we're all mad here.

Liz.

/ / we'll be the new romantics / /

16. ledna 2015 v 21:54 | Liz

Tento článek bych chtěla věnovat mým pocitům, takže pokud vás to nezajímá nebo předpokládáte, že to budou trapné výlevy, doporučuji vám to nečíst.
Poslední skoro rok jsem nebyla v pohodě. Konkrétně od června asi do prosince či ledna, což je spíše půl roku. Neměla jsem žádnou depresi, nasazený antidepresiva, byli to častý malý depky kvůli blbostem i pro mě důležitým věcěm a čím víc jsem se cítila smutně a na nic, až jsem necítila nic, tím víc jsem se chytala lidí. Tím víc jsem se snažila pomoct těm, kteří možná ani mou pomoct nepotřebovali, ale mně naplňoval pocit, že mě někdo potřebuje. Nesnáším, když nedokážu někomu pomoci nebo mě prostě..nepotřebují tak, jako já je. Myslím, že lidi si ani neuvědomují, jak moc vám ubližují, ale ani neuvědomí, dokud jim to neřeknete. Nikdo však nechce nutit lidi bavit se s váma, když víte, že to dělají jen kvůli pocitu viny, že?
Poslední půl rok jsem nebyla schopna upřímně říct, že jsem v pohodě. Nejsmutnější věc na tom byla, že nikdo ale nepoznal, že to upřímně nemyslím. Pořád se nemůžu odtrhnout od bodu 'lidi', protože tu největší bolest způsobují oni, i když o tom často nevědí. V mým případě jeden člověk, který je tak hrozně moc pryč, že zapomínám na to, jaký to je, když s ním můžu mluvit nebo mu napsat. Nenávidím se za to, jak moc mi ten debilní člověk chybí a jak moc mi ničí všechny pozitivní myšlenky pocity 'nepotřebuju tě' nebo 'jsi tak otravná a šílená a prostě jsi mě začala nudit', nejhorší ale je, že bych mu to nikdy nemohla dát za vinu. Chci být na něj naštvaná, ale neumím to.
Problémy se spánkem. Věřte mi nebo ne, ale 4-6 hodin spánku je málo. Můj neurolog se mě zeptal v kolik hodin chodím spát, odpověděla jsem, že v deset až jedenáct a on se zatvářil nevěřícně a ihned mi vynadal. Řekla jsem mu, nemůžu usnout a on jen odpověděl, že se mám víc snažit. Sakra, myslíte, že mi pomůže, když mi pokaždé když mi něco nejde ´poradíte, že se mám víc snažit? Opravdu se snažím, ale doteď nemůžu jednoduše jako normální člověk usnout a pořád přemýšlím a nakonec usnu asi po hodině převalování, ale opravdu se snažím.
Nedostatek železa, odkrvování, doktor, troje prášků denně + jedna lžíce jakéhosi prášku. Pokaždé, když mě bolí hlava, mám strach, že za chvilku nebudu cítit ruce. Bojím se, že se to stane ve škole a já nebudu schopna vysvětlit, proč necítit polovinu svého těla, je pro mě těžké mluvit a vidím před očima mžitky. Odběry krve, neurolog, EGG. Není to bolest, je to strach z toho, že se tomu nemůžu zabránit.
Ale pozor, směřujeme k pointě. Myslím, že poslední dobou je to prostě..lepší. V prosinci jsem začala postřehávat nějaký zlepšení, možná to bylo jednoduše mé rozhodnutí nebo mě k tomu dokopali nějaké osoby, ale minimálně jsem každý den nepřicházela ze školy unavená, nelehala na postel a hodinu se nehýbala. Myslím, že jsem se začala víc bavit s rodiči, což pro mě není typické. Už jsem nepociťovala úzkost, nepociťovala jsem to prosté nic. I spaní se zlepšilo, aspoň trochu, myslím. Každý den je to jiný, ale stačí mi, že vůbec spím.
Lidi neodcházejí jako jedinci, ale jako skupinky. Je to moje vina, odstrkuju je od sebe a předpokládám, že neodejdou - špatně. Pohádku o osobě, na který mi až moc záleží jsem vám vyprávěla už mockrát a přiznávám, nejsem nějak 'over it' a nevím, jestli vlastně někdy v budoucí době budu, ale srovnávám se s tím. Zapomínám, vzpomínky blednou, nepamatuju si, jakým způsobem mluví nebo se směje, ale možná je to tak lepší, protože si nemusím myslet, že mě potřebuje stejně jako já jeho/ji. Kamarádi, s kterýma ztrácím kontakt a když se jim odhodlám napsat, tak se nemáme o čem bavit. Jsou tady, ale jsou pryč. Chybí mi? Ano. Jsem ochotna jim to říct, aby se cítili vini za to, že se mnou nekomunikují? Ne, já jim nechybím, takže to není nutné.
Směju se. Nenosím jen svetry, ale i halenky, košile, barevná trička. Udělám si ráno vlasy a nehodím je jen do culíku. Jsem spontánější. Místo neustálého nošení sluchátek kolem krku si povídám se spolužáky. Uklízím si v pokoji, bez toho, aby mě mamka donutila. Mám cíle, chci zhubnout, škola, čtení, kamarádi, všechno. Snažím se uklidit si rozházené věci v hlavě a přišla jsem na to, že mi nemůžou pomoci ani knížky, ani seriály, ani hudba a dokonce ani lidi, jen já.
Nejsem v pohodě. Jsem vystresovaná a mám strach, ale snažím se. Ukázalo se, že strašidla ve tmě jsou jen stromy a teď je jen stačí pokácet. Postavit hrad z kostek, které na mě hodili. Je čas se probudit, Alenko, už si se v říši divů moc zbláznila. Snažím se a když se to nepodaří, snažím se víc, Liz neprohrává.
'Cause baby I could build a castle out of all the bricks they threw at me. And every day is like a battle, but every night with us is like a dream. Baby, we're the new romantics, come on, come along with me. Heartbreak is the national athem, we sing it proudly. We are too busy dancing to get knocked off our feet. Baby, we're the new romantics, the best people in life are free.




Stay weird, LizLíbající

/ / hello january / /

5. ledna 2015 v 20:16 | Liz
And hello my favorite readers.
Jak jsem slíbila, je tu článek k uvítání nového měsíce, ledna. Chtěla bych začít samozdřejmě tím, že 'konečně' začalo sněžit. Upřímně řečeno, nejsem kvůli tomu nějak extra nadšená, jediné za co jsem opravdu ráda je to, že moji vrstevníci opačného pohlavý taky pociťují zimu a nemají potřebu na nás ten zatracenej sníh házet. Taky je lepší světlo, jak ráno, tak ve svitu lamp, což je taky docela velká výhoda. Ale teď vážně, opravdu vás těší, že máte všechno mokrý, nevidíte před sebe na dva metry a musíte neustále prošlapovat nové cestičky? Samozdřejmě, jsou tu také věci jako lyžování, ale prostě..hrozně mě sníh deprimuje. Deprimuje mě zima a deprimuje mě sníh, deprimuje mě všechno. Včera jsem byla se zdravotním stavem v podstatě v pohodě a dneska bez přestání smrkám a už jsem vypila tři čaje, no a kdo za to může, než zima a sníh? Možná škola, taky nápad.
Což mě přivádí k dalšímu bodu - škola. Všichni asi známe tenhle měsíc před vysvědčením, kdy chceme být líní, protože právě skončily prázdniny, ale zároveň potřebujeme vylepšit známky. Já osobně mám největší problém se třemi předměty - zemák, biologie, občanka a v podstatě matika, takže čtyři. Zeměpis - zatím jsme psali jen dvě písemky a mám 1, 2, takže potřebuju minimálně ještě jednu známku a určitě to musí být jednička. Biologie, mám tam známky okolo 1 a 2, ale mám jich tam málo, takže mi vychází něco jako 2+, což znamená, že potřebuju tři jedničky. Občanka, mám tam jednu jedničku, což je samozdřejmě dobře, ale potřebuju minimálně tři známky, jak už jsem řekla, takže budu muset dělat nějaký jeho divný projekt a psát jeho matoucí písemku (není to tak, že bych našeho učitele neměla ráda, ale..nemám jeho metody úplně v lásce). No a nakonec ta matika. Abyste mě nepochopili špatně, mám matiku ráda, fakt. Baví mě to a vždy bavilo, ale někdy trochu nechápu, jak se myslí otázky (nechci ze svých špatných známek obviňovat učitelku). Proto mi teď vychází asi 1,47, což..není úplně dobré. Potřebuju tedy dostat za jedna ze čtvrtletky, čehož se trochu obávám. Taky je dost blbý, že jedeme poslední týden v lednu na lyžák a proto nebudeme ve škole na vysvědčení a taky nám to vezme jeden týden vylepšování známek.
Co pro mě tento leden znamená? Měla jsem 13té narozeniny - jsem velká holka, haha. Lyžák, samozdřejmě se tam těším a doufám, že nám počasí bude přát. Utrácení peněz, které jsem dostala k narozeninám - vidím to na moc moc knížek. Hodně školy, víc školy, nejvíc školy. Anglická olympiáda, proč se znovu nezůčastnit? Myslím, že nejdůležitější je přežívat, takže doufám, že tak jako já, i vy zvládnete tenhle měsíc stejně jako ty minulé.




Stay weird, LizLíbající

/ / don't fuck with my love / /

4. ledna 2015 v 19:49 | Liz
Hiii.
/jo, mimochodem teď papám dort. proč? protože můžu/
I když jsem dlouho něco o sobě nepsala (dělám si srandu, jsem sobecká a píšu o sobě pořád, trolol), nemůžu si nechat ujít dnešní update o mém nudném životě. Taky jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla udělat 'Hello, January', což je prostě špatné, takže to napíšu zítra, pokud budu moci. Teď už ale k mému nudnému životu. Skončila jsem vlastně v neděli, kdy začali prázdniny. V pondělí jsem byla bruslit s kamarádkou - prvních 30 minut jsme tam byli jen my a nějaký kluk, což bylo trochu divný, ale co, víc místa pro nás. Úterý jsem proseděla doma a ve středu byli Vánoce. Nemám ráda Vánoce a my je ani neslavíme, takže to pro mě nic moc nebylo. Ráno jsme šli k sousedům, potom si dali dárky (já vím, že se dávají večer nebo další ráno, ale není to vlastně jedno?) a vyrazili do Nuremburgu, Německo. Příjeli jsme asi v pět večer a po odnesení věcí do pokoje jsme jeli do města a šli na procházku, což zahrnovalo i kostel se službou - teď nechci znít nějak špatně a proti Bohovi, ale já věřící nejsem, takže to pro mě byla jen tlačenice turistů a německých věřící. Procházka byla ale krásná, je hezké se procházet, když není venku hodně lidí - taky který člověk kašle na Vánoce jako my? Město je moc krásné a hrozně se mi líbilo. Následně jsme se vrátili do hotelu a šli na večeři do hotelové restauraci, kde nám skoro hodinu nepřinesli jídlo. Taky jsem ten den začala i dokončila knihu 'Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled', která se mi nesmírně líbila a vidím to na recenzi. Zatím vám ji jen hodně doporučuju.
Další den jsme se vydali do Kolína nad Rýnem, kam jsme dorazili k obědu. Nebudu vám popisovat, co všechno jsme tam dělali, počkejte si na článek s fotkama. Byli jsme tam do sobotního rána, kdy jsme vyrazili do Brussele, Belgie, kde jsme strávili 3-4 hodiny a hned zamířili do Amsterdamu, Nizozemsko. Většinu fotek a informací o našem dobrodružství v Amsterdamu máte v minulém článku. Bylo mi dost líto, že jsme tam zůstali jen jeden den a v pondělí ráno už museli zamířit domů, ale i tak to byl zážitek. Přijeli jsme večer a zpěstřili si ho cereáliemi na večeři. V úterý jsem zase nic nedělala a byla nic jiného, než líná. Ve středu byl silvestr, moc zajímavé a jak vzrušující. Trávila jsem ho u kamarádky, která byla u prarodičů - to je na dlouhé povídání (níže článek s naší fotkou). Všichni jsou každoročně naprosto nadšení z představy, že je nový rok, proč já ne? Proč mi nepříjde, že tvrzení, že začínáš s čistým štítem je pravdivé? Protože není a pokud věříte tomu, že se všechno ze dne na den změní, nebudu vám to vymlouvat, ale prosím, zamyslete se nad tím. To, že je na kalendáři další rok, neznamená to, že se všechno změní, že budete najednou lepší, nebo že splníte svá zatracená předsevzetí. Nejsem pesimista, jsem realistická.
Čtvrtek jsem strávila doma na gauči s dekama, jídlem a seriálem The 100. Jo a taky sestrou, která chvílema spala. V pátek jsem měla narozeniny (hele, už jsem si vzpomněla, co jsem vám chtěla říct). Oslavovala jsem s kamarádkama, kterým vděčím za společnost a nespaní v pět ráno (všechny se drželi kvůli mně, ups). V sobotu, když byli všechny odešli jsme se ségrou stříhali vlog - přesněji, ona stříhala a já říkala, jak bych to chtěla mít udělaný a upřímně, myslím, že to vůbec nedopadlo špatně. Teď jen nahrát, poslat a doufat. Dnešek jsem trávila povalováním, koukáním na The 100, jezením a..jo, lenošením. Zítra ve škole se psychicky zhroutím, no kidding.
Za tyhle prázdniny jsem se rozhodla, že už nechci k nikomu moc blízko. Jsem toho názoru, že když se všechno konečně začne zlepšovat a vy se začnete cítit lépe, někdo vám dá facku a pak nemůžete usnout, protože přemýšlíte o tom, co jste udělali špatně. A je jedno, jak moc to je lidem líto, stejně jim nedojde, že omluvou nezmění to, že vám vlastně nikdy nemuseli ublížit. Možná bych neměla vždycky koukat jen na lepší stránky nebo raději, nebýt vůči lidem tak starostlivá.
Doufám, že zítřek všichni přežijete stejně jako jste přežili poslední půlrok.
/fotky - bruslení, silvestr, moje narozky, kde jsme předstírali, že je druhý silvestr/





Stay weird, LizLíbající

/ / will 2015 change anything? / /

1. ledna 2015 v 1:08 | Liz

Moji drazí přátelé, i když v tohle všecno okolo nového roku nevěřím, byla jsem donucena vám popřát všechno nejlepší do roku 2015 (protože nemám žádný kamarády, abych jim to řekla, haha), hodně kmarádů, lásky, svobody, zdravý, ty nejlepší předsevzetí - rozhodně mi nějaký napište do komentářů. Upřímně řečeno, nemyslím si, že další rok něco změní (právě mi kamarádka výše na obrázku oznámila, že jde poprvé v roce čůrat - jak vzrušující!), jelikož se lidi za noc nezmění, tahle noc je stejná jako včerejší, jenže dnes je vzhůru polovina národu a včra jsem byla jediná, kdo ve dvě ráno potřeboval společnost, ale i tak si myslím, že na pesimistu jsem dost optimistická.
No a nakonec vám prostě musím popřát, co nejvíce alkoholu, protože o tom to všechno je, ne? Lidi, stejně jsme pořád všichni v prdeli.



Stay weird, LizLíbající

/ / what i got for christmas / /

30. prosince 2014 v 22:33 | Liz
Hello there.
Konečně vás zdravím po týdnu, kdy jsem bohužel nemohla na blog psát. Jak můžete vědět z předchozího článku, byli jsme na cestách a příští týden to vidím na spamování fotkama, jelikož je jich opravdu moc. Pro dnešek jsem se však rozhodla být typickým blogerem a udělat článek o tom, co jsem dostala k Vánocům. V naší rodině Vánoce neslavíme, ale slavíme Nový rok - dostáváme dárky tedy 1. (jsem z Běloruska). Poslední roky jsme se ale s rodiči domlouvali, kdy dárky dostaneme a většinou to dopadlo tak, že nám je rozdělili - polovinu na Vánoce a polovinu 1. ledna. Tento rok nám je všechny dali jednoduše na Vánoce i když jsme je vůbec neslavili, bylo to výhodnější, protože jsme se nemuseli domlouvat které dostaneme kdy. Takže asi tak. Předem upozorňuju, že jsem se moc nedělala s fotkama, takže nejsou nějaké úžasné - get over it. Moje nadílka je taky trochu jednotvárná, takže nečekejte nic úžasného, jsou to věci, které jsou úžasné pro mě. No a protože se mi nechtělo fotit oblečení, tak vám prozradím, že jsem ještě dostala tričko s Arctic Monkeys a svetr se sobíky. Taky přeskočím dárky od kamarádů a sestry.

14,000 things to be happy about. - Barbara Ann Kipfer

Už z názvu knížku můžete pochopit, že jde o 14,000 věcí kvůli kterým byste se měli cítit šťastní. Když jsem o ní poprvé slyšela, hned jsem si ji chtěla přečíst, vlastnit ji. Je velká asi jako slovník a doprovází jí 125 ilustrací. Ještě jsem jí moc nepřečítala, ale mám v plánu do ní nahlédnout vždy, když budu smutná a radovat se z některých věcí. Taky bych jí chtěla krapet vybarvit, neboli podtrhat - červená jako věci, které nefungují, zelená jako věci, které fungují někdy a modrá jako věci, které fungují vždy.



Wreck This Journal - Keri Smith

Jak popsat tuhle 'knihu'? Není to kniha, je to věc, kterou můžete zničit a necítit se u toho špatně - a tahle šance se moc často nenaskytuje, že? Na každé dvoujstraně/straně najdete jeden způsob, jak ji zničit - ohnout desky, navonět stránku, vzít si ji s sebou do sprchy, šlápnout na ni, pustit ji z výšky, vzít si ji na nějaké veřejné místo a poprosit lidi, aby do ní něco nakreslili. Někdy mě překvapuje, že to ještě není tak populární, jelikož jsem tím už pěkně prolistovala (a začala i ničit) a připadá mi to jako jeden z nejlepších nápadů vůbec. Je to už jí přeloženo do češtiny jako 'Destrukční deník', takže pro ty, kteří neovládají angličtinu je česká verze výhrou.


Město ztracených duší - Cassandra Clare

5. díl série Nástroje smrti, tedy The Mortal Instruments. Je to vlastně 2. díl volného pokračování. Upřímně řečeno, ještě před tím, než se uráčili volné pokračování překládat, nějaké hodné duše přeložili dvě knížky do češtiny online, takže jsem už i tuto četla, ale málo lidí pochopí, jak moc je důležité mít ji doma, v plné své kráse. A jak úžasně voní! Byla jsem ale trochu smutná, protože poslední díl, tedy City of Heavenly Fire vychází česky až v lednu, takže jsem si ho nemohla přát k Vánocům a nejspíš to bude dárek ode mě. Ńemůžu uvěřit, že moje oblíbená série končí.


Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled - Jennifer E. Smith

Název knihy vás může hodně zmást, ale pokud se do knížky začtete, tak budete jednoduše umírat smrtí, když se na předposlední stránce tato slovíčka objeví, jako někteří z nás (jé, hele..já). Přečetla jsem ji za jeden den, což bylo lehké i z té stránky, že má jen 221 stránek a písmo je poměrně velké, ale největší zásluhu v tom má spisovatelka, která mě do knihu vtáhla a hodně dlouho nevytáhla. Hrozně moc doporučuji i když je to někdy hodně cliché a předvídatelné, moc jsem si knihu oblíbila.


13 - Lauren Myracle

Čtvrtá, nebo třetí kniha pro mě v sérii The Winnie Years. Tyhle knížky už čtu třetím rokem - mám narozeniny 2. ledna a každá rok si ji přeji k Vánocům a před narozeninami přečtu, proto tenhle rok 13 (tobě je teď jen 12? na co si to hraješ, jsi jen malá holka!). Do hlavní hrdinky jsem se hodně vžila a myslím, že jeden z důvodů je to, že má stejně jako já starší sestru a mladšího bratra oba v poměrně stejném věku jako já, což nás často obě uvádí do podobných situací. Každopádně, už teď jsem pozadu s některými 'poprvé', takže doufám, že to do další a poslední knihy doženu.


One Direction - Four (the ultimate edition)

Nevím, jestli bych si můj #dontjudgeme měla nechat nakonec nebo ho použít teď, aby vám bylo hned jasné, že i když budu poslouchat rock, punk rock a budu dospívat, stejně budu mít tyhle idioty stejně moc ráda. Takže jsem smaozdřejmě musela mít jejich čtvrté album, tedy Four (nikoho by to ani nenapadlo, co?), abych měla doma 'celou kolekci'. Musím ale přiznat, že i přesto, že ho mám už týden, poslechla jsem si ho jen jednou a to dnes, jelikož rodina nebyla moc paf z poslouchání 1D na cestě.



X - Ed Sheeran (deluxe edition)

Další album, tentokrát druhé od Eda Sheerana (vlastním i první, yay). Při pohledu na něj si někteří a vlastně i já začnou říkat, jestli se další album bude jmenovat dělení nebo minus, jelikož vykročit z této pravidelnosti by bylo hrozně smutné. Prostě představte si album Eda s normálním názvem, hrůza! Každopádně, obsah je úžasný a s každým poslechem se víc a víc zamilovávám do jeho slov. V některých písničkách se trochu opakuje, ale koho to zajímá? Nádherný album.



1989 - Taylor Swift (deluxe)

Tradáček, čtvrté album jedné z mých oblíbených zpěvaček (dělí se o první místo s Avril Lavigne, protože se prostě nemůžu rozhodnout jen pro jednu). Musím uznat, tohle album je něco nového pro Tay, ale je to něco nového, ale taky něco velmi dobrého a něco, co se mi moc líbí. U každé její písničky se potkám s něčím, čemu rozumím s její text je čím dál tím lepší a upřímně, nezajímá mě jestli půjde z country do popu nebo indie, je to nejlepší skladatelka vůbec. Nesmím zapomenout na 13 polaroids, které má každé album.




One Direction - Where We Are live from San Siro stadium

#dontjudgeme, once again. Druhý film 1D, který byl bohužel v kinech jen 2 dva dny a někteří (eh, já) zrovna ten víkend nemohli, takže si ho prostě pořídili domů. Nevím, co bych vám mohla říct bez toho, abych tady začala fangrlingovat all the way. Na DVD je zaznamenán koncert 1D ve stadioně San Siro (taky si někdy říkáte, že ty názvy k něčemu opravdu jsou?), což je v Milanu, Itálie. Taky je přidaná skoro půl hodina příprav na koncert jak kluků, tak fanynek.





Stay weird, LizLíbající

/ / a little party never killed nobody / /

21. prosince 2014 v 17:53 | Liz
/to se k názvu fakt mocmoc hodí/
Hey.
Hned na začátku bych se chtěla omluvit za to, že je zase blog plný hlavně příspěvků o mně a ano, uvědomuju si, že je to kinda selfish, ale snažím se dodržovat režim nedělí a zároveň moc nestíhám články v týdnu, takže se na mě prosím nezlobte za to, že tu bude 150 článků o mém nudném životě. Minimálně se můžu snažit, aby můj život byl trochu zajímavější.
Jak už jsem možná zmiňovala minulou neděli, tento týden ve škole neměl být tak náročný, spíš oddechový, ale bylo tomu přesně naopak a my jsme psali docela dost písemek. V pondělí to byla chemie - z ní mám dobrý pocit. Ve středu jsme měli psát ze zemáku, ale jelikož u nás ve škole byla zumba a z naší třídy se jí účastnilo více lidí (včetně mě, haha), tak jsme nepsali - učili jsme se vlastně jen jednu hodinu (ti co tančili), protože jsme měli první kolo, následně měla druhá kategorie první kolo a pak jsem postoupila do druhého kola a čekala, až zkončí druhé kolo druhé kategorie, abych se dozvěděla výsledky (pokud jste to nepochopili, máte to prostě blbý). Mimochodem, byla jsem čtvrtá. Ve čtvrtek jsme psali z matiky, z které mám jedničku a musím se pochlubit, vychází mi průměr 1,47, takže stačí napsat dobře čtvrtletku a možná ještě nějakou písemku a voila, pololetí jsem zmákla. Taky jsme psali z fyziky, ale bohužel zatím nevím známky, cítím se ale ohledně písemky docela dobře.
Předtím, než začnu o pátku a víkendu, chtěla bych zmínit #thelinesproject, do kterého už se nemůžete bohužel zapojit, ale i tak by se měl zmínit. Byl to projekt (nevím, jestli byl jen na instagramu nebo ještě někde jinde, ale já ho našla tam), kterýho jste se mohli zůčastnit 15-20. prosince a spočíval vlastně v tom, že si na jedno zápěstí nakreslíte 5 čar, tedy deprese, sebepoškozování, smutek, nenávist společnosti, pomoc a podpora (je více verzí, viděla jsem anglicky, kde mají 9 čar a věci jako poruchu příjmu potravy či panické záchvaty nebo záchvaty úzkosti). Pokud jste aspoň jedno z toho zažili, nakreslíte si čáry na levou ruku. Pokud ne a jen chcete lidi, co to zažívají nebo kvůli tomu spáchali sebevráždu podpořit, na pravou. Někteří lidi to dělají i teď, takže by nebylo na škodu se zapojit. Připadá mi to jako hodně dobrá věc a lidi tak můžou zjistit, že nejsou jediní, co mají takové problémy.
No a teď už pojďme k pátku. Skoro všichni asi znáte takové vánoční besídky ve třídě, kde si dáváte dárky, zpíváte koledy a přejídáte se cukrovím. U nás ve škole se poslední den před prázdninama dvě hodiny učíme, následně máme o přestávce zpívání na schodech, kdy se všichni mačkáme na schodech a zpíváme koledy a pak mají všechny třídy besídku. Neřekla bych, že má naše třída nějaký nejlepší besídky, vlastně máme hlavně dobré cukroví, no a..Jo, jinak nic, jen plno dárků. Takže jsme vlastně asi 2 hodiny strávili jezením a děkováním si za dárky. Co bych k tomu mohla dodat? Doufám, že se mým kamarádům dárky líbili stejně jako mně ty jejich. Následně jsme měli večer firemní večírek, což byla sranda. Nevím, jak vypadá normální firemní večírek, ale ty naše určitě normální nejsou a tenhle rok to bylo fakt super. Myslím, že na pokoj jsme odcházeli někde ve dvě. O víkendu jsme zůstali na Dolní Moravě, kde večírek byl a vlastně jsme nedělali nic, šli jsme jen později do bazénu, protože jsme všichni moc líní. Večer nám pustili Dobu Ledovou 4. Dnes ráno jsme jeli domů a pokračovali v nic nedělání. Uvidím, jak to teď bude se článkama, jelikož ve střed odjíždíme pryč, ale budu se snažit, co nejvíce do konce roku psát. Užívejte si prázdniny!
/fotky - hella cute random fotka, the lines project, naše třídní besídka, fotky z večírku/




Stay weird, LizLíbající

/ / you're losing your words, we're speaking in bodies / /

14. prosince 2014 v 19:50 | Liz
Hey.
Tradá, už je neděle (zase..jak se to jen stalo?) a můj každotýdenní update o mém nudném životě, yay. No a protože to nechci zdržovat, rovnou začnu. Možná bych vás ale měla upozornit, že teď pořád bůh ví proč, říkám 'haha', takže to prosím respektujte. Minulý týden jsem nebyla ve škole, takže jsem tenhle týden hlavně doháněla učivo a dopisovala sešity. Byla to docela makačka, ale taky jsem se vyvlíkla z písemky z matiky - zkoušela mě místo písemky v pondělí v pátek a taky jsem měla možnost napsat do písemky z češtiny, že jsem po nemoci, čehož si hodně vážím, protože jsem to možná nepodělala tak moc, ale rozhodně jsem nebyla připravená psát takovou písemku. Bohužel, musela jsem psát písemku z chemie hned v pondělí a za 1- vděčím své kamarádce, která to uměla. Ostatně jsme psali opravnou písemku ve středu (nebyla jsem jediná, kdo to neuměl, ale jedna z mála, kdo seděl vedle někoho, kdo to uměl) a tu už jsem napsala sama od sebe dobře, doufám. Ze zkoušení z matiky jsem dostala taky 1-. Taky jsme psali z dějepisu a známky zatím nevíme, ale mám z toho dobrý pocit a myslím, že mám všechno dobře. Písemky mě zrovna teď hrozně deprimujou a učitelé by mohli trochu respektovat to, že je to náš poslední týden před prázdninama a nedávat nám důležité písemky, to by bylo skvělé, haha.
Abychom už ale opustili školu. V úterý jsem byla na ortodencii, tedy na utahování rovnátek a teď mám opět modré gumičky, poměrně světlé. Taky jsme se dohodli, že mi budou nasazovat rovnátka i na dolních zubech (jupiii) někdy v lednu. Jsem z toho fakticky nejvíc nadšená, haha. V úterý byli taky Zimní tancovánky, které se pořádají v naší hudebce každý rok. Mamka mě nejdřív nechtěla pustit (protože mě taky nepustila na tělák a sporty celý týden), ale nakonec jsem to ukecala a mohla jsem tančit. Dost se nám to povedlo a myslím, že pokaždé, když takhle vystupuju, dodává mi to radost do života (very deep, haha). Jak už jsem ale řekla, jinak jsem nesportovala a měla víc času, jak na školu, tak na kamarády, což mě moc potěšilo. V sobotu jsme byli s celou rodinou v Hradci na 3. části Hobita a bylo to opravdu úžasné, skvělý film. Už bych si konečně mohla přečíst tu knížku, že? Haha. V Hradci jsem taky dokoupila dárky (haleluja) a koupila si konečně čepici a šálu (hip hip hurá!), no a nemohla jsem se nepochlubit a proto máte dole fotku. Nakonec ještě musím zmínit, že jsme v pátek ve škole mocmoc 'charitovali' a fotky máte opět dole.
Taky se snažím trochu naladit na vánoční náladu, ale moc mi to nejde. Vím, že jsem řekla, že napíšu článek s filmy, ale zatím jsem neměla moc času na sledování a doufám, že až dopíšu článek, stihnu ještě zkouknout I Saw Mommy Kissing Santa. Taky celý víkend bůh ví proč poslouchám All Time Low (což samozdřejmě není nic špatného, jelikož je to jedna z mých oblíbených skupin) a začínám opět přicházet na to, proč je Merry Christmas, Kiss My Ass moje oblíbená vánoční písnička. Každopádně, užívejte si dá se říci zimní počasí a vánoční atmosféru a nezapomeňte to tenhle poslední týden přežít.
/fotky - random fotka, když se nudíme na odpolku, fotky z těchto a minulých tancovánek, které jsme se snažili napodobyt, jak jsme se nudili na matice, 3 fotky z naší much charity, já a moje tulipány - mimochodem zase mám tulipány a jsem z nich hrozně nadšená, moje čepička a šála)




Stay weird, LizLíbající

/ / you're cold and i burn i guess i never learn / /

7. prosince 2014 v 18:15 | Liz

Hello there.
Už mi docházejí, spíše došli 'opravdu vtipné' způsoby, jak začít takový nedělní článek, který je založen jen na tom jak žiju, takže vám to řeknu na rovinu - jsem nudná, tenhle článek bude nudný a je mi moc líto, že jste na něj narazili. Každopádně ale update udělat musím, že? Tento celý týden jsem proseděla doma, protože jsem (byla) nemocná. Snažila jsem se přesvědčit rodiče, abych mohla do školy už od úterka (ano, opravdu jsem musela škemrat, aby mě pustili do školy), ale nic nepomohlo, musela jsem zůstat doma a vynechat písemky, které jsem si potřebovala napsat. Protože co může být lepšího, než být zkoušená po tom, co všichni své písemky dostanou? Upřímně řečeno, myslím, že když někdo chybí nejčastěji chodí za mnou, ale když chybím já, tak nevím, jak si mám dopsat sešity, protože moji spolužáci neumějí psát. Nejlepší jsou ale až písemky příští týden, jako takový menší test z matiky v pondělí z látky, kterou jsem celou vynechala s učitelkou, která mi řekne, že jsem si to měla sehnat. Omlouvám se, ležela jsem víc jak polovinu týdne v posteli s problémy s dýcháním a nikdo z mých spolužáků mi nebyl schopen půjčit sešit matematiky, jelikož máme matiku kromě středy každý den a samozdřejmě mi to taky nevysvětlili. Už nebudu mluvit sarkasticky, jen mám špatný víkend.
Uznávám, že jsem ale byla docela dost nemocná. Začalo to vlastně jen takovým menším nachlazením, následně mě začalo bolet v krku. Bylo to v pohodě, dokud jsem nezačala kašlat a moje plíce protestovali proti dýchání - mám astma a pokaždé, když jsem víc jak nachlazená se krásně zapojí. Astma sucks, můj organism sucks, life sucks a lot.
Ve čtvrtek jsem dostala svolení jít se podívat na tančení, protože máme v úterý vystoupení (pokud tedy budu moct jít vůbec tančit). Taky jsem četla knížky, hodně. Znovu jsem si přečetla Bez Naděje, jak můžete vidět v minulém článku. Pokračovala jsem ve čtvrtém díle Harryho Pottera, přečetla To All the Boys I've Loved Before, což je mimochodem amazing a já jsem na sebe pyšná, že jsem to v angličtině dala tak rychle. A nakonec jsem začala Kde končí duha, tedy Love, Rosie, kniha kterou jsem si chtěla přečíst, než výjde film. Hlavně jsem se ale nudila. V pátek jsem s rodiči jela koupit lyže a další věci k lyžování, které jsem potřebovala. Myslím, že oba hrozně přemýšlí nad tím, jak to bude ladit, já se držím toho, že to dobře padne a pak jsou na mě krapet naštvaní, když řeknu, že je mi jedno, které vyberou. Včera mi bylo opět dovoleno někam jet a to do tesca, protože prej potřebuju nové pyžamo - moc nechápu, proč nemůžu spát v tričkách a mikinách, ale jsem spokojena s mýma novýma kalhotama se sobíky. Taky jsme koupili tátovi dárek k Vánocům, což je..dobré. Zapomněla jsem taky zmínit, v pátek večer/v noci (záleží jak berete čas 22:00-5:00) jsem měla chuť na projíždění blogů, tak jsem projížděla blogy a musím říct, že někdy naprosto nechápu o čem lidi píšou a proč jsou některé naprosto nezajímavé blogy oblíbené, ale některé byli prostě úžasné a často dodávali inspiraci na články nebo vzhled - ne, že bych někdy v nejbližší době plánovala změnit vzhled, můj New York v pozadí a moc krásné menu nikam nejde. Taky jsem hledala inspiraci na dárky a všechny, kdo psal nebo se chystá psát článek právě o dárcích na Vánoce, prosím přeskočte voňavky, protože ty jsou jednoduše v každém takovém článku a pište dárky i pro kamarády a ne jen pro rodinu, jelikož si myslím, že většina lidí má problém spíš s tím (já), taky by se hodilo popisovat víc do detailů a ne jen obecně (už nebudu kritizovat, slibuju). Vánoce se blíží hrozně rychle a nevím, jestli jsem to jen já, ale všechno hrozně rychle utíká a já si to až moc uvědomuju. Tenhle víkend jsem moc nenaspala (vlastně celý týden) a když fakt dlouho nespím, začne na mě padat tíha všeho, co mě trápí a pak bych nejradši prostě všechny včetně sebe zabila. Yay.
Každopádně, kdybyste měli nějaké tipy na dárky, rozhodně se podělte a užívejte si tuhle 'nádhernou zimu plnou sněhu'. Ty poslední dva týdny ještě nějak přežijete. No a protože žádný kloudný fotky nemám, přidávám obrázek knihy (co jinýho bych dávala na Instagram?) a mého dopisu..někomu (rozmazaný to má být, aby to nebylo k přečtení, ale nepředpokládám, že byste kromě toho 'dear' viděli vůbec písmo, protože blog kvalita).





Stay weird, LizLíbající

/ / hello december / /

1. prosince 2014 v 18:13 | Liz
Hii.
Pokud jste to ještě nepostřehli (upřímně řečeno nevím, jak by to někdo nemohl postřehnout), tak dnes je 1. prosince, což znamená záčátek zimy - pro ty méně vzdělané lidi samozdřejmě, podle hvězd či čeho začíná zima asi později, ale protože tak vzdělaná nejsem a ani tak nechci působit, nemám tušení kdy a taky mě to nezajímá. Každopádně, myslím, že lidi se na prosinec hodně těší, kdo by se taky netěšil? Vánoce a zimní prázdniny, to naprosto stačí. Holky se těší na nošení svetrů a vánočních ozdob nebo pití horké čokolády. Teď vám ale povím tajemství. Všechny tyhle kecy a obrázky se zimou a prosincem jsou naprostý lži. Budete mrznout jako idioti, neseženete žádný opravdu hezký vánoční ozdoby a na pití čokolády a čtení s ní knížky nebudete mít žádný čas, protože budete umírat na nachlazení. Prosím, pokud si myslíte, že je moje tvrzení nepravdivé, moc ráda si poslechnu vaše argumenty. Tento podzim byl jednoduše nádherný, myslím, že ještě nikdy jsem se na barvy tak nesoustředila, jako teď. Poslední dny to venku vypadá hrozně..smutně. Ve čtyři hodiny je tma, vlastně je tma skoro pořád, slunce jsem neviděla hodně dlouho. Je hrozná zima a fouká vítr, ale nesněží. Jaká je pointa špatného počasí, když u toho nesněží? Někdo, prosím, dejte mi sníh, protože tenhle rok se s blátem opravdu nespokojím, děkuji mockrát. Ale abychom nebyli jen pesimističtí (teď doufám, že jsem to napsala dobře) prosinec taky hlavně znamenají Vánoce. No a kdo by se na Vánoce netěšil? Já osobně nejsem na dárky moc náročná, pošlu mamce mail s odkazama na knížky a hudební CDčka, které chci a je to. Tento rok jsem si taky poprosila o tričko s Arctic Monkeys, které možná dostanu a jsem z toho naprosto -> asdfghjkl. Problém mi ale dělá dávat si dárky s kamarády. Nejvíc nesnáším, když se mě někdo zeptá, co bych chtěla k Vánocům, tento rok jsem zvolila strategii 'řeknu všem, že chci voňavou svíčku' a následně budu každý večer zapalovat svíčky a ke každé čuchat, velmi chytré. Taky nemám ráda ptát se kamarádů, co chtějí oni a snažím se něco vybrat sama, takže doufám, že nikoho nezklamu. Nejdůležitější jsou ale ty úžasný prázdniny. Ano, už za tři týdny tu budou. Pro mě je to hlavně cestování. Nejdřív jedeme na firemní večírek, který se tradičně koná na Dolní Moravě a pak tam zůstaneme 2-3 dny a lyžujeme. Následně se vracíme domů a někam jedeme. Tenhle rok máme v plánu ze všeho nejdřív Kolín a pak bych já nejraději jela do Amsterdamu (přesnou trasu ještě ale vybranou nemáme), protože je to jedno z míst, které bych hrozně ráda navštívila, obzvlášť třeba muzeum Anne Frank, připadá mi to nesmírně zajímavé. Nesmím ale ani zapomenout na to, že tohle je vlastně poslední měsíc v roce a doufám, že si ho všichni co nejvíce užijete, píšete si poslední kapitolu roku 2014, tak se ujistěte, že bude sakra dobrá. Já jsem zrovna teď doma, protože jsem nemocná, ale doufám, že se co nejdříve vrátím do školy a hlavně budu moct jít na tančení, jelikož příští týden vystupujeme a já to ještě nemám pořádně zmáklí. Mějte se hezky a uvidíme se u dalšího článku.



Stay weird, LizLíbající

/ / hold on to me 'cause i'm a little unsteady / /

30. listopadu 2014 v 15:25 | Liz

X Ambassadors - Unsteady

Hey there.
Bohužel vám oznamuju, že dnešní článek je opět o mně, takže pokud nechcete číst o tom, jaký mám nudný a depresivní život, přejeďte na další článek nebo vůbec, zavřete tuto stránku. I mean it, nemá to cenu. Nevím, jak přesně bych popsala slovem tento týden. Myslím, že je to jeden z těch, které jsou napůl dobré a napůl špatné. Posuďte sami. V pondělí jsem konečně hrála na besídce s písničkou Falling Slowly, kterou jsem začala cvičit v září, ale učitelka mě už asi 2 měsíce chtěla na nějakou tu besídku hodit, ale neustále bylo plno. Asi jsem to už zmiňovala, ale tuhle písničku naprosto zbožňuju, obzvlášť hraní jí. Mám ale taky ve zvyku, že když hraju nějakou písničku moc dlouho, začnu jí víc kazit a to se stalo trochu i s touto. Na besídce tam určitě nějaké chyby byli, ale byla jsem ráda, že jsem to zvládla a vůbec, že mi lidi tleskali. Ten den mi dá se říct kamarád pochválil vystoupení (and you know you made it, když vám někdo, koho zná skoro celý naše město, protože hraje docela dost úžasně pochválí vaše hraní), což se převrhlo v delší debatu (když říkám delší, myslím tím do půlnoci, což je trochu podivné) a já uznávám, že jsem udělala dost velkou chybu v poznávání lidí, jelikož někdo, o kom jsem si nemyslela nejlepší věci se stal někým, kdo mě chápe nebo se o to minimálně snaží. Taky mi došlo, vlastně ne, došlo mi to dřív, ale tohle mi to jen potvrdilo - na světě jsou dva typy lidí, ti co budou své problémy přirovnávat k tvým po tom, co je jim sdělíš a ti, co se o ně budou zajímat a snažit se ti pomoc. Myslím, že první možnost je ještě horší než ignorování, takže vám kladu na srdce, vždy se snažte lidem pomoc, protože v případě, že jsou smutní nebo osamělí nikdy jim nepomůže poslouchání vašich problémů. Ale pojďme od tohohle dále. V úterý se toho asi moc nedělo a ve středu jsme psali z chemie. Na chemii máme takovou divnou učitelku a ano, většinou to dokáže dobře vysvětlit, ale písemky jsou strašný. Vždy nám totiž řekne, co bychom si měli shrnout do sešitu a v písemce máme pak vysvětlit podrobně něco, co jsme si napsali tak obecně. Upřímně řečeno, docela jsem to pokazila a doufám v dvojku. Taky jsem se docela dost chytla s kamarádkou, s kterou se hádáme..fakt málo. Tentokrát ale nemůžu říct, že to byla jen moje vina. Někdy od lidí nemůžete čekat pomoc, když něco pokazíte. Neumím utěšovat lidi, umím jen být moc upřímná a to lidi slyšet nechtějí. Nebyla bych z toho tak dodělaná, kdyby mě někdo jako ona kvůli hádce nezačala nadávat. Ve čtvrtek jsem jela do Pardubic na předávání cen soutěže Pardubické střípky. Minulý rok jsem vyhrála 2. místo a téma bylo 'voda - přítel a živel'. Tento rok jsem vyhrála čestné uznání a téma bylo 'tajemství hudby'. Nemůžu říct, že jsem byla zklamaná, ale bylo mi to docela líto. Dostala jsem knížku Krysburger, o které jsem ze začátku hodně pochybovala, ale když jsem se na Goodreads dívala na recenze, hodně se psalo, že autor je druhý Ronald Dahl (autor Karlíka a továrny na čokoládu). Knížka se čte lehce, je legrační, ale zároveň řeší důležité problémy, které si neuvědomujeme. Od spisovatele bych si chtěla přečíst i další knihy, až dočtu tuhle. Taky jsem ale ve čtvrtek stihla napsat písemku z matiky a naprosto nechápu, jak nám naše učitelka tlačí do hlavy dva týdny, že výsledek něčeho musí být kladný a v písemce je záporný. Nebudu to svádět na učitelku, ale trochu mě to naštvalo, i když jsem dostala za jedna. Taky jsem dostala další jedničku z češtiny a nevíte, jak dobře se cítím, když mám průměr pod 1,50 a nemusím to zlepšovat, jen nějak proplouvat. Pátek nebyl nějak nějaký. V sobotu jsem se tak nějak snažila dát se dohromady. Rodiče odjeli a vrátí se až dnes v noci, sestra šla na věneček a bratr jel k tetě, takže jsem zůstala sama doma a následně u nás spala moje kamarádka. Nevím, co bych k tomu řekla, byla to jednoduše sranda. Zkoukli jsme film, snědli pizzu, zatančili si na xboxu, udělali náš vlastní milkshake (z velmi improvizovaného receptu), zkoušeli jógu, snědli lázeňské oplatky, zahráli si dobyvatele (což je mimochodem dost hustá hra) a hráli si na omegle. Sranda. Dnes ráno jsem uklízela dům a teď jsme se sestrou sami doma, bolí mě v krku a doufám, že mi bude líp. Tento týden jsem trochu přestala bojovat s problémem se spaním a možná jsem usínala i dřív, když jsem něco dělala, ale myslím, že jsem byla unavenější, než když jsem se jen převalovala na posteli. Jedna z chvílí, kdy jsem ráda za to, že mám brýle, které mi zakrývají kruhy pod očima. Taky jsem přišla na to, že když řeknete lidem, že jste jen unavení příjmou to jako normální odpověď. Zajímalo by mě, jak dlouho je ještě bude bavit se ptát nebo jak dlouho to jako odpověď bude stačit.
/fotky - naše chilli omáčka v Pardubicích, můj diplom, který je tu jen, aby vyplnil místo, výsledky testu, který jsem si dělala a byl kinda zneklidňující, náš improvizovaný milkshake a naše moc cute fotka/




Stay weird, LizLíbající

/ / here we go, you've got one more chance to make it / /

23. listopadu 2014 v 16:09 | Liz

Sleeping With Sirens - Here We Go

Hello there.
Opět přišel konec týdne a taky můj update. Tento týden pro mě měl být dost oddychový, hlavně protože jsme v pondělí i v úterý nešli do školy, ale myslím, že jsem asi za tři dny stihla podělat tolik věcí, jako někteří za měsíc. Pokud čtete moje články pravidelně, můžete vědět, že v pondělí byl Den boje za demokracii a svobodu (děkuju za opravu, mimochodem) a my jsme hráli divadlo. Předtím jsem ještě byla venku s kamarádkou a byl to jeden z prvních dní, kdy mi došlo, že můj krásný a barevný podzim je pryč a od teď už budu jen mrznout. V úterý jsem spala do bůhvíkdy, ale následně, jelikož jsme měli prázdniny jen ve škole, musela jsem jít na tančení a na tenis, což bylo docela namáhavé pro někoho, kdo vstal skoro ve dvanáct. Zbylé tři dny jsme ve škole vlastně ani nepsali žádnou písemku, ale dostala jsem za 1 z češtiny za moje povídání o semaforech (ani se neptejte), za 1 z chemie za krystalizaci soli a taky hodně nečekaně jsem dostala dvě jedničky ze čtvrtletky z češtiny (mluvnice a literatura)! Nevíte, jak jsem byla překvapená, že mám obzvlášť z mluvnice jedničku a jak moc mi to pomohlo, protože to mám u češtiny vždy mezi 1 a 2. Taky mě hodně překvapilo to, že jsme byli s kamarádkou jediní, kteří dostali dvě jedničky. V sobotu, tedy včera jsme jeli s kamarádkama do Pardubic na 1. část Mockingjaye, tedy 3. díl Hunger Games. Bylo to naprosto úžasné a hrozně se těším na druhou část!
Týden pro mě byl ale náročnej citově, protože jsem se s někým pohádala a cítím se hrozně, protože vím, že je to moje vina. Asi se často o tomhle nezmiňuju, ale často brečím. A když říkám často, myslím tím skoro pořád když jsem sama a vím, že bych s tím asi měla něco dělat, ale jsem hrozně emocinální člověk a brečím kvůli všemu. Obzvlášť, když mám pocit, že všechno pokazím a tenhle pocit mám skoro pořád, takže si to asi dokážete představit. Mám problém se v poslední době svěřovat, nevím komu. Připadá mi, že jsem nahraditelná. Nahraditelná pro každýho a kdybych prostě zmizela, lidi by po chvíli přestali hledat. Rodiče se mě ptají, jestli se něco stalo ve škole, když jsem tak zamlklá. Možná, že kdybychom se vždy nesoustředili jen na mé zbývající sourozence, cítila bych se víc v rodině vítaná a dokázala se svěřit. Se starší sestrou se vídám čím dál méně a nemůžu se svěřit ani jí, protože tráví skoro všechen čas, co je doma s kamarády. Často jen sedím na posteli a nutím se přestat na chvilku myslet, ale všechno v sobě tak dusím, že nevím, jak jinak to vypustit. Lidi usuzují z toho, že se ve škole směju, že jsem nejšťastnější člověk na světě, přitom je uvnitř prázdno, ale nikdo se nezeptá, jestli jsem v pořádku. Society kills people. Najednou prostě chápu rozdíl mezi tím, když někdo žije nebo prožívá. Jsem unavená, ale nemůžu spát.
/fotky - v pondělí venku, jak jsme si dělali fotku s bleskem, v divadle, moje deep fotka z vlaku, cestou z kina/



Stay weird&stay strong, LizLíbající

/ / are we out of the woods yet? / /

16. listopadu 2014 v 21:31 | Liz
Hai.
Dnes je neděle, konec týdne, což znamená, že je čas na můj každotýdenní update. Předtím, než ale začnu o svém týdnu, chci se zmínit o tom, že mi neustále přibývají naprosto ÚŽASNÉ ohlasy na blog na stránce ask.fm a jsem vám hrozně moc vděčná za to, že mě čtete a někteří mi taky zanecháváte nějaké otázky a pochvaly. Jste ti nejlepší čtenáři vůbec a nevím, jak vyjádřit, jak moc jsem vděčná za to, co pro mě děláte!<3
No a teď zase něco k mýmu životu. Tenhle týden mi připadá hrozně vzdálený. Vlastně..mi tak teď připadá všechno. Něco udělám a konec. Napíšu písemku, sedím 6 hodin ve škole, naobědvám se, jdu domů, na kroužky, jím, udělám úkoly a jdu spát. Všechno mi připadá jednotvárný a vzdálený a upřímně řečeno, potřebuju nějakou akci do svého života. Chci se zase stresovat kvůli škole (ne, že bych to nedělala, ale je to teď jiný stres než normálně), nervovat se kvůli klukovy, který mi 3 minuty po zobrazení neodepsal místo toho, aby mi připadalo, že se o nic nezajímám. Mám teď i problém se svěřováním. Někteří kamarádi tu pro mě opravdu jsou, kdykoliv, ale já nejsem schopna o něčem mluvit nebo to řešit a nevím, jestli to je takovým pocitem, že mě nepochopí nebo tím, že jediné, co nejspíš uslyším je buď 'ser na to' nebo 'to je mi líto' či 'jsou/je to debilové/debil'. Asi jsem jednoduše unavená. V pondělí jsme psali čtvrtletku z češtiny a opravdu hodně doufám v jedničku, protože mám průměr mezi 1 a 2. Pak taky opravnou písemku z fyziky a s tím, že jsem z minulého testu dostala za jedna, na tomto mi moc nezáleželo (dostávali jsme jen lepší známu), ale dostala jsem opět za jedna. V úterý jsem asi po více než dvou měsících po EEG byla u neurologa. Nebudu vám lhát, bylo to úděsný. Nejprve jsme tam čekali více než hodinu, než nás konečně vzali dovnitř a následně, když mi řekl, že EEG proběhlo v pořádku, ale jsou tam jen 'nějaké vlnky' (ne, taky nevím o co jde) proběhlo takové standartní vyšetření, které mi bylo celkem lhostéjné, ale hodně mě deprimoval můj doktor. Bylo to skoro jako minule, řekla jsem mu, že usnu až někdy v jedenáct. On mi odpověděl, že mám chodit spát dřív, já na to, že to dělám, ale dřív neusnu, no a on asi pochyboval o tom, že někdo, kdo je asi o 40 let mladší, jak on by mu mohl říkat pravdu a vědět o svém zdravotním stavu víc, jak on. Tentokrát to bylo o tom, že všechno, co řeknu si překroutí do svých slov a názorů (hele, jako náš učitel občanky) a potom nechápe, co přesně mě trápí. Takže pojďme zatleskat mému velmi chápajícímu doktorovi.
Ve středu jsme měli třídní schůzky, kterých jsem se asi trochu obávala (nemám sice tak špatné známky, ale moji rodiče), ale špatně nedopadli. Ve čtvrtek jsme měli v divadle generálku s naším divadlem na 17. listopadu - více se dozvíte zítra - a v pátek vystoupení pro celou naši školu - tedy, každá třída vystupuje pro zbytek školy. Nevím, jak bych řekla, že to dopadlo a pokud vás to zajímá, určitě si přečtěte zítřejší článek. Tenhle víkend byl následně takový ten víkend, o kterém čtete a vidíte obrázky - komfortní oblečení, hudba, knížka, čaj a seriály. Taky nesmím zapomenout na zmínení mojí nejlepší kamarádky, která je opravdu nejlepší osoba na světě, jelikož je asi jediný člověk, který si pustí všechny moje videa, kde si zpívám a tancuju na nový album Taylor Swift a ještě mi je pochválí, docela dost ji zbožňuju. Místo těchto věcí jsem ale ještě včera večer byla v divadle na tanečním vystoupení 'Taneční dialogy', kde menší děti tančily i na špičkách, což bylo naprosto úžasné. Moc se mi to líbilo. Jinak jsem moc produktivní nebyla a upřímně řečeno, moc mě to nemrzí, hah. Užijte si prodloužený víkend a zítra se můžete těšit na článek o našem divadlu a 17. listopadu!
/fotky - tři fotky z odpolka s mojí crew idiotů, na záchodě v hudebce, hah a, fotka s mojí nejlepší kamarádkou, kterou upravila další moje kamarádka a já se nad ní nemůžu přestat smát a moje selfie z víkendu, která se mi až moc líbí #sorrynotsorry/



Stay weird, LizLíbající

/ / well there's no way out of this so let's stay in / /

9. listopadu 2014 v 16:05 | Liz
/jestli vám toto nepřipadá cute as fuck, tak vás nemám ráda/
Hii.
Ano, opět je bohužel neděle, což neznamená jen konec víkendu, ale taky můj každotýdenní update. Tentokrát je to vlastně za týden a půl, jelikož jsem tohle naposledy dělala minulou středu a jednu neděli přeskočila, pokud si pamatuju správně. No, takže, hned po prázdninách ve čtvrtek jsme psali z matiky, z které jsem následně dostala 1-. Nejsem se známkou úplně spokojená, ale asi s tím už nic neudělám, Nejsem ten typ člověka, který si bude stěžovat na to, jaká je naše učitelka kráva (i když je), protože mi snížila hodnocení kvůli jedný chybě, můžu za to já, ne ona. V sobotu mě kamarádka fotila v oblečení, co jsem si koupila (pár článků dolů) za prázdniny. Další týden byl jeden z těch, kdy si říkáte, že to bude v klídku, bez písemek, všechno v pohodě, ale bohužel nebude. V pondělí jsme psali z fyziky a byla jsem zkoušená z chemie, kupodivu jsem měla z obou jedničku, možná kvůli tomu, že mi obojí (hlavně fyzika) poměrně jde. V úterý jsme už psali čtvrtletku z matiky, z které jsme dostala za jedna - jeden by si řekl, že jsem neměla ani tak špatný týden. Nejhorší z něj, ale přišlo ve středu, kdy jsme psali písemku z biologie, jejíž součástí byla poznávačka a teorie na cca. 60 bylin. Biologie mi nikdy nešla, nevím jak se jí naučit, nezajímá mě to a nebaví mě. Opravdu se ale snažím, protože je to předmět u kterého musím co nejvíce bojovat za jedničku na vysvědčení. Bohužel jsem to ale nejspíš neuměla dostatečně a teď doufám aspoň pro dvě dvojky. Je mi to líto, protože jsem fakt na tom makala a snažila se to naučit, ale asi na to nemám. Ve čtvrtek jsem moc dobrý den neměla a jediný záživný moment, který si z něj pamatuju je sestavování si mého playlistu na můj pohřeb. Možná vám to příjde divný, ale rozhodla jsem se, že budu mít opravdu dlouhý pohřeb, protože už teď mám asi 7 stránek a není to dodělaný a nechci riskovat, že bych umřela a lidi by pouštěli na mém pohřbu nějaký smutný blbosti, to bych nepřežila (haha..to nebylo vtipný). V pátek jsme psali opravnou písemku ze zeměpisu, ze které jsem původně dostala za 3, ale myslím, že teď jsem ji nenapsala tak bídně, takže budu doufat v lepší známku. Pátek pro mě byl ale i poměrně kritický po tom, co jsem přišla domů. Samozdřejmě jsem se jako každý týden těšila na víkend, ale cítila jsem se hrozně prázdně a asi 3 hodiny jsem jen chodila po pokoji nebo ležela na posteli s zapnutou hudbou. Teprve po tom jsem se dokopala k čtení, psaní na blog. Nevím, proč to sem píšu, ale cítila jsem se hrozně prázdně a byl to jeden z mála případů, kdy mi nepomohla ani hudba. V sobotu jsem byla venku s mojí nejlepší kamarádkou a večer jsme se se ségrou konečně koukali na Modrá jako safír! Je to pokračování Rudá jako rubín (oba filmy jsou natočeny podle knih Kerstin Gierové a můžeme se těšit ještě na jeden film podle poslední knihy v sérii) a se sestrou jsme se naprosto nemohli dočkat toho, až to bude konečně online. Dívali jsme se sice v ruštině, ale i tak *FEELS*. Není to úplně jako knížky, ale myslím, že zrovna tady mi to přestalo vadit i když jsem si často všímala těch nejúžasnějších věcí, které byli v knížkách. Každopádně, doporučuju se mrknout minimálně na první díl a taky přečíst knížky! Dnes se toho moc nedělo, ale opravdu moc jsem se začetla do pátého dílu Vampýrské akademie a co nejdřív se chci k němu vrátit. Užijte si následující týden a nezapomeňte se usmívat:)
/fotky - já na výtvarce, nacvičování na divadlo, minulou sobotu jsme se snažili napodobit TFIOS - nevyšlo to, moje bunch of idiots aneb, co děláme při dopolední pauze, předstírání, že přemýšlíme o matice, moje deep fotka, včera venku, já v podzimní atmosféře, naše pití, které se prostě vyfotit muselo/



Stay weird, LizLíbající

/ / hello november / /

2. listopadu 2014 v 19:35 | Liz
Hello.
Dnes tu pro vás mám každoměsíční článek s uvítáním měsíce, tentokrát (nečekaně) listopadu. Listopad je měsíc, který mi vždycky už naprosto jistě oznamuje, že je podzim, skoro zima. V říjnu (minimálně u nás) měli všechny stromy nádherné barvy a byl to zatím ten nejhezčí podzim, který jsem kdy zažila. Teď už jsou skoro všechny stromy opadané a já hlavně cítím zimu, pořádnou zimu. Nejtěžší to je teď podle mě ale ve škole, jelikož jsme někde ve čtvrtletí, což znamená minimálně dvakrát víc písemek, než normálně, což vůbec není super s faktem, že nacvičujeme na divadlo (za chvilku se zmíním), jsem neustále v depkách z normálního učení a naspím tak 6-4 hodiny. Oficiální velké čtvrtletky asi budeme psát jen dvě - z matiky a češtiny, s tím, že z matiky píšeme už v úterý. Škola je teď pro mě obecně hodně náročná a zatím ještě opravdu nemám promyšlený, jak dosáhnu samých jedniček na vysvědčení (kecy typi 'ještě máš spoustu času' fakt nepomáhají). K tomu ještě, jak už jsem zmiňovala nacvičujeme ve škole na každoroční divadlo na 17. listopadu - každá třída si vylosuje téma a nacvičí divadla, která se následně hrajou pro celou školu a pak pro veřejnost. Na konci se taky hlasuje o nejlepší herečku a herce menšího a většího gymplu a obecně nejlepší divadlo menšího a většího gymplu. Abych byla upřímná, naše divadlo je totálně trapná katastrofa. Nevím, jak to cítí ostatní ze třídy, ale já jako režisér (pozor, scénář jsem nepsala) si myslím, že za 1. to vypadá hrozně z herecké stránky a za 2. ten příběh je naprosto strašný a jako pro malé děti. Jen abychom měli jasno, měli jsme dost dobrý příběh, který se všem líbil a nebyl trapný. Bohužel, učitelka dramaťáku u nás na škole musí odsouhlasit každý scénář a nám na něj řekla, že se chováme jakože si zavraždíme dvě holky a pak si jdeme zahopsat do rytmu jakoby nic. Takže jsme zkončili s novým scénářem s kterým nemáme skoro žádnou šanci na výhru a jsou s ním jen problémy. Někdy si říkám, proč jsem do tý zas*aný role režiséra vůbec šla. Dále, příští týden jdu konečně (ne že bych se nějak těšila) k neurologovi, u kterého zjistím výsledky EEG, na kterým jsem byla už fakt dávno. Hodně mě to zajímá a nedá se říct, že se těším, spíš chci vědět, jestli se mnou je něco špatně. Nevím, jestli jsem na tom teď tak špatně jen já a nevím, jestli za to z části může třeba i počasí a takové věci, ale rozhodně vám přeju, abyste se co nejvíc sebrali a jeli všechno na 106%.
Stay weird, LizLíbající

/ / I'm in love with my own sins. / /

29. října 2014 v 20:42 | Liz
Hello there.
Jelikož jsem asi od pátku nepsala článek, protože jsme v sobotu večer kuchtili a měli návštěvu, v neděli měl táta narozeniny a od pondělka do dneška jsem byla v Německu na nákupech, neměla jsem moc příležitostí a moje týdenní review napíšu dneska. Nevím, jestli sjem to jen já, ale hrozně mi připadá, že je tu čím dál tím víc článků jen o mě a nevím, jestli to vůbec někoho baví číst. Anyway, můj týden. Nikdo by nečekal, že byl opět nudnej, opravdu nikdo. V pondělí jsme měli naprosto pohodový den, jelikož jsme měli dvouhodinovou přednášku a následně byli dvě hodiny v divadle. O přednášce, s kterou jsem opravdu nebyla spokojena už tu článek byl a proto zmíním jen divadlo s názvem 'Ve stopách lidojedů'. Upřímně řečeno, čekala jsem něco víc, než chlápka, který nám bude dávat lekce zeměpisu a jediné, co jsem si opravdu odnesla bylo, že někde je socha nebo jakýsi památník, který se jmenuje erekce a že červený botasky mohou být i hnědý. V úterý, jak taky můžete vědět jsem byla na koncertě The 1975, který byl naprosto úžasný a též ej mu věnován celý článek. Taky měla narozeniny moje nejlepší kamarádka a dovolím si říct, že ode mě dostala opravdu dost dobrý dárek (následně fotky). Jenom by the way, pokud to čteš, ještě jednou všechno nejlepší! Taky jsme psali písemku z občanky, což byla naše první písemka s naším součastním učitelem a já nevěděla, co čekat. Bylo to docela matoucí, ale nakonec jsem měla jen jednu chybu. Ve středu jsem šla do školy až na třetí hodinu, protože jsem byla unavená z koncertu a kvůli tomu nepsala písemku z chemie. Nevím, jestli ej to úplně dobře, jelikož si mě pak vyzkouší, ale jsem ráda, že mám víc času se to naučit. Taky měla narozeniny moje další kamarádka, která ode mě dostala moje 'heartwarming' přání a fotku. Čtvrtek nebyl nijak zajímavý, asi jen tím, že jsem měla opravdu napilno se školou a byla jsem hrozně unavená. V pátek jsme psali z angličtiny a zeměpisu. Písemky z angličtiny upřímně řečeno moc neřeším a jsem si vědoma tím, že tam často dělám opravdu primitivní chyby, ale většinou to prostě ve spěchu napíšu a pak si kreslím svoje 'matoucí obrázky'. Ze zeměpisu jsme psali z určování zeměpisné délky a šířky, což jsem se opravdu naučila, ale když nám říkal správné odpovědy, měla jsem některé výsledky naprosto správně a kěkteré třeba o 3 stupně jinak, takže nevím, jestli mám tak špatný odhad nebo jsem naprosto blbá. Stejně doufám, že to bude jednička, protože zemák opravdu nemám ráda a z takových lehkých písemek nesmím dostávat špatný známky. Taky jsem byla na utahování rovnátek a mám teď novou barvu gumiček, jak moje matka řekla, něžnější - světle fialovou. Je to větší změna naproti těm minulým, ale docela se mit o líbí. Pak jsme zase byli v divadle, tentokrát na 'Vývoji rock/pop hudby 20. století'. To se mi docela líbilo, ale chtěla jsem si opravdu do něčeho praštit, když vynechali všechny opravdu populární a zásadní kapely jako AC/DC, Sonic Youth, Kiss, The Who, Oasis atd. a místo toho tam byli nějaký skupiny, který jsem třeba já vůbec neznala, jako Deep Purple, Sex Pistols a dále. Taky jsem si tam uvědomila, že pořád nemám ráda The Beatles #sorrynotsorry. Taky to bylo hodně rasistický a sexistický, když říkali věci, jako že na začátku rock poslouchali jen černoši, rock můžou zpívat jen chlapi, like really? V sobotu u mě byla kamarádka a dělali jsme čokoládové sušenky, které se pak snědli v průběhu několika hodin. Večer jsme pak se ségrou dělali dárek pro tátu - brownies podle receptu BBC a následně přišla její nejlepší kamarádka a spala u nás a protože rodiče nebyli doma, měli jsme celý obývák pro sebe a koukali na filmy. V neděli měl táta narozky a jeli jsme do restaurace na obědo-večeři. Od pondělka do dnečka jsme byli v Německu, v outletu nakupovat. Jsou tam hlavně obchody jako Armani, Hugo Boss, Guess, Hilfiger, Ralf Lauren, Joop! a podobně, takže možná chápete to, že za 1. je všechno hodně moc drahé a za 2. určitě tam není oblečení pro moji věkovou kategorii. Něco jsem si ale i tak koupila (většinou z donucení, ale nevadí) a s některýma věcma jsem i dost spokojená. Doufám, že i vy jste si užili prázdniny a určitě mi dejte vědět, co jste dělali vy! Nakonec ještě fotky.
(narozeniny moji nejlepší kamarádky, sušenky, fotka s kamarádkou, moje sexy kosti, fotka z nákupů v Jimmy Choo, protože jsem musela zdokumentovat, že jsem tam normálěn seděla na křesle)



Stay weird, LizLíbající
 
 

Reklama


Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající