we're all mad here.

Liz.

Sing me to sleep, I'll see you in my dreams.

19. října 2014 v 20:36 | Liz
Hellooo.
Takže, jak už asi víte, dnes je neděle. Pokud jsem vás teď sklamala, protože jste doufali, že je sobota a zítra nemusíte do školy, tak je mi to upřímně jedno a není mi to líto:). Jako každý nedělní článek začnu tím, že byl můj týden nudný, žádná zábava, nic. Nudný život, žádný skákání s padákem nebo piknik v pokoji, nope. Jsem hrozně znuděná. V pondělí jsme psali z nauky (ne, vůbec jsem nepoužila tahák, nene) a z matiky. Z matiky jsem dostala za tři, ale víte, co ej an tom nejvtipnější? Že jsem měla všechny odpovědědi správně. Yay, zatleskejme naší učitelce, která nám dá do písemky něco, co jsme nebrali a pak vám dá trojku, protože jste napsali '=' do závorky. V úterý jsme psali z angličtiny, nikdo by nečekal, že jsem dostala jedničku..jako pokaždé z angličtiny, no není to super? Ve čtvrtek jsme psali z češtiny a dějáku. Nevím, jak jsem napsala češtinu, ale děják mám určitě dobře. Taky jsem už učitelce odevzdala svojí depresivní slohovku do soutěže Pardubické střípky, která se jí překvapivě líbila a taky jsem tam neměla tolik opakování slov a smyslných nesmyslů, kterým rozumím jen já. V pátek večer jsem dostala chuť na první sérii American Horror Story, takže jsem asi v pět hodin večer začala koukat a v sobotu ve čtyři dokoukala. Fakt, jednou nepotřebuju spát a jsem unavená. Moje tělo je stupidní. Jak už jste mohli pochopit, v sobotu jsem nedělala nic jiného, než že jsem seděla a koukala na AHS, četla knížku a válela se v posteli. Dnes měl můj brácha narozeniny, takže jsme 'slavili', čímž myslím rodinou večeři na které se najím, dvě minuty s dospělími hovořím o vážných tématech, zeptám se, jestli mi ještě dolijí víno a po odmítnutí (dobře, ale komu by stačila jedna sklenka?) odejdu do svého pokoje. Kde jsem tentokrát konečně kutila dárek pro svou nejlepší kamarádku o kterém už jsem hrozně dlouho nadšená a podle mě se mi povedl ještě lépe, než jak jsem očekávala, což je super. Taky jsem si dnes vzala poslední železo a už bych ho měla přestat pít. Little steps, but still steps. Příští týden by měl být doufejme více odlechčující, jedu na koncert The 1975 (exciteeed) a taky máme ve škole besedu a dvakrát za ten týden jdeme do divadla. Už teď nás ale vím o dvou písemkách příští týden, na který nejsem vůbec připravená. Nedostatek spánku mi k tomu moc nepomáhá, achjo.



Stay weird, LizLíbající

Heavy metal broke my heart.

12. října 2014 v 17:29 | Liz

Fall Out Boy - Centuries

Hello there.
/btw. jsem trochu závislá na týhle písničce/
Dnes máme neděli, což zanmená, že je čas na týdenní update, yayy. So, jak jste mohli čekat, můj týden opět nebyl moc vzrušující. V pondělí jsem byla venku s kamarádkou, ale bohužel jen na asi hodinu, ale i tak. Následně jsem měla hodně náročný týden ve škole, protože jsme psali z češtiny a pak z biologie, kde jsme psali teorii + poznávačku, což je smrtelná kombinace, ale kupodivu jsem měla poznávačku bez chyby a teorii s malýma chybičkama, takže doufám za jedničku z poznávačky a nejspíš dvojku z teorie, good enough. A nakonec jsme psali ještě ze zemáku, což není ani z daleka jeden z mých oblíbených předmětů a já šprtala o sto šest. Mám z toho ale dobrý pocit a doufám, že jsem tam něco nepodělala. Z pátka na sobotu jsem pak spala u své nejlepší kamarádky, jak už můžete vědět z minulého článku. Jak jste taky mohli zjistit dělali jsme nutellový milkshake, který chutnal báječně. Následně jsme se koukali an filmy, jedli, filmy, jedli, smáli se. Byla jsem u ní ještě v sobotu na oběd a pak šla domů. Večer pak přišli ségřiny kamarádi a dělali jsme pizzu a pak palačinky, což byla hodně velká sranda. A musím se pochlubit - udělala jsem flip s palačinkou, yayy. A taky tam byl kluk z Turecka, který byl na výměným pobytu u jednoho z jejích kamarádů, či čem a všichni jsme mluvili anglicky, což byla taky sranda a vůbec, vždycky se držím pravidla, že anglicky všechno zní líp. Dneska jsem byla s kamarádkou poprvé za sezónu bruslit, což byla sranda, ale docela divný, protože bylo dneska opravdu hezky a my jdeme do zavřenýho stadionu, kde je hrozná zima bruslit. I tak to ale bylo super a nemůžu se dočkat až půjdu zase bruslit. Hrozně mi to chybí a už skoro neumím udělat piruetu, sad. Teď mám hlavně na další týden za úkol vymyslet dárek pro bráchu, tátu a taky uskutečnit dárek svý nejlepší kamarádce. Tenhle týden jsem moc neměla čas na čtení, ale kamarádčin táta mi půjčil knížku 'Na jih od hranic, na západ od slunce', kterou už jsem začala číst. Doufám, že na to obecně tenhle týden budu mít víc času. No a nakonec ještě fotky - random fotka ze školy, kdy jsme jedli nutellu, další random fotka ze školy, z pondělka, další random fotka ze školy, když jsem jedla fidorku, z pátka (ne, nemyslím si, že mám moc fotek s mojí nejlepší kamarádkou), z dnešního bruslení a ze včerejška po tom, co všichni odešli, my umyli nádobí a měli se ségrou naší 'such punk-rock party':D.



Stay weird, LizLíbající

Can someone please hug me?

6. října 2014 v 21:03 | Liz
Heyy.
Jak jsem včera říkala, tak dnes udělám můj týdenní update, jelikož jsem to včera z důvodu spožděného 'Hello October' nestihla. No, takže minulý týden. Jak jste mohli čekat, můj život je pořád nezajímavý, nudný, což znamená asi to, že můj týden nebyl nijak zajímavý. Psali jsme písemku z chemie (a naše skvělá učitelka si dává na čas s opravováním) a byla jsem zkoušená z dějáku a dostala sjem za jedna, yayy. Ve čtvrtek jsem vystupovala s tančením na jakém-si otevření nějaké vástavy či co v našem kulturním domě. Nejlepší na tom bylo to, že nám na konci dali buchtu a hnusnýho jupíka, kterýho jsem vypila na pár loků. V pátek jsme měli podrupé přednášku o netopýrech, což bylo naprosto..super. Lhala bych, kdybych řekla, že si pamatuju 5 vět. Ale odpadnul nám tělocvik a zeměpis - good enough. Od čtvrtka do soboty jsme taky byli s naší 'chůvou' (v podstatě teta, učila mě česky, je s náma, když rodiče někam odjíždí nebo když potřebujeme někam odvézt a mamka nemůže), protože táta měl závody, bohužel projeli jen 4 hodiny a měli problémy s autem. Taky jsem za týden provolala a proskypovala s kamarádkou z blogu - Meddie (dala bych vám sem její blog, ale bohužel s ním zkončila kvůli lidem, který jí tam lezli a oni ji znali osobně, věřte mi, to opravdu dokáže naštvat), což mi hodně pomohlo a jsem hrozně ráda, že jsem jí poznala a že je ochotná poslouchat moje kecy. V pátek jsme taky dělali desert, který byl opravdu dobrý a přemýšlela jsem nad tím, že vám sem dám recept a postup jako s makarónkama, které jsem dělala s mojí nejlepší kamarádkou. Teta má recept u sebe, takže se pokusím nezapomenout o něj poprosit a následně ho sem hodit. O víkendu jsem měla docela špatnou náladu, hodně jsem četla, spala a hrála na klavír - jednu písničku dokola, noa? Pak taky přišlo to, že - nejdřív vám vysvětlím divadlo 17. listopadu: každý rok všechny třídy našeho Gymnázia si vylosují téma na divadlo na které následně divadlo nacvičí. Já jsem minulý i tento rok v roli režiséra. Přiznávám, že jsem na všechny hodně tvrdá a křičím hodně nahlas a když něco dělají špatně, dám jím to hodně najevo, ale taky vím, že jinak by nikdo nic nedělal a neustále by se bavili. Takže tak. No a jedna holka z naší třídy s kterou se moc nemusíme (asi v třetí třídě mi hrozně nadávala do toho, že jsem z Běloruska a že tam nepatřím a stuff) mi napsala, že končí a že nemá potřebu vstávat na sedmou jen kvůli tomu, aby tam stála a pozorovala mě křičet na ostatnní a následně tančila tanec, který je nejsem schopna naučit. Taky že je naše divadlo trapný a pokud budu režisér i další roky, bude to čím dál tím horší (hurts a bit). Následně mi napsala i její máma, že se chovám arogantně a hodně dalších věcí. Nebudu lhát, opravdu mě to docela dodělalo a mojí smutný náladě to moc nepomohlo. Nechci sem psát, co všechno se stalo, ale doufám, že zítra ráno to dořešíme a nebudou další problémy s divadlem. Jsem poslední dobou hodně unavená a rodiče tvrdí, že si s tím dělám moc velké starosti a neprospívá to mýmu zdravotnímu stavu. Dneska jsem přifrčela domů a hned začala dělat úkoly a teď jsem už opravdu hodně unavená, rychle skočím do sprchy, vezmu želzo a šup do postele. Zítra už doufejme konečně přidám fotky z Barcelony. Užijte si týden a uvidíme se u dalšího článku:)
*mimochodem, omlouvám se, v minulém článku mám chybu, 4. série American Horror Story bude už 8. října, ne 21.
*a taky jsem včera začala psát slohovku do soutěže Pardubické střípky a po odevzdání do soutěže vám to dem chci dát, aby jste mě mohli zkritizovat:D



Stay weird, LizLíbající

Hello October!

5. října 2014 v 16:13 | Liz
Heyy.
Ano, finally, mám počítač, telefon a můžu za celý týden a za říjen napsat první článek, yayy. Koukala jsem, že návštěvnost podstatně klesla, což je mi opravdu líto a budu se snažit to napravit, No a teď už pojďme k říjnu - s tím, že je neděle bude update nejspíš zítra. Říjen, už opravdový začátek podzimu, achjo. Pokud někdo sledujete na Insagramu lidi z Ameriky či Anglie a podobně, už jste byli jako já zavaleni jejich vlnou - October, yayyy. To samý Seventeen magazine nebo Teen Vogue - 20 nejlepších kostýmů na Helloween, 19 nejlepších Helloweenských filmů, DIY dobrůtky na Helloween a další. Neříkám, že mi to přímo hrozně vadí, ale to, co mě hlavně štve je, že mi ten pitomej Helloween nemáme a oni ano. Jinak jsem z těch 'listových' fotek, citátů o podzimu a nadšení, nadšená taky. Přece jenom, komu by se nelíbil měsíc plný barev, nošení svetrů a (ne už tak dobré) nekonečné rýmě? O tom totiž hlavně říjen je. Já se tenhle měsíc těším obzvlášť na datum 21. října, jelikož: moje nejlepší kamarádka ma narozeniny a já mám pro ni vymyšlený naprosto skvělý dárek(y) a napsala bych vám sem jaký, abych vám ukázala svou genialitu, ale bojím se, že by si to přečetla, takže si budete muset počkat, každopádně to budu muset ještě nějak uskutečnit, takže mi držte palce. Déle, konečně začne 4. série American Horror Story a to Freak Show, na kterou se nehorázně těším! Mám taky v plánu někde tento měsíc napsat článek obecně o seriálu, takže si to nenechte ujít. No a naposledy je taky ten den koncert The 1975 (nejsem si jistá, jestli jsem vám to sem psala) a hádejte kdo na něj asi před hodinou objednával lístky? Ano, přesně tak, já. Jsem nehorázně nadšená a hrozně se tam těším! Škoda ale je, že jsme nestihli koupit lístky na Eda Sheerana a na něho nepojedeme. Dnes taky přijela babička s dědečkem a zůstanou tu asi na dva týdny - jeden u nás, druhý u mojí tety. No a nemohla bych taky zapomenout na zmínku o oblíkání, protože všechno tohle nadšení z října je pro holky hlavně kvůli #sweaterwather. Jsem neskutečně nadšená z toho, že tohle období už zase přišlo a já můžu opět nosit svoje dva svetry i nový svetřík. A samozdřejmě doufám, že ještě pojedeme na nákupy a já si budu moct koupit ještě nějaký svetr a mikinu, jelikož jsou mi moje mikiny už malé. Taky nějaký nový kabátek, jelikož to taky k říjnu patří a kotníčkový boty. Deštník naštěstí mám (:D). Taky musím zamakat na škole, protože jsem si sice na začátku roku řekla, že tento rok budu opravdu makat, poslední týden nebo dva jsem byla opravdu v depresích, nemohla spát a byla pořád unavená, což se i proti mé snaze projevilo na známkách. Za poslední dva týdny jsem tedy schytala za 4 z čj, za 2 z chemie, za 2 z fyziky a za 3 s dějepisu, možná ještě něco dalšího, ale teď nechci pátrat v paměti - jako obhajobu ale musím říct, že trojka z dějepisu je z přepadovky, dvojka z chemie nečekané zkoušení a čtyřka z češtiny z něčeho, co jsem úplně nepochopila, což se mi u češtiny stává často. Vím, že jsou to jen výmluvy a musím víc makat, ale musela jsem se aspoň nějak obhájit. Nakonec bych vám chtěla popřát hezký měsíc a doufám, že si ho užijete. Určitě mi do komentářů napište, jak vidíte říjen vy:)


Stay weird, LizLíbající

I must be made of nothing to feel so much nothing.

28. září 2014 v 18:24 | Liz
Hai.
Opět se držím svého nedělního rozvrhu a je tu článek o mě, how selfish. Tento týden nebyl nějak extra vzrušující, možná jen to, že jsme se třídou podnikly dva výlety. V pondělí se toho moc nědělo, měl jsem poprvé nauku - vlastně nebyla poprvé, ale s tím, že jsem před tím vždycky v pondělí nebyla, tak sjem jí měla poprvé z tento rok (což mi připomíná, že z ní zítra píšem). V úterý jsme jeli na první výlet to do (nejsem si jistá názvem, vlastně jsem zjistil, že naprosto nevím, kde jsme byli) Sosušsko-moravských jeskyň. Nevím, jestli jsem si od tamtud toho hodně odnesla, nejlepší na tom byla jak jinak než cesta autobusem. Jinak ale taky byla sranda, hlavně ale doufám, že nás z toho nebude zkoušet, jelikož si nic nepamatuju. Ve středu a ve čtvrtek se toho taky nic moc nedělo, asi jen to, že jsem se ve čtvrtek krásně pohádala s rodiči - hádali jsme se tak nějak celý týden. Není to pro mě něco nového, jelikož se s rodiči hádám často, ale i tak mě to docela naštvalo. Když říkají, že je se mnou v poslední době skoro nemožné komunikovat, asi si neuvědomují, že já s nimi komunikovat o ničem, zvlášť svých problémech nechci. V pátek jsme jeli se třídou na skládnu Ekola v Libchavách kvůli chemii. Luxusně to tam smrdělo a gumáky, které jsem měla zrovna vyprané z jeskyň se mi znova krásně ušpinili, yay. Taky to tam hrozně pěkně vonělo, fakt. Nejlepší ale bylo, že jsem hned po tom musela lětět k zubaři s prázdným žaludkem. Proběhlo to u něj v pohodě a byla jsem nesmírně ráda, že jsem to do jídelny stihla před zavíráním i když jsem se cítila poněkud trapně, když jsem si nemohla k nikomu přisednout a jen velkou rychlostí snědla oběd a utíkala zase na klavír. Jak už jsem psala ve včerejším článku v pátek jsem večer sedla ke klavíru a skoro dvě hodiny přehrávala Falling Slowly. S radostí vám oznamuju, že dnes už jsem to zahrála skoro bez zastavování. Taky jsem dočetla knihu Marina, která je jak sjem už psala naprosto úžasná a teď jsem se konečně vrhla na poslední díl trilogie Loď mezi hvězdami. Nutno taky zmínit, že jsem celý týden unavená, jelikož nemůžu spát. Nevím proč, ráno se probudím utahaná k smrti a večer si lehnu v deset (protože poslouchám svého doktora, tho) a ležím minimálně dvě hodiny a nemůžu usnout. Včera bylo asi půl jedné ráno a táta za mnou příšel do pokoji a já seděla na tumblru na mobilu. On se na mě začal zlobit, že mám jít spát a když jsem mu řekla, že nejsem unavená a nemůžu spát, tak mi vzal mobil a iPod s tím, že to bez toho půjde líp a hádejte co, nešlo. Takže jsem doteď bez mobilu a iPodu. Super. Celý týden mám blbou a depresivní náladu a nevím komu se s tím svěřit, tak prostě poslouchám Arctic Monkeys a The Kooks. A hraju pořád dokola Falling Slowly, protože naproti od všem proslulích skladatelů jako Bacha u hraní něco cítím a ruce mi jezdí samy. Ta písnička nevyhrála Grammy jen tak.
*právě jsem dostala informaci, že mi na týden zakazují počítač, takže všechny moje skvělé nápady na články se nejspíše posunou o týden nebo budou články minimálně přibývat méně.


Stay weird, LizLíbající

They say the love is forever, your forever is all that I need.

21. září 2014 v 20:36 | Liz
/je mi jedno, co mi na tu fotku řeknete, prostě vypadá cool, jasné?/
Hiii.
Nedávno jsem sem psala, že bych si udělala nějaký rozvrh podle toho, jak budu přidávat články,
ale zatím jsem se teda rozhodla jen tak, že každou neděli bude menší update jako takové,
jaké jsem dělala o prázdninách, protože zase chci, aby tu bylo i něco o mě. Ne, vlastně chci jen
někomu říkat, co dělám a vylívat si pocity, okay. No, takže jednoduše začneme od pondělí.
Bylo to pro mě vlastně dost dobrý pondělí, protože jsem byla nemocná (ne zas tak dobrý) a
nešla do školy, juchuu. Jo a vlastně celý den četla Nicholase Sparkse, yaay. Následně v úterý
mi už ale bylo líp a do školy jsem samozdřejmě šla. Týden obecně nebyl moc vzrušující.
Předtím ve čtvrtek jsem byla na odběrech krve a zjistila jsem, že už to mám s krví jakžtakž
alright, ale i tak mi nasadili prášky, který jsem dřív brala. V pátek jsem ještě byla u ortodenta a
utahovali mi rovnátka, taky mi měnili barvu gumiček, takže už nejsem jako Mike Wazovski, ale
mám je modré, proto mi teď taky ladí s očima, dříve ladili s brýlemi (ne, neměla jsem to tak
promyšlené, ale když se někdo zeptá, zní to dost cool). Jak jsem ale řekla tento týden moc
vzrušující nebyl. Jedna z mých nejlepších kamarádek měla ve čtvrtek narozeniny a v pátek měla
menší oslavu, kde byla hoodně sranda a moc jsem si to tam užila. Pátek pro mě nebyl ale úplně
šťastným, jelikož mě na hodině klavíru zasáhl můj 'záchvat' odkrvování, kterej jsem neměla tak
silnej asi 2 měsíce a necítila jsem ruku, následně pusu. Nevím, jestli jsem vám sem popisovala o
co jde, ale právě kvůli tomu beru patero prášků denně. Na klavíře jsem to docela zvládla,
učitelce jsem raději nic neřekla, nevím proč, možná mi to znělo jako vymlouvání, ale jedoduše
jsem hrála blbě a ona si to vyložila tak, že jsem moc necvičila. Jsem ale teď dost vystrašená,
jelikož se bojím, že se to může přihodit při vyučování, kdekoliv. A vím, že když mě to zasáhne
naplno, tak u toho dokážu vypadat dost divně a svíjet se v nicotě, protože nic necítím a opravdu
nechci, aby mě někdo tak viděl. Byla jsem ráda, že jsem to před tou oslavou po klavíře
'přemohla'. No a v sobotu jsme byli celá rodina na dvou filmech o kterých jsem vám tu sem
psala a to The Maze Runner a If I Stay. Maze Runner byl super, nestihla jsem bohužel nejdřív
přečíst knihu, což mě štvalo, ale film byl skvělej a já se nemůžu dočkat až si přečtu knihy a
budou další filmy. If I Stay bylo hodně heartbreaking, probrečela jsem polovinu filmu. Je to
nádherný film, ale taky je mi líto, že jsem nestihla přečíst knihu. Mám to ale v plánu,
samozdřejmě. No a nakonec dnes jsem byla fotit se svou kamarádkou, takže jsem se konečně
dočkala fotky s knihou a nový profilovky. Mám v plánu tento týden fotky přidat, ale zatím
přidávám dnes jen naše společné. Jsem ráda, že jsem ji mohla vidět, protože jsme se skoro
měsíc neviděli a měla jsem jí toho hodně co povídat, jak jinak. No a my už se uvidíme zítra,
doufám, že přežijete školu a zatím ahoj:)
/štve mě, že ona je rozmazaná:(/



Stay weird, LizLíbající

My life would suck without you.

15. září 2014 v 17:01 | Liz
Hey.
Dnes už vás nebudu nutit číst anglicky a posnažím se vám vysvětlit proč se ce cítím tak, jak
se cítím bez toho, abych řekla proč. Hah, skvěle promušleno, Liz. Nejdřív se chci trochu
omluvit za ten sice kraťoučký ale stejně článek anglicky. Často se mi stává, že mi to nejen
zní v angličtině líp, ale taky se v ní někdy dokážu lépe vyjadřovat. Vím, že často v
normálních článcích jsou také nějaké pasáže či fráze v angličtině, ale tohle ode mě nebylo
fér. Nehledě na to jsem ale hrozně vděčná za komentáře, které mi potvrdili, že se
tak necítím sama a taky návštěvnost toho článku. Lepší než vědět, že vaše články někdo čte
je vědět, že je opravdu baví. Teď ale trochu více k tomu. Uhm, stala se jedna věc a já
už bohužel svému blogu nevěřím natolik, aby jsem ji sem napsala. Každopádně jsem ji řekla
jednomu člověkovi a doufám, že to tak zůstane. Nicméně tato věc mě v hodně věcech teď
ohraničuje a taky bude ohraničovat. Jedna z nich je i blog, takže se prosím nezlobte pokud
bude méně článku nebo nebudu naoplátku komentovat vaše články, mám k tomu pádný
důvod, který sice zní bez vysvětlení ne tak důležitě, ale doufám, že to pochopíte a budete
mi věřit. Budu se dál snažit přidávat samozdřejmě články každodenně, ale jen chci abyste
počítali s tím, že mi to asi nebude moc vycházet. Zabývat se pocity, které jsem v tom
článku popsala nechci. Moc chci věřit, že je to jen špatná nálada, ale blbě se tomu věří,
když takovou máte denodenně. Jediné za co jsem ráda je, že pokaždé když přijdu do
školy dokážu to v sobě zadusit a být šťastná. Vidím tam lidi, kteří jsou protivní, protože
se nevyspali a podobně, ale já to nedokážu. Nedokážu přijít do školy, nepozdravit všechny
s úsměvem, nepovídat si s kamarádkama se smíchem a nepůsobit šťastně na učitele.
Nevím proč, ale jsem za to ráda. Nemám potřebu, aby si někdo myslel, že jsem najednou
smutná nebo cokoliv jiného (to zní docela divně, když všechny své pocity píšu na stránku,
kde si to každý může přečist, eh). A když už jsme u školy, tak ale musím říct, že zatím těch
pár dní, kdy jsem tam opravdu byla (upřímně řečeno, tenhle rok docela flákám školu, ale
jen kvůli doktorům a dnes, protože jsem měla teplotu a potřebovala jsem ještě odpočinek)
se mi zatím ne tak moc hnusí a myslím, že to dokážu do konce minimálně měsíce vydržet
s touto náladou. Doufám, že i u vás to není tak špatné. Taky jsem si vzpomněla, že jsem nic
nenapsala o Barceloně, která byla naprosto skvělá a moc jsem si to tam užila. Nedokážu
to ale přesně popsat, museli byste tam být, byla to nehorázná zábava. Doufám, že budu
schopna vám sem dát fotky, když už jsem se vykašlala na ty z Chorvatska. Mimochodem,
tátův tým byl 3. v jejich skupině a 17. v celý soutěži (z 62 týmů). Tentokrát jsme měli sice
dobrou šanci na vítězství, ale bohužel jsme měli hodně oprav a hodně jsme stáli v boxu.
Taky mi přišlo mých 5 objednaných anglických knih a to - Since You've Been Gone, We Were
Liars, Bad Girls Don't Die, To All Boys I've Loved Before a It's Kind of a Funny Story (ano, já
vím, že jsem to už četla, ale hrozně jsem jí chtěla mít doma, okay? okay.). Jsem jimi
přímo nadšená a nemůžu se dočkat až je všechny přečtu. Doufám, že ani vás škola zatím
nedostala a že vás tady na svém blogu uvidím znova (já vlastně nevidím kdo je většinou na
blogu, ale who cares), uvidíme (někdo by mi měl zakázat používat tohle sloveso) se zítra:)



Stay weird, LizLíbající

I'm fucked up a bit.

14. září 2014 v 11:35 | Liz
They say that if you smile it's going to be okay. It's all lies darling, just another bullshit to believe in. I feel so fucked up right now and I don't really think that writing these things down will help me get through them. I would love to tell you that everything will be okay, but I hardly believe it myself. Because I feel broken inside and no one will ever try to fix me. I feel like I'm pushing the people I love the most away and everything I was afraid of just became real and I don't know how to deal with that. Right in the moment when I told myself that I'm going to be a better person, I just screwed it up and now it's like I have to tell everything to everyone but I'm afraid that they're not gonna look at me the same way. I don't want someone to feel sorry for me, I just need somebody to hug me and tell me how to run away from this bullshit.
By the way, I'm kinda ill and I hope I'll be able to write REAL articles here soon :)



Stay strong&weird, LizLíbající

Hello September!

1. září 2014 v 18:12 | Liz
Hey everyone.
A s vámi vítám i nový měsíc, tedy září. Upřímně řečeno, nemyslím si, že někdo vůbec při
zmínce o tomto měsíci nepomyslí za začátek školy. Abych pravdu řekla, na konci prázdnin
se mě hodně lidí ptalo, jestlise do školy těším - ne, samozdřejmě, že ne. Ale už někde v
polovině prázdnin jsem přišla na to, že mi schází stres, tlak. Po dobu tohoto dvouměsíčního
volna jsem byla až moc uvolněná a moc se ponořila do snění, čtení, jednoduše jsem se zase
uzamkla do sebe. Ale neměla jsem moc věcí o který bych i měla dělat starosti, neměla jsem
žádný stres ze školy nebo mimoškolních aktivit. Ne, že by mi nějak chyběl, ale vím, že
potřebuju mít nějaké cíle a při neustálém snění to nejde. Musím tedy říct, že jsem se na
škou netěšila, ale vím, že ji potřebuju. Mimo to, ve čtvrtek stejně odlétáme na 4 dny do
Barcelony na tátovy závody, kam se moc těším. Dále se ale trochu bojím poslední dobou mám
poměrně hodně zdravotních potíží a už dneska jsme byli kupovat nějaký léky a ve středu
jdu na EEG, tedy elektroencefalogram, čehož se hodně bojím, protože zároveň chci vědět,
jestli mi něco je, ale jestli je, tak nechci vědět co. Pak taky musím jít na odběry krve a
samozdřejmě na utažení rovnátek. Hlavně ale doufám, že začnu školní rok dobře a tanhle
odlechčující měsíc si zvládnu nasbírat nějaký malý jedničky a zase se vrátit k školnímu
režimu. Září je sice začátek podzimu, ale myslím, že i tak by mělo být aspoň trochu slunečné,
bohužel tomu tak tento rok není, což je smůla a deptá mi to náladu vidět pořád tak deštivo
a zataženo a fuj. Doufám, že se dostaneme ještě k tomu slunnému, ale zároveň chladnému
podzimu před zimou. Taky jsem přemýšlela o tom, že bych i mohla udělat nějaký rozvrh na
přidávání na blog, myslím tím tedy, že na příklad v pondělí a středu bude něco k hudbě, v
úterý a čtvrtek něco k filmům nebo seriálům, v pátek nějaká stránka, v sobotu nějaký chytrý
kecy a v neděli updte o mém životě. Zatím to ale nechám tak, že každou neděli budu psát
nějakej update a v týdnu budu přidávat články jak se mi bude chtít. Pokud samozdřejmě
nebudu ve své 'i hate everything' náladě pevně doufám, že ne. No a na blogu žádné změny
určitě neočekávejte - případně nějaké malé změn v menu, ale jinak doufám, že vás budou
bavit moje články a návštěvnost bude čím dál, tím lepší. No a na konec se nesmím zapomenout
zeptat, jaké bylo vaše léto? Váš první den? Doufám, že ještě nikdo z vás není mrtvý a ani
tento rok neumře v tom ústavu:)


Stay weird, LizLíbající

Are you ready for another bad poem?

31. srpna 2014 v 20:16 | Liz

Fall Out Boy - Rat a Tat

/ratatatatratatatatat/
Hello.
Už víc jak měsíc jsem nedělala žádný update o sobě, což jsem si ale slíbila do konce
prázdnin udělat, ale upřímně řečeno, poslední dobou jsem se tomu vyhýbala. Nevím proč,
možná mám pocit, že některý zážitky nemůžu dostat do slov a vět nebo se bojím, že byste
jim nerozuměli a nebo se možná nechci dělit svýma jedinečnýma zážitkama. A méňe pravdě-
podobný by bylo, že naprosto nejsem selfish a nemyslím jen na sebe, což by bylo divný.
Anyway, jak jsem napsala, slíbila jsem si, že jeden update do prázdnin udělat musím, takže
tady je tedy něco o mém létě od té doby, co jsem dělala poslední update. První, co jsem
dělala bylo to, že jsem jela s rodinou za babičkama do Běloruska. Nebudu vám moc popisovat,
co jsem tam všechno dělala, ale hlavně by to asi byli ty rodinné záležitosti, navštěvování
příbuzných a starých kamarádů. Fotky už jsem vám sem dávala a budu moc ráda, když se na
ně mrknete (click). Následně jsme byli dva dny doma a jeden z nich jsem šla ven s mojí
nejlepší kamarádkou. Bylo poměrně hezky, ale pak se to vyvinulo do nehezkého deště a my
jsme se amatérsky schovávali. Ráda bych vám na konec článku dala fotku z toho dne, ale
věřte mi, že by to nebyl zrovna nejlepší nápad. Pak jsem byla den doma a začala balit do
Chorvatska kam jsme jeli další den. V Chorvatsku jsme byli do 27. a procházelo to asi jako
normální rodinná dovolená - sportování před snídaní, snídaně, válení u bazénu a plavání,
oběd, chvilka na pokoji, válení u bazénu a plavání, večeře a hraní Monopoly nebo karet.
S tím, že já nemám nejlepší vztah s rodiči, tak jsme se tam docela dost hádali a má to
do teď nějakej dopad. A když už jsem byla u těch karet, tak nemůžu zapomenout na to,
jak jsme se s rodiči vsadili o to, že když někdo prohraje, skáče (opůl jedenácté) do moře.
A hádejte, kdo prohrál? Ano, přesně tak, já a moje sestra. A víte, kde se objevilo video, kde
skáčeme? Ano, přesně tak - na facebooku. Takže pokud se chcete pokochat, tak -> click <-
(já jsem ta v podprsence a žlutých kalhotkách a já křičela jen to 'fuj' a 'nesnáším svoje
rodiče'). Když jsme se pak vrátili, ve středu jsem zůstala doma a ve čtvrtek jsem byla venku
s kamarádkou a byli jsme vyvolávat fotky - hlavně ona, já jsem si je už dělala a mám je v
pokoji, ale chtěla jsem si ještě asi dalších pět udělat. Pak jsme byli asi do pěti jen venku.
V pátek jsem byla u kadeřnice a v Tescu nakupovat školní potřeby a následně jsem začala
uklízet a dělat si pořádek ve věcěch do školy. Taky dopisovala čtenářáky. Včera jsem
byla venku s další kamarádkou s kterou jsme se následně připojili k další trojici a když oni
odešli domů a začalo pršet, tak jsme byli u ní. Dnes jsme byli s rodinou na slavnostním
obědě, jelikož zítra nemůžeme na slavnostní večeři, protože je ségra ve škole a pak jsem
musela jet s tátou a bráchou na motokáry, kde jsem jednoduše seděla a četla si, yay.
No a teď už se jen psychicky připravuju na školu. Za dobu, co tohle píšu, jsem provolala
35 minut..oops. Tak doufám, že se zítra seberu a zvládnu to. To samé přeju i já vám.
Zítra bude 'Hello September', který bude trochu výroční, protože to bude rok, co jsem
tohle 'hello months' zavedla.
/na fotkách - starší fotka, kterou jsem vám sem zapomněla dát z filmu Jak vycvičit draka 2,
fotka s kamarádkou z Běloruska, která u nás byla předtím, než jsme my jeli do Běloruska,
2 fotky z cesty do Běloruska, rodinná fotka z Běloruska, selfie s bratrem z Chorvatska,
selfies se sestrou z Chorvatska, fotka ze včerejška/



Stay weird, LizLíbající

Welcome to my life.

27. srpna 2014 v 11:29 | Liz
Před dvěma lety mi bylo 10. Je přímo neuvěřitelný, že takovej malej smrad jakým jsem v tu
dobu byla měl takový nesmyslný a při tom úžasný nápad a založil si blog. Dosud mám v hlavě
velký otazník, proč jsem to vlastně udělala. Moje sestra měla blog s povídkama a lidi to
četli, nechtěla jsem být ale ve všem jako moje sestra. Následně se to ale začalo stávat
cool a hodně mých internetových kamarádek mělo blog s povídkami jak normálními tak s
One Direction nebo jen blog o One Direction. Když mi své blogy posílali, říkala jsem si,
že bych to udělala líp. Tenhle design by chtěl tohle, tenhle tamto, určitě to není tak
těžký. Proč jsem si založila blog? Odpovědí je, že jsem měla pocit, že to dokážu líp než
ostatní. Budu mít ohromnou návštěvnost a lidi budou číst moje články. Myslím, že nikdo
nedokáže pochopit, jak moc jsem se zmýlila. Třeba právě v tom, že dokážu udělat lepší
design. Po tu dobu dvou let, co jsem oficiální blogerka jsem měla hrozně moc designů,
který se mi většinou snažil někdo udělat (moc se omlouvám těm, co nad tím strávili tak
hodně času a já jsem pořád měla připomínky, jsem hrozně vybíravá) nebo jsem se o to
snažila sama. Nejdřív mi stačilo normální menu, s anketou, rubrikami, oblíbenými blogy,
ale následně jsem se v tom opravdu naučila chodit, jako hodně blogerů a teď jsem se
svým designem nadmíru spokojená. Konečně jsem se naučila, jak všechno správně
postavit, vybrat velikost, správně napsat. Nejzáludnějš ale bylo začít psát články.
Jak už jsem psala, měla jsem pocit, že moje články budou úžasné, ale je těžký vůbec
začít, když nemáte tušení o čem budete psát. Když se teď podíváte na moje úplně
první články a nerozesmějete se, můžete si vzít medajli na poličce, protože to, co
jsem psala byli nekonečný blbosti. Nesmíme ale zapomenout ani na moje pokusy o
povídky, které byli ještě víc komické. Vážně, tohle už nebudu zkoušet, slibuju. Jak
jsem měla blog dál, připadala jsem si tu čím dál tím víc osamělá. To byl důvod, proč
jsem časem přibyli dvě další blogerky, Adiiik (nemám tušení kolik tam má i) a Kris, teď
bych chtěla říct, že jsem s oběma pořád v kontaktu, ale bohužel nemůžu. Adiik
odešla jako první nedostatek času a možná i malá návštěvnost, to ale podle mého
názoru nezmínila jen protože nechtěla blog urazit. Teď bohužel v kontaktu s ní už
nejsem. Kris tu zůstala dlouho. Psala víc článků než já, měla skvělý názory. Neodešla
ale sama, vlastně jsem ztratila ten pocit samoty, který nahradila závist. Možná že
jsem byla opravdu moc sobecká, ale chtěla jsem mít zase vlastní blog. Jediný štěstí
je, že Kris je úžasný člověk a po odchodu z tohoto blogu si udělala vlastní, na který
už taky bohužel nepíše, ale dovolím si říct, že jsme s ní pořád v kontaktu a doufám,
že aspoň ona se z mých kontaktů časem neodstraní. Pointou ale je, že díky těmhle
dvěm úžasným osobám se přenesl tento blog na úplně jinou úroveň. Jsem vám moc
moc vděčná. Od té doby se toho hodně měnilo. Nemohla bych taky nezmínit moje
první affilates, kterým byl blog o 1D a hlavně Zaynovi, ale bohužel asi rok zpátky byl
zrušen a vlastnice si udělala nový blog o Robertovi Pattinsonovi. Ten blog jsem
zbožňovala, je mi hrozně líto, že je pryč. Ale mnohé z mých úplně prvních affs
jsou teď v mých favorites (affs jsem zrušila). Těm všem budu taky navždy hrozně
vděčná za to, že mě přijali, komentovaly moje články a dávali mi inspiraci. Přes
blog jsem poznala hrozně moc úžasných lidí s kterými se teď dokážu bavit o všem
a kdykoliv. Nechci být jako minulý rok a jen děkovat, ale opravdu to cítím tak, že
bez těch všech lidí bych to dávno vzdala, neměla tak skvělou návštěvnost. Nesmí
ale chybět ani poděkování všem mým čtenářům, kteří možná články nekomentujou,
ale vím, že tu jsou. Nevíte, jak velkou radost mi udělá, když čtu na asku otázky
typu 'Kdy bude nový článek?' nebo 'Tvůj blog je hnusnej.'. Všechno mi to dělá
hroznou radost, protože vím, že tu jste a vím, že někdo ty moje blbosti čte.
Časem se pro mě blog stal skvělým útočiště kam můžu vlévat svý pocity a nikdo k
tomu nebude mít urážlivý komentáře. Nevím, kolik lidí to ještě ví, nejspíš žádní,
ale tento blog se na začátku jmenoval 'Welcome to my lfe', proto název článku.
Ale hlavní věc, kterou tímto článkem chci říct, není to, že vám všem moc děkuju,
ale že mám konečně pocit, že ten kdo sem přijde přichází i do mýho života.
Ještě jednou moc všem děkuju, že jsem to mohla uskutečnit, doufám, že to tak
půjde i dál a vy všichni budete dále nadšení z mých článků. Jste nejlepší.



Thank you so much, stay weird, LizLíbající

Hello August!

2. srpna 2014 v 20:25 | Liz
Hello august and hello beauties.
Asi jsem se vůbec nezmínila, ale včera jsem byla celý den na cestě do Běloruska
za babičkama, kamarády. Vyjeli jsme v 5 ráno a u snídaně jsme si říkali, jak dobře na
tom časově jsme a podobně, ale následně jsme čekali 7 hodin na hranici, skvěle. Takže
ještě s časovým posunem jsme přijeli cca. opůl jedný ráno, yeey. Proto si asi můžete
domyslet, proč včera nepřibil žádný článek. No a teď už pojďme k tomuto.
Srpen. Pro mě tenhle měsíc značí asi hlavně hodně narozenin. Jsem hrozně náchylná
k pamatování si datumů narozenin a dokážu v každým měsíci říct aspoň jedny. V srpnu
mám ale minimálně 5, so. Taky to ale v neposlední době znamená pomalu konec léta,
což se mi ani trochu nezamlouvá, ale komu taky ano? Tohle léto je pro mě zatím dost
hezký, neříkám, že je to růžový ráj, ale nemohla bych neříct, že si ho dost užívám.
Určitě nechci aby skončilo, ale všechno vždycky skončí. Zatím, moje plány obsahuhují
Bělorusko, následně mám asi 2 volný dny doma zabitý a potom hurá do Chorvatska.
Nedá se ale ani zapomenout na narozeniny mého oblíbeného blog, který už bude mít
26. srpna narozeniny! Jsem hrozně šťastná, že je tay už tak dávno a že jsem to pořád
nevzdala ani po hodně krachách a problémech a ani nikdy blog nepřenesla na jinou
adresu jak to hodně lidí dělává. Jsem za to hrozně prostě vděčná a nemůžu se dočkat
až 26. budu psát článek k našemu malému výročí. Dále ale mám jednu věc, po které
jsem tohle líto hrozně toužila a to - PSR aneb possible summer romance. Dobře,
zní to hrozně holčičí a já nevém, ale myslím, že mě prostě hodně štve, že polovina
mých kamarádek mi píše nebo vypráví o tom, jak dostali první pusu, že je ten kluk
z tábora úžasný apod. apod. a začínám si připadat hodně blbě a osaměle, když to
poslouchám a snažím se být za ně šťastná. Možná je to taky kvůli tomu, že jsem
se cítila hrozně osaměle, když se mi víc jak půl roku líbil jeden kluk, ale teď se
chci prostě nějak posunout, ale nedaří se mi to, protože jsem asi jediná holka na
světě, která si prej s klukam neumí psát ani s nima mluvit tak, aby se jim líbila.
Anyway, srpen je na to, abychom dodělali všechno, co jsme nestihli v červenci
a hlavně si ho pořádně užili a neseděli u počítače, takže vám to vřele radím, jelikož
za chvilku už děti nastupujete zpět do školy a moc rychle si rozpomenete
proč to tam nesnášíte.



Stay weird, LizLíbající

No one really cares.

30. července 2014 v 22:42 | Liz

Oasis - I Hope I Think I Know

/tuhle písničku nehorázně miluju/
Hello beauties.
Předtím, než začnu dnes psát, tak chci zmínit jednu věc, která mě delší dobu tíží.
Vím už delší dobu, že sem chodí někteří lidi, kteří mě znají normálně a asi si neuvědomují
jak moc mi to vadí. Je tu pár lidí, kteří to mají dovolené a je mi celkem jedno, že to tady
čtou - v některých ohledech. Pak tu byli lidi, kteří mi řekli něco typu, že mám hezkej
blog a já jim výslovně zakázala sem chodit a doufám, že to nikdo z nich neporušil, protože
nechci, aby to četli. A nakonec jsou tu lidi, kteří mi napíšou pod anonymem na ask, že
mám trapnej blog, že mám hezkej blog nebo abych na něj nepsala, protože o něm prej ví
hodně lidí. Tímto chci poprosit všechny lidi, kteří mě znají normálně, aby to tady nečetlo,
protože tenhle blog je oje poslední soukromá věc, kam můžu psát co chci a jestli o mě
chcete něco vědět, ta se prostě zeptejte, ale není mi prostě příjemný, že si to čtete.
No a teď už přejděme k článku. Dnes to bude zase update o mě a jak trávím prázdniny i
když tenhle určitě nebude tak zajímavý. U minulého takového článku jsem skončila u
čtvrtka, so.. Ve čtvrtek jsem byla celý den doma a lenošila. V pátek jsme se s mamkou
vydali do Pardubic, moje menší nákupy můžete vidět o pár článku níž. V sobotu jsem ráno
šla do dmka, kde jsem si nechala vyvolat fotky. Po obědě jsem šla s kamarádkou koukat
na fotbal, kde jsme vlastně jen koukali na to,kteří kluci jsou sexy a kteří kluci mají
hezký zadek. Následně jsem šla s druhou kamarádkou k ní domů, kde i vzala věci na
spaní, jelikož u nás pak spala. Byl to skvělí večer, noc, ráno, moc jsem si to užila. V
neděli jsem pak už zůstala doma. No a v pondělí, úterý a středu jsem lenošila doma.
Z toho v pondělí jsme byli v dmku a já si rozbila počítač a včera přijela návštěva z
Běloruska, která je tu doteď. Dnes jsem taky hlídala mladší kluky a následně byla
trochu víc závislá na hře Harryho Pottera. Hrozně mě štve, že všichni moji kamarádi
jsou někde pryč a já nemůžu jít ven. Sucks.



Stay weird, LizLíbající

I'm such a terrible mess.

29. července 2014 v 10:38 | Liz
Hi everyone.
Věřte nebo ne, ale dnes název pro jednou dává smysl - i když by dával smysl vždycky,
ale dnes je to i k tématu. Nevím, jak bych měla začít, jednoduše řečeno, rozlila jsem
mlíko na svůj notebook a nejspíš ho rozbila, takže je teď v opravě. Za svůj život
jsem rozbila hodně věcí, ale teď z tohohle jsem prostě hodně.. nesvá. Ten notebook
nemám ještě ani rok a už jednou v opravně byl - to ale přísahám, nebyla moje vina,
byla tam aktualizace a jak se to stáhlo, tak tam byl nějaký problém. Každopádně, teď
to moje vina byla a cítím se kvůli tomu dost špatně, protože notak, kdo by rozlil mlíko
na notebook? Byla jsem ráda, že to rodiče nevzali šptně a jak už jsem řekla, teď je můj
noteok v opravně. Teď píšu přes ségřin starej, který už sice nepracuje tak rychle, ale
žádné jiné zásadní problémy nemá. Do konce července doufejme budu pokračovat v
každodením přidáváním článků, ale potom jedu do Běloruska a nevím, jak to bude tam.
Dnešní článek je tedy takový informační a budu teď hlavně doufat, že mi vrátí můj počítač,
jelikož v něm mám hodně fotek, které jsou jen v něm a mám je moc ráda, prezentace,
které pořád potřebuju a další věci. Mimochodem jsem taky změnila anketu pod článkem,
tak budu moc ráda, jestli budete hlasovat v tak velkém počtu jako u minulé u které mě
výsledky mile překvapili.



Stay weird, LizLíbající

I just called to say 'I love you'.

24. července 2014 v 20:32 | Liz

5 Seconds Of Summer - Good Girls

Hey everyone.
Omlouvám se, že jsem Vás - tedy ty návštěvníky, kteří sem chodí často neupozornila,
že nenapíšu článek, protože budu v Německu na tátových závodech. Každopádně s
touto omluvou přichází i novej, dnes možná delší než minule update o mě a o tom, co
dělám, když nesedím doma a nekoukám na seriály.
Okay, jestli si správně pamatuju, tak jako poslední jsem popisovala jak jsem byla venku ve
čtvrtek, takže pátek - mamka s taťkou odjeli do německa a proto jsem taky vstala dost
pozdě - ups a nedomalovala jsem náytek jak jsem chtěla, ale každopádnějsem se stavila na
poště a pak šla ven s kamarádkou, což bylo samozdřejmě skvělí a moc jsem se bavila, jako
vždy s kamarády. Když jsem přišla domů, byla jsem u bazénu a protože rodiče byli pryč,
byla s námi naše 'chůva' a večer jsme koukali na 'Malý Manhattan' (super film). V sobotu
jsem zůstala doma a byla skoro celý den u bazénu, sdílela informace s chůvou a veřer
jsme opět koukali na filmy a to na 'Děsnej doják' a 'Vampýrská Akademie'. Byla to sranda,
fakt jsem si to užila. V neděli jsem šla s kamarádkou s kterou jsem byla venku v pátek na
'Zlobu', což je taky úžasnej film a Angelina Jolie je tam sexy as fuck. Před tím jsem ještě
chtěla jít ven s jinou kamarádkou, ale nakonec co nevyšlo. V pondělí jsem šla i přes ne
moc dobré počasí do aquaparku s další kamarádkou a pak už asi v pět začalo pršet, takže
jsme tam nebyli tak dlouho, ale i tak jsem si to moc užila, je to such sweetheart. V
úterý jsme po obědě už jeli do toho Německa na tátovy závody, takže jsem před tím nic
moc nedělala. No a včera byli závody - táta byl mimochodem druhý. Byla to zábava a
cestou tam jsem dočetla 'Jak vycvičit draka' a při závodech jsem konečně dočetla 'It's
Kind of a Funny Story'. To konečně si prosím neberte v tom smyslu, že mě to nebavilo, ale
spíš jsem měla s touto knihou takový problém: přečetla jsem si asi 4-6 kapitol, nečetla
ji tak 3 měsícé, přečetla si tak 10 kapitol a nečetla ji 5 měs§ců a teď dočetla víc jak
polovinu, anyway, úžasnná kniha jak film, ale kniha samozdřejmě lepší, miluju ji. Opět,
doufám, že i vy si užíváte prázdniny a nesedíte doma! Užívejte dál!:)
/pátek, sobota s tetou, pondělí a s maminkou a sestrou na závodech/



Stay weird, LizLíbající
 
 

Reklama


Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající