we're all mad here.

Tips & cool stuff.

/ / my experiances with doctors / /

9. listopadu 2015 v 19:29 | Liz

(přeskočíme mé omluvy na téma, že jsem asi měsíc nic nepsala, protože mám hodně školy, třeba to vysvětlím v jiném článku)
Doktoři vždy byli tak nějak součástí mého života. Všichni musíme chodit k alespoň nějakým doktorům jako je třeba zubař nebo oční, ale já osobně jsem za celý svůj život měla tolik různých doktorů, že si to zaslouží článek. Ještě předtím než začnu bych však chtěla podotknout, že hrozně obdivuji všechny doktory i když mám s nějakými nehezké zkušenosti, doktoři mají obrovskou trpělivost a výdrží hodně věcí a to se rozhodně počítá.

- Dětský lékař -
Pro mě to od dětství byla paní, tedy lékařka. Mám ji doteď moc ráda, je hodná, sympatická, chápavá a trpělivá. Je mou doktorkou již od mého dětství a cítím k ní důvěru, což by mělo podle mě fungovat u každého doktora. Takže v celém, jsem moc ráda za svou doktorku, jelikož jsem s ní nikdy nezažila nic špatného a vždy mi pomohla.

- Zubař -
Pokud jde o zubaře, myslím, že jsem měla minimálně tři. Nikdy jsem se však nebála k němu/ní chodit - měla jsem za to, že si čistím zuby dobře a po kontrole mi dají bonbon. Bohužel, zuby jsem si tak precizně nečistila a při většině návštěv jsem spíš dostala plombu. Poslední dobou mámalespoň moc hodnou zubařku, která nikdy nechodí okolo horké kaše a nemá takový trapný doktorský humor, který děti jen znervózňuje.

- Oční -
I u očního jsem měla více doktorů. Mám dost silné dioptrie (někde kolem -5), takže je pro mě oční dost důležitý (když už jsme u toho, docela bych k němu potřebovala, protože zase viím špatně, lol), ale doktor, kterého mám poslední dobou je nehorázně nepříjemný, řekla bych, že dokonce i neschopný a s nulovým odhodláním nebo nadšením ze své práce. Taky mám někdy pocit, že když třeba řeknu, že to písmenko nevidím, on uslyší přesný opak.

- Neuolog -
Tohle oddělení pro mě bylo minulý rok takovou novinkou. Měla (a možná pořád mám) nějaké problémy a abych byla upřímná, docela jsem se styděla za to, že musím chodit k neurologovi a brát prášky a někdy se neustále cítím kvůli tomu špatně. Můj neurolog mi byl zezačátku nesympatický a musím přiznat, že s tím měl i co dělat fakt, že pán rozhodně není ve svých mladých letech, ba naopak, vypadá to, že hodně brzy bude vybírat oblek do rakve. Nevím, jestli mě též nemá rád, ale kdykoliv něco řeknu má asi pocit, že lžu, nebo že to není možné, nebo že to není podstatné. Třeba když mu povím, že nemůžu spát, řekne mi, že trávím moc času na počítači. Bez toho, abych já nebo on vůbec nějak okrajové zmínil počítač a elektroniku. Ale samozřejmě má pravdu, protože já hodinu předtím než jdu spát nepoužívám elektroniku, lehnu si do postele, dvě hodiny nemůžu usnout, ale určitě je to tím, že jsem moc často na počítači ;). /pokud někdo nepozná sarkasmus, tak tohle byla právě skvělá ukázka sarkasmu./

- Ortodent -
Již přes rok mám rovnátka (a v prosinci mi je budou sundávat!!), takže asi dva roky chodím k ortodentovi. Moje paní doktorka je asi má úplně nejoblíbenější. Je hodná, milá, sympatická, opatrná, jemná, starostlivá, dbá na detaily, prostě je skvělá. Vlastně je mi i trochu líto, že už k ní po sundání rovnátek nebudu chodit, jelikož ji mám moc ráda. Je vidět, že má svou práci ráda, baví ji hrabat se lidem v puse a dokáže mi naproti od některých doktorů objasnit mou 'situaci' a povídat si se mnou.

- Alergolog -
Dalším mým zdravotním problémem se jeví alergie a astma. Předpokládám, že všichni vědí, o co se jedná. I tady si z dětství vzpomínám na nějaké rozmazané tváře více doktorů a různých budov, ale za poslední léta mám jednoho alergologa, kterého mám ráda. Je příjemný a chápavý, takže když mu řeknete, že nesportujete, protože nemáte čas, prostě to odkývne s prosbou, abyste alespoň jednou za čas něco dělali. Taky má smysl pro humor, což má opravdu hrozně málo doktorů. Jsem nesmírně ráda, že dokáže odlehčit situaci a zároveň je vynikající ve svém oboru.

- Fyzeoterapeut -
V neposlední řadě tu mám svou poslední 'bolístku', kterou se jeví rehabilitace aneb mé problémy se zády. Není tu moc co vysvětlovat ohledně mého zdravotního stavu. Moje fyzeoterapeutka je moc milá paní, tady však musím sama něco dělat, na což někdy nemám čas a jí se to moc nelíbí - nedivím se jí. I tak je mi moc sympatická, ale někdy nedokážu poznat, co si myslí ona, jelikož je spíše introvert. Doufám však, že v jejich očích nevypadám jako úplný flákač, kterýho nezajímá, jestli ho budou bolet záda nebo ne.



Stay weird, Liz.

/ / how to: not be bored this summer / /

15. července 2015 v 22:44 | Liz

Hi there!
Tohle je možná poprvé a naposledy, co název článku doopravdy něco vypovídá o článku, wow. Tohle léto bych si chtěla vážně užít, ale pořád tu jsou některé dny nebo dokonce týdny, kdy se vám nic nechce dělat nebo na vás nikdo nemá čas a proto jsem se snažila vymyslet nějaký seznam věcí, které byste měli tohle léto (popřípadě i v průběhu školního roku) vyzkoušet.

CAMPING/SUMMER CAMP
Ať už se jedná o normální stanování nebo nějaký organizovaný tábor, aspoň jedno by se mělo každé léto odehrát. Já jsem nikdy stanovat nebyla (čehož každý den lituji), ale v sobotu jsem se vrátila z tábora, kde si to každý rok moc užiju. Pevně věřím v to, že každý si najde nějaký sympatický tábor a pokaždé se tam najde nějaká sranda, takže je to super způsob jak nějak zaplnit týden volného času.

DIY
Pojďme si to přiznat, všichni jsme už někdy viděli nějaké super diy na pinterestu, tumblru, instagramu nebo youtubu, ale nikdy jsme se nezvedli z postele odhodlaní ho vyzkoušet taky. Teď to přišlo, kamarádi, zvedněte se, nakupte nezbytné potřeby, poproste někoho o pomoc a udělejte to. Takto to asi zní docela lehce a já vím, že to není úplně easy peasy lemon squeezy, ale to neznamená, že byste to neměli aspoň jednu vyzkoušet. Můžete začít se starýma tričkama, dekorací pokoje nebo fotokoláží, nejtěžší je první krok.

COOKING/BAKING
To je skoro jako diy s jídlem/pitím. Určitě už jste někdy viděli nějaké jídlo, které byste chtěli vyzkoušet udělat nebo jste zahlédli v časopisu recept, jenž vůbec nezní špatně. Oznamte rodičům, že si na den zabíráte kuchyň, poprostě maminku nebo kamarády o pomoc, nakupte potřeby a jděte na to. Nejlepší je asi právě pečení, protože budete mít určitě radost z něčeho sladkého, ale zkusit můžete i různé nápoje či mexickou kuchyni, všechno co vás napadne. Pro mě jsou trofejí za toto léto špagety a těstoviny se sýrovou omáčkou, kdo mě překoná?

NEW HAIRSTYLES
Heslo je pořád stejné, prostě se zvedněte a vyzkoušejte to. Nemusíte se nutně nechat nějak ostříhat, stačí vyzkoušet nějaký typy culíků nebo copánků, pusťte youtube a garantuju vám, že najdete nějaký účes, který se vám bude líbit. Naučte se udělat rybí cop nebo si kroutit vlasy žehličkou, většina těchto složitých věcí jsou většinou dost lehké.

NEW MOVIES/SERIES/BOOKS
Překvapivě. V létě se najde hrozně moc času na sledování filmů nebo seriálů a pokud nechcete pořád jen sedět doma, vemte někam ven knížku. Založte si Goodreads nebo účet na databazeknih.cz, jděte na serialycz.cz nebo na topserialy.sk či milujemefilmy.eu a prozkoumejte různé novinky. Taky můžete zkusit muzikály (osobně doporučuji Pomádu, Rocky Horror Picture Show nebo Funny Girl) či staré filmy jako Breakfast Club, Dirty Dancing, Breakfast at Tiffany's nebo Ferris Bueller's Day Off, nebudete toho litovat. Každý někdy potřebuje oddech a pár neproduktivních dní s počítačem v posteli ještě nikoho nezabilo.

NEW MUSIC
Ná táboře jsme si s jedním kamarádem pouštěli navzájem hudbu a jeho hudební styl byl dost odlišný od toho mého a krapet mi vybouchla hlava, když jsem zjistila, že se mi vlastně docela líbí nějaký rap nebo hip hop. Proto si myslím, že bychom všichni měli občas vyzkoušet něco jiného a dost odlišného od toho, co normálně posloucháme. Zkuste tedy zapnout 8tracks či Spotify a prostě zkusit něco naprosto jiného.

OLD&NEW FRIENDS
Tohle je takové trochu neurčité, ale jednoduše navažte znovu vztahy se svýma starýma kamarádama a zároveň se snažte poznat nové. Proč? Protože je někdy prostě fajn nějaké mít. Určitě se najdou nějací kamarádi, kteří jsou čas od času online na facebooku, ale vy jim nikdy nenapíšete, zkuste to, možná si budete pořád rozumět, budete mít více věcí, co si navzájem říci. Možná takto přemýšlím jen já, protože nejsem typ člověka, co má hromadu kamarádů, ale za zkoušku nic nedáte, většina lidí bude určitě ráda, že jste jim dali o sobě vědět.

CLEANING UP&CHARITY
Nikdo nemá v pokoji opravdu uklizeno. Nikdo. Vždy jsou tam nějaké skříňky a poličky, kde jsou zahrabané věci, které s vekou pravděpodobností nepoužíváte a nikdy už nebudete. Proto byste si měli vyhradit nějaký den, kdy odstraníte všechny nepotřebné věci, vyzkoušíte všechno oblečení, abyste se ujistili, že vám pořád všechno padne a vyhodíte zapadlé odpadky. Pokud pak nemáte žádné mladší sourozence stejného pohlaví (v případě oblečení je to většinou potřeba), můžete vyzkoušet najít nějakou charitu nebo dobročinou akci, kam můžete věnovat staré plyšáky, panenky i oblečení. I já se zrovna snažím nějakou najít, protože se mi opravdu nechtějí vyhazovat moje staré hračky (oblečení jde vždy mé mladší sestřence).

PICNIC
Tohle je nejvíc cliché nápad, ale udělejte si piknik. Běžte na koupaliště, nafoukněte si bazének doma, běžte někam, kde je tráva, sedněte si a udělejte si piknik. Běžte na zmrzlinu, na oběd, do kina, je to úplě jedno, jen něco podnikněte! Jídlo vám určitě zlepší den.

SPORTS

Předpokládám, že mnozí z vás, stejně jako já, si slíbili, že toto léto budou cvičit, každé ráno běhat, jíst zdravě. Přiznejme si, že nic z toho doopravdy nevyšlo, ale neznamená to, že bychom neměli zkusit začít ještě jednou! Když se nudíte, nemusíte hned jíst, běžte si zaběhat nebo zaplavat a pak si dejte sváču. Nechci si hrát na nějakého osobního trenéra, ale všechny maličkosti se počítají.

Pochopím, jestli vás nic z mého seznamu neláká a proto pokud máte nějaké jiné nápady, určitě mi je napište do komentáře, protože i já se dokážu pořádně nudit. Každopádně, doufám, že si všichni užijete prázdniny na 106% a pokud budete potřebovat nové kamarády či tipy na seriály/knížky, jsem kdykoliv k dispozici.


Stay weird, Liz.

/ / run tour / 5km / /

13. června 2015 v 22:00 | Liz

Hey everyone!
Dnes se vám konečně jednou můžu pochlubit tím, že jsem byla produktivní (fakt, nekecám!). Účastnila jsem se totiž běhu na 5 kilometrů v Hradci Králové od RunTour a bylo to opravdu super. Asi si dokážete představit jak to vypadalo - 550 lidí si stoupne na start, někdo odstartuje a všichni se rozběhnou. Dnes byly v Hradci závody na 5 a 10km a náš Orlimex gang se účastnil obou (většina toho na 10).
Asi bych měla začít s tím, že bylo opravdu horko. Jako ne jen opravdu horko, ale tak dusno a vedro, že jsem myslela, že ze mě bude téct ještě před závodem. Přijeli jsme na místo a vyzvědli si naše 'balíčky' s čísly, pitím, sójovými tyčinkami a ostatními různými kravinami. Ani jsme se nenadáli a už ve 12 jsme stáli na startu, připraveni vyrazit. Abych řekla pravdu, vůbec jsem si neuvědomovala, co mám před sebou, dokud to najednou nezačalo a já musela začít běžet. Od té doby to byl jednoduše masakr. Jak už jsem řekla, bylo neuvěřitelný horko a věšiny trasy byla na podělaným sluníčku. Když jsem zahlédla značku s jedním kilometrem, myslela jsem, že to v tu chvíli vzdám. V plným tempu jsem však doběhla až do dvou kilometrů. Došla k 2,5km, popadla vodu, vybumbala ji a běžela dál. Pak už byl ten běh opravdu sporný, většinou jsem na jednu písničku běžela, na druhou rychle šla - takhle to vypadalo přibližně od tří kilometrů. Musím přiznat, že jsem se taky snažila nasadit tempo, když někde číhal fotograf, přece nebudu vypadat na fotkách blbě, že? (:D)
Ke konci trati už stálo hodně pořadatelů a snažilo se všechny povzbudit, ale nakonec mě nakoplo hlavně to, že zbývá už jen 400 metrů. Zabrala jsem tedy poslední půl kilometru a v cílové rovince sporně zasprintovala. Teď, pár hodin po závodu, bych vám nejspíš řekla, že to bylo super a mohla jsem být lepší, ale chvilkama při závodě jsem myslela, že umřu. Takže děti, neběhejte v 32° pět, či dokonce deset kilometrů, protože s největší pravděpodobností umřete. (:D) Můj cíl byl uběhnout to za méně než 45 minut a zůstat naživu a opravdu překvapivě jsem obojí splnila! Jak můžete vidět, jsem naživu a do cíle jsem dorazila za 36:41 minut a byla 440., yay! Právě za poslední tři minuty moc děkuji My Chemical Romance a písničce Sing, obzvlášť slovům 'keem running', když jsem to chtěla vzdát. Správná hudba vždy povzbudí k cíli. Bohužel jsem nevypadala úplně krásně..


Upřímně, myslím, že to byla skvělá zkušenost. Poslední dobou si někdy jdu zaběhat, většinou tak dva kilometry, takže tohle byl rozhodně mnohem větší kalibr. Je to super způsob, jak se ujistit, že pořád můžete posouvat svoje hranice a pokud si uděláte nějaký cíl, vždy je možné ho splnit. Já jsem na sebe dost pyšná a doufám, že se běhu zúčastním i příští rok. Co jsem doopravdy nepochopila, byl závod na deset kilometrů, kde vítěz finishoval rychleji než já a většina soutěžících běžela celou dobu stejným tempem..Smekám nad těmito lidmi, já se svým astmem a ne ideální fyzičkou, jsem se sebou dost šťastná.
Doufám, že i vy si někdy půjdete teď nebo v létě zasportovat, zaběhat, zahrát fotbal, zaplavat, pravdu cokoliv. Nezapomeňte mi pak do komentářů napsat jaké sporty baví vás nebo jestli jste se i vy zůčastnili nějakých závodů! No a nakonec nesmím zapomenout na propagandu naší firmy a gangu zelených triček:





Stay weird, Liz.

/ / little ways to change your life / /

1. května 2015 v 22:06 | Liz
Myslím, že všichni máme v životě chvíle, kdy je všechno hrozně špatně. Já štěstí považuju za pocit, který je jen na chvíli, takže nedokážu být třeba jeden týden šťastná. Proto jsem začala přemýšlet o věcech, které by vám jakýmsi způsobem měli zlepšit život obecně a možná, že když se jich budete nějak držet, budete časem i šťastnější. Samozřejmě, nejsem žádný doktor nebo bůh ví co, ale jako průměrný člověk můžu potvrdit, že vám minimálně nějaká rutina pomůže cítit se líp.
Začneme s něčím lehkým - voda. Můj doktor mi řekl, že bych měla víc pít (a taky chodit na záchod. vážně, chodila jsem hrozně málo na záchod a někteří mi to už dokonce říkali, wtf) a já od té doby taky mnohem víc piju, což hrozně prospívá zdraví, pokošce nebo metabolismu, takže je dobrý denně vypít minimálně jeden litr vody. Čímž se dostáváme k zdravé stravě. Už asi měsíc zpátky jsem se rozhodla, že začnu něco dělat se svojí postavou, protože i když nemám ani nadváhu, ani podváhu, s ní nejsem spokojená a to mě přivedlo na rozhodně lepší stravu. Nejím sladké, i když poslední dobou si někdy dám, protože za 1. stres a za 2. kdo by odolal? Ale myslím, že se cítíte lehčeji, pokud se nepřejídáte sladkým nebo obecně čímkoliv. Neříkám, že bysme teď všichni měli hromadně začít držet dietu a vím, že je skvělý pocit jíst a být nasycený, ale jsem si jistá, že když se najíte tak akorát, cítíte se lehce, ani ne hladově, ani ne přesyceně.
A dále tu tedy máme sport. Hodně mých kamarádů (včetně mě) chodí na nějaké sportovní kroužky a mimo to mají samozřejmě ve škole tělocvik, ale zároveň, někteří nejsou v tomhle smyslu skoro vůbec aktivní, což není moc dobrý. Takže i v tom případě, že nemáte moc šancí sportovat, tak každý si může někdy zajít zaběhat a nejenže se cítíte unaveně, spoceně a udýchaně, ale zároveň i zdravě a fit.
Základ toho, abyste měli v životě pořádek, je mít pořádek i v pokoji, domě. Vím, že pro některé je to přímo utrpení uklízet si v pokoji, ale když se nad tím zamyslím, tak ano, taky jsem často líná a nechce se mi uklízet, ale zároveň je mi nepříjemné, když se všude něco válí a já tu nemám nějaký systém. Můžete vyzkoušet si v pokoji přestavit nábytek nebo jen jinak seřadit knížky, poskládat věci na stole. Taky pořádek v počítači, telefonu nebo věcech do školy. Obecně, změny jsou často skvělým oslazením do života.
Protože se ale i já někdy setkávám s tím, že toho musím udělat hodně, ale hrozně mě to zavaluje a já nevím s čím začít a pak se bojím, že na něco zapomenu a z tlaku prostě jen sedím a za chvilku usnu (teď asi zním trochu psycho, tak si asi zvykněte, protože trochu psycho někdy jsem), tak je fajn, napsat si každý den všechno, co potřebujete udělat, či si udělat rozvrh na každý den. Třeba já bych nemohla fungovat bez diáře a kalendáře, kam si píšu jak narozeniny, tak úkoly nebo písemky. Hrozně moc mi to pomáhá a minimálně nezapomenu na nějaký důležitý věci. Zároveň je ale dobrý dávat si pauzy, protože se z toho časem zblázníte, jestli budete jen dělat to, co musíte.
Teď mě asi musíte mít za pořádnýho perfekcionistu, ale důležité je i někdy se uvolnit. Jít ven s kamarády nebo jen na procházku. Jet do kina a dát si nějakou pořádně nezdravou věc, protože právě tohle pomáhá tomu chvilkovýmu štěstí. Sedět hodiny u počítače a nebýt produktivní - proč ne? Přispat si v sobotu nebo nechat si úkoly na přestávku před hodinou. Někdy je důležitý být liný a někdy zase podniknout něco s kamarádya zapomenout na povinosti.
Nejdůležitější je ale jedna věc - neuzavírat se do sebe. Vím, že já to dělám strašně často, nechci k sobě pouštět lidi a raději zůstanu doma, než abych se někoho zeptala, jestli by chtěl jít ven, jelikož se neustále cítím, jako kdybych všechny otravovala. A i když se to někdy tak zdá, samota vám nepomůže vylepšit život. Proto je důležité udržovat si vztahy a pokud vám někdo chybí, dejte mu vědět, protože mu možná chybíte taky. Nebo možná ne a musíte se přes to přenést a jít za někým jiným. Nezůstávejte zaseklý na určitých věcech a lidech a zkoušejte v životě co nejvíc věcí, jelikož o tom to vlastně je, ne?



Stay weird, Liz.

/ / study now, love later / /

31. března 2015 v 21:03 | Liz

Hey there.
Protože máme poslední dobou hodně písemek a tento týden jsme psali už čtyři (které jsem překvapivě zvládla dost dobře) a zítra, konečně žádné úkoly a žádné písemky a pak prázdniny! Takže jsem se odhodlala napsat nějaký 'velmi smysluplný' článek. A jak už jste mohli pochopit, bude to právě o učení. Posnažím se vám dát jakési tipy, protože si myslím, že hodně lidí se na učení, pokud nejsou pod tlakem, nedokáží soustředit. A taky jsem toho názoru, že je učení pro váš život nehorázně důležité.
Dřív jsem si myslela, že je pro každého typické, že když se učí, říká si to nahlas. Zjistila jsem však, že tomu tak není a proto první 'rada' - mluvte u toho. Uznávám, že asi někteří lidé fungují jinak než já, ale mně to třeba strašně pomáhá a když se musím učit potichu, dlouho mi to trvá a vlastně se často nic nenaučím. No a když už jsme u toho 'hluku', tak rozhodně doporučuji poslouchat hudbu nebo mít naopak naprosté ticho. Hudbu rozhodně buď relaxační, klasickou nebo jakousi nakopávací (záleží, která vám víc vyhovuje), ale je dobré, když neznáte text ani melodii, jelikož si pak nezpíváte /mimochodem, teď se asi 20 minut zdržuju, protože si zpívám album Red od Taylor Swift, ups/. Nebo naopak pro lidi, kteří nemůžou u učení mít žádný hluk a potřebují ticho - žádná hudba, zavřené dveře, nejlépe špunty do uší.
Závažná věc u učení je třeba počítač nebo telefon, televize. Já osobně zapínám počítač v týdnu jen pokud chci psát na blog nebo potřebuju opravit slohovku, udělat prezentaci, takže to pro mě není s ním problém. Pro ty, co ho používají častěji - nejspíš bych ho dala na nějaké vzdálené místo od toho, kde se učíte. Mobil bych nejlépe vypnula, minimálně tichý režim nebo vypnout wifi/mobilní data. S televizí je to různé - já mám televizi v pokoji a nějak moc mě nerozptyluje, jelikož ji ani moc často kromě víkendu nepoužívám a vím, že většina z vás má asi televizi v obýváku a podobně. Pokud vás tedy ruší, když na to někdo kouká, nejlepší je poprosit, aby to ztišili a hlavně nepodléhat žádnému seriálu nebo dokumentu.


Tip pro nejen učení, ale i jakési dělání úkolů, psaní zápisků. Vím, že na to jsou hlavně holky, ale je výhodné mít sešit či desky na každý předmět, abyste to měli přehledné. Další je samostatné zapisování - nečekejte až vám někdo půjčí sešit a ještě hůř, nekopírujte si ho. Ano, některým lidem to vyhovuje (moje nejlepší kamarádka má jednoduše přilepený stránky mého sešitu a tvrdí, že to po mně někdy přečte lépe než po sobě), ale já si myslím, že si to snáze zapamatujete, pokud to minimálně jednou napíšete. Taky vybarvování - na prvním obrázku můžete vidět hodně zvírazňovačů a obecně barev. Mně osobně podtrhávání, vlnkování a obtahování vyhovuje jen u některých předmětů. U chemie a fyziky je to pro mě prostě nemožné a tyto sešity jsou takové smutné a propiskovité. Jelikož mám ale fotografickou paměť, je to pro mě jednoduše lehčí a musím mít všechny zápisky přehledné. Taky se nebojte učitelů nebo spolužáků zeptat, pokud něčemu nerozumíte. Někteří učitelé jsou sice ignoranti a řeknou vám nějakou vyhýbavou odpověď, ale mnozí z nich vám rádi odpovědí.
Některým lidem taky vyhovují myšlenkové mapy. Předpokládám, že všichni víte, co to je - máte nějaké téma a od toho si děláte jakoby odrážky a píšete všechno, co víte. Mně to ještě minulý rok pomáhalo, ale teď se raději učím ze sešitu. Nejlepší je, když zapojíte i kreslení a barvy, čímž se učíte rychleji. Také to musí být přehledné - stejně jako zápisky. Nebo např. v dějepisu si vypsat letopočty na jiný papír. Mně se studuje lépe, když něco často píšu.
Určitě nenechávejte úkoly a učení na poslední chvíli. Říká se, že učení před spaním je záživnější, ale pokud u toho budete napůl spát, moc záživný to nebude. Pro mě jsou to vždy nejdřív úkoly a následně záleží kolik mám času a co všechno se musím naučit. Na blog nejdu dokud nemám všechno do školy udělané a výjimky v tomhle prostě nejsou. Dalším bodem tedy je motivace, Pokud se máte učit 10 stránek, naučte se pět, dělejte nějakou aktivitu, která vás baví a pak pokračujte. Nebuďte na sebe moc tvrdí, ale zároveň ne moc hodní. Pokud něčeho ve škole chcete dosáhnout, musíte chtít a soustředit se. Dávat pozor při hodinách, učit se a dělat úkoly.
Doufám, že vám aspoň nějak tento článek pomohl a pokud máte i vaše fígly na učení, které vždy pomůžou, určitě se podělte! Nezapomínejte se učit (dobře, teď zním jako nějaká matka), ale taky si někdy dát pauzu. Nezapomínejte dýchat.




Stay weird, Liz.

/ / trivia crack / /

14. března 2015 v 23:57 | Liz
HeY thErE.
/ano, to byl velmi kreativní pozdrav/
Poslední dobou mám docela napilno (divná slova, okay Liz) a blog jsem trochu nestíhala a moc nevím, jak to bude v příštích týdnech, jelikož mám teď dost dobrý průměr ve škole a opravdu si to nechci zkazit, anyway, nějaké 'novinky' o mém životě se dozvíte v zítřejším článku. Dnes už se pojďme vrhnout na dnešní článek o velmi zajímavé hře, která by se vám mohla líbit.
Hra se jmenuje Trivia Crack (jak už jste si asi všimli) a dá se hrát na mobilech, tabletech, iPodech touch, jednoduše na všech zařízeních, které mají appstore, či google play, můžete si tam tedy hru stáhnout. Abyste si mohli zahrát, potřebujete připojení k internetu, protože se vždy musí hrát minimálně ve dvou. Dobré taky je, pokud máte facebook nebo twitter, připojit se přes něj a hrát se svými kamarády ze sociálních sítí. Přidat kamarády si tam následně můžete taky.
A v čem vlastě hra spočívá? Nejprve si vyberete jazyk, jestli chcete hrát normální hru nebo challenge a jestli chcete hrát se svými přáteli nebo random lidmi. Pokud vyberete normální hru, roztočíte kolo a šipečka vám padne na jedno z šesti témat, či na korunku. Jestliže padne na jedno z témat - historie, zeměpis, vědy, umění, sport, zábava - dostanete na určité téma otázku. Např. v umění se vás můžou zeptat, kdo udělal sochu Davida, která se teď nachází ve Florencii. Pokud odpovíte na tři otázky dobře - tedy, třikrát si zatočíte, máte šanci dostat panáčka (nebo vám může padnout koruna). Vyberete si jedno téma, odpovíte na otázku, jesliže je správná, dostáváte panáčka. Taky je tu možnost, když máte vy i vás protivník minimálně jednoho panáčka, můžete udělat challenge. Ta spočívá v tom, že dostanete jednu otázku z každé kategorie a ten protivník, který jich zodpoví více správně, vyhrává. Pokud jste challegne začali, s výhrou dostáváte panáčka vašeho soupeře, kterého sami nevlastníte a předem jste vybrali nebo o nějakého panáčka příjdete. Jestliže začal challegne váš protivník, výhra znamená to, že si necháváte své panáčky a od protivníka si nic neberete.
Také můžete hrát challegne, buď s přáteli nebo random lidmi. Jsou tam vždy dvě otázky ke všem kategoriím a závisí jak na správnosti odpovědí, tak na čase. Ve hře se dá též 'známkovat' otázky nebo sbírat peníze - bohužel jsem ještě nepřišla na to, k čemu jsou. Posílat životy svým kamarádům nebo si v aplikaci psát.
Zkrátka, je to velmi zajímavá hra a mě hrozně moc baví, jelikož si tak hlavně osvěžuji své znalosti a cítím hroznou soutěživost vůči kamarádům, které jsem to donutila hrát. Zaručuji vám, že se nudit nebudete.




Stay weird, LizLíbající

/ / love is everywhere / /

10. února 2015 v 20:24 | Liz
Nejsem člověk, který by nesnášel Valentýn. Příjde mi roztomilý, že existuje jeden den v roce, kdy je všechno tak nějak obaleno v lásce a lidi si dávají sladký dárky a je to..já nevím, hezký 'svátek'. Nikdy jsem neměla kluka, nemám zástup obdivovatelů, takže nemluvím ze svojí zkušenosti, ale prostě nejsem člověk, který by to kvůli tomu nesnášel. Ale jak už jsem řekla, nějak to neprožívám a neslavím, takže jsem vám přichystala článek pro lidi jako jsem já, tedy ty, co sedí doma a taky někdy potřebují trochu lásky (vlastně, po chvilce sledování a čtení následujících věcí to musím přepnout na něco drsnějšího, protože se pak cítím jako idiot). Doporučím vám 5 nejromantičtějších filmů, knih a písniček. Předem chci upozornit, je to dle mé volby a třeba u filmů jsem prostě vybrala ty, co mě jako první napadly a není tam žádný fantasy nebo obecně nějak výrazný jiný děj. Knížky též, vybírala jsem YA knihy, kde se nevyskytuje fantasy ani sci-fi a je to dost romantický. U písniček nečekejte žádné 'All You Need Is Love', ne. Dalo mi hodně práce nevybrat jen Taylor Swift a následně omezit výběr jen na 5, je to pro mě vážně málo. Takže, už dost kecání a užijte si můj výběr :)
/celý článek překvapivě v celém článku/

5 nejromantičtějších filmů

1. Valentine's Day/Na sv. Valentýna
Film vypráví o několika lidech, kteří jsou všichni jaksi propojení a chtějí si užít Valentýna, jak se svým partnerem nebo někým, na koho mají 'zálusk'. Film se neobejde bez různých potíží a vtipných částí, přiznání nebo žádosti o ruku. Myslím, že můžu říct, že však všichni skončí šťastní a zakončení je takové, jaké byste předpokládali. Skvělí herci jako Ashton Kutcher, Taylor Lautner nebo Taylor Swift.

2. The Notebook/Zápisník jedné lásky
Jeden z nejslavnějších romantických filmů podle knihy od Nicholase Sparkse. Noah a Allie spolu prožili zamilované léto, jenže na jeho konci musí Allie odjet domů a dvojice je na hodně let odloučená. Až jednou, zasnoubená Allie najde v novinách článek o Noahovi a nedá jí to, musí ho jet navštívit a před svadbou aspoň jednou vidět. Je to krásný film, dodá vám to takový hřejivý pocit do srdce i když uznávám, že se to ne všem musí líbit. Existuje i knížka, kterou mimochodem teď zrovna čtu, ale upřímně řečeno, film je podle mě lepší, což se mi těžko přiznává, ale podle mého názoru to tak opravdu je.

3. Stuck in Love
Film je o třech párech. Spisovateli, který špehuje svou ex-manželku a jejího nového manžela, jeho synovi, kterému se líbí spolužačka s problémy s drogama a alkoholem a dceři, která je, no, děvka a zamiluje se do hodného kluka. Je to strašně sladký, opravdu hodně, předvídatelný, ale roztomilý a hřejivý. Obsazení je úžasné - Lily Collins, Logan Lerman, Nat Wolff a Liana Liberato.

4. P.S.: I Love You/P.S.: Miluju Tě
Hodně vyhlášený romantický film natočen podle knihy. Nechci vám dávat žádný děj, protože bych prvním slovem spoilerovala, ale věřte mi, není to jakási úžasná slaďárna, ale vlastně dost realistický film o lásce. Taky bych vám doporučila knihu, ale já jsem ji zatím nečetla, takže posoudit nemůžu.

5. Love and Other Drugs/Láska a jiné závislosti
Mladý a pohledný chlapík vnucuje doktorovi léky své společnosti, spí s každou druhou a nepřemýšlí o usazování. Až do té doby, než začne 'jen spát' s jedinou ženou, do které se zamiluje a časem už to není jen o sexu. Má to ale háček - je nemocná. Proto se jejich vztah zkomplikuje. Krásný film, není úplně romantický, vlastně takových 'budeme spolu jen tak spát a pak se do sebe zamilujeme' filmů je fakt hodně, ale tenhle má něco do sebe, zajímavý příběh a samozdřejmě, hřejivý pocit.

/The Notebook/

// is it just me, or everything sounds better in english? / /

23. ledna 2015 v 22:25 | Liz

Hello beauties.
O tento článek mě poprosil určitý člověk, což mě nehorázně potěšilo, protože je to opravdu skvělý pocit vědět, že váš blog někoho zajímá a že by chtěl abyste napsali nějaký článek, je to hrozně milé a nehorázně děkuju všem, co mi píšou na ask všechny lichotky nebo těm, kteří mi napsali na facebook. Jsem hrozně ráda, že se vám články líbí a budu se snažit o to, aby byli čím dál tím lepší. Proto tedy dnes článek na přání, tedy o tom, jak jsem se naučila anglicky.
Předtím, než přejdu k podrobnostem, chtěla bych jen říct, že hodně lidí si myslí, že mluvím anglicky perfektně - nemluvím. Možná vám to tak může připadat z toho jak píšu nebo si dokážu překládat písničky a podobně, ale pravdou je, že i já často používám překladač nebo mám pochybnosti předtím, než napíšu nějakou dlouhou větu anglicky. Asi ano, umím oproti svým spolužákům a kamrádům stejného věku dost dobře anglicky, ale berte to s nadhledem, fakt na to nejsem nějaký génius, přísahám.
Chtěla bych začít s tím, že angličtina mě vlastně bavila vždycky, hlavně protože jsem měla ráda anglickou hudbu a měla jsem potřebu si u ní zpívat a abych to mohla dělat, musela jsem znát slova a bylo fajn vědět o čem zpívám. Nejvíc jsem se o ní ale zajímala léto po čtvrté třídě, což byl rok, kdy jsem poprvé jela na anglický tábor od Descartes. První rok jsem moc nevěděla, co od toho čekat. Angličtina mi ve škole šla a předpokládala jsem, že ani tam nebude tak těžká. Na táboře jsou vždycky takoví tři vedoucí, kteří mluví česky a ostatní učitelé jsou rodilí mluvčí z různých zemí, proto s nima můžeš komunikovat jen anglicky nebo česko-anglicky. První rok to pro mě bylo dost těžký,ale dodalo mi to takové odhodlání.
Další školní rok jsem se v angličtině značně zlepšila. Pro mě pátá třída byla takovým menším zvratem, teď si jsem vědoma toho, že jsem nemluvila anglicky tak dobře, jak jsem si myslela, ale už v tu dobu jsem byla rozhodně nejlepší ze třídy (pokud to zní namyšleně, tak se omlouvám, ale snažím se to napsat tak jak to je a nebudu vám říkat, že jsem byla jen dobrá, já jsem totiž byla jedna z nejlepších). Taky jsem začínala mít své oblíbence - oblíbené skupiny, herce, zpěváky a youtubery, což mi nehorázně pomohlo. V tu chvíly to nebyli jen písničky, ale i videa jako Video Diaries od 1D z X-factoru, kterým jsem upřímně řečeno moc nerozumněla, ale pochytávala jsem hodně věcí. Četla jsem nějaké 'jakoby' články v angličtině a vlastně už jsem byla schopná se poměrně dobře domluvit.
Druhý rok na anglickým táboře byl hrozně odlišný. Už tehdy jsem si uvědomila, jak moc jsem se změnila, stejně jako moje english skills. Každopádně mi to dalo hodně motivace k pokračování. To léto jsem přečetla svou první knihu anglicky, což rozhodně nebyla chyba a nelituju toho. Od té doby je pro mě čtení anglických knih ne úplně normální, ale běžnější. Když pak začala škola, začala jsem chodit na angličtinu jako kroužek s rodilým mluvčím, kam chodím i teď. Abych byla upřímná, nemyslím, že mi to nějak výrazně pomáhá, spíš hlavně se slovní zásobou a slovníma spojeníma, ale je to praktika, která je hodně užitečná. Taky je mi hrozně sympatická naše 'učitelka' a ráda si s ní povídám. V šesté třídě jsem tedy chodila tam a obecně se pro mě už stala angličtina něčím nepostradatelným, něčím, co ke mně tak nějak patřilo. Dokázala jsem si poskládat text písničky bez toho, abych ho viděla, dívat se na videa a rozumět většině slov nebo číst nějaký souvislý text. Základem všeho toho ale je, že mě to baví, hrozně moc mě to baví. Jak už jsem řekla nadpisem, v angličtině zní všechno lépe, aspoň pro mě určitě.
Třetí rok na táboře byl naprosto odlišný. Myslím, že už jsem možná patřila do té 'starší' vrstvy (vrstvy?) a moje angličtina..byla rozhodně lepší. V létě jsem četla další knihu v angličtině a za tenhle půlrok ve škole jsem přečetla další tři knížky v angličtině a už se mi to četlo mnohem lépe. Musím tedy říct, všechno je to o praktice. Poslouchat někoho mluvit anglicky, číst, je to jedno, jakákoliv praktika se počítá. Teorie prostě není dost a dobrý je třeba i najít si nějakého kamaráda ze zahraničí, který též mluví anglicky a psát si s ním. Důležité je taky, aby vás to bavilo. Nemůžete se do toho nutit, protože tak ničeho nedosáhnete.
Takže kdyby měl kdokoliv z vás někdy problém s angličtinou, jsem neustále k dispozici - nezaručuju ale, že vám dokážu pomoci. Hlavně doufám, že vás článek nějak povzbudil k tomu, abyste se jazyku věnovali víc, samozdřejmě vás do toho nebudu nutit.



Stay weird, LizLíbající

/ / sleep well / /

8. prosince 2014 v 20:46 | Liz
"It's not like a wanna die. I just want to fall asleep and never wake up again."
Mám problémy se spánkem. Když říkám problémy, myslím tím, že mám opravdu problém se spaním třeba ve čtyři ráno a chtěla bych to nějak řešit. Ze všeho nejvíc bych ale chtěla poradit vám, jak se s tím vyrovnávat nebo takovou nespavost překonat. Já mám hodně potíží s vypnutím a jednoduše přestat myslet. Někdy jsem dokonce unavená, tak si lehnu do postele a najednou bum - spadne na mě tíha celého života a nemůžu přestat myslet. Co když tu písemku zítra pokazím? Co když je na mě opravdu naštvaná? Co když zítra umřu bez toho, abych řekla všechno, co chci? Co když byli kaštany zasazeny ze zubů dinosaurů? A další. Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by měl stejný problém jako já, takže pokud ho někdo má, tak se rozhodně ozvěte, kdykoliv. Dalším problémem je prostě to, že nejste unavení. Moc kofeinu, adrenalinu? Spali jste minulý den až do deseti? Tyhle věci jsou rozhodně velkými důvody neúnavy v hodinách, kdy normálně chcete spát. Proto hlavně doporučuji - žádné kafe ani energické nápoje po 16-17tý hodině a taky třeba nepít věci jako coca-cola např. hodinu před spaním. Nevstávat o víkendu déle, než v devět ráno, pak se stává, že dlouho neusnete a je to špatný obzvlášť v neděli. Pro lidi, kteří jsou na tom jako já, mám pár rad, které by vám možná mohli někdy pomoc:

1. počítání oveček
Dobře, tohle zní jako totální kravina, ale rozhodně to někdy pomáhá. Nepočítejte jen 'jedna, dva, tři..', ale vždycky si zkuste dodat v hlavě u každého čísla ovečku a počítejte tak hodně, jak je potřeba. Po chvilce opravdu přestanete tak vnímat okolí a minimálně jste v polospánku. Podobný je i vytváření si snu (moje rady prosím nejsou odborný, takže je tak ani neberte). Teď už mi to moc nepomáhá, ale dřív, když jsem nemohla spát, začala jsem si dělat sen - vydávám vlastní knihu nebo pozoruju své kamarády, jak jsou šťastní. Líbí se vám nějaký kluk/holka? Udělejte si celý příbeh o tom, jak vás osloví a další věci (promiňte, tohle opravdu moje parketa není). Je to docela lehké a jak se na to začnete soustředit, pomůže to, jen použít trochu fantazie.

2. poslouchání hudby
Musím uznat, že tahle metoda nepomáhá všem lidem a někdy ani mně. Důležité je mít playlist nebo album, které je uklidňující, pomalý (některým lidem vyhovují i rychlé, ale pomalé jsou častější). Další věcí je to, že byste neměli umět text. Hned jak si začnete písničky v hlavě zpívat, ruší vás to od usínání. Pustit si potichu uklidňující hudbu a snažit se do ní zaposlouchat fakt často pomáhá. Dobré je taky měnit pořadí písniček, obecně měnit písničky, abyste taky nepřemýšleli o tom, která bude další nebo se nazačali učit ten text.

3. mluvení/čtení/sledování filmů a seriálů/hraní her
Tahle rada je špatná. Opravdu je a já se za ni trochu stydím, protože pak může být návyková a nikdo nechce, abyste nespali záměrně. Pokud však nemůžete usnout, prostě z tý postele vstaňte, vezměte do ruky mobil, knížku nebo počítač a začněte se koukat na nějaké krátké videa, číst, hrát hry nebo si s někým psát. Neradila bych ale vzdávat usínání po 10ti minutách, čas, za který jste němohli usout by se mohl pohybovat od 30ti minut do hodiny, protože to už tak normální není. Otravovat takhle někoho v noci je velmi obtížné, ale pokud je k tomu příležitost, tak musím přiznat, že takhle pozdě je nejlepší čas na řešení něčeho (tímto děkuju všem, co se mnou po půlnoci ve všední dny komunikují, snaží se mi pomoct a jsou ochotní i mně dovolit, abych jím pomohla, jste nejlepší lidi na světě). Nad sledováním něčeho bych dala samozdřejmě přednost knížce, která je více unavující a taky to není žádné elektronické zařízení. Samozdřejmě je to na vás a doufám, že tyto věci vás dokážou vysílit stejně jako mě.

4. prášky
No a poslední a můj neoblíbený způsob, jak zrychlit usínání jsou prášky. Jsem si jistá, že jich existuje spousta a většinu vám dají v lékárně bez receptu. Já osobně se toho hodně zdráhám, protože nemám ráda prášky obecně, ale třeba moje sestra takové má a říká, že jsou dost účinné a usíná se rychleji. Abych byla upřímná, nedoporučuji vám to. Je to špatný způsob, jak přinutit tělo spát i když je třeba šest ráno. Pokud si ale myslíte, že je to chytré řešení a nechcete být věčně ráno unavení, tak je naprosto v pořádku si je koupit a používat. Koneckonců, každý si někdy potřebuje prášky vzít. Co by ony nespravily?




Stay weird, LizLíbající

/ / mojenoty.cz / /

20. listopadu 2014 v 20:49 | Liz
/kliknutím na obrázek se vám v nové záložce stránka otevře/
Hey there.
Říkala jsem si, že už delší dobou plánuju vás seznámit s nějakou zajímavou stránku, jako jsem to udělala třeba s Goodreads a vůbec jsem se k tomu nedostala. Proto vám dnes chci ukázat velmi užitečnou stránku a to mojenoty.cz. Jak už jste z názvu mohli pochopit, stránka funguje jako zdroj not, nejčastěji na klavír a piano, kytaru nebo flétnu. Nejdříve musíte začít se zaregistrováním - myslím, že všichni takové věci kolem registrování znají - zadáme jméno, heslo, email a nějaké údaje. Zabere to max. 10 minut a pak už hurá hledat noty. Rovnou vás upozorňuji, že tam opravdu není tisíce not a obzvlášt tam není třeba hodně not na písně od méně populárních interpretů. Například já, protože neposlouchám moc pop a takovou současnou hudbu, ale hlavně punk rock, pop punk nebo rock, většina mých oblíbených interpretů tam není.
Stahování je zadarmo a můžete si stáhnout jakoukoli píseň najdete. Já osobně vždy, když hledám nějaké noty, přijdu na stránku, zadám do vyhledavače název písně nebo pokud chci jen nějaké noty od určitého interpreta, zadám interpreta. Následně odkliknu 'noty ke stažení' pod vyhledavačem a hledám. Jak už jsem řekla, nemůžete čekat, že tam budou všechny noty světa, ale populární písničky, obzvlášť ty hrané na klavír tam často jsou. A následně jen kliknu na stáhnutí. Ještě je možnost 'noty e-mailem', kterou jsem upřímně řečeno nikdy nevyužila, ale v podstatě jde o to, že nějakému uživateli, který má noty pošlete zprávu se žádostí o noty a on vám je pošle buď sám od sebe nebo výměnou za jiné noty. Já upřednostňuji první možnost a to stahování not z internetu.
Tato stránka mi dala mnoho not k písničkám, které jsem si chtěla na klavír zkusit zahrát nebo se naučit. Samozdřejmě, existuje spousta jiných stránek s notama, ale bohužel, často se platí, kdežto tahle je zdarma. Určitě doporučuji vyzkoušet, pokud hrajete na nějaký hudební nástroj a máte chuť zkoušet hrát nějaké populární písničky místo Bacha, Haydena nebo Beethovena. Každopádně nemáte co ztratit.




Stay weird, LizLíbající

/ / 17. listopad / /

18. listopadu 2014 v 13:38 | Liz
Hello.
*tento článek jsem začala psát včera, tedy v pondělí, ale měla jsem problémy s počítačem a nebyla jsem schopná ho dopsat, takže je tu opožděně až dnes.
Jak jsem psala včera, mám tu pro vás článek ohledně dne 17. listopadu, což je jak možná víte dnes a je označován jako den studenstva. Pokud jste si ale mysleli, že teď příjde ta část, kdy já vytáhnu jak o tom všechno moc dobře vím a znám a vím přesně, co se stalo a kdy se stalo a rozumím tomu, tak to fakt nepříjde, jelikož všechno co o Dnu studenstva vím, znám jen ze školního divadla, hah. Samozdřejmě předpokládám, že jsou tu ještě méně vzdělaní lidé, jak já, takže vám dám aspoň něco, co o roku 1938 a 1989 vím - pokud bych se dopustila nějakých chyb, prosím opravte mě, jelikož o tom opravdu moc nevím a jen jsem chtěla napsat článek z toho důvodu, že někteří nezaregistrovali Den Studensta vůbec.
V roce 1939 se na 17. listopadu zavřeli v Česku vysoké školy Adolfem Hitlerem a studenti byli narcisty odvezeny do koncentračních táborů. 50 let po tom se konala Sametová revoluce po které odstoupilo komunistické vedení a prezidentem se stal Václav Havel. Tak bych to řekla velmi stručně - rozvýjet to nebudu, protože se určitě dopustím chyb a proto, koho to zajímá udělejte -> click.
No, a jelikož už o samotném dni studenstva nejsem schopná nic říct, teď přejdeme k akci, která se pořáda na naší škole, nemá žádný název, ale koná se na počest 17. listopadu. Každý rok si každá třída vylosuje téma, na které udělá 10-15ti minutové divadlo. Třéťáci (tedy 3.A a 7.B u nás) mají vždy téma 17. listopad 1939/1989 a divadlo je obvykle delší. Maturanti se akce neúčastní. Divadla hrajeme pro svou školu - všichni sedíme v hledišti a když příjde řáda na naší třídu, odehrajeme scénku a zpět sednout a pak pro veřejnost. Následně učitelé a žáci hlasují pro nejlepší scénku malého gymplu, velkého gymplu a nejlepší herečku a herce. Ne všichni musí hrát a vůbec se toho účastnit. Minulý rok to pro naší třídu byl (aspoň z mého pohledu) naprostý propadák a tento rok se to možná o něco zlepšilo, ale stejně si nemyslím, že bychom mohli být podle hlasů aspoň druzí. Vylosovali jsme si téma 'Hřísný tanec' a náš původní (tedy lepší) scénář nám učitelka dramaťáku, která musí všechny scénáře odsouhlasit, zamítla. Skončili jsme tedy s méně vtipným a docela trapným scénářem, ale i tak si myslím, že zase takové trubky jsme nebyli. Jako režisér musím říct, že lépe bychom to už nezahráli a nezatančili a jsem na všechny herce hrozně pyšná.
Doufám tedy, že jste si na den studensta aspoň vzpomněli a nebrali den volna jen jako nic. Mimochodem, naše škola má dneska ředitelské volno, jako každý rok díky divadlu. Ještě jednou se omlouvám, že je tu článek až dnes a uvidíme se zítra.




Stay weird, LizLíbající

DIY: Nutella milkshake.

11. října 2014 v 18:33 | Liz
Hey there.
Ze včerejška na dnešek jsem spala u mojí nejlepší kamarádky a protože už dlouho jsme chtěli zkusit něco vykuchtit, tak jsme tentokrát vyzkoušeli udělat nutellový milkshake, na který jsem v létě viděla opravdu primitivní recept. Proto si myslím, že se potřeby dají koupit všude a zvládne to každý, takže pojďme na to!

Potřeby:
1. jedna nutella
2. vanilková zmrzlina (1-2 litry)
3. mléko
4. šlehač nebo mixér
(5. šlehačka
6. čokoládový sirup nebo kakao)

Nejprve dáme 2 hrnky vanilkové zmrzliny do misky (popřípadě do mixéru, pokud nemáte šlehač), následně 2 stolní lžíce (jednoduše řečeno velké lžíce) nutelly a asi polovinu hrnečku mlíka. Pak začnete směs šlehat šlehačem, či pokud pracujete s mixérem, zapnete mixér. Až se vám bude zdát, že je směs dostatečně rozšlehaná, můžete začít přidávat pokaždé půl hrníčku zmrzliny a lžíci nutelly - někdy i více, opravdu záleží na tom, jak směs vypadá a můžete zkusit i jak chutná, až do doby, kdy budete mít milkshaku dost například pro dvě osoby. Pak jednoduše nalijete milkshake do skleniček a jako třešničku na dort můžete dodat šlehačku na vrch a na ni nalít čokoládový sirup nebo nasypat trochu kakaa. Můžu zaručit, že výsledek je opravdu dobrý, i když hodně sladký a taky sytný. Moc doporučuji vyzkoušet.





Stay weird, LizLíbající

Bedroom decoration tips. #1

27. září 2014 v 18:15 | Liz

Sleeping With Sirens - All My Heart

/you still have all of my..you still have all of my..you still have all of my heart./
Heyy.
Přísahám, že jsem dneska chtěla napsat článek dřív, ale stalo se to, že jsem se nemohla odtrhnout od knihy 'Marina', kterou jsem před pár minuty dočetla a stále jsem se z ní úplně neoklepala. Moc doporučuju, možná napíšu i něco jako recenzi, ale bylo to prostě úžasný. Včera jsem o psaní taky přemýšlela, ale pak jsem usedla skoro na dvě hodiny ke klavíru a začala dokola přehrávat píseň Falling Slowly a umanula si, že to zvládnu bez zastavování. Nakonec mě přemohla únava, ale slíbila jsem si, že to do další hodiny klavíru (příštího pátku) zvládnu. No a teď dost o mně. Už dlouho jsem přemýšlela (dlouho myslím dva dny) o tom, že bych začala psát něco jako inspirativní články k výzdobě v pokoji na kterou jsem buď narazila nebo sama mám.
Dnes bych chtěla začít prvním nápadem a to fotkama a obecně ozdobou zdí. Teď je hodně populární nechat si vyvolat fotky a pověsit si je na zeď či na skříň nebo nějak v pokoji. Já osobně taky dávám přednost tomuto před dáváním si fotek do rámečků, nevím proč, ale více se mi to líbí. Mám nalepený fotky na skříni (nevím kolik jich je, hodně a mám povětšinou jednu-dvě fotky s kamarádkou či kamarádem) a mezi nimi mám fixem (jde to mokrou hadrou utřít) nakreslený různé šipky, neurčité lajny a klikaté čáry. V polovině mám New Yorkský Brooklyn Bridge, který spojuje dvě fotky na opačných stranách. Čáry následně spojují různě ostatní fotky, ale most je jediný, který spojuje fotky na různých stranách. Populární teď jsou ale hlavně tvary srdíček do kterého poskládáte a nalepíte fotky (chtěla bych jen říct, že to, co mám já jsem nikde neviděla a byl to můj nápad). Největší problém ale je samo nalepování fotek, jelikož všichni doufám známe jak vypadají vyvolané fotky. Na příklad na moji skříň šli normálně nalepit lepidlem (a dají se lehce odlepit), ale i kdybyste měli fotky na normálním papíru, tak byste je asi na zeď nelepili lepidlem. Dále je tu třeba návrh s izolepou, který je samozřejmě lepší, ale i tak, když máte fotky v malým formátu a vyvolané, tak to moc dobře asi nepůjde. Dále je tu nápad s tím, že můžete sehnat takovou lepící modelínu (doufám, že víte o čem mluvím, dá se sehnat v papírnictví a uděláte z ní menší kuličku, která by měla lepit třeba na zeď) a zkusit to přilepit s ní, což jsem já nezkoušela, ale myslím, že jít by to mohlo, jistotu ale nemám. No a nakonec nápad, který jsem někde vyděla a připadal mi docela účinný byl ten, kde nějak naštelujete na zeď provázky (můžete je např. připevnít k nábytku) a na ně kolíčkama věšíte fotky. Záleží to hodně ale taky na tom, kam fotky chcete nalepit.
S plakáty mám docela hodně zkušeností jako dítě, protože se mi to hodně líbilo. Ale teď to moc nepodporuju, nevím proč, ale skoro vůbec se mi to nelíbí. Jediné, co vám asi můžu poradit je, že při věšení si určitě dejte pozor na to, aby byli všechny rovně a taky neplýtvejte moc izolepou, někdy je potřeba lepit na všechny strany,ale někdy stačí jen na horní a spodní straně. Taky to s nima nepřehánět a dávat pozor, aby se nezničily.
No, doufám, že vám tento článek dal nějakou inspiraci na ozdobení vašeho pokoje a určitě se těšte na podobné články:)





Stay weird, LizLíbající

Adblock.

18. září 2014 v 20:17 | Liz
Hey there.
Dnes jsem si pro vás připravila další článek do pořád poměrně nové rubriky, kterou jsem nazvala 'Tips&cool stuff' - divný název, já vím. Zatím v ní je jen jeden článek, ale doufám, že se vám líbil, protože mám hodně nápadů a tenhle je jeden z nich, tedy program 'adblock'.
Tento program se dá zdarma stáhnout do počítače například -> ZDE. Podstata tohoto programu je to, že když jste na nějaké stránce a máte tam hrozně moc reklam, tak tohle všechny reklamy naprosto odstraní (musím se opravit, z vlastní zkušenosti vím, že u nějakých počítačů nemůže odstranit úplně všechny reklamy, takže nezaručuju, že tam nezbydou žádné). Všichni totiž známe ty chvíle, kdy příjdeme na nějakou stránku a kvůli překliku klikneme na reklamu a otevře se mi 5 nových záložek. Nebo pokud jako já koukáte třeba na seriály nebo filmy online, tak u většiny těch videí to musíte rozklikat dvakrát nebo třikrát při čemž vám vyskočí reklamy a další záložky a teprve potom video jde spustit, taky reklamy před videama na youtube. Já sama jsem o tomhle zjistila, když jsme měli ve třídě jakousi přednášku o internetu a vůbec počítačích and stuff (vlastně jsme hlavně mluvili o tom, jak ten chlap byl pomalu závislý na hrách, jak se nemáme koukat na porno a nikomu neposílat naše fotky, jo a samozdřejmě, že si máme na facebooku dát falešné jméno, ano, velmi poučné), kde nám toto hlavně ukazoval proto, aby nám tam neskákali nějaké reklamy, které by 'neměli být přístupny dětem v našem věku' (slow claping).
Každopádně, po tom, co jsem to vyzkoušelo se to hodně osvědčilo a nemusela jsem si dělat hlavu s překliky na reklamy, vyskakování záložek a další (bohužel, to bylo na mým starým počítači, které umřel, protože jsem nedávala pozor a vylila na něj mlíko, skvěle Liz). Jak jsem ale řekla, ne všechny reklamy jdou vymazat - sestra má starý počítač a poslední dobou tam měla opravdu velkou fůru reklam, tak jsem jí adblock nainstavovala též a i když jí většina zmizela, tak i tam tam nějaké zůstaly. Nakonec ještě musím zmínit, že pokud si ho instalujete, udělá se vám v prohlížeti ikonka adblocku, kde vám taky píše kolik reklam zablokoval. Při zmáčknutí ikonky ho můžete pro určitou stránku taky vypnout - už se mi jednou stalo, že určitá stránka s filmy (nepamatuju si jaká) nepracovala jestliže jsem ho měla zapnutý, takže jsem ho pro tu stránku vypla a všechno zase fungovalo normálně.
Doufám tedy, že jsem vám vnukla dobrý nápad a že nejsem jediná koho všude ty reklamy štvou a dáte na moji radu. Uvidíme se:)


Stay weird, LizLíbající

Goodreads.

29. srpna 2014 v 21:08 | Liz
Hiii.
I dnes vychází článek opět nějak pozdě, ale spíše z mé lenosti. I když jsem teda dneska stihla udělat poměrně hodně věcí - byla u kadeřnice, nakoupit školní potřeby, trochu začala uklízet, přepsala jeden čtenářák a nakreslila si svůj obvyklý barevný rozvrh (s kterým mimochodem nejsem ani trošičku spokojená, byla bych mnohem radši, kdybychom měli méně zeměpisu, čj, fyziky a chemie a více prázdných místeček). Anyway, rozhodla jsem se, že si zavedu ještě jednu novou rubriku s názvem 'Tips and cool stuff' ve které budou články např. o ne tak populárních, ale stejně zajímavých stránkách nebo obecně jen nějaké tipy a věci, které by se hodily každému. No a dnes tu mám pro vás první stránku, tedy Goodreads.
Už možná z názvu stránky jste pochopili, že se jedná o stránku zaměřenou na knihy a musím vás též předem upozornit, že stránka je jen v angličtině, ale i ti, kteří s angličtinou moc nekamarádí nemusí hned nápad se založením si účtu zahazovat, protože pokud nečtete třeba obsahy knih, tak je tam angličtina primitivní. Celá stránka je vlastně plná knih. Pokud se tam přihlásíte, začínáte s třema poličkama - read, to-read a currently-reading (tedy to, co jste přečetli, to, co byste si přečíst chtělli a to, co právě čtete). Začínáte, nebo aspoň já jsem začala hledat knihy, které jsem už měla přečtené a dávat je do poličky read. U každé knihy můžete dát 1-5 hvězdiček podle toho jak se vám líbila a taky můžete napsat svoje review, což třeba já nedělám moc často, spíš napíšu k zakončení 1-2 věty, ale pokud přemýšlíte o přečtení si příslušné knihy, tak často pomáhá kouknout se na reviews ostatních a taky průměrné hodnocení, protože většina knih, která má pod 3.50 už nejsou tak dobré, ale jde o názor.
Taky, jestli máte knihu zrovna přidanou v poličce currently-reading (knihy můžete různě přemisťovat, třeba když ji máte v currently-reading a dočtete ji, tak ji přesunete do read) můžete přidávat progress vašeho čtení, tedy na jaké jste stránce nebo pokud čtete na nějakém elektronickém zařízaní, které vám říká, kolik za sebou máte procent knihy, tak právě procenta. Zrovna u tohohle bych si ale dávala pozor, protože knihy jsou tam vždy v originálním vydání, hlavně v angličtině, ale třeba i v němčině a knihy mají tak jiný počet stran a jestli chcete být přesní (jako já), tak je možné přepnout na jinou verzi knihy, jak jsem zatím viděla, tak tam povětšinou české verze jsou. Pokud ale ne, máte hold smůlu. Dál si tam můžete přidávat přátele - kdo jiný by taky koukal na to, co čtete a četl vaše reviews? Já mám třeba jen 3-5 aktivních přátel, ale často mě zajímá, co zrovna čtou oni, jestli by mě to taky zajímalo a tak. Proto je tohle zrovna výhodné. Taky můžete jakoukoliv knihu doporučit svéu příteli.
Abychom se ještě vrátili k poličkám - můžete si kdykoliv udělat další, jako třeba school-reading (školní čtení, povětšinou povinná četba), re-reading (knihy, která čtete znova) nebo nějaké originální názvy jako boring-shits-I-couldn't-finish (nudné sračky, které jsem nemohla dočíst) pro knihy, které byli moc nudné. Následně můžete mít knihu na dvou poličkách, třeba v read + school-reading a re-reading a následně je můžete z nich i dávat pryč. Obecně tato stránka má moc zajímavých vlastností a já vám přenechávám, aby jste je všechny našli. Vím, že v součastnosti moc lidí nečte, ale třeba mě tahle stránka, spíš aplikace přinesla hrozně výhod a jsem ráda, že ji mám. Takže jestli si budete chtít přidat mě do přátel, tak neváhejte a přidejte si mě -> click <-.
www.goodreads.com



Stay weird, LizLíbající
 
 

Reklama


Zrození blogu - 26.8.2012 ve 19:41. Blog založila Lizouš Líbající