opravdu doufám v samé jedničky na vysvědčení. Besídku jsem zvládla skoro perfektně. Ne, že by to bylo bez chyby - ať se písničku naučím bůh ví jak dobře, stejně tam nějaká bude, ale alespoň dobrý to bylo. Minimálně mi obecenstvo tleskalo. Po besídce jsem pádila do divadla, kde jsem byla až do osmi večer. Naštěstí jsem ve čtvrtek a v pátek nemusela skoro na celý den do školy díky Tančíme pro radost - každý rok naše hudebka pořáda tuhle akci, kde tančí taneční obory. Jsou vždy 4 ranní představení pro školy, školky apod. a tento rok bylo jen jedno večerní, které je vždy v pátek. Byla to sranda a myslím, že se nám některá vystoupení hodně vydařila.
V sobotu jsme měli rodinnou poradu o létě - svatba, tábory, dovolená. Taky nějaké to vyúčtování (protože když u nás nějaké dluhy nepřipomeneš, zpátky už je nedostaneš - moudro do života) a nakonec jsem se i dobrovolně přihlásila do nějakého běhu v Hradci Králové na 5km. V nabídce bylo i 10, ale tak moc si se svým astmatem zase nevěřím. Pak už jsem jen byla líná. Včera jsem v televizi viděla super film s Liamem Hemsworthem, tuším, že se jmenoval Paranoia, ale který film s Liamem by nebyl skvělý, že?
Doufám, že byly tyhle dva týdny pro vás v pohodě a tak to půjde i do konce roku. Nestresujte se z věcí, na kterých nezáleží a nezapomínejte dýchat.



Stay weird, Liz.

/ / so i guess i'm still alive / /

13. dubna 2015 v 21:51 | Liz
tohle byl těžkej týden, no tak, skoro to jako výmluva funguje
Jsem nezodpovědný člověk, který sleduje své povinosti a snaží se pod jejich tíhou nezhroutit a nakonec na ty nepodstatné zapomene. Nedělám si srandu, poslední týden nebyl zrovna procházka růžovým sadem a následující dva budou naprostý Édom. Můžete z toho odvodit, že na blog mám času opravdu málo a ani nestíhám vymýšlet zajímavý články a vůbec..mám úplně prázdno, nevím na co se víc soustředit. Takže vám prostě popíšu předešlý dva týdny a budu doufat, že se budu cítit o něco lépe a nebudu na blog tak kašlat.
V pondělí, tedy 30. března jsme psali písemku z fyziky a chemie. Snad vás ani nemusím pobízet k tomu, abyste hádali, kdo neměl sílu naučit se ani ň. Každopádně si myslím, že jsem to přeci jenom neuměla tak špatně, minimálně z fyziky jsem dostala jedničku (placák sama se sebou). V úterý následovali písemky z dějáku a matiky. Obě jsem zvládla na jedničku, matiku s mínusem - neměla jsem barevný náčrtek, moje životní chyba. Aspoň středa byla oddechová a po ní konečně prázdniny. Ve čtvrtek jsem jela se svojí kamarádkou do Pardubic a i vzhledem ke kupičce knih, které bych si chtěla přečíst, jsem si koupila další dvě, protože jeden nikdy neví, kdy bude potřebovat nové knížky, že? Bohužel, nenašla jsem anglicky Alenku v říši divů, takže ji plánuju až když si budu objednávat knížky v květnu/červnu, tedy až výjde pokračování To All the Boys I've Loved Before, tedy P.S.: I Still Love You. V pátek jsem byla v knihovne a samozdřejmě si vypůjčila další dvě knížky, ke kterým se dostanu tak za milion let. Pak jsem byla venku s kamarádkou a večer s tátou běhat.
O prázdninách jsem vlastně každý den běhala. Nevím proč, ale pro jednou to pro mě působilo uvolněně a měla jsem chuť běhat, dokud to plíce nevzdají. Daleko od toho jsem nebyla. Taky jsme o víkendu dělali studený cheesecake a jakýsi zavinutec (nejmenuje se tak nějaký měkkýš?), musím se nakonec i pochválit, chutnalo to ještě líp, než to vypadalo. Jinak jsme Velikonoce neslavili v pondělí a nikdo ani nechodil, takže jsme nějak nemuseli předstírat, že nejsme doma.
V úterý jsme měli první zkoušku v divadle s rytmikou na Tančíme pro radost - povíme si o tom jindy. Středa byl osudný den, písemka z biologie. A s radostní vám oznamuju, že mám poznávačku bez chyby a teorii..no, není to dokonalé, ale věřím si. Do konce týdne už jsme nic nepsali a já byla opravdu moc šťastná. Tuhle sobotu jsem byla s kamarádkama na pizze a pak u jedné z nich spala. V neděli jsme slavili pravoslavné Velikonoce, takže se od rána (toho sobotního) vařilo a v neděli měla mamka ze všeho nervák. Nakonec hosti dorazili a jídlo bylo jako vždy výborné. Já jsem se už ve čtyři odklidila a ponořila se do knihy. Teď mi ale nebudete věřit - usnula jsem v pět hodin večer. Opravdu, já s mými problémy se spaním jsem usnula v pět hodin večer a probudila se ráno do školy. Nemilým překvapením však bylo, když jsem i tak byla unavená. Ráno následoval neurolog, kterýho opravdu moc miluju. Tak moc, až bych někdy mlátila hlavou o zeď v čekárně. Žádný novinky, asi jsem pořád živá, nezešílela jsem nebo nemám něco s mozkem, radujme se.
Nakonec vám taky musím povědět o dnešní besídce, kterou jsem opravdu kapitálně podělala. Více informací nepotřebujete, prostě to byl propadák. Taky další zkouška v divadle a moje moc dobré dýchání. Potřebuju léto a potřebuju spánek a taky potřebuju nemít zaplněný kalendář blbostma, které mě vysilujou.

UGH.



Stay weird, Liz.

/ / hello april / /

3. dubna 2015 v 22:06 | Liz

Hello beauties.
Už jsem krapet nestihla první den v měsíci, ale lepší pozdě než nikdy, že? Takže tu i tak máme článek na uvítání druhého jarního měsíce. Počkat..jarního? To bude nějaký omyl, ještě předevčírem jsem vytahovala boby, napadlo mě, že by nebylo špatné si ještě jednou zajezdit. V úterý padaly kroupy a ve středu ráno bylo všechno bílé. Ale nakonec jsem dokonce i zahlédla bledule a sněženky (možná jen jedno z toho, biologie není zrovna moje silná stránka), takže by se to za začátek jara přeci jen považovat mohlo. Abych ale byla upřímná, počasí mě opravdu neskutečně deprimuje. Hrozně moc fouká, jak už jsem říkala - sněží, padají kroupy a neustále prší (hádejte, kdo včera šel na nádraží 20-30 minut a rozbil se mu deštník, takže byl celý promočený?). Zároveň ale často svítí sluníčko, což je taky otravný, protože vždy z dálky vidím mraky.
Pro hodně lidí je duben měsíc zkoušek. Myslím, že zkoušky jsou 15.-16. a doufám, že všichni, co někam postupujete se již připravujete a zkoušky zvládnete! Pro mě je to jako každoročně hlavně měsíc tančení - každý rok naše hudební škola pořáda představení tanečního oboru Tančíme pro radost, což je asi 5 vystoupení (4 pro různé školy a školky a jedno pro veřejnost). I já už 7 let tančím scénický tanec a vystupuju tam, takže se přirozené moc těším, nejvíce asi na tu atmosféru a obecně na vystupování. Taky máme 14. dubna soutěž s tančením, což znamená den volna, yeey. Tuším, že i Den tance je v dubnu, ale je možné, že je až v květnu, vůbec si tím nejsem jistá. Dále mám tento měsíc dvě besídky s klavírem, což mě trochu děsí, jelikož i když se to naučím, vždycky to na tý besídce pokazím.
Chtěla bych aspoň jednou napsat, že nějaký měsíc nejdu k doktorovi. To je ale pro mě asi nemožné, takže i tento měsíc se nezapomenu zastavit u neurologa (prášky, jupí!) a samozdřejmě, u ortodenta. Protože jsou ale doktoři moji opravdu nejmíň oblíbeným tématem, let's move on.
Duben nám začíná Velikonoci - ano, tím nelogickým svátkem, kde kluci bijou holky kvůli vajíčkům. V Bělorusku se to tak samo sebou neslaví (jako všude ve světě, jen Česko je nějaký divný a nelogický stát), takže ani já nebudu dodržovat nějaký nastavování zadku a darování vajec. Jak jsem dnes sdělila rodině, maximálně jim hodím neuvařený vajíčko do ksichtu, protože by to mohla být sranda, right? Každopádně, doufám, že pokud vy Velikonoce aktivně slavíte, udělejte ty nejkrásnější vajíčka a nejvýtečnějšího beránka. Já se místo toho podívám na Hop. Nejvíc si ale užijte tyto krásné prázdniny! Věřím tomu, že i když se budete neustále válet v posteli, uděláte něco produktivního.
Nevím, co si u dubna představit. Není to květen, ale zároveň by to už neměl být březen. Rozhodně bych v něm neměla nosit zimní boty a bundu. Počasí mě děsí, nejen tady, ale všude okolo světa. Zatím to vidím na čtení hodně knih, jelikož moje kupička na poličce s to-read knížkama se neustále zvětšuje. Taky se soustředit na učení, dostanu na vysvědčení samé jedničky a basta! Hlavně si ale všichni tento měsíc stejně jako každý jiný užijte a nezapomeňte dýchat.



Stay weird, Liz.

/ / a bit of moving on / /

29. března 2015 v 23:11 | Liz

Zrovna když si myslíte, že je to naprostý konec..tady jsem a pozdě večer píšu nesmyslný článek.
Myslím, že v životě se vám stane dost špatných věcí. Umře vám pes, rodiče se rozvedou, nedostanete se na vysokou. Ale nějakým způsobem je překonáte, protože nemůžete přestat žít. Zabít se je moc cliché. Takže ať se něco děje zevnitř či zvenku, musíte se přesto jaksi přenést, což je nemožné, dokud to vy sami nebudete chtít. Pokud pořád budete myslet na věci, co vás nedělají šťastnými a budete pořád chtít být uzavřenými a do všeho se vrhat s odstupem, nikdy se nic nestane. Potřebujete se rozhodnout být šťastným. Vytlačit nehezké věci z hlavy a chtít. A víte co? Já chci.
Některé povinosti mě někdy nehorázně unavují. Jsem hrozně unavená z rutiny poviností. Nejsou to jen povinosti jako škola, ale třeba i blog, sociální život, přečíst knihu nebo dokoukat seriál. Připadá mi, že z některých věcí, co mám ráda se stávají povinosti a to mě deprimuje.
Když jsem mohla být tento čtvrtek a pátek místo školy doma, respektive na soutěži, hodně se mi ulevilo. Bylo nějak uklidňující být v menší skupince lidí a nemuset být v hlučné budově plné pospíchajících studentů. Taky jsem byla v cukrárně, což naprosto porušilo mou dietu, ale uvědomila jsem si, jak moc potřebuju cukr /jen tak pryč od tématu podotýkám, že mi po sestřině šamponu voní vlasy po levandulích/. Taky mě ty dny potěšily, jelikož jsem mohla s někým doopravdy mluvit a jaksi vyjadřovat svůj názor. Jednalo se o soutěž Komenský a my, o které jsem vám už vyprávěla, bohužel jsem se neumístila, ale nijak moc mě to nezasáhlo. Byla to skvělá zkušenost a taky jsem byla nadšená jen z toho, že jsem se dostala do celostátního kola, kde bylo 20 nejlepších.
Nesmím též zapomenout zmínit, že jsem se kulturně vzdělávala a jela do Hradce Králové na divadlo Kytice, což se mi moc líbilo. Taky jsem teď (teď asi před hodinou, okay) přijela z kina, konkrétně z Rezistence (což není úplně kulturní vzdělávání, ale skoro) a..mám k tomu velmi smíšené pocity. No a taky nesmím zapomenout dodat, že mám konečně nové brýle! Ve starých jsem viděla už opravdu špatně a ještě k tomu jsem měla jednu nožičku slepenou izolepou (ups), takže mě to hodně hodně moc potěšilo. I když mě moc nepotěšilo, kolik mám dioptrií.
Jak už jsem řekla, myslím, že přestat být smutný je rozhodnutí. A poslední dobou jsem na na sebe kvůli tomu naštvaná. Myslím, že je čas odpustit si věci, kterých lituju. Přenést se přes otázky, na které neexistujou odpovědi a nejlépe, přenést se přes otázky, které mají odpovědě, jenž se mi nelíbí. Nezapomínat dýchat.



Stay weird, Liz.

/ / stop asking me questions i'd hate to see you cry / /

15. března 2015 v 21:04 | Liz

Hey there.
Doufám, že jste si všimli mého pokusu na rozveselení vaší chmurné neděle. Omlouvám se, pokud to nefungovalo. Každopádně, pokud pořád potřebujete rozveselit, nepokračujte dál. Můj depresivní a selfish styl psaní vás definitivně zničí.
Můj týden byl zajímavý. Je to jako uvědomit si, že některé věci už nejdou odložit. Musela jsem začít povinnou četbu, tedy Zoo v kufru od Geralda Durrella, u které se nehorázně nudím. Taky, z minulého článku o mém životě jste se mohli dozvědět, že jsem postoupila do druhého kola v soutěži Komenský a my (a jsem z toho asi taaaaaakhle nadšená), takže začínám studovat Komenského, což není úplně lehké a úplně lehké taky není Labyrint světa a ráj srdce, který bych si měla aspoň trochu přečíst. Přečetla jsem dvě stránky, hezky já. Jsem si vědoma toho, že na blog v poslední době poměrně prdím, ale je mi to hrozně líto a chtěla bych zase přidávat články, které by se vám líbili, mám hodně nápadů, ale necítím už tady takovou důvěru, takže svěřovat se nemůžu.
Můj průměr ve škole je zrovna teď hodně dobrý. Nechci to zakřiknout, ale za pololetí jsem dostala jen jednou za 2 a jednou za 3, ostatní jedničky. Předpokládám, že je to hlavně tím, že se na to víc soustředím, takže takové pauzy s blogem nejsou úplně nejhorší nápad a i když mě sem moc baví psát, možná se to v příštích týdnech nezlepší. Taky se musím pochválit, vydržela jsem (téměř) celý týden bez sladkého a jen chci zmínit, že to myslím na 106% vážně a zrovna teď potřebuju, aby moji kamarádi přestali probírat, kolik kdo váží a neschazovali mi tak sebevědomí - to byste totiž neuhodli, všichni mají téměř podváhu, což mi moc nepomáhá, když přede mnou ještě jedí svoje svačiny s 5ti chody. Thank you, friends.
Dobrá zpráva je - počasí začíná vypadat na jarní! Za měsíc bude Tančení pro radost (každoroční představení tanečních oborů z naší hudebky), v úterý den sv. Patrika (aneb zelená barva jede) a určitě někdy i Velikonoce. Já osobně se přímo nemůžu dočkat léta, či minimálně teplého počasí, abych mohla nosit sukně, protože mi to hrozně chybí. Jsem unavená z bundy a nekonečných džínů, všechno na špatným počasí mě deprimuje.
Došlo mi, že jsem opravdu dlouho nepsala nějaký povzbudivý článek a je mi to hrozně líto, protože se cítím selfish a myslím, že každý 'kolemjdoucí' potřebuje nějaký deep povzbuzení a nakopnutí. Takže se prosím všichni usmívejte, dýchejte a nezabírejte se pesimistickými věci. You can do this.



Stay weird, LizLíbající

/ / rose garden filled with thorns / /

9. března 2015 v 19:37 | Liz
Hey there.
Poslední článek přibyl docela dávno, hlavně protože jsem mělo trochu náročný týden a uznávám, že jsem mohla něco udělat v pátek nebo o víkendu, ale..neudělala. Proto je tu teď tento otravný a sobecký článek o mém nudném životě, který jsi už načal/a, takže by bylo blbé ho nedočíst, že?
Anyway, mám nějaké exciting news, a to je, že jsem postoupila v soutěži Komenský a my do celostátního kola! Soutěž spočívá v tom, že napíšete slohovku na zadané téma a pošlete. Pokud jako já projdete tímto kolem, následuje test zakládající se na znalostech o Komenským a pokud zvládnete ten, je to konec soutěže a buď vyhrajete nebo ne. Není to poprvé, co něco vyhrávám se slohovkou, ale tohle je pro mě vážně vzrušující a dokonce se mi moje práce líbí. Přemýšlela jsem o tom, že bych ji sem někdy přidala, ale nejspíš to neudělám, jelikož je tam hodně osobních věcí (tématem tohoto roku bylo 'Jaké podoby může mít štěstí?') a prostě nechci, aby někteří lidé četli o něčem, co mě dělá šťastnou.
Od tohohle týdnu jsem se rozhodla držet 'dietu', možná něco jako dietu. Vlastně jen hodně omezím sladký, víc vody (i když, to už dělám od té doby, co mi to doktor řekl a kamarádka mě informovala, že málo chodím na záchod) a pravděpodobně ranní běhání. Myslím, že jsem si uvědomila, že nejsem se svým tělem spokojená a i když mám váhu na svou výšku dobrou, chci se cítit ve svým těle lépe a volněji. Doufám, že jsem vás teď jaksi neinspirovala k tomu, abyste dělali to samé, protože si myslím, že i když není holka nějak štíhlá, pořád je krásná nějak jinak a chci abyste byli všichni spokojeni se svými postavami.
No a nakonec bych chtěla zmínit, že za poslední dva týdny jsem dostala troje květin - jedny oranžové tulipány za anglickou olympiádu, další bílé tulipány, které měli být narozeninovým dárkem pro někoho jiného, ale skončily u mě na stole a poslední takový mix tulipánů a nějakých květin, které nevím, jak se jmenujou na mezinárodní den žen. No a protože jsem za 1. posedlá tulipánami a za 2. posedlá focením se s nimi, nemohla bych vám neukázat mé fotky. A teď mě omluvte, jdu si dát další čaj, The Kooks a předstírat, že jsem produktivní.




Stay weird, LizLíbající

/ / hello march / /

2. března 2015 v 20:49 | Liz
Hello cuties.
Možná jste si už všimli, ale i tak vám to připomenu - je březen. Což taky znamená, že začíná první jarní měsíc a do letních prázdnin zbývá (pokud jsem dnes dostala správnou informaci) 121 dní! Není to úplně nejmenší číslo, ale děláme pokroky, že?
Asi to zmiňuju u každého článku k novému měsíci, ale musím to zmínit znova - tento rok jde všechno neustále rychleji a rychleji. Hodina zeměpisu je nekonečná, ale když se ohlédnu na minulý týden, byl moc krátký. Minulý měsíc, celý minulý rok. Rozhodnu se napsat kamarádům z tábora a uvědomím si, že už jsme spolu nemluvili více jak měsíc. Hrozně mě tíží rychlost všeho a i když se na letní prázdniny nehorázně moc těším, bojím se, že budou ještě rychlejší. Potřebuju jen na chvilku zamrazit.
Březen ale vůbec není špatný měsíc. Všichni oslavují tento začátek jara, ale upřímně řečeno, myslím, že do konce měsíce bundu a čepici nesundám. Vídám už ale dokonce i sluníčko, což je skvělé vzhledem k tomu, že na následující dny předpovídají sněžení. Hrozně moc doufám, že to se nestane, jelikož je moc pozdě. Měl jsi svou šanci v lednu a únoru, sněhu, promarnil jsi ji a teď to máš blbý, protože Liz žádný sníh nechce, rozumíme si? /ano, povídám si se sněhem/ Obecně, tohle ošklivé počasí mě hrozně otravuje. No vážně, dám si záležet s tím, co si obléknu a nakonec si tu bundu vůbec nesundám. A taky mi od čepice neustále stojí vlasy.
Další novinka, začíná druhý měsíc druhého pololetí! Pro mě je zatím vydařené a jediné, co mi krapet dělá starosti je fyzika, což je trochu divné, jelikož mi poslední dobou jde a rozumím jí. Taky ve středu píšeme první písemku z biologie a to asi z 20ti stránek + poznávačka a..já a biologie nejsme úplně kamarádi. Takže zítra budu studovat do vyčerpání, protože Liz chce samé jedničky a basta! Taky se ale snažím někdy udělat pauzu pro samu sebe, protože si někdy potřebuju odpočinout a třeba sledovat Disney Channel, to mě naprosto uklidňuje (vážně, pokud jste unavení nebo nemáte co dělat, disney je nejlepší řešení, některé seriály mě dokonce někdy rozesmějí). Hlavním úkolem je: přežít.
Taky to pro mě je tak trochu měsíc doktorů - zítra jdu KONEČNĚ k očnímu. Nebudu vám lhát, upřímně se tam hrozně moc těším. Vidím poslední dva měsíce hodně špatně a taky mám slepený brýle izolepou, myslím, že důvody mám dobrý. A v pondělí jedeme po dlouhé době na alergologii, což by mohlo být zajímavý, jelikož si myslím, že mi začínají některé alergie ustupovat. Dokonce i astma už není tak špatné..někdy.
Anyway, doufám, že vy tenhle měsíc přežijete ve zdraví a pohodě (co to melu?..) a že školu zvládnete, stejně jako ošklivé počasí. Nezapomínejte dýchat :)
Stay weird, LizLíbající

/ / have a little faith / /

1. března 2015 v 21:30 | Liz
Hello there.
Poslední dobou se mi moc nechce psát články o mně, ale protože mi tenhle týden připadal docela 'akční', rozhodla jsem se vás přeci jen zasvětit do mého nudného života.
Začala bych asi tím, že tento týden u nás ve škole probíhal projekt Edison, který byl vlastně o tom, že sem přijelo 6 lidí a mělo z každou třídou vždy dvouhodinovku, kde mluvili o sobě a o své zemi. Myslím, že žádná třída neměla úplně všechny, my jsme měli 5 takových přednášek, což je hodně. Projekt se mi moc líbil, protože jsme samozdřejmě vynechali hodně normálních hodin, ale taky bylo zajímavé dozvědět se nějaké zajímavosti třeba o Mexicu, Taiwanu nebo Brazílii. Taky je to praxe angličtiny, což všem prospělo. Země, které jsme měli - Mexico, Taiwan, Malaysie, Brazílie a Ukrajina, na kterou jsem bohužel nebyla ve škole, jelikož jsem byla na anglické olympiádě.
To je druhá taková zajímavá věc. Už druhý rok chodím na gymnázium a účastním se anglické olympiády. Oba roky jsem ve stejné kategorii, tedy 6.-7. třída. Minulý rok jsem vyhrála, jak ve škole, tak v okresním kole a to samé se přihodilo (to asi není úplně nejlepší slovo) tento rok. Není to tedy nějaká veliká věc a musím přiznat, že tento rok jsem byla nějak nervóznější, protože jsem měla takový pocit, že ode mně budou požadovat víc, abych vyhrála. Nakonec to tak těžké nebylo a já si domů odnesla další diplom s prvním místem. Bohužel, do krajského kola nepostupuju, jelikož moje kategorie nepostupuje a doufám, že mi to výjde i příští rok, abych postoupit mohla. Od maminky jsem dostala tulipány, což mě moc potěšilo.
Jinak se vlastně nic moc zajímavého nestalo. Dostala jsem jedničku z matiky a jedničku z češtiny. Zatím mi jde škola poměrně dobře, ale taky jsme ještě nepsali žádnou písemku třeba ze zeměpisu nebo biologie, takže nejsem úplně v klidu. Doufám, že i vám se teď vede dobře, jak ve škole, tak prostě ve všem. Nakonec ještě přidávám fotky z projektu Edison.




Stay weird, LizLíbající

/ / you look like you've been for breakfast at the heartbreak hotel / /

23. února 2015 v 20:57 | Liz
Je to až neuvěřitelný, ale opravdu - jsem pořád naživu.
Po (ne úplně) krásným týdnu prázdnin jsem zpět, jak ve škole, tak tady na blogu. No a protože mě nenapadlo nic lepšího než napsat nesmyslný článek o mně, tady je vyprávění o tom, jak jsem si moc moc užila své jarní prázdniny.
Už v sobotu jsme odjížděli na hory do Rakouska, do městečka Zell am See. Vyrazili jsme asi v osm hodin a na místo jsme přijeli o sedm hodin později. Jelikož byl Valentýn, rodiče nezklamali a dostala jsem bonboniéru a menší balení čokoládek jsme dostali v hotelu (budu tlustá, noa). Nebyli jsme moc produktivní a jen večer vyrazili na večeři. V neděli už jsme vzali lyže a od devíti ráno asi do tří-čtyř hodin lyžovali. Počasí nám celý týden velmi přálo, bylo teplo, žádný sníh a slunečno. Tohle podnebí mě ale docela i deprimovala, i když mi nebyla zima, v řadách na lanovku mi začínalo být nevolno a bolela mě hlava.
Další dny šli prostě stejně. Vstávali jsme v 7:30, snídali, lyžovali, obědvali, lyžovali, sprchovali se, večeřeli, šli spát. Zní to nudně? Jo, přesně takový to totiž bylo. Dobře, nechci znít jako někdo, kdo je nevděčnej za to, že má šanci jet na týdenní dovolenou a lyžovat v Rakousku, ale upřímně řečeno, lyžování nebo snowboardování není ani jedno můj oblíbený sport. Zajet si o víkendu na pár hodin zajezdit? Fajn. Celý týden jezdit na těch samých nudných sjezdovkách, mít pořád stejnou rutinu a nic jinýho nedělat? Jsem z toho hrozně unavená.
Snowboard jsem přežila pro jeden den, což mi naprosto stačilo. Uznávám, že už mi to na tý věci vůbec nejde a pořád padám, takže mám modřiny..všude. Super taky bylo, že jsem asi 10x (v nejlepším) spadla na moji špatnou ruku (asi vám nebudu vysvětlovat, co všechno se mi stalo, ale už předtím v pátek mi doktorka řekla, že pokud mě bude pořád bolet, měla bych zajít k chirurgovi, blabla) a byla jsem neschopna s ní cokoliv dělat. Vlastně pořád tak trochu jsem. Nemůžu zapomenout na podělaný rozbitý brýle, vlastně, už jsem se vám zmiňovala o tom, že poslední asi dva měsíce vidím velký nic a potřebuju k očnímu? Ne, jasně že ne.
Jen jednou chci mít jarní prázdiny pro sebe. Vyrazit na hory na tři dny a mít prostě volno, ne být bůh ví kde a být vyčerpaná z lyžování. Necítím se dobře, když si mám povídat na večeřích s rodinou, protože stejně řešíme jednu a tu samou věc dokola a ani jednou za týden jsme nemohli řešit mě. Jsem sobecká? Jo, super, jsem a je mi to jedno. Někdy taky potřebuju zatracenou pozornost a ne řeči typu "Už zase s náma nemluví.". Možná, že kdybyste se zeptali, aspoň jednou se normálním způsobem zeptali, jak se mám já, tak bych s váma komunikovala. Takže se moc omlouvám za to, že jsem pro vás nehorázný zklamání a že se se mnou nedokážete bavit, protože jsem tvrdohlavá a protivná a vůbec nejhorší osoba na světě. Je mi to opravdu hrozně moc líto.



Stay weird, LizLíbající

/ / do me a favor and stop asking questions / /

8. února 2015 v 20:10 | Liz

Arctic Monkeys - Do Me a Favor

Hello, my darlings.
Tak nějak už jsem zrušila moje nedělní články s updaty, ale asi přeci jen o sobě někdy budu psát články, protože jsem moc sobecká na to, abych vynechala svůj nudný život, je mi to fakt líto. Každopádně mi ale tenhle týden připadal poměrně fajn a zároveň hodně ne fajn. Z předchozích článků můžete vědět, že jsme měli v pondělí ředitelský volno - byli jsme minulý týden na lyžáku a neměli volno v pátek. Já bohužel musela ale ráno k ortodentovi, aby mi nasadili spodní rovnátka, na což jsem se opravdu hrozně moc těšila. První dny s rovnátky byli hrozný, zapomněla jsem, jak nepříjemné byli zezačátku horní a teď když jsem měla plnou pusu těch divných drátků, to bylo dvakrát horší. Jinak jsem den strávila poleháváním se seriály a jezením všeho možného. Bylo fajn celý týden lyžovat a nemít školu a potom přijet a mít prodloužený víkend.
Ve škole mě trochu překvapilo to, že jsme se právě po lyžáku k sobě začali chovat dost odlišně a docela se mi ta změna líbí i když mě to nutí všechny nesnášet víc a víc. Taky jsem byla a trochu pořád jsem nemocná, takže jsem vynechala v úterý sportování. Nebyl to ale úplně můj den, protože skončil tím, že jsem probrečela večer a hledala útěchu v knížce do půl druhé ráno.
Nemám ráda čtvrtky. Připadají mi jako hrozně špatné dny, vlastně ani nevím proč. Tenhle čtvrtek byl ale rozhodně špatný. Normálně máme ve škole takový oddechový den, jelikož máme dvě výtvarky a dějepis, jeden z mých oblíbených předmětů. Tentokrát jsme ale z každého předmětu, tedy fyziky, matiky, češtiny a dějepisu psali písmeku. Nejspokojenější jsem asi s dějepisem a matikou, ale u fyziky, kterou mám taky dost ráda doufám v trojku. Fakt hodně doufám.
Pátek a víkend nebyli nějak produktivní, soustředila jsem se na dokoukání mých seriálů, protože jich mám rozkoukaných asi milion a dokoukaných asi pět. Taky ležení v posteli, to byla moje zábava tohoto víkendu. Včera jsem dokonce zapnula televizi a koukala se na film 2012, který jsem překvapivě ještě nikdy neviděla a hrozně se mi líbil, takže doporučuji! Taky jsem sobotní večer trávila blogem - nějak uspořádávala galerii, mazala staré články (berte v ohledu, že tenhle blog existuje skoro tři roky a první články..jop, jsou hodně špatný, takže prosím, buďte tak hodní a nikdy je nečtěte, tohle si nezasloužím ani já) a snažila se to tu prostě nějak poklidit.
No a sice jsem sem nechtěla už dávat fotky, ale tyhle dvě se mi fakt líbily, takže se pokochejte :)




Stay weird, LizLíbající

/ / hello february / /

1. února 2015 v 21:14 | Liz
Hello my favorite readers.
Dnes, jak jste si mohli všimnout je 1. února, začátek nejkratšího měsíce v roce, což taky znamená, že tu nesmí chybět přivítací článek. Tenhle školní rok jde všechno hrozně rychle. Hodiny ve škole mi příjdou nekonečné, ale když den skončí, ohlédnu se na něj jako na chvilku. Možná jsem to jen já a můj jednotvárný život nebo je to tím, že jsem jaksi každým rokem starší a všechno pro mě není tak vzrušující, nevím. Trochu mě to deprimuje, myslela jsem, že mám ráda život jako rutinu, ale zjišťuju, že se spíš hodně nudím.
Abych nezapomněla, dnes má narozeniny člen One Direction a to Harry Styles, kterému je dnes 21, takže mu tímto tak nějak chci popřát všechno nejlepší. Jinak nám únor nezačíná nějak speciálně, sněhu není moc, ale u nás je aspoň nějaký - zatím. Tuhle zimu si ho neužíváme skoro vůbec, což mi je, ale zároveň není moc líto. Není to přece jenom správná zima bez sněhu, ale zároveň je to pohodlnější bez sněžení a neustálého šlapání po bílých cestách. Každopádně už je únor poslední zimní měsíc, tudíž nějak netoužím po tom, aby zrovna teď začalo nějak výrazně sněžit. Hodilo by se to však na jarní prázdniny, kdy jedeme na hory, doufám, že nejsem jediná. Jarní prázdniny jsou opravdu skvělá věc a já se hrozně těším na další týden volna.
Toto období mě přivádí k jednomu určitému dni, tedy 14. února, Valentýn. Nechci říkat, že Valentýn nesnáším, kdybych měla kluka asi bych byla opravdu potěšena, kdybych dostala nějakou maličkost, ale abych byla upřímná, myslím, že někteří lidi to řeší až moc a pane bože, prosím řekněte mi, že nejsem jediná, kdo nesnáší všechny ty statusy a popisky, kde se vyskytuje asi milion srdíček a pusinek a kde páry, které jsou spolu dva týdny píšou, že se milujou. Ne, nikdy jsem neměla kluka, ale myslím, že i taková hnusná husa jako já o tom něco ví, děkuju pěkně. Tenhle rok asi budu jednoduše doufat, že mi rodiče dají nějakou čokoládu jako minulé dva roky, protože to by rozhodně měli.
Únor asi nění úplně nejhorší měsíc - začínáme nové pololetí a první dva týdny si slibujeme, že budeme lepší, než v tom minulým, pak to většina z nás vzdá. Prodává se hodně čokolády, jsou týdenní prázdniny a je to poslední 'studený' měsíc a jak už jsem řekla, není tak dlouhý. Prosím, všichni ho přežijte a buďte šťastní :)




Stay weird, LizLíbající

/ / if i'm gonna go down then just let me go / /

31. ledna 2015 v 23:13 | Liz
Guess who's back, bitches.
Asi jste si všimli, že celý týden nepřibyl žádný článek, což má docela prostý důvod - byla jsem na lyžáku a trochu se zapomněla zmínit, protože mě nebaví psát články o mně, ups. Každopádně, teď si jeden prostě napíšu, protože co jiného bych dělala v sobotu večer?
Ostatně, moc se toho nestalo, protože mám hrozně nudný život. Jak už jsem řekla, tenhle týden jsem byla na lyžáku, což bylo naprosto super, nejen proto, že jsme nemuseli celý týden do školy, ale taky samozdřejmě, protože jsme měli možnost trávit ten týden společně v našem kolektivu, což se moc často nestává. V pondělí máme k tomu ředitelské volno, yaay. Upřímně, myslím, že i když nemáte nějak moc kamarádů ve třídě, tak takový týdenní výlet je opravdu super a doufám, že nejsem jediná, co si ho fakt užila. Vysvědčení jsme dostali tam a skončila jsem s jednou dvojkou z biologie. Nebudu vám lhát, jsem na sebe hrozně naštvaná a vím, že jsem mohla makat víc a dostat jedničku, ale asi s tím už nic neudělám. Příští pololetí budu mít jen jedničky a basta. Rozhodně mi dejte i vy vědět, jak dopadlo vaše vysvědčení. Taky se musím pochlubit s tím, že už i já (a to je co říct) jsem moc moc cool kid a mám snapchat, how cool is that? I mean..ani moc ne, ale je to něco, co můžu přidat do menu a cítit se proud of, takže mi nekažte iluze.
Poslední dobou úplně nevím, co se děje se mnou a knížkama. Čtu, to je samozdřejmý, ale je to jako kdybych začala jednu knížku, ta mě přestala bavit, začala další, ta mě přestala bavit a dále, takže jich mám třeba 5 rozečtených. Je to hrozně divný, ale i tak jsem ze včerejška na dnešek znovu přečetla To All the Boys I've Loved Before od Jenny Han, protože jsem prostě měla náladu a teď se ještě víc nemůžu dočkat pokračování! Taky jsem dočetla sérii Vampýrská akademie od Richelle Mead a rozhodně se můžete těšit na jakýsi review, protože jsem si sérii opravdu moc oblíbila. Teď zrovna čtu Čtyřku a pak musím konečně dočíst Anne Frank a čtvrtý díl Harryho Pottera, který čtu už půl roku..oops.
Nedávno jsem napsala docela ulevující článek o tom, jak se cítím a jak jsem se poslední půl roku cítila a někdy mi připadá, že jsou to úplý lži, protože se necítím líp, ani trochu. Jindy si zase říkám, že nikdy nebylo líp a jsem opravdu v pohodě, možná šťastná. Někdy mi připadá, že mám záchvaty úzkosti, což je asi blbost, ale je to skoro jako výkyvy nálad. Myslím, že často nevnímám, co se děje kolem mě a pak mi připadá, že všechno kolem mě nevnímá mě. Je to jako začarovaný trojúhelník a já potřebuju zjistit, jak se cítím. A taky často melu nesmysli, takže mě moc neposlouchejte. Fakt, asi to nebude úplně nejlepší nápad, poslouchat mě nebo číst moje názory, už se opravdu někdy cítím jako šílená.
Nakonec bych chtěla zmínit jednu úžasnou věc a to vás. Teď mi hrozně často přichází zprávy na facebooku nebo 'otázky' na asku ohledně blogu a já vám chci hrozně moc poděkovat za to, že mě čtete. Hrozně moc to pro mě znamená, hlavně že se vám líbí moje 'duševní' články a že některým z vás s nima pomáhám, snažím se. Budu hrozně moc ráda, jestli mi na ask či na nějakou jinou sociální síť napíšete své kladné či záporné názory. Ještě jednou díky, jste nejlepší<3.



Stay weird, LizLíbající
 
 

Reklama


Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající